čp. 6
 

     Smlouvou z 15. června 1591 (na den svatého Víta) prodali rychtář a konšelé ze vsi Lubný grunt pozůstalý po neb. Dlouhém Janovi, též z Lubné, a to Říhovi z Malinové za sumu 350 kop grošů míšeňských.[1] Jako závdavek měl Říha složit 70 kop grošů, totižto ve třech nedělích po datu zápisu toho 40 kop grošů. Zbytek závdavku, tedy 30 kop grošů, měl složit o nejbližších Vánocích. Za řádné splacení závdavku se v rukojemství postavili rychtář a konšelé z též vsi Lubný, že se tomu zadosti státi má.

     A potom vo muským masopustě, když se bude psáti léta 1592, složiti má peněz vejrunkových 10 kop grošů míšeňských až do vyplnění ceny trhové.

     S gruntem svršků se témuž Říhovi postupuje: 1 klisna, chomouty 2 s nádobím, sedla 2, vůz s dvojíma řebřinami jeden, váhy dvoje, pluhy 2, brány 3, krávy 2, svině 1, slepic 5, kohout 1, řetězy 2, sekyrky ruční 2, kladný 1.

     A co hřebem přibito a hlínou omazáno jest, to aby se odtud nehýbalo.

     V gruntovní knize následuje rozsáhlá poznámka z 18. června 1591 (v outerý po sv. Vítu), která hovoří o tom, že s gruntem se neprodává co tak jest Peter Tůma na těch dvojích honech v lánu vovsa ... bez povolení vrchnosti osil. Když toho čas přijde, měl se tento oves sklidit, vymlátit a prodat. Výtěžek měl jít k ruce sirotků po neb. Dlouhém Janovi, resp. jeho poručníkům. Též což od jinejch nábytkův, než těch, které byly uvedeny, má být všechno těmi poručníky zpeněženo a peníze se mají složit do sirotčí truhlice. Uvádí se rovněž, že pan hejtman na vychování těch sirotků 1 strych žita z vobročnice J. M. C. propůjčiti si ráčil. Ten strych žita však musí sám Říha zase obročnímu písaři zapraviti.

     Dne 7. ledna 1592 (v outerý po Klanění se Tří Králův) složil Říha 70 kop grošů závdavku. Z nich bylo dáno 62 kop 38 grošů 5 feniků na dluhy, jimiž nebožtík Hans Gross Lang[2] povinen byl, a do 7 kop 41 grošů 2 feniky do truhlice sirotčí na odchování sirotků.

     Řehoř Malinovský složil 5. dubna 1593 (v pondělí po neděli smrtelné) 20 kop grošů gruntovních peněz za roky 1593 a 1594. Z toho ujal Hejtmánek 2 kopy 30 grošů, Kača, sestra jeho, 2 kopy, sirotkům Noskovským dáno do truhlice 8 kop 30 grošů, sirotku neb. Engelthalera též dáno do truhlice 7 kop

          Smlouvou z 18. prosince 1596 (v  středu po sv. Lucii) prodal Říha Malinovský tento grunt s jedním lánem dědiny, lukama a porostlinami za 300 kop grošů míšeňských Vávrovi Noskovi. Ten měl složit 60 kop grošů závdavku. Jako závdavek měl složit 60 kop grošů a placení roční počnouce při Mužským Masopustě léta 159, a tak vždy při tom času klásti má po 10 kopách grošů míšeňských.

     Od svrškův a nábytkův jiného nic při tom gruntu jemu (se) nezanechává, krom kostelní jalovice, šest slepic, pluh, brány, dva řetězy. Z obilí v slámě měl 9 mandelů ovsa, 20 mandelů žita a píci všechnu co jí před rukama. Co se týče osení všechno, však totižto semena 21 ½ žita, bude povinen zase navrátiti. do důchodův k semenám 15 strychů, také Václavovi 5 strychů, kováři 1 strych a skotákovi 1 strych.

     Rovněž dne 18. prosince 1596 se gruntovní knize se poznamenává, že Řehoř Malinovský složil při prodaji gruntu svého peněz gruntovních za rok 1594, 1595 a 1596. Jednalo se o 30 kop grošů. Z těch propuštěno Hejtmánkovi na místě Kači, sestry jeho[3], 3 kopy grošů. Zůstalo za mnou 27 kop, z těch náleží sirotkům noskovským 16 ½ kopy a sirotku Engelthalera 10 ½ kopy. Ty zůstávají za mnou, J. Wržbenským.[4] Jsou odvedeny podle oučtu s Václavem Noskej.

     A co hřebem přibito a hlínou pomazáno jest, to se odtud hejbat nemá.

     Vávra Nosek hned při zápisu složil závdavek ve výši 60 kop grošů, kteréž z truhlice sirotčí na podíl svůj vyzdvihl. Z těch dáno za 10 strychů žita osepního, od Říhy zadržaného, po 1 kopě grošů, dále za 15 strychů ječmene též po 1 kopě a za 9 strychů ovsa po 24 groších, což vše dohromady činí 28 kop 36 grošů. Z této částky bylo také odečteno po 10 kopách grošů gruntovních peněz za léta 1594, 1595 a 1596, takže nakonec bylo jemu Říhovi propuštěna 1 kopa 24 grošů.

     Dne 2. března 1598 složil Vávra Nosek 10 kop grošů míšeňských jako peněz gruntovních za rok 1598. Ty propuštěny s povolením pana hejtmana Řehovi, a tak na tom gruntu nic více nemá.

     K 21. únoru 1600 (v outerý první v Postě) bylo do gruntovní knihy zapsáno, že vyhledalo se při hledání počtu sirotčího spravedlnosti sirotkův Noskovských, že jsou týž siroty na tomž gruntě měli 75 kop grošů. Vávra Nosek skoupil dluh od Pavla Hejtmánka za 21 kop 30 grošů. Mimo to měl Václav Nosek doplatit 74 kop grošů sirotkům po nebožtíkovi Engelthalerovi a 60 kop grošů do vrchnostenského důchodu po sirotcích nebožtíka Víta Dlouhého.

     Kolem roku 1600 zasedí na tomto gruntu Vávra Nosek, který ho koupil od Říhy Malinovského za 300 kop grošů, když složil 60 kop grošů závdavku.[5]

     Pak se mu odečetly tyto položky:

75 kop grošů – skoupených peněz majíc na tom gruntu v podílu spravedlnosti odevzdaných

                         sobě porazil,

10 kop grošů – jedny peníze gruntovní složil,

21 kop 30 grošů – skoupil od Pavla Hejtmánka

     K doplacení po 3 kopách 30 groších ročně mu zbývalo 134 kop grošů:

74 kop grošů – Vavřincovi, sirotku Engelthalera,

60 kop grošů – do vrchnostenského důchodu po sirotcích neb. Víta Dlouhého.

     Vávra Nosek dále pokládal tyto splátky:

15.  3.1603 / 4 kopy 15 grošů – Vavřincovi, sirotku po Engeltalerovi, do Slaného,

21.  3.1604 / 2 kopy 45 grošů – do sirotčí truhlice,

  7.  3.1608 / 7 kop grošů – sirotku Engeltalerovýmu do truhlice sirotčí,

20.  3.1610 / 7 kop grošů – Vavřinec Nosek složil v kanceláři k ruce sirotka Engeltalerovýmu,

25.  1.1611 / 3 ½ kopy grošů – k ruce sirotka Engeltalerovýho,

22.  3.1612 / 3 ½ kopy grošů – k ruce sirotka Engeltalerovýho.

