čp. 37 (odděleno od čp. 20)
Jan Knor, stydíce sobě nedostatečným býti grunt tento v celosti déle podržeti a na něm hospodářství vésti a povinnostě vybejvati, rozhodl se svůj grunt rozdělit.[1] Smlouvou z 22. listopadu 1787 tak jednu polovinu předal synovi Františkovi (čp. 37), druhou synovi Janovi (čp. 20).
K polovině gruntu Františka Knora patřilo 64 měřic orných a 20 měřic 3 věrtele ladem ležících polí, dále 3 měřice loučného, 1 měřice zahrad, 11 měřic pastvišťat a 30 měřic 7 věrtelů porostlin. Ve smlouvě pak následuje rozsáhlý seznam parcelních čísel s uvedením výměry jednotlivých pozemků:
orná pole – 64 měřic,
lada – 20 měřic 3 věrtele,
luka – 3 měřice,
zahrady – 1 měřice 6 věrtelů,
pastviště – 11 měřic,
porostliny – 30 měřic 7 věrtelů.
Veškerá stavení se nacházela v prostředním stavu. Sám grunt sestával z 1 světnice, ze 2 chlévů a z poloviny stodoly. Hlavní suma byla spočtena na 350 kop grošů, neb 408 zlatých 20 krejcarů.
František Knor převzal tento dobytek a nářadí:
25 zlatých – 1 kůň,
20 zlatých – 1 vůl,
7 zlatých 30 krejcarů – půl vozu,
3 zlaté – 1 pluh a 1 hák,
1 zlatý 15 krejcarů – 1 závěrka a 1 klanečník,
24 krejcarů – 1 kované váhy,
1 zlatý 28 krejcarů – 1 vidle za 8 krejcarů, 1 travní kosa za 20 krejcarů, 1 sáně.
Z obilí na zimu zasetého bylo:
pšenice – 1 strych 2 věrtele po 5 zlatých, tedy 7 zlatých 30 krejcarů,
žita – 8 strychů 2 věrtele po 4 zlatých, tedy 34 zlatých.
Součet aktiv činil 508 zlatých 27 krejcarů.
Dluhy v penězích:
57 zlatých 14 krejcarů – zasedělé kontribuce,
7 zlatých – císařské Interesse,
21 zlatých 15 krejcarů – do důchodu krušovského,
7 zlatých – za 1 nepřítomnou zádušní krávu.
Dluhy v obilí:
do podací kasy:
žita – 31 měřic 8 věrtelů, po 2 zlatých, tedy 63 zlatých,
ječmene – 14 měřic 8 věrtelů, po 1 zlatém 30 krejcarech, tedy 21 zlatých 45 krejcarech,
ovsa – 61 měřic 8 věrtelů, po 40 krejcarech, tedy 41 zlatých,
do ouřadu obročenského krušovského:
ječmene – 8 věrtelů, za 45 krejcarů,
ovsa – 7 měřic, po 40 krejcarech, tedy 4 zlaté 4 krejcary.
Dluhů bylo v součtu za 223 zlatých 39 krejcarů, takže po jejich odpočtu od aktiv, zůstalo k vyplacení 284 zlatých 48 krejcarů, což přepočteno na kopy grošů dělalo 244 kop 6 grošů 6 feniků. Tato částka měla být vyplacena odstupujícímu hospodáři, tedy Janu Knorovi staršímu, ve splátkách po 8 kopách grošů ročně.
Odstupující hospodář si na této polovině rozděleného gruntu vymínil pro sebe a manželku řadu požitků. Měl dostávat obilí na zrně, a to 1 ½ pšenice, 5 měřic žita, 1 ½ měřice ječmene a ½ měřice hrachu. Na zelí mohl užívat zahrádku pod 2 čtvrtce a od ovoce dle božího nadělení čtvrtý díl. Pro vychování kouska dobytka měl dostávat 1 centnýř sena a ½ centnýře otavy, dále 2 mandele dlouhé a 2 mandele drobné slámy. Po smrti jednoho z manželů měl druhý dostávat jen polovinu tohoto výměnku.
Jakubovi a Tomášovi, svým bratrům, měl František Knor, dát k doživotnímu užívání po 1 strychu pole „U kříže k Senci“. Oba měli z těchto polí řádně platit kontribuci. Neduživému bratru Tomášovi měl František Knor poskytnout až do jeho smrti byt v teplé světnici a 1 komoru.
František Knor platil dluhy takto:
1789 / 10 kop grošů – otci Janu Knorovi,
1791 / 53 zlatých – platí dluh kontribuce,
1791 / 5 zlatých 50 krejcarů, neb 5 kop grošů – otci,
1792 / 5 kop grošů – otci,
1793 / 3 zlaté 14 krejcarů – plati dluh kontribuce, zbytek.
V roce 1794 si František Knor vypůjčil ze sirotčí kasy 25 zlatých na dobytek.
Dne 19. června 1795 se František Knor vykázal kvitancí ze 17. května téhož roku, kterou jeho otec Janem potvrzoval, že mu syn vyplatil již 25 zlatých.
