čp. 7
Kolem roku 1600 koupil tuto chalupu Jíra Merc za 44 kop grošů, z čehož již splatil 40 kop včetně závdavku.[1] Zbylé 4 kopy náleží sirotkům po neb. Pohůnkovi. Ty už ale také měly být už vyplaceny.
Jíra Merc složil peněz gruntovních dne 15. března 1603, a to 2 kopy grošů do sirotčí truhlice. Dne 5. března 1605 při soudu položil zbylé 2 kopy grošů, jež Mariana Pohůnková vyzdvihla. Tak má Jíra Merc grunt zaplacený.
Dne 17. února 1622 koupil tuto chalupu Jan Brož za 40 kop grošů míšeňských, když složil 2 kopy závdavku, jež byly pro dědice Nikla Šenka do sekvestrace zámecké[2] přijaty. Kupní cenu měl splácet po 2 kopách grošů ročně.
Jan Brož složil do sirotčí truhlice tyto částky:
16. 3.1623 / 2 kopy grošů – pro nápadníky Nikla Šenka do sirotčí truhlice,
1625 – při soudě neklade nic,
4. 3.1626 / 2 kopy grošů – do sirotčí truhlice,
14. 3.1627 / 2 kopy grošů – pro nápadníky Nikla Šenka do sirotčí truhlice,
7. 3.1629 / 4 kopy grošů – do sirotčí truhlice týmž sirotkům,
20. 2.1630 – nepoložil nic, aniž k soudu se nepostavil.
Podle zápisu v gruntovní knize z 12. června 1636 převzal po smrti Jana Brože tuto chalupu, která byla nanejvýš spuštěná, jeho syn Jakub Brož. Na něj tak přešla povinnost zaplatit 14 kop grošů k záduší po Niklovi Jiřikovi[3], kterýž se všemi sirotky před mnoha lety utekl, o nichž se neví. Měl splácet po 2 kopách ročně. V roce 1637 Jakub Brož nezaplatil nic a chalupa zůstala pustá.
Dne 3. dubna 1651 ujal tuto chalupu pustou se všemi starobylými zvyklostmi a povinnostmi Matěj Hubatka za 20 kop grošů míšeňských. Místo závdavku přijal jednu zádušní krávu, za niž si odečetl 6 kop grošů. Zbylých 14 kop měl splácet k záduší lubenskému po 1 kopě 10 groších ročně, a mimo to ouroku ročně k záduší vycházeti má 50 grošů míšeňských.
Smlouvou z 9. prosince 1683 Martin Kejla mladý koupil a ujal chalup tuto pustou po Matějovi Hubatkovi. Podmínky kontraktu byly podobné jako u předchozího kupu. Grunt byl prošacován na 20 kop grošů míšeňských. Místo závdavku přijal jednu zádušní krávu, za niž si odečetl 6 kop grošů. Zbylých 14 kop měl splácet k záduší lubenskému po 1 kopě grošů ročně. Jelikož však krušovická vrchnost chalupu nově vystavěla, musí Martin Kejla zaplatit ještě 11 kop 7 grošů 2 feniky. Celkem tedy měl Martin Kejla zaplatit 25 kop 7 grošů 2 feniky, a to ve splátkách po 2 kopách ročně.
Hned při zápisu složil Martin Kejla mladý 18 grošů 6 feniků.
Dne 20. prosince 1684 tuto chalup ujal Jakub Brož dle svrchu psaného zápisu za 25 kop 7 grošů a 2 feniky. Pak splácel takto:
9. 3.1686 / 2 kopy grošů – do důchodu krušovského za náklad na stavení,
1687 / 1 kopa grošů – k záduší lubenskému,
1688 / 1 kopa grošů – do důchodu krušovského,
1690 / 1 kopa grošů – k záduší lubenskému,
1691 / 1 kopa grošů – do důchodu křivoklátského,
1692 - při soudu Jakub Brož nepoložil pro nemožnost nic.