     Vávra Nosek zemřel v středu po sv. Martině (13. listopadu 1612). Před tím, v úterý 16. října 1612 ležíc na smrtedlné posteli, však jsouce zdravého rozumu, učinil oustní poručení o statečku svém. Předně prosil pana hejtmana o ochranu své manželky Markéty a synů Jiříka a Jana. Manželce mělo být z gruntu vyplaceno 50 kop v ročních splátkách po 5 kopách grošů. Prosíl, aby oběma synům ta živnost dochována byla a pokud by jeden zemřel, aby grunt připadl tomu druhému.

     Dále bylo zapsáno, co komu Vávra Nosek dlužil:

  17 kop 4 groše – k záduší lubenskému,

125 kop 45 grošů – do vrchnostenského důchodu pro manželku a sirotky; nový držitel gruntu

                               by  měl do sirotčí truhlice platit po 10 kopách grošů ročně,

  5 kop grošů – do vrchnostenského důchodu Tobiášovi Krchňavskému,

36 kop grošů – panu Davidovi Píseckému do Rakovníka,

  1 kopa 45 grošů – Jiříkovi Štikovi do Rakovníka,

  4 kopy 25 grošů – paní Sibyle Zlatické do Rakovníka,

16 kop 30 grošů – Mikulášovi Sedlčanskému z Rakovníka,

14 kop grošů – paní Kateřině Břinské z Rakovníka,

14 kop grošů – Jakubovi Černouškovi z Rakovníka,

  8 kop 45 grošů – Tomášovi Brynisovi z Rakovníka,

  5 kop grošů – Tomášovi Zábranskému,

  9 kop 30 grošů – paní Horhauzarové na Pšovlky,

  5 kop grošů – Bartošovi na Pšovlky,

  3 kopy 40 grošů – Michalovi Prennerovi z Lubné,

  2 kopy – Bretšnajdrovi z Lubné,

  4 kopy 22 grošů – Jankovi Malému z Lubné(?),

10 kop grošů – Jírovi Bremmarovi.

     Proti tomu Vávrovi, již nebožtíkovi, dlužni byli:

  1 kopa 30 grošů – Boušek z Pšovlk za klisnu,

18 kop 30 grošů – pan Štefan Vrba v rathauze na Hračanech za pivo rakovnické,

     V sobotu 16. prosince 1612 sešli se konšelé z Lubné a Malinové, a také Tomáš Krinus, měšťan rakovnický a švagr zemřelého Vávry Noska, aby pořídili inventář majetku a určili cenu gruntu.

     Tento soupis skvěle ilustruje hospodářské vybavení a zařízení statku. Na gruntu se tehdy nacházelo toto příslušenství: 2 klisny a kůň, 2 vozy s žebřinou, 2 pluhy, 2 brány, 7 malých a velkých řetězů, z hovězího dobytka 5 krav, 6 jalovat a 1 jalovice k záduší odkázaná, 8 ovcí a 1 beran, svinského dobytka malého i velkého desatero, 20 slepic s kuřaty, 1 husák, 2 husy starý. Ve světnici byly 4 veliké peřiny, 5 polštářů, 2 podušky, 13 malých a velkých cích. V kuchyni bylo cínové nádobí, a to 3 konvice a 1 mísa. Z šatů choděcích byla zapsána 1 sukně z černého sukna, zvířecí kalhoty (= kožené?) a 1 čepice.

     Nevymláceného obilí, tedy pšenice, žita, ovsa a hrachu, bylo na gruntu dostatek jak pro běžnou potřebu, tak i pro jarní setí. Na zimu bylo oseto 19 strychů žita a 3 strychy pšenice. Z nářadí byly zapsány 2 rýče, 2 motyka a nosatec, železný kůl, 2 kladený sekery a 2 ruční.

     O šest let později, v pátek 23. února 1618, sepsala Anna, manželka Tomáše Krinusa, kožešníka v Rakovníku, a vlastní sestra Vavřince Noska žádost k panu hejtmanu, kterým byl tehdy urozený a statečný rytíř Tyburcí Čejka z Olbramovic, že by jako nejbližší příbuzná měla právní nárok na grunt po zemřelém bratrovi. Píše, že oba synové Vavřince Noska zemřeli. Dítky jiné, po otci zůstalé, každý jiné (za)opatření odtud jsou dostali, ale já ani míšenské kopy jsem odtud nevzala, píše v žádosti. Jak byla tato žádost vyřízena se neví, ale z dalších zápisů v gruntovní knize vyplývá, že grunt jí vydán nebyl.

     Dne 3. ledna 1613 po neb. Vávrovi Noskovi nastoupil na ten statek Matěj Hrubeš. Koupil jej, s dovolením J.M.C. pana hejtmana, za sumu 600 kop grošů. Jako závdavek složil 100 kop grošů a o sv. Jiří měl složit dalších 100 kop. Od roku 1614 měl pak zbytek kupní ceny splácet po 10 kopách grošů ročně.

     Matěj Hrubeš dne 8. března 1613 položil do sirotčí pokladnice 3 kopy grošů jako splátku pro sirotka po Engeltalerovi.

     Ve čtvrtek po svatém Pavla na víru obrácení (30. ledna 1614) Matěj Hrubeš již nežil, neboť téhož dne byl pořízen inventář jeho pozůstalosti. Soupis pořídila skupina lubenských konšelů: Martin Rychtář, Václav Kraus, Michal Prenner a Pavel Novák. Byly zapsány tyto věci: 3 klisny a 1 kůň s nádobím, 6 dojných krav, 5 jalovic, 9 ovcí, 6 sviň malejch i hrubejch, 30 slepic s kohoutem, 5 husí s husákem, dále 2 vozy s žebřinami, 2 dlouhé řetězy, 2 klanečníky, 1 závěrka, 2 pluhy, 2 páry bran, 6 kusů peřních šatů velkých i malých se dvěma povlaky

     Po Matěji Hrubešovi zůstali tito sirotci:

Markéta – ta jest propuštěna na Brant, u pana Renšpergka, ta jest vybytá,

Anna – v Lužné, též vybytá,

Mariana – při statku zůstávati má do smrti,

Barbora – ještě nevybytá, tedy ještě asi neprovdaná,

Matěj – ten jako hospodář má zůstati.

     Mezi tyto děti se mělo rozdělit 185 kop grošů. Kdyby někdo z nich zemřel, měl se jeho podíl rozdělit mezi ostatní.

