čp. 52 (odděleno od čp. 12)
Podle smlouvy z roku 1803 Jan Joukl tento krunt (čp. 12) povinností na 8 let ujal, by po vyjití těch let půl kruntu svému švakrovi Antonínu Jiráskovi odevzdal. Poněvadž se ale za dobré vzalo rozděliti a ustanovenému dědicovi odstoupiti, pročež Jan Joukl s dorozuměním otce Josefa Jiráska sobě a své manželce půl kruntu beze všeho stavení, dobytka a nářadí ponechává. Druhou polovic mocí obvzláštního zápisu odstupuje. Zápis Jana Joukla na rozdělený krunt N. C. 52 nese datum 9. listopadu 1808.
Na této polovině gruntu vázly tyto základní povinnosti:
1. Císařsko královské Contribuce, Makacín, Transporty a jiný daně dle Repartice.
2. Knížecí vrchnosti pěší roboty každý týhoden 1 ½ dne.
3. Stálého ouroku do důchodu ročně 27 krejcarů.
4. Šestnáctého dílu do Obročenství – žita 2 ½ čtvrtce, ječmena 6 žejdlíků a ovsa 2 ½ čtvrtce.
5. Za ¼ nepřítomné krávy 4 ¼ krejcaru,
6. Domácímu učiteli dle fasy každoroční sypání.
Podle této smlouvy si Jan Joukl domovní a hospodářské stavení musí sám vystavět. Dědičně bude držet tyto polnosti:
orná pole – 30 měřic ½ věrtele,
lada – 9 měřic 10 ¾ věrtele,
luka – 1 měřice 5 ½ věrtele,
zahrady – 1 měřice,
pastviště – 3 měřice 7 ½ věrtele,
porostliny – 4 měřice 4 ½ věrtele,
a to vše dle rozvržení předešlý sumy 234 zlatých.
Vysetého obilí bylo 1 ½ strychu pšenice po 8 zlatých, tedy 12 zlatých, a 4 strychy žita po 6 zlatých, tedy 24 zlatých.
Součet aktiv tedy činil 270 zlatých
Jan Joukl na sebe vzal tyto dluhy:
kasovního obilí
97 zlatých 7 ½ krejcaru – za 32 měřic 3 věrtele žita po 3 zlatých,
49 zlatých 18 ¾ krejcaru – za 24 měřic 8 ½ věrtele ječmene po 2 zlatých,
39 zlatých 23 ¾ krejcaru – za 26 měřic ½ věrtele ovsa po 1 zlatém 30 krejcarech.
18 zlatých – do důchodu obročenského za 9 měřic ovsa,
25 zlatých – k záduší skrejskému na úrok 5%,
5 zlatých 15 krejcarů – panu Františku Entelthalerovi do Rakovníka,
1 zlatý 45 krejcarů – za čtvrt nepřítomné zádušní krávy,
34 zlatých 10 krejcarů – do důchodu krušovského.
Součet pasiv tak činil rovněž 270 zlatých.
Josef Jirásek se svou manželkou si na této polovině gruntu pojistili výměnek, kdy měli každý rok dostávat 1 měřici 8 věrtelů pšenice, 5 měřic žita, 1 ½ měřice ječmene a 8 věrtelů hrachu. Pro krávu měli dostávat 50 liber sena a 50 liber otavy, 2 mandele dlouhé a 1 mandel drobné slámy. Od ovoce měli dostávat čtvrtý díl; na zelí a erteple měli mít 1 záhon. Pokud by jeden z manželů zemřel, pak by druhý měl užívat jen polovinu tohoto výměnku.
Jan Joukl pak splácel dluhy takto:
1811 / 34 zlatých 10 krejcarů – platil dluh do důchodu krušovského,
1811 / 18 zlatých – do obročenského důchodu za 9 měřic ovsa,
1812 / 5 zlatých 15 krejcarů – Františkovi Engelthalerovi do Rakovníka, zbytek,
1816 – zápisem v gruntovní knize se pojišťoval dluh do poddací kasy, a to 7 měřic 2 věrtele
žita a 1 měřice 9 věrtelů ječmene.
Jan Joukl zemřel bez zanechání závěti. Když však po prohlášené třetí licitaci žádný kupec se nehlásil, byl tento grunt na žádost kurátora Antonína Fischkandla, smlouvou z 9. dubna 1817, propachtován Antonínovi Jiráskovi. Ten převzal grunt do pachtu podle protokolu z 8. dubna 1817 za těchto podmínek:
1. Pachtýř přijímá grunt zcela podle inventáře, sepsaného 18. ledna 1817.
2. Pacht byl sjednán na 9 po sobě běžících let, a to od na dobu od 1. dubna 1817 do 31. března
1826.
3. Pachtýř bude platit k rukám dědiců do sirotčí kasy každým rokem činži 20 zlatých
vídeňského čísla. Na srážku dluhu k rukoum podací kasy má každoročně odvádět 2 měřice
žita, 2 měřice ječmene a 2 měřice ovsa.
4. Správy, který více než 10 zlatých vídeňského čísla nevynášejí, pachtýř ze svého jmění a
mimo ročních činží zapraví.
5. Císařsko královské daně a vrchnostenské povinnosti pachtýř též mimo činže vykonává a
zaplatí.
6. Základní povinností pachtýře bude grunty jako dobrý hospodář zdělávati. Kdyby se
dokázalo, že by tak nečinil, pak by grunt na jeho outraty a nebezpečenství znova
propachtován byl.
7. K vyživení vdovy a dětí po Janovi Jouglovi měl pachtýř, mimo činže, odvádět 3 strychy
žita, 1 ½ strychu pšenice, 1 ½ strychu ječmene, ½ strychu ovsa, 2 mandele dlouhé a 2
mandele drobné slámy a 1 centnýř sena. Dále mohla vdova s dětmi užívat 2 záhony na
erteple a 1 záhon na zelí. Kdyby erteple nesázela, tak ten třetí záhon ještě na erteple.[1]
Veškerý hnůj od jejího dobytka jí zůstane.
Vdova s dětmi bude bydlet v chaloupce na tom gruntu stojící.
8. Pachtýř zaplatí outraty za štempl, vyhotovení a vtělení kontraktu pachtovního.
9. Jako zástavu za naplnění této pachtovní smlouvy dává pachtýř zapsat svůj v Lubné pod N.
Cons. 12. stojící kontribučenský grunt.
Jako nový držitel gruntu se k roku 1829 uvádí Josef Jougl.
[1] Tato věta patrně měla znít takto: Kdyby zelí nesázela ...