Tuto chalupu, z důchodu milostivé vrchnosti vystavenou, koupil roku 1684 Jakub Brož s jednou nepřítomnou zádušní krávou za 31 kop 7 grošů 2 feniky.[4] Za tu nepřítomnou zádušní krávu si odečetl 6 kop grošů. Do konce roku 1691 Jakub Brož splatil 12 kop 18 grošů 6 feniků, takže mu zbylo k doplacení 18 kop 48 grošů 3 feniky. Z nich patřilo:
6 kop 48 grošů 3 feniky – do vrchnostenského důchodu za postavení chalupy,
12 kop grošů – k záduší lubenskému.
Jednotlivé vejrunky mu byly odepisovány takto:
1693 / 1 kopa grošů – k záduší lubenskému,
1694 – z ohledu jeho chudoby nic se nevypisuje,
1695 – přijdouce k chromotě, tímto rokem nic neklade,
1696 – má bejt zápis.
Smlouvou z 9. listopadu 1697 Jakub Brož, nemoha hospodářství obsáhnouti, chalup tuto Janovi Heklovi za sumu 31 kop 7 grošů 2 feniky, postupuje. Za nepřítomnou krávu, přináležející k záduší lubenskému si Jan Hekl odepsal 6 kop grošů, takže mu zůstalo k doplacení po 1 kopě grošů ročně celkem 25 kop 7 grošů 2 feniky. Tato částka se měla rozdělit takto:
6 kop 48 groše 3 feniky – do důchodu křivoklátského,
11 kop grošů – k záduší lubenskému,
3 kopy grošů – k záduší lubenskému co Jakub Brož zadržel,
4 kopy 18 grošů 6 feniků – Jakubovi Brožovi, po sražení 3 kop grošů k záduší povinovaných.
Jan Hekl splácel takto:
1697 / 1 kopa grošů – k záduší lubenskému,
1698 - 1699 / po 1 kopě grošů do důchodu křivoklátského,
1700 / 1 kopa grošů – k záduší lubenskému,
1701 – skrze nešťastný oheň vyhoříce, pustý zůstává,
Protože Jan Hekl, předešlý hospodář, pro nemožnost svou takovou (chalupu) zase vyzdvihnouti nemohl, nýbrž jsouce nákladem (vrchnostenského) důchodu vystavena. Smlouvou z 20. října 1703 byla chalupa puštěna za 42 kop 22 grošů 5 feniků Tomášovi Tichému. Od této sumy si za zádušní krávu odečetl, stejně jako jeho předchůdci, 6 kop grošů, takže měl pak po 1 kopě grošů ročně splatit celkem 36 kop 22 grošů 5 feniků takto:
4 kopy 48 grošů 3 feniky – do důchodu křivoklátského,
15 kop 15 grošů 3 feniky – do důchodu křivoklátského za nové stavení,
12 kop grošů – k záduší lubenskému,
4 kopy 18 grošů 6 feniků – Jakubovi Brožovi, po něm pak dvěma sestrám Kateřině a Rozině.
Tomáš Tichý v letech 1704 - 1732 řádně platil, každý rok. Až na dvě výjimky vždy položil jednu splátku:
do důchodu křivoklátského – po 1 kopě grošů v letech 1704, 1705, 1707, 1709 - 1712, 1714,
1716, 1720, 1722, 1730, tedy celkem 12 kop grošů,
– 1 kopu 48 grošů 3 feniků v roce 1706,
k záduší lubenskému – po 1 kopě grošů v letech 1708, 1715, 1717 - 1719, 1721, 1723, 1724,
1727, 1729, 1731, 1732, tedy celkem 12 kop grošů,
Jakubovi Brožovi, a nyní po něm 2 sestrám – po 1 kopě grošů v letech 1725 a 1726,
neplatil nic – v roce 1713, že mu krubovití škodu udělalo,
– v roce 1728, aby dloužky zaplatil.