     Matěj Hrubeš, sirotek po neb. Matěji Hrubši, složil v následujících letech při soudech tyto splátky:

27.  1.1614 / 10 kop grošů – z čehož bylo vzato 5 kop sirotku po Engeltalerovi a 5 kop

                                              Markétě, vdově po Vávrovi Noskovi, na odkázaných od něho

                                              50 kop grošů,

12.  3.1615 / 10 kop grošů – z čehož bylo vzato 5 kop sirotku po Engeltalerovi, a 5 kop  

                                              Markétě, sestře Matěje Hrubeše mladšího, z jí odkázaných 50

                                              kop grošů,

  3.  3.1618 / 15 kop grošů – položil zpožděné splátky sirotku po Engeltalerovi,

14.10.1619 / 15 kop grošů – položil zpožděné splátky za roky 1616, 1617 a 1618; tato částka

                                               byla složena k rukám sirotků po Bretšnajdrovi na dluh, který měl

                                              být původně vyplacen Markétě, vdově po Vávrovi Noskovi z jí                                     

                                              odkázaných 40 kop grošů, ale Bretšnajdr tento dluh od ní

                                              vykoupil.

  1.11.1621 / 30 kop grošů – za roky 1619, 1620 a 1621, z nich vzato do důchodu právem

                                              odúmrtním po neb. Vavřincovi Engeltalerovi 17 ½ kopy grošů,

                                              a 1 ½ kopy sirotkům Bretšnajdrovým do truhlice sirotčí,

17.  2.1622 / 30 kop 15 grošů – z čehož vzato do důchodu 15 kop 45 grošů nápadem po

                                                   sirotcích někdy Víta Dlouhýho, a 14 kop 30 groš někdy

                                                   věřitelům neb. Vávry Noska dluhův splaceno.

     Takže v tuto chvíli zůstává za ten grunt k doplacení 286 kop 15 grošů, což má být rozděleno takto:

  44 kop 15 grošů – do vrchnostenského důchodu po Vítu Dlouhém

  27 kop 30 grošů – sirotkům Bretšnajdrovským, skoupených od Markyty, manželky neb.

                                Vávry Noska, což on jí byl odkázal 40 kop grošů,

  64 kop 54 grošů – má se rozdělit věřitelům neb. Noska,

150 kop a 36 grošů – mělo by patřit sirotkům neb. Vavřince Noska, avšak ti již všichni

                                  zemřeli, takže tato částka připadne vrchnosti jako odúmrť,

16.  3.1623 / 10 kop grošů – do vrchnostenských důchodů,

19.  2.1625 / 10 kop grošů – do vrchnostenských důchodů,

  9.12.1626 / 20 kop grošů – do vrchnostenských důchodů,

24.  3.1627 / 10 kop grošů – položil odúmrtě do vrchnostenských důchodů,

  7.  3.1629 / 20 kop grošů – za 2 léta, z čehož 10 kop vzato do truhlice sirotčí k rukám

                                              sirotků Bretšnajdrovým, a 10 kop do vrchnostenských důchodů

                                              jako odúmrť po Noskovi,

26.  2.1630 / 10 kop grošů – z toho 5 kop vzato do truhlice k rukám sirotků  Bretšnajdrovým,

                                              a 5 kop do vrchnostenských důchodů právem odúmrtním,

1631 / 10 kop grošů – z čehož 5 kop položeno k rukám dědicům Noskovým, a 5 kop                                         

                                    Kateřině, po Bretšnajdrovi.

      Zápisem z 18. prosince 1651 Matěj Hrubeš ujal tento grunt po smrti otce svého (Matěje), nanejvejš spuštěný, dědiny zarostlý, za 65 kop grošů bez závdavku, což měl splácet po 3 kopách grošů ročně.

     Z této sumy náleží:

18 kop grošů – k záduší lubenskému půjčených peněz Vávrovi Noskovi,

  ? (částka neuvedena) – do vrchnostenského důchodu právem odúmrtním po sirotcích neb.

                                        Víta Nejedlého.

     Na gruntu vázly též 2 nepřítomné zádušní krávy, z nichž plat k záduší odvozovati má.

     Jednotlivé splátky byly Matěj Hrubešovi v gruntovní knize odepisovány takto:

           1659 / 1 kopa grošů – položití má k záduší lubenskýmu,         

           1667 / 3 kopy grošů – položití má k záduší lubenskýmu,         

           1668 / 2 kopy grošů – položití má k záduší lubenskýmu,         

           1669 / 2 kopy grošů – položil k záduší lubenskýmu,

           1670 / 2 kopy grošů – položil k záduší lubenskýmu,

11.12.1670 / 2 kopy grošů – položil k záduší lubenskýmu,

11.12.1671 / 2 kopy grošů – položil k záduší lubenskýmu,

1672 – zběhl, (grunt) pustý.

     Dne 11. prosince 1674 koupil grunt tento pustý po zběhlém Matějovi Hrubešovi jeho švagr Ondřej Müller[6] za 40 kop grošů. Z nich sobě poráží za 2 krávy zádušní nepřítomné, které na sebe přijímá, 12 kop grošů. Ostatních 28 kop grošů měl splácet po 2 kopách ročně takto:

18 kop grošů – k záduší lubenskému peněz půjčených Vávrovi Noskovi, poněvad předešlý

                         zběhlý hospodář Matěj Hrubeš dle vypsání nic nevykládal,

10 kop grošů – do vrchnostenského důchodu právem odúmrtním po sirotcích neb. Víta

                         Nejedlého.

     V roce 1677 složil Ondřej Müller 2 kopy grošů k záduší lubenskému. V roce 1678 grunt vyhořel.

     Za 40 kop grošů po odběhnutí Andreasa Myllera, předešlého hospodáře, tento jeho grunt pohořalý a pustý koupil a ujal Bartoň Neruha, a to podle zápisu v gruntovní knize z 27. března 1681. Také on poráží sobě za dvě krávy zádušní nepřítomné, které na sebe přijímá, 12 kop grošů. Z ostatních 28 kop grošů měl ročně po 2 kopách grošů vyplatit 18 kop k záduší lubenskému a 10 kop grošů do vrchnostenského důchodu křivoklátského.

     Bartoň Neruha splácel takto:

1683 / 2 kopy grošů – k záduší lubenskému,

1685 / 2 kopy grošů – k záduší lubenskému,

1686 / 2 kopy grošů – k záduší lubenskému,

1687 / 2 kopy grošů – tento rok se mu Pasíruje[7], aby roku 1686 vypsané 2 kopy grošů, totiž

                                    při prv držaném počtu zádušním 1 kopu grošů a po žni 1 kopu grošů

                                    odvéstgi hleděl.

1688 – nesložil až dosavad nic, ARREST; následuje připsaná poznámka, že složil

            náležitě,

1690 / 1 kopa grošů – do důchodu křivoklátského,

1691 / 1 kopa grošů – do důchodu křivoklátského,

1693 / 1 kopa grošů – k záduší lubenskému za rok 1692.

     Bartoloměj Neruha koupil, v roce 1681 tento grunt spálený a pustý, se dvěma nepřítomnými zádušními kravami za 40 kop grošů míšeňských.[8] Z této částky si hned odečetl 12 kop grošů za zádušní krávy a také 9 kop grošů, které složil do roku 1692. Zůstalo mu tak k doplacení 19 kop grošů takto:

11 kop grošů – k záduší lubenskému,

  8 kop grošů – do vrchnostenského důchodu křivoklátského.

     V letech 1693 - 1702 všechny tyto částky splatil. Tím grunt doplatil, načež dal památnýho.

