Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 42  (odděleno od čp. 4)
 

     Podle zápisu z 23. listopadu 1787 Václav Bretšnajdr, majíce velký grunt kontribučenský s mnoho polností v užívání, který ale ze své dobré líbezné vůle na 3 díly rozdělil, od kterého 1. díl pro sebe až do zrostu mladšího syna Františka zanechává (čp. 4), kterej napotom jemu připadnouti má. Druhé ale dva díly synům svým, totiž Janovi 1 díl (tento grunt čp. 42) a Josefovi také 1 díl téhož gruntu (čp. 41) k jeho budoucímu dědičnému užívání odstoupil a odevzdal.[1]

     Podle rychtářské šacovní komise připadlo k této třetinoě gruntu 51 měřic 10 věrtelů orných a 7 měřic ladem ležících polí, dále 5 věrtelů zahrad, 3 měřice 12 věrtelů loučného, 4 věrtele pastvišť a 11 měřic 10 věrtelů porostlin. Podrobný seznam všech těchto pozemků, s uvedením parcelních čísel a výměrou jednotlivých tratí, je uveden v gruntovní knize.

     Stavení při gruntu mělo mít 1 světnici, 1 komoru, 1 maštal, 1 sýpku, 1 stodolu, kteréžto starý hospodář postaviti se zavazuje.

     Všechny polnosti byly prošacovány na 100 kop grošů míšeňských, tedy 116 zlatých 40 krejcarů.

     Nový hospodář Josef Bretšnajdr jménem svršků obdržel na dobytku a nářadí:

20 zlatých – 1 vola,

10 zlatých – 5 kusů ovčího,

  2 zlaté – 1 prasnici,

15 zlatých – 1 vůz,

  3 zlaté – 1 pluh,

  1 zlatý 30 krejcarů – 1 brány,

  3 zlaté – 1 závěrka, 1 klanečník, 1 táhlo, 1 volský řetěz,

  1 zlatý 20 krejcarů – 1 okované váhy za 30 krejcarů, 4 líšně za 20 krejcarů a 2 držení za 30

                                    krejcarů,

 48 krejcarů – 1 sekera za 24 krejcarů, 1 motyka za 24 krejcarů,

 15 krejcarů – 1 lopata,

  3 zlaté – 1 řezací stolice s kosou,

30 krejcarů – 2 řešeta,

  1 zlatý – 1 travní kosa, 1 vidle, 1 kopáč, 1 podávky a srpy,

  3 zlaté – 1 letní žebřiny, 1 fasunk, 1 hnojník.

     Na zimu vysetého obilí bylo:

  7 zlatých 30 krejcarů – pšenice 1 strych 2 věrtele pšenice po 5 zlatých,

28 zlatých – žita 7 strychů po 4 zlatých.

     Z obilí na zrně bylo:

  5 zlatých – hrachu 1 strych,

  4 zlaté 30 krejcarů – ječmene 1 strych 2 věrtele po 3 zlatých,

  7 zlatých – ovsa 4 strychy po 1 zlatém 45 krejcarech.

     Součet aktiv činil 233 zlatých 3 krejcary. Jako dluh zde bylo zapsáno jen 20 zlatých kontribuce, takže k vyplacení po 7 kopách grošů ročně mu zůstalo 213 zlatých 3 krejcary neboli 182 kop 36 grošů 6 feniků. Tyto peníze měly patřit odstupujícímu hospodáři Václavovi Bretšnajdrovi k jeho další disposici.

     Václav Bretšnajdr si na této části gruntu pojistil výměnek, kdy měl každoročně dostávat obilí na zrně, totiž 2 měřice pšenice, 6 měřic žita, 3 měřice ječmene a 1 měřici hrachu. Na zelí a na erteple mohl užívat 3 čtvrtce pole „Na chmelnici“ a z ovoce, dle Božího nadělení měl mít čtvrtý díl. Pro vychování kouska dobytka měl dostávat 1 centnýř sena, ½ centnýře otavy, 2 mandele dlouhé a 2 mandele drobné slámy. Pokud by starý hospodář zemřel, pak by manželka dostávala jen polovinu tohoto výměnku.

     Josef Bretšnajdr splácel dluhy takto:

1791 / 20 zlatých – kontribuce,

1794 / 24 kop grošů - Při držaných soudech držitel gruntu oznamuje, že od svého otce dle

                                    zápisu pojištěný nářadí v jistejch kusech, též 5 ovec a 1 prasnici

                                    neobdržel, pročež takový dle přistoupení vlastní matky na místo otce

                                    z podílu otcovského odpisuje.

1794 / 7 kop grošů – odstupujícímu otci,

1795 / 6 kop grošů – otci,

1796 / 6 kop grošů – otci.

     V roce 1798 zemřouce starý hospodář Václav Bretšnajdr, jeho podíl pozůstalý, po již obdržených 45 kopách grošů, činí 139 kop 36 grošů 6 feniků. Má se vyplatit takto:

13 kop grošů – mateři Poleksině,     

dětem

13 kop grošů – Václavovi,

13 kop grošů – Janovi, držiteli gruntu,

13 kop grošů – Marii,

  5 kop grošů – jí nadlepčení,

13 kop grošů – Josefovi, 

13 kop grošů – Martinovi,

13 kop grošů – Anně, vdané za Štíbra,

13 kop grošů – Dorotě, vdané za Vostatka,

13 kop grošů – Barboře, 

13 kop grošů – Františkovi,

  4 kopy 36 grošů 6 feniků – na Mše Svaté za otce.