Dne 3. ledna 1733 Štěpán Tichý ujímá grunt tento od otce svého Tomáše Tichého, který on jemu dobrovolně propouští, s ¼ lánem rolí, též s 1 krávou zádušní nepřítomnou a to za 42 kop grošů.
Při tomto gruntu postupitel zanechává: 1 vůz starý, 1 zavíračku, 1 řetěz, 1 táhlo, 1 pluh, 1 brány, a 1 prasnici.
Jako výměnek měl otec Tomáš Tichý až do smrti užívat byt a teplou světnici, 1 komoru, 1 chlév, 1 zahrádku. Též každoročně na zimu pole k seji připraveného o výměře 1 věrtel na pšenici, 1 strych na žito, na jaře pak na 1 věrtel ječmene a na 2 věrtele ovsa. Na zahradě měl mít k disposici 3 záhony na zelí a 3 stromy švestkového.
Peněžitého dluhu se vynachází:
29 zlatých 12 krejcarů – do důchodu krušovského,
2 zlaté 13 krejcarů – k záduší lubenskému.
V součtu to dělalo 31 zlatých 25 krejcarů, což přepočteno na kopy grošů bylo 26 kop 55 grošů 5 feniků. Tento dluh se nový držitel zavázal co nejdříve uhradit. Když se od hlavní trhové sumy 42 kop grošů odečetl tento peněžitý dluh, tedy 31 zlatých 25 krejcarů, a také 6 kop grošů za jednu nepřítomnou zádušní krávu, zůstalo Štěpánovi Tichému k doplacení po 1 ½ kopě grošů ročně ještě 9 kop 4 groše 2 feniky:
6 kop 15 grošů 3 feniky – do důchodu křivoklátského,
2 kopy 18 grošů 6 feniků – po neb. Jakubovi Brožovi dvěma sestrám Kateřině a Rozině,
30 grošů – zůstane Tomášovi Tichému.
Štěpán Tichý splácel takto:
1733 / 1 kopa 30 grošů – do důchodu,
1734 / 1 kopa 30 grošů – do důchodu křivoklátského,
1735 / 1 kopa 30 grošů – do důchodu křivoklátského,
1736 / 1 kopa 30 grošů – do důchodu křivoklátského zbytek,
1737 / 1 kopa 30 grošů – po neb. Jakubovi Brožovi dvoum sestrám Kateřině a Rozině na
rovný díl,
1738 / 38 grošů – Rozině zbytek,
1738 / 40 grošů – Tomášovi Tichému zbytek.
Tím měl Štěpán Tichý chalupu doplacenu.
Na nového držitele přešla chalupa smlouvou z 10. prosince 1761. Štěpán Tichý i s jeho manželkou umřouce, odkazujíc Kateřině, dceři své, chalup tuto s pod ¼ lánu rolí, jsouce ale ona nyní za Martina Krále vdaná. Kateřina chalupu předala svému manželovi. Původně byla chalupa prošacována za 50 kop grošů, avšak pro velké dluhy byla suma trhová zvýšena na 60 kop grošů.
Při tom jménem přídavku se tuto vynachází 1 starý vůz, 1 velmi sešlý pluh, 1 špatné brány, Na zimu byl vyset 1 strych pšenice, 4 strychy 3 věrtele žita. Při chalupě byli také dva tažní voli, které otec ještě za svého života věnoval svým dvěma synům, tedy Josefovi a nejmladšímu Václavovi. Každý vůl byl prošacován na 20 zlatých. Své dceři Kateřině, manželce nynějšího držitele gruntu, ponechal 1 krávu a 1 jalovici.
Kdyby se Václav, mladší syn Štěpána Tichého, oženil, pak by mu nový držitel na chalupě musel jednu komůrku přáti, a každý rok vydat 1 věrtel pšenice, a 1 strych 2 věrtele žita, 2 věrtele ječmene. Václav Tichý měl od své sestry Kateřiny, resp. od jejího manžela Martina Krále, také dostat 1 sekeru velkou a 1 malou.