     Podle zápisu ze 17. března 1721 přešel grunt po smrti Bartoloměje Neruhy na jeho syna Jiříka Neruhu. Grunt tento jsa prv vyhořený nyní ale vnově vyzdvižený byl prošacován za sumu trhovou 90 kop grošů míšeňských. Při gruntu byli zanecháni 3 koně, 1 kráva, 7 ovcí a 1 prasnice. Dále zde byl 1 vůz, 2 pluhy, 1 brány a 2 řetězy. S gruntem přijal také 2 zádušní krávy na živě.

     Sumu trhovou 90 kop grošů měl Jiří Neruha  po 3 kopách ročně vyplatit dětem po neb. Bartoloměji Neruhovi:

27 kop grošů – Kateřině za Václava Zýku vdané,

13 kop 30 grošů – Ludmile, a již po ní 2 dětem, totiž Kateřině,

13 kop 30 grošů – a Barboře

27 kop grošů – Jiříkovi, držiteli gruntu,

  9 kop grošů – Dorotě, za Jakuba Pochmona vdané.

     Jiří Neruha splácel takto:

Jiří Neruha, držitel gruntu – nechal v roce 1721 odepsat vlastní podíl ve výši 27 kop grošů,

Kateřině, za Václava Zíku vdané – po 3 kopách grošů v letech 1721, 1723, 1725, 1730, 1732,

                                                        1734, 1736, 1738,

Dorotě, za Jakuba Pochmona vdané – po 3 kopách grošů v letech 1722, 1724, 1727 zbytek,

po Ludmile dceři Kateřině – po 1 kopě 30 groších v letech 1731, 1735

                                           – po 3 kopách grošů v letech 1737, 1740, 1746,

po Ludmile dceři  Barboře – po 1 kopě 30 groších v letech 1731, 1735,

                                             – po 3 kopách grošů v letech 1739, 1742, 1743, 1745,

pro nemožnost neplatil nic – v roce 1726,

aby starý dluhy zaplatil, nesložil nic – v roce 1728,

rok 1732 byl vynechán bez zápisu,

pro vojanské příběhy soudy nebyly – v roce 1744.

     A tak sedí v gruntu zaplaceným, i zaplaceným pamětním.

     Sejdouce Jiří Neruha z tohoto světa smrtí časnou, po něm pozůstalý syn Jan Neruha grunt tento . . .  jest ujal za 110 kop grošů míšeňských. Ke gruntu s dobrým stavením patřil 1 lán orných polí, což v tomto případě podle nového katastru bylo 93 strychů orných a 3 strychy ladem ležících polí, 4 strychy porostlin, 14 strychů lesů a z pastvišť 1 ½ vozu loučného. Zápis o tom nese datum 3. prosince 1752.

     Jménem přídavku se jemu zanechává 1 vůz dobrý, 2 pluhy, 1 hák, 1 brány, i se všemi hospodářskýma potřeby. Též zde byli 2 koně, 1 vůl a 2 krávy. Na gruntu byly 2 zádušní krávy, z nichž jedna byla přítomná, místo druhé bylo jen 1 ½ roční tele. Z vysetého obilí na zimu byly 3 strychy pšenice a 18 strychů pšenice. Z obilí v slámě bylo 6 mandelů pšenice, 17 mandelů žita, 4 mandele ječmene, 10 mandelů ovsa a po jedné force hrachu a čočky.

     Vejminek držitel gruntu bratru svýmu Martinovi dobrovolně až do smrti činí, tedy 1 komoru, 1 chlév a nad chlívem hůru. Také pole měl mít k užívání, a to 1 strych k lukám na silnici na písku, 1 strych k Hostokrejům, klínek u ouvozu a palouček u zahrady. Za ta pole měl výměnkář povinnost každoročně novému hospodáři platit 1 zlatý kontribuce nebo si to v létě odpracovat.

     Jan Neruha měl ještě dvě nezaopatřené sestry, tedy Kateřinu a Annu. Takovým kdyby Pán Bůh něco dobrého soudil, bude (nový hospodář) povinen jim nějakej vejbitek svadební dle možnosti učiniti, poněvadž již o dobytek rozděleny jsou.

     Jan Neruha zdědil také dluhy:

obilní dluh do důchodu opočenského krušovického – 6 strychů 1 věrtel 2 čtvrti žita,

peněžité dluhy

48 zlatých 4 krejcary 1 ½ feniku – do vrchnostenského důchodu krušovického,

  3 zlaté – po neb. Ludmile, vymazané kopy, dceři Kateřině,

  1 zlatý – kováři do Sence,

  7 zlatých - Václavu Zíkovi, 6 kop grošů vymazaných a nesložených,

45 krejcarů – domácímu kováři,

  3 zlaté – židu Šmulovi do Rakovníka,

  1 zlatý 15 krejcarů – židu Izákovi do Sence.

     V součtu bylo peněžitých dluhů za 64 zlatých 4 krejcary 1 ½ feniku, což přepočteno dělalo 54 kop 55 grošů 1 ½ feniku. Když se tato částky odečetla o hlavní tržní sumy 110 kop grošů, zůstalo k doplacení po 3 kopách grošů ročně celkem 55 kop 5 grošů dětem po Jiříkovi Neruhovi takto:

10 kop 30 grošů – Janovi, držiteli gruntu,

10 kop 30 grošů – Martinovi,

10 kop 30 grošů – Kateřině,

10 kop 30 grošů – Dorotě, za Sochora vdané,

10 kop 30 grošů – Anně,

  2 kopy 35 grošů – na mše svaté za neb. Jiříka Neruhu a manželku jeho.

     Jednotlivé splátky byly Janu Neruhovi odepisovány takto:

1752 / 2 kopy 35 grošů – na mše svaté za neb. otce a matku,

1754 / 2 kopy grošů – Kateřině,

1755 – splátka se odpouští, aby staré dědice vyplatil,

1756 / 2 kopy grošů – Václavovi Zíkovi,

1757 / 2 kopy grošů – Josefovi, po Václavu Zíkovi,

1758 / 2 kopy grošů – Václavu, a po něm Janovi,

1759 – aby starý kopy Zíkovi zaplatil, nic neklade,

1760 – poněvadž o potah přišel, nic neklade,

1761 / 2 kopy grošů – Martinovi,

1762 / 2 kopy grošů – držitel gruntu sobě vypsati dal.

     Podle zápisu ze 6. prosince 1763 Jan Neruha umřouce, po něm pozůstalá vdova vezmouce sobě za druhého manžela Jakuba Bretschneidra, kterémuž tento grunt až do smrti jeho přenechala za prošacovanou sumu hlavní 179 kop 51 grošů 3 feniky. Stavení byla v dobrém stavu, jen dva chlévy byly sešlé. Na gruntu vázly 2 nepřítomné zádušní krávy, které patřily k lubenskému záduší. Podle nového katastru patřilo ke gruntu 93 strychů orných a 3 strychy ladem ležících polí, 4 strychy porostlin, z pastvišť 1 ½ vozu loučného a 14 strychů lesů.

