čp. 36 (oddělený od čp. 13)
Zápisem ze 30. října 1781 Ferdinand Janoušek z ohledu chudoby, zdělaných mnoho dluhův, a nevybejvání platův a povinností, jak Císařsko Královských, tak také vrchnostenských, nemohouce sobě jináče pomoci, než že z té příčiny svůj krunt rozděliti přinucený jsouc.[1] Pročež jednu polovici (čp. 13) pro sebe a druhou (čp. 36) Josefovi Šnajberkovi k jeho a k budoucím potomkům na věčné časy dobrovolně popouští a odevzdává.
K této polovině gruntu patřilo, jak nyní nová urbární povinnosti ukazuje, 29 strychů 1 ¼ věrtele polí orných, 10 strychů 2 věrtele polí ladem ležících a ¾ fůry sena z luk. Všechna pole jsou v gruntovní knize rozepsána podle názvu tratí s uvedením výměry: Na Dolíkách, V husovně, Na Zahrádkách, U Kříže, Na Půl láncích, Na Boru, Za Obecním lesem, k Pavlíkovu, K Lukám, Za Humny, Pod Horou, U Průhona, Za Zíkovic, Na Kejlovic, Na Doubravách.
To vše, spolu se 2 nepřítomnými zádušními kravami patřícími k domácímu záduší, bylo prošacováno za sumu 161 kop grošů míšeňských, neboli 187 zlatých 50 krejcarů. A poněvadž mnoho dluhův na tom kruntě se vynachází, pročež z ohledu toho, šacunk o 146 kop grošů, a neb 170 zlatých 20 krejcarů zvejšený jest. Součet aktiv činil 358 zlatých 10 krejcarů.
Od toho se odečítají dluhy peněžité a i obilní:
91 zlatých 5 krejcarů – královské kontribuce,
17 zlatých – císařařských vypučených peněz,
19 zlatých – do důchodu křivoklátského,
23 zlatých – do důchodu křivoklátského za dříví,
3 zlaté 45 krejcarů – do důchodu fořtovského v roku 1781 vzatej dřevní vejkaz,
21 zlatých 3 krejcary – do důchodu krušovského,
21 zlatých – do důchodu krušovského za robotu roku 1781,
10 zlatých – do sirotčí kasy,
15 zlatých – k záduší lubenskému,
21 zlatých – do Lubné Dorotě Štíbrové a po ní 4 dětem,
6 zlatých 33 krejcarů – Janovi Šnajberkovi do Hvozda za 3 strychy žita a ½ strychu ječmene,
3 zlaté – do Lubné Martinovi Královi za 1 ½ strychu žita po 2 zlatých,
14 zlatých – za 2 nepřítomné zádušní krávy patřící k záduší lubenskému.
Do podací kasy dlužil Josef Šnajberk v obilí:
51 zlatých 5 krejcarů – za 38 měřic 5 věrtelů žita po 1 zlatém 20 krejcarech,
18 zlatých 50 krejcarů – za 25 měřic 2 věrtele ječmene po 45 krejcarech,
25 zlatých 30 krejcarů – 51 měřic ovsa po 30 krejcarech.
Suma dluhů byla 358 zlatých 10 krejcarů.
Jmenovaný Ferdinand Janoušek přistupujícímu hospodářovi Josefovi Šneiberkovi jiného nic, jedině od stavení jkednu komoru u vrat a druhou zadní, pirnu od stodoly až pod mlat při straně fořtový, též polovic placu při dolení straně v zahradě pro nové stavení.
Výměnek pro starou hospodyni Kateřinu, po Janovi Chytrém, se při této polovině rozděleného gruntu pojišťuje také v poloviční výši. Měla dostávat 2 věrtele pšenice, 2 strychy žita, 2 věrtele ječmene, 2 čtvrtce hrachu a 1 věrtel ovsa.