Josefu Tichému, dalšímu bratru Kateřiny Králové, který se kovářský řemeslo učí, měl nový držitel hradit veškeré náklady na vyučení.
Martin Král převzal s chalupou také řadu dluhů. V první řadě to byl obilní dluh do krušovického důchodu, kam měl dodat in natura 7 strychů 1 věrtel 3 čtvrtě žita. Peněžitých dluhů bylo více:
2 zlaté – do důchodu křivoklátského za dříví,
24 zlatých – do důchodu krušovického
9 zlatých 20 krejcarů – staré kontribuce,
6 zlatých – k záduší hvozdskému,
1 zlatý 43 krejcarů – k záduší lubenskému,
6 zlatých – kováři lounskému,
3 zlaté 30 krejcarů – sestře Dorotě,
2 zlaté – sestře Kateřině,
1 zlatý 25 krejcarů 3 feniky – panu Přibíkovi do Rakovníka,
30 krejcarů – panu Jakubovi Medrovi,
1 zlatý 21 krejcarů – Janovi Toužimského za kůže,
36 krejcarů – Josefovi Sedlickému,
3 zlaté – Janovi Zíkovi.
Tyto peněžní dluhy činí v součtu 61 zlatých 25 krejcarů 3 feniky, což převedeno na kopy činí 59 kop 39 grošů míšeňských. Nový hospodář se zavázal tyto dluhy co nejdříve uhradit, takže se všechny odepisují. Vedle 6 kop grošů za nepřítomnou zádušní krávu mu tak zůstalo k doplacení 1 kopa 21 grošů na mše svaté za neb. Štěpána Tichého a jeho manželku. Tyto mše zaplatil hned v roce 1762. Aby dřevní dluhy platil, bylo mu letech 1763 - 1766 splácení odpuštěno.
Tento grunt (chaloupku na ¼ lánu) ujal v roce 1761 Martin Král od svého švagra Štěpána Tichého s jednou nepřítomnou zádušní krávou za sumu 60 kop grošů míšeňských.[5] Až na dluhy, měl tuto chalupu vyplacenou.
Martin Král splácel dluhy takto:
1780 / 2 zlaté – do důchodu křivoklátského,
6 zlatých – k záduší hvozdskému,
1 zlatý 43 krejcarů – k záduší domácímu,
6 zlatých – kováři lounskému,
3 zlaté 30 krejcarů – sestře Dorotě,
2 zlaté – sestře Kateřině, na Mše Svaté,
1 zlatý 25 krejcarů 3 feniky – Přibíkovi do Rakovníka,
30 krejcarů – Jakubu Medrovi,
36 krejcarů – Josefovi Sedlickému,
3 zlaté – Janovi Zíkovi,
1 zlatý 21 krejcarů – Janovi Toužimskému za kůže, kterýžto peníze na Mše Svatý za
rodiče složiti má.
1785 / 24 zlatých – do důchodu křivoklátského,
6 zlatých – k záduší hvozdskému,
1 zlatých 43 krejcarů – k záduší lubenskému.
1788 / 9 zlatých 20 krejcarů – platil kontribuci.
V roce 1788 měl všechny dluhy zaplaceny.
Podle zápisu z 20. března 1814 Martin Král, držitel tohoto gruntu, bez kšaftu zemřel, a zanechal po sobě vdovu s čtyřma dítky, a poněvadž vdova sama hospodářství védsti sobě netroufala, uvolila sobě za manžela Josefa Krause z panství slabeckého, a jemu hospodářství do dospělosti syna Václava odevzdává.
Při gruntu byly polnosti o těchto výměrách:
orná pole – 11 jiter 626 2/6 sáhu čtverečního,
luka a zahrady – 1 jitro 95 4/6 sáhu čtverečního,
porostliny – 190 4/6 sáhu čtverečního.