     Svrškové při témž gruntu se vynacházejí: 2 tažné koně šacovaný za 40 zlatých, 2 voli, jeden zanechaný po starým hospodáři za 15 zlatých, druhý z důchodu všetatského také za 15 zlatých, který dosavad zaplacený není, 2 krávy za 26 zlatých, 5 ovcí za 6 zlatých 30 krejcarů, 1 sprasnice a 1 prase za 4 zlaté, 1 vůz za 20 zlatých, 2 pluhy, 1 hák za 2 zlaté 45 krejcarů, 2 brány za 1 zlatý 45 krejcarů, 1 závěrka, 1 táhlo a 1 klanečník za 2 zlaté, 1 sekera, 1 motyka za 40 krejcarů, 2 vidle a 1 kopáč za 30 krejcarů. Z obilí na zimu vysetého byly 2 strychy 2 věrtele pšenice a 17 strychů žita. Ve slámě bylo 6 mandelů pšenice, 14 mandelů žita, 3 mandele ječmene, 6 mandelů ovsa a 1 forka hrachu.

     Jsouce tu ještě 1 syn po neb. Janovi Neruhovi totiž Tomáš, kterýžto po smrti svého otčíma (Jakuba Bretšnajdra) tento grunt děditi má.

     Na gruntu byl v předešlém zápisu pojištěn výminek Martina Neruhy. Nový hospodář se uvolil tento vejminek mu až do jeho smrti přáti.

     Z obilních dluhů měl nový držitel co nejdříve zapravit dluh 2 strychů 1 věrtele žita do důchodu krušovského. Také zde byly dluhy peněžité:

30 zlatých – do důchodu krušovského,

18 zlatých 10 krejcarů – do důchodu křivoklátského,

  4 zlaté 2 krejcary – do důchodu polesenského,

51 zlatých 33 krejcarů – do důchodu kontribučního,

  2 zlaté 20 krejcarů – též tam za fürspany,

27 zlatých 30 krejcarů – Dorotě Štíbrové,

  5 zlatých – Martinovi Královi.

     Součet peněžitých dluhů dělá 138 zlatých 35 krejcarů, což přepočteno na kopy činí 118 kop 47 grošů 1 fenik. Když se k této částce připočetlo 12 zlatých za 2 nepřítomné zádušní krávy a pak se vše odečetlo od hlavní sumy, zůstalo k doplacení po 3 kopách grošů ročně celkem 49 kop 4 groše a 2 feniky. Rozvržení dědiců, resp. dětí po Jiřím Neruhovi, bylo takovéto:

  8 kop 30 grošů – Janovi, a po něm Tomášovi a Anně,

  8 kop 30 grošů – Martinovi,

10 kop 30 grošů – Kateřině,

10 kop 30 grošů – Dorotě,

10 kop 30 grošů – Anně,

34 krejcarů 2 feniky – na mši svatou za neb. Jana Neruhu, předešlého hospodáře.

     Následně byly odepsány tyto vejrunky:

1765 – aby dluhy platil, nic neskládá,

1766 / 3 kopy grošů – Kateřina,

1767 / 3 kopy grošů – Martinovi,

1768 – platí dluhy do důchodu krušovského,

1769 / 3 kopy grošů – Anně.

     Po smrti Jana Neruhy převzal tento grunt v roce 1763 Jakub Bretšnajdr za sumu hlavní 179 kop 51 grošů 3 feniky.[9] Ten měl hospodařit jen do své smrti, kdy grunt měl připadnout pravému dědici Tomášovi Neruhovi, jenž byl synem Jana Neruhy. 

     Dluhů, včetně 12 kop grošů za dvě nepřítomné zádušní krávy, patřící k domácímu záduší, se na gruntu nacházelo za 130 kop 47 grošů 1 fenik. Jakub Bretšnajdr do roku 1769 vyplatil nápadníkům 9 kop grošů míšeňských. Dětem po nebohém Jiřím Neruhovi po 3 kopách grošů tak zůstalo ročně k vyplacení 40 kop 47 grošů 1 fenik takto:

  8 kop 30 grošů – Janovi, po něm Tomášovi Neruhovi a Anně na Mše Svatý,

  5 kop 30 grošů – Martinovi, po něm 2 dětem,

  7 kop 30 grošů – Kateřině,

10 kop 30 grošů – Dorotě,

  7 kop 30 grošů – Anně,

34 grošů 2 feniky – na Mše Svatý za nebohého Jana Neruhu, předešlého hospodáře.

     Jakub Bretšnajdr zaplatil tyto dluhy:

1773 / 34 grošů 2 feniky – za nebohého Jana Neruhu na Mše Svatý,

1773 / 1 kopa 30 krejcarů – Janovi a po něm dětem na Mše Svatý.

     Jakub Bretšnajdr, nevědouce sobě z příčiny velké chudoby a množstvích dluhův jináče spomocti, aby sebe téhož majícího gruntu docela zbaviti nemusel, učinil s bratrem svým Václavem Bretšnajdrem takové narovnání, že mu přenechal polovinu svého gruntu se vším na polovic rozděleným příslušenstvím, s jednou nepřítomnou zádušní krávou a se 46 strychy 2 věrteli orných polí, a to za sumu hlavní 102 kopy grošů míšeňských. Podle zápisu v gruntovní knize k tomu došlo smlouvou z 10. listopadu 1774.

     Pročež druhá polovic, jak polí orných pod 46 strychů 2 věrtelů, podle rozdělení polích, též loučného a porostlin, s jednou zádušní nepřítomnou krávou, nadpravenému Jakubovi Bretšnajdrovi k jeho dalšímu vládnutí a užívání pozůstává. Tato polovina gruntu byla rovněž prošacována na 102 kopy grošů míšeňských.

     Jak Jakubovi, tak i Václavovi Bretšnajdrovi, zůstala povinnost každoročně vydat po 2 věrtelích žita na vyživení Anny, sirotku po zemřelém Martinovi Neruhovi.

     Na Václava Bretšnajdra byla převedena povinnost uhradit polovinu na gruntu váznoucích dluhů, takže Jakub Bretšnajdr musel zaplatit polovinu druhou:

Obilního dluhu do důchodu krušovského obročenského

žita – 18 měřic 3 věrtele,

ječmene – 16 měřic 3 věrtele,

ovsa – 28 měřic.

Peněžitých dluhů:

54 zlatých 20 krejcarů – do kontribuce,

  7 zlatých 30 krejcarů – za císařské obilí,

10 zlatých – do důchodu křivoklátského,

14 zlatých 11 krejcarů – do důchodu krušovského,

  2 zlaté 54 krejcarů – item za železo.

     Těchto dluhů bylo za 88 zlatých 55 krejcarů.

Dluhy Particulární, které mimo svejch psaných dluhův dle možnosti k vyplacení má, totiž:

  5 zlatých – Dorotě Štíbrové,

  2 zlaté 30 krejcarů – zedníkovi hvozdskému,

  2 zlaté – seneckému Židu Marečkovi,

  1 strych žita – Dorotě Štíbrové.