Při gruntu se nachází ještě chaloupka a při ní kus pole o výměře asi 1 strych. Byla však i s tím polem odprodána. Držitel té chaloupky tý polovice gruntu z téhož pole každoročně 10 krejcarů 3 feniky platiti a odváděti povinen bude.[2]
V gruntovní knize jsou pak zapsány další finanční aktivity Josefa Šnajberka:
1782 / 21 zlatých – platil dluh do důchodu krušovského za robotu,
1782 / 3 zlaté 45 krejcarů – platil dluh do důchodu fořtovského,
1787 – Dne 5. listopadu předstoupil držitel gruntu a uvolil se dobrovolně svýmu vlastnímu
otci a mateři až do jejich obouch smrti následovní vejminek každý rok vydávati, a to
sice 2 věrtele pšenice, 2 strychy žita, 1 strych ječmene, 1 věrtel hrachu, 1 mandel
dlouhé a 7 otepí krátké slámy a 1 kopku slámy.
1790 / 4 zlaté 30 krejcarů – platí dluhy k záduší lubenskému,
1791 / 23 zlatých – platí dluhy za dříví do důchodu křivoklátského,
1793 / 91 zlatých 5 krejcarů – platí staré královské kontribučenské dluhy, zbytek,
1794 – Josef Šnajberk si z kasy kostelní skrejský vypůjčil 40 zlatých na stavení gruntu,
1794 / 19 zlatých – platí starý dluh do důchodu křivoklátského,
1794 / 10 zlatých – do sirotčí kasy,
1794 / 10 zlatých 30 krejcarů – k záduší lubenskému,
1794 – z kasy záduší chyňavského si vypůjčil 50 zlatých na zaplacení dluhů,
Dne 31. března 1796 bylo dokázáno, že zaplaceno bylo, a to jenž se vymazuje:
13 zlatých – císařských peněz,
5 zlatých 23 ½ krejcaru – do důchodu krušovského,
6 zlatých 33 krejcarů – Janovi Šnajberkovi za žito a ječmen, zbytek.
Do gruntovní knihy byl pak s datem 29. března 1796 zapsán podrobný šacunk tohoto gruntu. Nejdříve bylo popsáno stavení, jež sestávalo z 1 světnice, 3 domovních komor, 1 stodoly a 3 chlévů. Bylo prošacováno na 200 zlatých.
Podle Listu Měřičného byla pole a ostatní pozemky ohodnoceny takto:
196 zlatých – orná pole v 2. třídě 24 9/16 měřic po 8 zlatých,
171 zlatých – orná pole ve 3 třídě 28 11/16 měřic po 6 zlatých,
65 zlatých – orná pole ve 4 třídě 16 4/16 měřic po 4 zlatých,
65 zlatých – luk a zahrad bylo 6 měřic 9 věrtelů po 10 zlatých,
14 zlatých – pastvišť 7 měřic 3 věrtele po 2 zlatých,
67 zlatých 30 krejcarů – porostlin 13 měřic 10 věrtelů po 5 zlatých,
Na zimu bylo vyseto obilí za 45 zlatých 45 krejcar
pšenice – 2 strychy 3 věrtele po 5 zlatých, tedy 13 zlatých 45 krejcarů,
žita – 8 zlatých po 4 zlatých, tedy 32 zlatých.
Seznam věcí na dobytku a nářadí obsahoval tyto položky:
73 zlatých – 2 voli za 50 zlatých, 1 kráva za 15 zlatých, 4 ovce,
23 zlatých – 1 vůz za 15 zlatých, 1 pluh, 1 hák, 1 brány a 1 podávky, to vše za 8 zlatých,
2 zlaté – 1 letní řebřiny, 1 fasunk, 1 hnojník.
Aktiva v součtu činila 922 zlatých 15 krejcarů.