Josef Kraus dostal grunt za 200 zlatých, neb dle kursu měsíce dubna roku 805tým za 155 zlatých 2 krejcary 1 fenik, a to v ročních plátkách po 20 zlatých do sirotčí kasy.
S gruntem převzal:
- od dobytka
31 zlatých 2 feniky – 1 vola,
23 zlatých 15 krejcarů 1 fenik – 1 klisnu,
54 zlatých 15 krejcarů 3 feniky – 2 krávy,
7 zlatých 45 krejcarů – 1 roční jalovici,
3 zlaté 52 krejcarů 2 feniky – 1 prase,
- od nářadí
4 zlaté 39 krejcarů – 1 pluh, 1 hák, 1 brány,
1 zlatý 33 krejcarů – 1 táhlo, 2 klanečníky, 4 líšně,
3 zlaté 29 krejcarů 1 fenik – 1 řezací stolici s kosou, 2 travní kosy, 1 hrabici s kosou,
3 zlaté 52 krejcarů 2 feniky – 1 motyku, 1 lopatu, 2 sekery, 1 širočinu, 2 latovníky,
1 zlatý 33 krejcarů – 2 vidle, 1 kopáč, 1 podávky, 1 malou a 1 velkou pilu,
1 zlatý 33 krejcarů – 1 podsévačku na obilí, 2 řešeta,
1 zlatý 9 krejcarů 3 feniky – 2 moučné truhly,
3 zlaté 6 krejcarů – 1 šatní truhlu a 1 almárku,
4 zlaté 49 krejcarů – 1 šenktiš, 1 malá polička, 1 almárka za stolem, 1 stůl a 2 židličky,
3 zlaté 6 krejcarů – 1 hodiny, 5 obrazů,
1 zlatý 56 krejcarů 1 fenik – 1 postel, 1 kolíbku,
46 krejcarů 2 feniky – 3 cepy, 1 lopatu velkou,
38 zlatých 45 krejcarů 2 feniky – 19 kusů tesaného dříví po 9 loktech,
21 zlatých 42 krejcarů 1 fenik – 26 prken a 6 krajin,
- od polí přikoupených
44 zlatých 11 krejcarů – od Jana Toužimského 1 strych,
46 zlatých 30 krejcarů 2 feniky – od Adama Urbana 2 věrtele,
- od vysetého obilí
26 zlatých 54 krejcarů 1 fenik – pšenice 3 strychy,
49 zlatých 13 krejcarů 1 fenik – žita 5 strychů 1 věrtel,
31 zlatých – ječmene 4 strychy,
27 zlatých 7 krejcarů 3 feniky – ovsa 7 strychů,
Suma příjmů činila 591 zlatých 59 krejcarů 2 feniky.
Z toho se sráží dluh do podací kasy:
46 zlatých 30 krejcarů – žita 11 měřic 10 věrtelů po 4 zlatých,
28 zlatých – ječmene 8 měřic po 3 ½ zlatém,
40 zlatých – ovsa 15 měřic po 2 zlatých 40 krejcarech,
7 zlatých 30 krejcarů – za jednu nepřítomnou krávu k záduší.
Suma dluhů činila 122 zlatých, takže po odpočtu od sumy příjmů zůstalo čistého jmění za 469 zlatých 59 ½ krejcaru.
Vejminek pro vdovu, nyní provdanou manželku, jest užívání těch svrchu jmenovaných zakoupených polích, který teprv po její smrti mezi děti k rozdělení přijíti mají.
Josef Kraus, s dovolením vrchnostenského ouřadu, k rukoum Václava Krále až k dosáhnutí plnoletosti, na tomž gruntu hospodařiti měl. Poněvadž ale Václav Král před 24 roků věku svého za schopného k hospodářství vedení uznán byl, tak se jemu s dorozuměním poručníka a zatímného hospodáře od Slavného vrchnoporučenského ouřadu ten grunt ... odevzdá za 155 zlatých 2 ¼ krejcaru vídeňského čísla. Tento zápis nese datum 18. ledna 1818.