     Svrchu psané dluhy, tedy 88 zlatých 55 krejcarů, byly převedeny na kopy grošů[10], což dělalo 76 kop 12 grošů 6 feniků, Když se tyto dluhy, spolu se 6 kopami grošů za 1 zádušní krávu, odečetly od sumy hlavní, zůstalo k rozdělení 19 kop 47 grošů 1 fenik takto:

starým nápadníkům po nebohém Jiřím Neruhovi dětem:

  3 kopy 30 grošů – Janovi, po něm Tomášovi a Anně, na Mše Svaté,

  2 kopy 45 grošů – Martinovi, po něm 2 dětem,

  3 kopy 45 grošů – Kateřině,

  5 kop 15 grošů – Dorotě, vdané za Josefa Štýbra,

  3 zlaté 45 krejcarů – Anně,

47 grošů 1 fenik – na Mše Svatý za rod Neruhovský.

     Jakub Bretšnajdr splácel takto:

1775 / 2 kopy grošů – Janu (Neruhovi), po něm Tomášovi a Anně, na Mše Svaté,

1776 / 2 kopy 45 grošů – Martinu (Neruhovi), po něm dětem, Anně, zbytek,

1779 / 1 kopa 30 grošů – Janovi (Neruhovi), po něm Tomášovi a Anně, zbytek,

1779 / 47 grošů – též na Mše Svatý za rod Neruhovský,

1780 / 7 zlatých 30 krejcarů – za Magaz. obilí,

1780 / 6 zlatých – do důchodu křivoklátského,

1780 / 2 zlaté 30 krejcarů – zedníku hvozdskému,

1780 / 2 zlaté – Židu seneckému,

1782 / 14 zlatých 11 krejcarů – do důchodu krušovského,

1783 / 3 kopy 45 krejcarů – Kateřině, a po ní 2 dětem,

1785 / 4 zlaté – do důchodu křivoklátského,

1785 / 2 kopy grošů – Dorotě za Josefa Štíbra vdané,

1788 / 3 zlaté 45 krejcarů – Anně, zbytek,

1791 / 45 zlatých – platil kontribuce.

     Lépa Páně 1792 dne 25. aprile. Z povolení Vrchního Ouřadu Panství Křivoklátského. Jakub Bretšnajdr předstoupil před knihy gruntovní, a ten svůj v užívání mající grunt, netroufaje sobě pro sešlost věku svého délejc zastávati, pročež takovej synu svému vlastnímu Václavovi ze své dobré líbezné vůle ... za sumu hlavní 305 zlatých postoupil a tímto připsati nechal. Smlouva byla však podepsána dne 5. listopadu 1792.

     Ke gruntu patřilo 76 4/16 měřic orných a 20 4/16 měřic ladem ležících polí, 15/16 měřice domovní zahrady, 5 1/16 luk, 1 5/16 měřice pastvišť a 10 12/16 měřice porostlin. Stavení bylo v prostředním stavu. Také zde byla zapsána 1 nepřítomná zádušní kráva.

     Dále zde bylo na dobytku a nářadí:

50 zlatých – 2 voli,

19 zlatých – 1 kráva,

15 zlatých – 9 kusů ovčího dobytka,

13 zlatých – 1 vůz v prostředním stavu,

  3 zlaté – 1 pluh, 1 brány,

  3 zlaté – 1 řetěz, 1 táhlo, 2 klanečníky, 1 závěrka, 4 líšně,

  1 zlatý 30 krejcarů – 1 sekera, 1 motyka, 1 vidle, 1 kopáč, 1 podávky, 1 lopata železná,

  1 zlatý 30 krejcarů – 1 řezací stolice s kosou,

30 krejcarů – 1 kované váhy,

  2 zlaté – 1 letní žebřiny, 1 fasunk, 1 sáně.

     Z obilí na zimu vysetého bylo:

pšenice – 2 strychy po 4 zlatých, tedy 8 zlatých,

žita – 11 strychů po 2 zlatých, tedy 22 zlatých.

     Z kteréhož obilí odstupující otec 4. mandel bráti bude.

     Na jaro bylo vyseto:

ječmene – 2 ½ strychu po 1 zlatém 30 krejcarech, tedy 3 zlaté 45 krejcarů,

čočky –  ¾ strychu čočky za 1 zlatý 30 krejcarů,

ovsa – 8 strychů po 45 krejcarechm, tedy 6 zlatých.

     Celkový součet aktiv činil 454 zlatých 45 krejcarů.

     Dluhů nyní nebylo mnoho:

dluhy peněžité:

9 zlatých 33 krejcarů 1 ½ feniku – staré kontribuce,

5 zlatých – Dorotě Štíbrové, po ní 4 dětem,

dluhy obilní:

do podací kasy in Natura bez šacunku 15 měřic žita, 9 měřic ječmene a 9 měřic ovsa.

     Když se odečetla suma dluhů, tedy 14 zlatých 33 krejcarů 1 1/2 feniku od aktiv, zůstalo k vyplacení starým nápadníkům 440 zlatých 11 krejcarů 4 ½ feniku takto:

    6 zlatých 7 krejcarů 3 feniky – Dorotě, vdané za Josefa Štíbra,

434 zlatých 4 krejcary 1 ½ feniku – odstupujícímu otci Jakubovi Bretšnajdrovi.

     Odstupující hospodář Jakub Bretšnajdr si pro sebe a svou manželku pojistil výměnek v tomto rozsahu: měl užívat byt v teplé světnici při hospodáři, 1 komoru, 1 chlív a hůru nad tím chlívem. Ze sutého obilí měl dostávat 4 měřice pšenice, 8 měřic žita, 4 měřice ječmene, 8 věrtelů hrachu. K tomu mohl užívat 2 věrtele zahrádky k Rakovníku. Pro vychování kouska dobytka 2 centnýře sena a 1 centnýř otavy, dlouhý slámy 2 a drobný 2 mandele. Na zelí a erteple mohl mít při hospodáři 2 záhony a z ovoce čtvrtý díl.

     Nový hospodář měl také stanoveny určité povinnosti vůči svým sestrám:

Marii, vdané za Jakuba Šturce - měl poskytnout byt v teplé světnici, 1 komoru, 1 chlév. Dále

                                                    mohla až do své smrti užívat 2 strychy pole „Na vyhnanej“.

                                                    Pak to pole mělo připadnout opět ke gruntu.

Kateřině – byl její bratr Václav Bretšnajdr povinen vyplatit 50 zlatých a též jí svadební oběd

                  neb za něj 10 zlatých povinen dáti bude. Kdyby ale zemříti měla, takovejch 50

                  zlatých držiteli gruntu k dobrému připadnou.

     Václav Bretšnajdr splácel takto:

1792 / 9 zlatých 33 krejcarů 1 ½ feniku – platil kontribuce, zbytek,

1792 / 5 zlatých – Dorotě Štíbrové, po ní 4 dětem, k ruce Sochorový

1793 / 6 zlatých 7 krejcarů 3 feniky – Dorotě, vdané za Josefa Štíbra,

1793 / 10 zlatých – otci Jakubovi Bretšnajdrovi,

1794 / 10 zlatých – otci,

1795 / 10 zlatých – otci,

     V roce 1796 stojící před knihama gruntovníma otec osobně, na ty své vlastní kopy následující rozvržení činí. Protože otci Jakubu Bretšnajdrovi již bylo vyplaceno 30 zlatých, nově rozdělil zbylých 404 zlatých 11 krejcarů 4 ½ feniku takto:

164 zlatých 11 krejcarů 4 ½ feniku – Jakub Bretšnajdr pro sebe zanechává,

  60 zlatých – své manželce Lidmile

dětem

  60 zlatých – Marii vdané za Jakuba Šturce,

  60 zlatých – Kateřině Bretšnajdrové,

  60 zlatých – Václavu, držiteli gruntu.