Následoval přehled dluhů, váznoucích na gruntu:
4 zlaté – císařské vypůjčené peníze,
16 zlatých 39 krejcarů 3 feniky – do důchodu krušovského,
21 zlatých – do Lubný Dorotě Štíbrový a po ní 4 dětem, a to
5 zlatých 15 krejcarů – Janovi,
5 zlatých 15 krejcarů – Anně,
5 zlatých 15 krejcarů – Barboře,
5 zlatých 15 krejcarů – Veronice,
3 zlaté – Matěji Královi za 1 ½ strychu žita,
14 zlatých – za 2 nepřítomné krávy, patřící k záduší lubenskému,
40 zlatých – v roce 1794 vypůjčených z kasy kostela Skrejského pod úrokem 5%,
50 zlatých – vypůjčeno ze záduší chyňavského.
Casovního obilí Josef Šnajberk dlužil:
96 zlatých – žita 48 měřic po 2 zlatých,
72 zlatých – pšenice 48 měřic po 1 zlatém 30 krejcarech,
55 zlatých – ovsa 55 měřic po 1 zlatém.
Součet dluhů činil 371 zlatých 39 krejcarů 3 feniky. Po odpočtu od aktiv zůstává držiteli gruntu čistého majetku 550 zlatých 35 krejcarů 3 feniky.
Výměnek pro starou hospodyni Kateřinu, vdovu po Janovi Chytrém, už nebylo nutno poskytovat, neboť zemřela. Své matce Anně Šnajberkové však měl Josef Šnajberk až do její smrti dávat sutého obilí pšenice 1 věrtel, žita 1 strych, ječmena 2 věrtele, hrachu 2 čtvrtce, dlouhý slámy 8 otepí a drobný 4 otepě, sena 7 otepí a otavy 2 ½ otepě.
Na pozemku patřícím k tomu gruntu stojí polovičně od Ferdinanda Janouška zaprodaná chaloupka na Jiřího Šnajberka[3]. Z té prodané chaloupky se platilo 20 krejcarů ročně, a to 10 krejcarů Ferdinand Janouškovskýmu gruntu, a 10 krejcarů gruntu Josef Šnajberkovskýmu.
Držitel gruntu, jakožto věrný poddaný Contribuent byl povinen platit na všechny císařsko královské kontribuce, daně, transport, magazin, a zemské jeho majestátní platy, též knižní gruntovní vrchnosti urbariální povinnosti, ouroky, též duchovní desátek. A to vždy dle vyměření zemského, bez vší prodlouživosti.
K pojištění téhož, tento šacunk neb zápis jakožto právní Instrument, (od) držitele gruntu, šacovních mužův přísežných, rychtář a konšelův, též dvouch svědkův, vlastnoručně podepsáno.
Dne 1. ledna 1796 si Josef Šnajberk půjčil 100 zlatých na 5% úrok ze zádušní casy Městečka na pořízení potahu.
Dále platil dluhy takto:
1798 / 3 zlaté – do Lubné Martinovi Královi,
1798 / 5 zlatých – po Dorotě Šíbrové Janovi, zbytek,
1800 / 5 zlatých 5 krejcarů – Barboře Krabcové,
1801 / 4 zlaté – císař. Interesse, zbytek.
Smlouvou z 11. května 1804 prodal Josef Šnajberk tento svůj grunt Václavovi Bretšnajdrovi, jenž ho koupil v jméně svého syna Václava, za 1500 zlatých. Kupující hned při podepsání smlouvy složil 500 zlatých, zbytek, tedy 1000 zlatých, se zavázal složit do posledního dne měsíce května roku 1804. K roku 1807 je v gruntovní knize poznámka, že Josefu Šnajberkovi tato částka byla vyplacena.
Ke gruntu patřilo 69 měřic 9 věrtelů orných polí, 6 měřic 9 věrtelů luk a zahrad, 7 měřic 3 věrtele pastvišť a 13 měřic 10 věrtelů porostlin. Na zimu bylo vyseto 2 ½ strychu pšenice, 8 strychů žita a na jaro 2 ½ strychu ječmene, 7 strychů ovsa, 1 strychu hrachu a 1 strych čočky. Z dobytka byly na gruntu 2 voli. Z nářadí zde byl 1 vůz se vším, pluh, brány, hák, vidle, kopáč a sekera. Hnůj všechen pak se na dvoře vynachází. Slámy dlouhé byly 2 mandele.