Ke gruntu tehdy patřilo…
orných polí – 11 jiter 626 2/6 sáhu čtverečného,
luka a zahrad – 1 jitro 95 4/6 sáhu čtverečného,
porostlin – 190 4/6 sáhu čtverečného.
Na gruntu vázly tyto základní povinnosti:
1. Císařsko královské kontribuce, magazin, transporty, liefrunky dle repartice.
2. Knížecí gruntovní vrchnosti stálého ouroku ročně 18 krejcarů.
3. Též knížecí vrchnosti za celo- a každoroční pěší roboty tedy 130 dní, 6 zlatých platiti.
4. Též od svatého Jána až do svatého Václava každoročně ruční roboty 13 dnů.
Jménem svršků obdrží:
- od dobytka
31 zlatých 2 krejcary – 1 vola,
23 zlatých 15 ¼ krejcaru – 1 klisnu,
54 zlatých 15 ¾ krejcaru – 2 krávy,
7 zlatých 45 krejcarů – 1 roční jalovici,
3 zlaté 52 ½ krejcaru – 1 prase,
- od nářadí
4 zlaté 39 krejcarů – 1 pluh, 1 hák, 1 brány,
1 zlatý 33 krejcarů – 1 táhlo, 2 klanečníky, 4 líšně,
3 zlaté 29 ¼ krejcaru – 1 řezací stolici s kosou, 2 travní kosy, 1 hrabici s kosou,
3 zlaté 52 ½ krejcaru – 1 motyku, 1 lopatu, 2 sekery, 1 širočinu, 2 latovníky,
1 zlatý 33 krejcarů – 2 vidle, 1 kopáč, 1 podávky, 1 malou a 1 velkou pilu,
1 zlatý 33 krejcarů – 1 podsévačku na obilí, 2 řešeta,
1 zlatý 9 ¾ krejcaru – 2 moučné truhly,
3 zlaté 6 krejcarů – 1 šatní truhlu a 1 almárku,
4 zlaté 39 krejcarů – 1 šenktiš, 1 malá polička, 1 almárka za stolem, 1 stůl a 2 židličky,
3 zlaté 6 krejcarů – 1 hodiny, 5 obrazů,
1 zlatý 56 ¼ krejcarů – 1 postel, 1 kolíbku,
46 ½ krejcaru – 3 cepy, 1 lopatu velkou,
38 zlatých 45 ½ krejcaru – 19 kusů tesaného dříví po 9 loktech,
21 zlatých 42 ¼ krejcaru – 26 prken a 6 krajin,
- od vysetého obilí
26 zlatých 54 ¼ krejcaru – pšenice 3 strychy,
49 zlatých 13 ¼ krejcaru – žita 5 ¼ strychů,
31 zlatých – ječmene 4 strychy,
27 zlatých 7 ¾ krejcarů – ovsa 7 strychů,
Součet všech aktiv činil 346 zlatých 16 ¾ krejcaru.
Z toho se sráží dluh do podací kasy:
26 zlatých 15 krejcarů – žita 6 měřic 9 věrtelů po 4 zlatých,
22 zlatých 5 5/8 krejcaru – ječmene 6 měřic 4 15/16 věrtele po 3 zlatých 30 krejcarech,
22 zlatých 11 ½ krejcaru – ovsa 8 měřic 5 12/16 věrtele po 2 zlatých 40 krejcarech,
7 zlatých 30 krejcarů – za 1 nepřítomnou krávu k záduší.
