Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 46  
 

     Tuto chalupu nechal postavit rychtář Václav Kejla kolem roku 1800 pro vdovu Annu, druhou manželku svého otčíma Antonína Krchova. Zápis o tom je datován 1. června 1800.[1]

     František Kejla byl původním a dědičným držitelem gruntu a rychty v Lubné čp. 2. Když patrně v roce 1772 zemřel, jeho vdova Marie se provdala za Antonína Krchova, jemuž předala grunt po svém prvním manželovi. K dědičnému užívání mu také předala chaloupku na obecním místě, která stála hned vedle gruntu, která nesla číslo popisné 1. Tuto chalupu koupil František Kejla v roce 1778.

     V roce 1790 Antonín Krchov předal grunt a rychtu Václavu Kejlovi, synu Františka Kejly, neboť ten dosáhl zletilosti. Následně zemřel i Antonín Krchov a v chaloupce zůstala bydlet jeho druhá manželka Anna s dcerou Marií. Protože však tato chaloupka gruntu Kejlovskému na velkou zkázu a překážku jest, neb ona jeho celý grunt hradí, dohodl se Václav Kejla s vdovou Annou Krchovovou na výměně. Svým nákladem nechal postavit chaloupku stejné velikosti, tedy v délce 30 ½ lokte a šířky 9 loket, rovněž na obecním místě, a to pod číslem popisným 46. V této chalupě byla sednice, domovní komora, chlívec, zadní komora a (s) malým chlívcem, a patřila k ní také zahrádka na 2 věrtele vejsevku. Chalupa při gruntu tak přešla na Václava Kejlu.

     Povinnostě při tý chalupě jsou následovní:

a/ Císařsko královské Contribuce dle Subrepartice,

b/ Knížecí gruntovní vrchnosti jménem roboty ročně v čas žních 3 dny,

c/ domácí obci jménem stálé činže 2 zlaté,

d/ vše obecní poselství zároveň s druhýma.

     Výstavba této chalupy byla na následující způsob prošacována:

160 zlatých - tesařské dílo od přísežnýho tesaře vyšacovaný,

  46 zlatých 32 krejcarů – zednický dílo od přísežnýho zedníka vyšacovaný.

     Od dobytka a nářadí se při chalupě nacházelo toto:

  22 zlatých – 1 kráva za 16 zlatých a 4 ovce za 6 zlatých,

    4 zlaté 30 krejcarů – 1 stůl za 30 krejcarů, 2 obrázky za 20 krejcarů, 1 postel za 40 krejcarů,

                                      2 ošatní truhly za 3 zlaté,

    1 zlatý 33 krejcarů – 2 sudy na sypání za 48 krejcarů, 1 hrabice s kosou za 30 krejcarů,

                                      1 travní kosa za 15 krejcarů,

    2 zlaté 48 krejcarů – 1 sekera a 1 motyka za 48 krejcarů, 1 stolice řezací bez kosy

                                      za 2 zlaté,   

  20 krejcarů – 1 vidle a 1 kopáč za 20 krejcarů,

  15 zlatých – 4 kusy peřin, z toho 2 velké a 2 polštáře,

    2 zlaté 15 krejcarů – 2 prostěradla.

     Celkem bylo aktiv za 254 zlatých 58 krejcarů, na kteroužto sumu příjmu následovní dluhy pod hypotékou všeho se popisujou, a to:

  5 zlatých – Antonínovi Vaňkovi do Hvozda,

  4 zlaté – mladému Berkovi, Židu,

  1 zlatých 24 krejcarů – k domácí obci nájmu,

  1 zlatých 45 krejcarů – Židu Šalamonovi,

30 krejcarů – kalounkáři Honzovi,

45 krejcarů – Josefovi Janouškovi,

  1 zlatý 15 krejcarů – Václavu Brettschneidrovi,

  6 zlatých – Panu Pateru Švábovi za 1 strych žita,

  1 zlatý 15 krejcarů – panské mlynářce.

     Součet dluhů činil 21 zlatých 54 krejcarů, a tak zůstává mezi nový nápadníky na rozdíl 233 zlatých 4 krejcary:

115 zlatých – pozůstalé vdově Anně po Antonínovi Krchovovi,

115 zlatých – pozůstalé dceři Marii,

    3 zlaté 4 krejcary – na Mše Svaté za zemřelého Antonína Krchova.

     Vdova Anna Krchovová hned v roce 1800 zaplatila tyto dluhy:

  5 zlatých – Antonínu Vaňkovi do Hvozda, zbytek,

  4 zlaté – mladému Berkovi, Židu, zbytek,

  1 zlatý 34 krejcarů – k domácí obci nájmu, zbytek,

  1 zlatý 45 krejcarů – Źidu Šalamounovi, zbytek,

  1 zlatý 15 krejcarů – Václavu Brettschneidrovi, zbytek,

30 krejcarů – kalounkáři, zbytek,

  1 zlatý 15 krejcarů – panské mlynářce, zbytek,

  3 zlaté 4 krejcary – položí na Mše Svatý za Antonína Krchova, zbytek.

     V roce 1801 pak zaplatila 6 zlatých Panu Pateru Švábovi za 1 strych žita. V roce 1814 už byla vdova Anna Krchovová provdaná za Jana Joukla.

     Podle smlouvy ze 16. října 1858 mezi Annou Krch z jedné, a manžely Peter a Maria Štambach z druhé strany bylo vloženo právo vlastnické na domek čp. 46 se zahrádkou o výměře 2 věrtele, ve prospěch manželů Petra a Marie Štambachovy za tržní cenu 80 zlatých.

     Stejné datum, tedy 16. října 1858, nese další smlouva, tentokrát mezi rodiči Petrem a Marií Šambachovými a manželi Václavem a Marií Somolovými, jakožto novými držiteli domku čp. 46. Tržní cena domku byla 160 zlatých konvenční měny.