Nový držitel také převzal řadu dluhů:
14 zlatých – za 2 nepřítomné zádušní krávy,
40 zlatých – vypůjčené peníze od záduší skrejského na úrok 5%,
50 zlatých – vypůjčené peníze od záduší chyňavského na úrok 5%,
100 zlatých – k záduší městečskému od roku 1794.
Suma dluhů byla 204 zlatých.
K tomu se ještě mělo dát kasovního obilí, a to 56 měřic 12 3/11 věrtele žita, 162 měřic, 11 věrtelů ječmene a 83 měřic 12 věrtelů ovsa. To měl složit buď na zrně, nebo zaplatit v hotovosti.
Povinnosti, váznoucí na tomto gruntu, byly podobné jako u jiných:
a/ Císařsko královské daně, lifrunky, transporty a jiný břemena dle Repartice.
b/ Milostivé vrchnosti robotu dle robotního sepsání neb vždy uzavřeného kontraktu.
c/ Do důchodu krušovského ročně 54 krejcarů odváděti.
d/ Z dvouch zádušních krav ročně 35 krejcarů platiti.
e/ Šestnáctého dílu do obročenství vrchnostenského: žita 1 čtvrtec, ječmene 3 čtvrtce, ovsa 1
čtvrtec.
f/ Domácímu učitelovi ročně 1 čtvrtec pšenice a 1 čtvrtec ječmene.
Starý držitel Josef Šnajberk si pro sebe a svou manželku na tomto gruntu pojistil výměnek, spočívající v užívání bytu v teplé světnici při hospodáři, dále 1 komoru, 1 chlév a nad tím hůru. Na zrně měl ročně dostávat 4 měřice žita, 12 měřic žita, 4 měřice ječmene a 1 měřici hrachu. Pro dobytek mohl užívat palouček „Pod skalkou“ a měl dostávat 3 mandele dlouhé a 2 mandele drobné slámy. Dále mohl užívat dolejší chmelničky k Rakovníku a 1 zahradu pod 2 čtvrtce k Rakovníku na zelí neb erteple. Pokud by jeden z manželů zemřel, pak by druhý tohoto výměnku užíval jen polovic.
Václav Bretšnajdr si patrně v roce 1807 vypůjčil z kasy záduší třtického 180 zlatých. Tuto částku zaplatil zpět v roce 1811.
Podle obligace 14. října 1828 si Václav Bretšnajdr vypůjčil ze sirotčí kasy panství krušovického 80 zlatých konvenční měny. Odtud si podle obligace ze 4. června 1833 dalších 180 zlatých.
Do gruntovní knihy také zapsána svatební smlouva Václava Bretšnajdra z 19. července 1834 s Marií Chytrou. Nevěstě se na gruntu pojišťuje věno 40 zlatých v hotovosti, dále 1 kráva a 4 ovce. Po případné smrti ženicha měla mít na tomto gruntu výměnek, spočívající v užívání teplého bytu při hospodáři v sednici, pod sejpkama komoru, a v té samé sklep, vedle ovčína chlív, nad kůlnou hůru. Na zrně měla dostávat 2 strychy pšenice, 4 strychy žita, 2 strychy ječmene, 1 strych hrachu nebo čočky, 2 věrtele ovsa. Toto obilí měl jí hospodář vozit do i ze mlejna. Mimo toho jí popřeje pole „Na malém písku“ na erteple, a na trávu do gruntovních polí chodit. Na uživení kouska dobytka měla dostávat 4 mandele dlouhé a 2 mandele drobné slámy, též 1 centnýř sena, 1 centnýř otavy a od ovoce čtvrtý díl. Když by ženich zemřel dříve, než odevzdá grunt svému synovi, tak on nevlastní mateři 1 krávu odevzdá a počestný pohřeb vystrojí.
Zápisy k tomuto gruntu uzavírá zmínka, že dalším držitelem gruntu se stal Petr Bretšnajdr.