Suma dluhů činila 78 zlatých 2 1/8 krejcaru, takže po odpočtu od sumy příjmů zůstalo čistého jmění za 268 zlatých 14 4/8 krejcaru vídeňského čísla. Z této částky má patřit:
89 zlatých 24 krejcarů – dceři Marii Králové,
89 zlatých 26 5/8 krejcaru – synu Jiřímu Královi,
89 zlatých 24 krejcarů – synu Václavovi, hospodáři.
Pro mateř a Josefa Krause byl zapsán výměnek, jehož základem bylo užívání teplého bytu při hospodáři, za komorou hůru nad sednicí, 1 chlív před domem. Dále pak měli každoročně dostávat 3 ½ strychu žita, 1 ½ strychu pšenice, 1 strych ječmene, 2 mandele dlouhé a 2 mandele drobné slámy, 1 centnýř sena, 1 centnýř otavy a od ovoce čtvrtý díl.
Kdyby matka zemřela dříve než Josef Kraus, pak by ten užíval jen polovinu tohoto výměnky. Kdyby ale Josef Kraus před manželkou svou umřel, tak ona ten celý vejminek až do své smrti užívati bude.
K upamatování se tu uvádí, že v roce 1818 odstupující rodičové od žita a ječmena 4tý mandel obdržejí, že následovně od žita a ječmena v tom roce žádného vejminku táhnouti nebudou.
Ke gruntu byla přikoupena dvě pole:
od Jana Toužimského 1 strych – mateř a očím odstupující až do mateři smrti užívati mají, po
mateři pak smrti to pole k dědičnému užívání Jiří Král
obdrží. Pak Václav král se zavazuje svého bratra Jiřího za to,
že spokojen jest, aby odstupující rodičové až do obouch smrti
toho pole od Toužimského koupeného užívali, řemeslo
kovářské využiti dáti, se zavazuje.
od Adama Urbana 2 věrtele – Marie Králová hned k dědičnému užívání obdrží. Kdyby se
Marie Králová provdala, tak Václav Král zavázán bude jí
svadební oběd vystrojiti, a neb za něj 20 zlatých složiti.
V gruntovní knize pak následuje řada drobných zápisů v německém jazyce o finančních operacích, resp. o peněžních výpůjčkách Václava Krále, a to s odkazem na příslušné obligace:
7. 6.1818 / 100 zlatých – manželé Václav a Marie Královi si vypůjčili od Jana Ledvinky ze
Všetat,
12. 1.1820 / 500 zlatých – byl dlužen Jakubu Thiebenovi z Panošího Újezda,
26. 7.1821 / 600 zlatých – byl dlužen Luise Thiebenové, manželce Jakuba Thiebena.
Ještě několik takovýchto zápisů se týká finančních výpůjček u Jakuba Thiebena
Zápisem do gruntovní knihy z 10. července 1828 byl pojištěn obilní dluh do podací kasy, a to: žita – 14 měřic 9 2/16 věrtele,
ječmen – 24 měřic 3 15/16 věrtele,
ovsa – 40 měřic 15/16 věrtele.
Skrze dluhy ten grunt v execuční cestě skrze veřejnou licitaci do prodeje přišel. Samotná licitace proběhla 16. června 1830. Podrobný zápis v gruntovní knize nese datum 30. října 1830. Grunt koupil Václav Tvrdý z Nesuchyně za 1 507 zlatých vídeňského čísla, neb 602 zlatých 48 krejcarů konvenční měny.
Ke gruntu tehdy patřilo:
orných polí – 11 jiter 626 2/6 sáhu čtverečného,
luka – 1 292 sáhu čtverečného,
zahrady – 403 4/6 sáhu čtverečného,
porostlin – 190 4/6 sáhu čtverečného.
Na gruntu vázly následovní vejminky a závazky:
1. Nastupující kupující s gruntem koupil všechny výnosy, zisky a břemena.
2. Každý z věřitelů bude uspokojen podle pořadí knihovních zápisů.
3. Kupující také uhradí obilní dluh na Kontribučenskou sýpku, a to:
žita – 14 měřic 9 2/16 věrtele,
ječmene – 24 měřic 3 15/16 věrtele,
ovsa – 40 měřic – 40 měřic 5 15/16 věrtele.