     Dále splácel Václav Bretšnajdr:

1796 / 10 zlatých – otci,

1797 / 10 zlatých – Zemřouce mateř Lidmila jí funus vybyl a na něj vynaloženo. Ostatní dle

            jejího odkazu poručila, by ty pozůstávající 50 zlatý mezi následující děti se rozvrhly,

           a to:

           10 zlatých – Marii, za Jakuba Šturce (vdané)

           10 zlatých – Kateřině,

           10 zlatých – držiteli gruntu Václavovi,

           20 zlatých – na Mše Svatý pro sebe zanechala.

1797 / 10 zlatých – na Mše Svaté za mateř Ludmilu,

1798 / 10 zlatých – na Mše Svaté za mateř, zbytek,

1798 / 10 zlatých – otci odstupujícímu,

     V roce 1799 při držaných soudech najevo vyšlo, že starej hospodář Jakub Bretšnajdr svej dceři Marii, vdané za Jakuba Sturze, při odstupování ze statku ve Všetatech jménem daného svadebního věna, jej zase nazpátek vzal, a to sice

32 zlatých – z bejvalých peněz hotových,

30 zlatých – za pár volíků,

  8 zlatých – za 4 ovce,

10 zlatých – za krávu.

Kteréžto svadební věno jak od vrchního ouřadu, tak u přítomnosti celé obce přístojící, uznáno a vyřčeno bylo, že otec Jakub Bretšnajdr proti všemu právu takové věno nazpátek sobě potáhl, následovně se z jeho pozůstávajícího podílu těch 80 zlatých tuto vypisujou a naproti tomu dceři Marii, vdané za Jakuba Sturze, připisujou.

     V roce 1800 si Václav Bretšnajdr vypůjčil z kontribučenské kasy 100 zlatých proti ¼ letní vejpovědi a na 5% úrok.

1800 / 10 zlatých – Marii za Sturze vdané, zbytek,

1800 / 10 zlatých – po Kateřině,

1801 / 10 zlatých – Marii, za Sturze vdané,

1802 / 10 zlatých – Kateřině za Bretšnajdra (vdané),

1803 / 10 zlatých – po Jakubovi Bretšnajdrovi dceři Marii za Sturze (vdané),

1804 / 10 zlatých – Kateřině Bretšnajdrové,

1806 / 10 zlatých – otci Jakubovi.

     S datem 7. dubna 1810 se v gruntovní knize nachází odhad ceny gruntu Václava Bretšnajdra, který nechal učinit z toho důvodu, že musí nechat opravit stavení a chtěl by si vydlužit (půjčit) peníze.

200 zlatých – stavení N. C. 6  domový a hospodářské,

760 zlatých – pole 76 měřic po 10 zlatých,

201 zlatých 15 krejcarů – lada 20 4/16 měřice po 5 zlatých,

  25 zlatých – zahrady 15/16 měřice,

151 zlatých 52 ½ krejcarů – luka pod 5 1/16 měřice po 30 zlatých,

    5 zlatých 18 ¾ krejcaru – pastviště pod 1 5/15 měřice po 5 zlatých,

107 zlatých 20 krejcarů – porostlin pod 10 12/16 měřice po 10 zlatých.

     Součet aktiv činil 1.450 zlatých 46 ¼ krejcaru.

     Při gruntu jsou 2 tažní voli, 3 krávy a 6 ovcí, dále vůz, pluh, brány a ostatní nářadí.

     Dluhy byly tyto:

obilí do podací kasy:

126 zlatých – žita 21 měřic po 6 zlatých,

  62 zlatých 30 krejcarů – ječmene 12 měřic 8/16 měřice po 5 zlatých,

  70 zlatých – 178 měřic po 4 zlatých,

nápady:

  76 zlatých 22 krejcarů – Jakubu Bretšnajdrovi,

  58 zlatých 20 krejcarů – Marii za Šturce vdané,

  46 zlatých 40 krejcarů – Kateřině Bretšnajdrové,

do kontribučenské kasy:

100 zlatých – proti ¼ letní výpovědi, na úrok 5 procent.

     Suma dluhů činila 539 zlatých 52 krejcarů.

     Výměnky zůstaly v platnosti ve stejné podobě, jako když Václav Bretšnajdr přebíral grunt.

     Další zápis v gruntovní knize nese datum 13. února 1813. Tehdy Václav Bretšnajdr, netroufajíce skrze sešlost věku svého, mnoho dluhů a jiné nedostatky, déle hospodářství držeti, pročež sobě umínil svou ve vsi Lubný pod Nr. C. 6 ležící kontribučenskou živnost, svej vlastní dceři Anně, se vším právem a příslušenstvím, a na tej samej se vynacházejícíma povinnostníma břemenami k dědičnému držení a vládnutí. Nutno podotknout, že pod smlouvou je podepsána Anna Bretšnajdrová již jako manželka Josefa Kejly.

     Při gruntu bylo 76 4/16 měřice orných a 20 4/16 měřice ladem ležících polí, 10/16 měřice zahrad, 5 1/16 měřic luk, 1 5/16 měřice pastvišť a 10 12/16 měřice porostlin. Stavení obsahovalo 1 světnici, 1 komory, 1 chlívec, 2 malé chlívce, přes dvůr 1 sklep. Dále zde byla 1 stodola. Všechna stavení byla ve špatném stavu. Z dobytka zde byli 2 voli a 3 ovce.

     Z nářadí byl při gruntě 1 vůz k žádný potřebě, 1 pluh špatnej,  1 brány též špatný, 1 letní žebřiny, 1 fasunk, 1 sáňky – všechno ve špatným stavu, dále 2 sekery, 2 vidle, 1 motyka, 1 lopata, 1 podávky, 1 kopáč, 1 řezací stolice, 2 drátěná řešeta, 1 velká truhla na mouku, 1 malá truhla na sypání, 1 truhla na šaty. To vše odstupující otec Václav Bretšnajdr odevzdává svej dceři Anně v otcovský sumě šacovaný za 800 zlatých vídeňského čísla. Tuto sumu byla Anna Bretšnajdrová povinna vyplatit různým dědicům takto:

76 zlatých 22 krejcarů – Jakubovi Bretšnajdrovi,

58 zlatých 20 krejcarů – Marii za Šturce vdané,

46 zlatých 40 krejcarů – Kateřině Bretšnajdrové.