     Dále splácel takto:

1798 / 4 kopy 36 grošů 6 feniků – položil na Mše Svaté za otce,

1798 / 3 kopy grošů – Mateři Polexině,

1800 / 3 kop grošů – Marii,

1802 / 13 kop grošů – bratru Františkovi,

1803 / 7 kop grošů – Janovi, synovi po Václavu Bretšnajdrovi.

     V gruntovní knize pak následuje nedatovaná zmínka, že si Jan Bretšnajdr je dlužen Jakubu Kronholcovi 35 zlatých. Podle dalšího zápisu si vypůjčil 100 zlatých od Jana Koutníka z Pavlíkova. Do sirotčí kasy byl dlužen 125 zlatých pro Kateřinu, dceru po Janu Bechyňovi. Dále byl Janu Kronholcovi byl dlužen 40 zlatých.

     K roku 1807 je v gruntovní knize zápis oznamující, že zemřela Marie (dcera) po Václavu Bretšnajdrovi, provdaná Krauzová. Její pozůstávající podíl 15 kop grošů patří 5 dětem ponecháním do sirotčí kasy. Jan Bretšnajdr pak dětem Krauzovským po Marii do sirotčí kasy 6 kop grošů míšeňských.

 1808 – zůstává stát, aby vypsané peníze do sirotčí kasy dětem Krauzovským zaplatil.

     Protože Janu Bretšnajdrovi stodola padla a takovou vystavěti musí, tedy aby si mohl vypůjčit nějaké peníze, rozhodl se požádat o vypracování šacunku svého gruntu. Tomu bylo vyhověno a dne 16. března 1810 byl tento odhad zapsán do gruntovní knihy.

  140 zlatých – stavení, obsahující 1 světnici, 1 komoru, 1 maštal, 1 chlév, 1 sýpku, 1 padlou

                        stodolu, vše v prostředním stavu,

1032 zlatých 30 krejcarů / orná pole – 51 měřic 10 věrtelů po 20 zlatých,

    76 zlatých 52 ½ krejcaru / lada – 7 měřic 11 věrtelů po 10 zlatých,

     83 zlatých 45 krejcarů / luka – 3 měřice 12 věrtelů po 25 zlatých,

      2 zlaté / pastviště – 4 věrtele,

  174 zlatých 18 3/4 krejcaru / porostliny – 11 měřic 10 věrtelů po 15 zlatých.

     Součet těchto aktiv činil 1 509 zlatých 26 ¼ krejcaru.

     Na gruntu se nacházeli 2 tažní voli, 2 krávy, 5 ovcí a 1 prasnice, dále pak 1 vůz, 1 pluh, 1 brány a ostatní drobný nářadí. Z obilí na zimu vysetého byly 3 strychy pšenice a 8 strychů žita.

     Výměnek zde byl pojištěn mateři neb vdově Bretšnajdrovej tak, že ročně měla dostávat 1 měřici pšenice, 3 měřice žita, 1 ½ měřice ječmene, 8 věrtelů hrachu. Mohla užívat pole o výměře 1 ½ čtvrtce a z ovoce měla mít osmý díl. Pro krávu měla dostávat 50 liber sena a 25 liber otavy, 1 mandel dlouhé a 1 mandel drobné slámy.

     Nápady po Václavu Bretšnajdrovi:

  14 zlatých 50 krejcarů – mateři Polexině,

dětem:

  14 zlatých 50 krejcarů – Václavovi,

  10 zlatých 30 krejcarů – Marii, a po ní pěti dětem,

    7 zlatých – Josefovi,

  14 zlatých 50 krejcarů – Martinovi,

  14 zlatých 50 krejcarů – Anně, provdané Štíbrové,

  14 zlatých 50 krejcarů – Dorotě,

  14 zlatých 50 krejcarů – Barboře.

     Jan Bretšnajdr měl ještě tyto dluhy:

100 zlatých – Janu Bretšnajdrovi dle obligace vtělené,

125 zlatých – do sirotčí kasy dětem po Janu Bretšnajdrovi s 5% úrokem,

  40 zlatých – Jakubovi Kronholcovi dle obligace.

     Součet všech dluhů činil 371 zlatých 30 krejcarů.

     Podle kvitance z 1. března 1810 si Jan Bretšnajdr vypůjčil ze sirotčí kasy 500 zlatých. V gruntovní knize pak následuje ještě několik krátkých zápisů o splátkách:

1810 / 13 zlatých – na funus vdovy Polexiny,

1810 / 40 zlatých – Kronholcovi dle kvitance,

     Do gruntovní knihy pak byl zápisem pojiště dluh Jana Bertšnajdra vůči Václavu Bretšnajdrovi ve výši 56 zlatých vídeňského čísla.

     V roce 1816 byl do gruntovní knihy zapsán ještě obilní dluh do poddací kasy, a to:

žita – 47 měřic 10 ½ věrtelů,

ječmene – 22 měřic 3 6/16 věrtelů,

ovsa – 60 měřic 15 ½ věrtele.

     Jako poslední zápis k tomuto gruntu je uvedena zmínka, že jeho dalším držitelem se v roce 1829 stal Václav Bretšnajdr