4. Nový držitel byl povinen respektovat výměnky tak, jak byly uvedeny v předchozí smlouvě,
a to Ludmile, ovdovělé Králové, a zase provdané Krausové, a jejímu manželu Josefu
Krausovi poskytnout teplý byt při hospodáři, za komorou chlév nad světnicí, 1 chlév před
domem. Každý rok pak měli dostávat 3 ½ žita, 1 ½ strychu pšenice, 1 strych ječmene, 2
mandele dlouhé a 2 mandele krátké slámy. Od ovoce měli dostávat čtvrtý díl. Pokud by
Ludmila Krausová zemřela dříve než manžel, pak by on mohl užívat jen polovinu tohoto
výměnku. Kdyby Josef Kraus zemřel dříve než manželka, pak by ona mohla užívat
výměnek celý sama.
Kupní cenu 602 zlatých 48 krejcarů konvenční měny měl Václav Tvrdý vyplatit takto:
1 zlatý 35 krejcarů – do vrchnostenského důchodu za robotu,
66 zlatých 37 krejcarů – na kontribučenskou sejpku za obilí dle zemské trhové ceny od 7ho
srpna 1830, a to: žita – 11 měřic po 4 zlatých 82 krejcarech, tedy
53 zlatých 32 krejcarů vídeňského čísla,
ječmene – 12 měřic po 3 zlatých 16 krejcarech,
tedy 39 zlatých 12 krejcarů vídeňského
čísla,
ovsa – 27 měřic po 2 zlatých 44 krejcarech, tedy
73 zlatých 48 krejcarů vídeňského čísla.
3 zlaté – za 1 železnou krávu záduší lubenskému,
115 zlatých 18 krejcarů – starým nápadníkům
Marii Králové 109 zlatých 24 krejcarů vídeňského čísla,
Jiřímu Královi 89 zlatých 26 5/8 krejcaru vídeňského čísla,
Václavu Královi 89 zlatých 24 krejcarů vídeňského čísla,
369 zlatých 36 krejcarů – svatební věno Marie vdané Králové, provdané Šnajberkové, rozené
Ulrichové; na to má nárok Jakub Thieben z Rousínova, od něhož si
Václav Král a jeho manželka Marie vypůjčovali peníze; na jeho
popud byl tento grunt dán do exekučního prodeje.
46 zlatých 42 krejcarů – Jakubovi Thiebenovi z Rousínova na jeho pohledávajíčnost 500
zlatých konvenční měny ten vybejvající vejnos.
Mimo těchto dluhů zde byly ještě další na tomto gruntu pojištěné dluhy:
1133 zlatých 14 krejcarů vídeňského čísla – Jakubu Thiebenovi,
209 zlatých 14 krejcarů – peníze ze svatebního věna Marie Šnajberkové,
100 zlatých – Janu Ledvinkovi.
V gruntovní knize pak následuje zmínka o tom, že dalším držitelem tohoto gruntu se stal Jan Nachtigal.
[1] SOA Praha, fond Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sign. 1519 G, inv. č. 1927. Gruntovní kniha z roku 1600, fol. 34v – 35r.
[2] Nucená správa majetku.
[3] Pravděpodobně se jednalo o Nikla Šenka nebo o Jíru Merce, pokud se ovšem nejednalo o jednu a tutéž osobu.
[4] SOA Praha, fond Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sg. Kř. 9, sign. 9. Kniha gruntovní rychty Lubenský, založena Léta Páně 1693, fol. 70v – 73v.
[5] SOA Praha, f. Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sign. Ra 56, inv. č. 113. Kniha gruntovní rychty Lubenský, založena Léta Páně 1770, fol. 322v – 327r.