     Dále zde byly dluhy do veřejnejch kas:

  77 zlatých 31 krejcarů – do kontribučenské kasy,

115 zlatých 16 krejcarů – do sirotčí kasy panství křivoklátského,

do podací kasy:

  59 zlatých 59 krejcarů – žita 29 14/16 měřice po 2 zlatých,

  16 zlatých 38 krejcarů – ječmene 11 1/2 /16 měřice po 1 zlatém 30 krejcarech,

    7 zlatých 24 krejcarů – ovsa 7 6/16 měřice po 1 zlatém.

privátní dluhy:

  90 zlatých – Václavovi Bretšnajdrovi z Nr. 40,

  36 zlatých – Antonínovi Koutníkovi do Pavlíkova za 1 strych žita po 16 zlatých a 1 strych

                      pšenice po 20 zlatých,

  32 zlatých – Janovi Hendrychovi do Pavlíkova za 2 strychy žita po 16 zlatých,

  30 zlatých – Janovi Přibíkovi do Rakovníka,

    4 zlaté 30 krejcarů – Jakubovi Linhartovi do Rakovníka,

  20 zlatých – Francovi Ulrychovi do Mutějovic,

  25 zlatých – Marii Vostatkové do Lubné za 1 strych pšenice,

  10 zlatých – Josefovi Lokajovi do Příčiny,

  12 zlatých – Židu do Hostokrej,

    5 zlatých – Josefovi Ransdorfovi do Lubné,

    4 zlaté – Václavovi Štíbrovi na Příčinu,

  15 zlatých – Josefovi Ransdorfovi na pole,

  11 zlatých 15 krejcarů – Francovi Štíbrovi do Lubné na pole.

     Celková součet dluhů činil 732 zlatých 28 krejcarů. Když se tato částka odečetla od aktiv, zůstalo 67 zlatých 32 krejcarů, který nastupující hospodyně Anna svému bratru Josefovi ročníma vejrunkama po 10 zlatých do sirotčí kasy klásti povinna bude.

     Václav Bretšnajdr si jako odstupující hospodář si pro sebe a svou manželku Marii pojistil výměnek, tedy teplý byt ve světnici při hospodáři, 1 komoru na prahu, 1 chlív přes dvůr a nad ním hůru. Každý rok měl dostávat na sutým obilí 4 míry pšenice, 9 měr pšenice, 4 míry ječmene, 8 mázlíků hrachu a 2 míry ovsa. Měl také k disposici 4 záhony na erteple a „Na zahrádkách“ pod 2 čtvrtce pole na zelí. Z ovoce měl dostávat čtvrtý díl. Pro vychování kouska dobytka měl dostávat 2 centnýře sena, 1 centnýř otavy, 3 mandele dlouhé a 2 mandele drobné slámy. Při úmrtí jednoho z rodičů měla nastupující hospodyně a dcera Anna poskytovat tomu druhému jen polovinu tohoto výměnku.

     Na gruntu byli ještě dva synové – Václav a Josef. Václavovi, odstupující otec, z ohledu, že pro něj tento grunt zachovati v stavu není, činí následující výměnek, totiž 1 ½ míry pšenice, 3 míry žita, 1 ½ míry ječmene. Tento výměnek Václav Bretšnajdr povinen bráti bude, až svým hospodářem a při dospělým věku bude. Naproti čemuž taky žádný podíl na tom gruntě k pohledávání míti nemá a nebude.

     Josefovi byla nastupující hospodyně, sestra Anna povinna, mimo nadřečeného podílu 67 zlatých 32 krejcarů, buďto na vlastní náklady zajistit vyučení nějakému řemeslu nebo při jeho dospělosti vyplatit 100 zlatých. Mimo toho byla povinna jeden kousek dobytka vychovati neb 20 zlatých za něj položiti a svadební oběd vystrojit neb 10 zlatých složiti.

     V roce 1814 nová hospodyně měla vyplatit k rukám Marie, vdově po Jakubovi Sturcovi na srážku jejího podílu 15 zlatých, a bude povinna při budoucích soudech od tý Marie se s Quitancí vykázati.

     Na gruntě vázla řada povinností:

a/ Platit císařské královské kontribuce, Magaziny a Lifrunky dle Repartice.

b/ Gruntovní knížecí vrchnosti roboty skrze celý rok týhodně 3 pěší dny a jménem gruntovní

    činže ročně 54 krejcarů (skládati).

c/ Desátek panu faráři letníku z každé krávy 3 krejcary, pak při Velkonoci 2 vejce.

d/ Domácímu učiteli každoročně 1 čtvrtec pšenice a 1 čtvrtec ječmena při svaté Lidmile

    (odváděti).

e/ Z jedné nepřítomné krávy k záduší lubenskému 17 ½ krejcaru (odváděti).

f/ Všeobecný povinnosti a břemena zároveň s druhejma (vykonávati).

     Do gruntovní knihy byla patrně v roce 1816 zapsána zmínka o vtělení svatební smlouvy mezi Josefem Kejlou a Annou Bretšnajdrovou do knihy instrumentů.

     V roce 1816 Josef Kejla složil 15 zlatých Marii za Šturce vdané. Též přibyl obilní dluh do podací kasy, a to 16 měřic žita, 12 měřic ječmene a 14 měřic ovsa.

     Následuje řada zápisů o obligacích, na jejichž základě si Josef a Anna Kejlovi půjčovali peníze:

  9.  9.1816/ 260 zlatých vídeňského čísla - od Františka Engelthalera z Rakovníka,

10.12.1817 / 100 zlatých vídeňského čísla – od rakovnického měšťana Matesa Háčka,

30.  4.1818 / 46 zlatých vídeňského čísla – od Jana Hejdy z Malinové,

16.12.1817 / 30 zlatých vídeňského čísla – od Ludvíka Pražáka ze Všetat,

13.  5.1818 / 68 zlatých vídeňského čísla – od Václava Bretšnajdra z Lubné,

18.  4.1820 / 130 zlatých vídeňského čísla – od Vincence Schmiedla z Rakovníka,

  4.  8.1823 / 600 zlatých vídeňského čísla – od Jakuba Thiebena z Rakovníka,

17.  6.1826 / 154 zlatých vídeňského čísla – jsou dlužni Antonínu Jiráskovi z Lubné za pacht

                                                                       1 ¾ strychu pole „U křížku“.

     Posledním zápisem v knize k tomuto gruntu je zmínka, že podle soudního usnesení z roku 1832 se novým držitelem stal Jan Hejda.

 

 


 

[1] SOA Praha, Velkostatek Křivoklát, Pozemková kniha obcí 1589 – 1616, sign. Kř. 2, fol. 247a – 247b.

[2] Hans Gross Lang - zřejmě německé označení předchozího držitele, jímž byl „Dlouhý Jan“.

[3] Kateřina (Kača), sestra Řehoře (Říhy) z Malinové (Malinovského) byla provdána za Hejtmánka.

[4] J. Vržbenský byl zřejmě důchodní písař..

[5] SOA Praha, fond Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sign. 1519 G, inv. č. 1927. Gruntovní kniha z roku 1600, fol. 36v  – 38v.

[6] Ondřej Müller byl bratr Ludmily, druhé manželky Matěje Hrubeše.

[7] Pasíruje = odpouští.

[8] SOA Praha, fond Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sg. Kř. 9, sign. 9. Kniha gruntovní rychty Lubenský, založena Léta Páně 1693, fol. 80v – 83r.

[9]  SOA Praha, f. Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sign. Ra 56, inv. č. 113. Kniha gruntovní rychty Lubenský, založena Léta Páně 1770, fol. 153v – 160r.

[10]  Nebyly však započteny Dluhy Particulární ve výši 10 zlatých 30 krejcarů.