Ze 17. června 1795 si František Knor vypůjčil z kasy zádušní skrejské 25 zlatých na 5% úrok na stavení.
V roce 1795 žádal starý hospodář Jan Knor, aby vedle již vypsaného dědického podílu 45 kop grošů, by jeho dobírajíc mající kopy, tedy 199 kop 6 grošů 6 feniků, se rozvrhly takto:
39 kop 6 grošů 6 feniků – otci Janu Knorovi a mateři Veronice,
dětem:
20 kop grošů – Janovi,
20 kop grošů – Františkovi, držiteli gruntu,
24 kop grošů – Jakubovi,
24 kop grošů – Tomášovi,
24 kop grošů – Josefovi,
24 kop grošů – Anně,
24 kop grošů – Václavovi.
Dále splácel František Knor takto:
1796 / 3 kopy grošů – otci,
1797 / 3 kopy grošů – Tomášovi,
1799 / 8 kop grošů – matce Veronice,
1800 / 8 kop grošů – Tomášovi.
1801 / 14 zlatých 34 krejcarů – zemřouce Jan Knor a mateř Veruna, jí funus držitel gruntu
vybyl,
Dle odkazu rodičů mělo být 22 zlatých 4 ½ krejcaru rozděleno a vyplaceno těmto dědicům:
11 zlatých 2 ¼ krejcaru – Anně,
11 zlatých 2 ¼ krejcaru – Václavovi.
František Knor dále splácel takto:
1802 / 8 kop grošů – Jakubovi,
1803 / 8 kop grošů – Tomášovi,
1806 / 8 kop grošů – Jakubovi, po Janu Knorovi,
1808 / 8 kop grošů – Anně
1808 / 4 zlaté – též Anně, za svadební obiet,
1810 / 8 kop grošů – Jakubovi,
1814 / 8 kop grošů – Anně.
František Knor, otec, skrze neduživost v stavu se víceji nevidí na tomž ... pod Numerem 37 se vynacházejícím kontribučenském gruntě hospodařiti, proto odevzdal ho svému synu Františkovi k jeho dědičnému vlastnímu užívání za sumu 500 zlatých vídeňského čísla. Smlouva o tom byla datována 1. srpna 1820.
Ke gruntu patřilo:
orných polí – 64 měřic orných,
ladem ležících polí – 20 měřic 3 věrtele,
luk – 3 měřice,
zahrad – 1 měřice 6 věrtelů,
pastvišť – 11 měřic,
porostlin – 30 měřic 7 věrtelů.
Stavení obsahovalo 1 sednici, 1 domovou komoru, 2 velké a 2 malé chlévy, 1 sklep přes dvůr, 1 komoru a 1 stodolu.
Povinnostě, který držitel tohož gruntu k vybejvání má, jsou:
a/ Císařsko královský zemský daně a veřejný břemena dle repartice,
b/ robotu potažitou milostivý gruntovní vrchnosti skrze celej rok týhodně 1 ½ dne vybejvati,
c/ stálého ouroku ročně do důchodu 54 krejcarů platiti,
d/ obilní činži na vrchnostenskou sejpku platiti,
e/ domácímu učiteli 1 čtvrtec pšenice a 1 čtvrtec ječmene, při svaté Lidmile dáti,
f/ k záduší lubenskému 17 ½ krejcaru z jedné železné krávy platiti,
Při gruntu byl Františkovi Knorovi mladšímu zanechán tento dobytek, hospodářský nábytek a obilí: 1 pár tažných volů, 2 ovce, 1 vůz v prostředním stavu, 1 pluh, 1 hák, 1 brány, 1 velký a 1 malý řetěz, 1 hnoják, 1 závěrku, 4 klanečníky, 1 sekeru, 1 motyku, 1 vidle, 1 kopáč, 1 řešato drátěný, 1 řezací stolici, 1 věrtel, 1 kosu travní, 2 srpy, 1 stůl, 1 židličku, 1 stolici, 1 truhlu velkou na mouku, 1 sud na sypání, 1 nebozez lakovaný, 1 dláto, 1 malou pilku, vosní nůž, 2 obrazy, 3 ½ strychu pšenice, 13 strychů žita, 3 strychy ječmene, 10 strychů ovsa a 1 věrtel čočky.
Nastupující hospodář byl povinen následovní dluhy zapraviti a podíly vyplatiti:
25 zlatých – do sirotčí kasy panství Křivoklad,
25 zlatých – do zádušní kasy,
na kontribučenskou sejpku – žita 18 měřic 8 mírek,
ječmene 2 měřice,
ovsaa 38 měřic 15 9/16 mírek,
83 zlatých 20 krejcarů – odstupujícímu otci,
83 zlatých 20 krejcarů – synu Antonínovi,
83 zlatých 20 krejcarů – synu Janovi, mimo 1 dvouleté krávy,
83 zlatých 20 krejcarů – dceři Anně, provdané Bretšnajdrové,
83 zlatých 20 krejcarů – dceři Marii, mimo 1 dvouleté krávy a svatební oběd,
83 zlatých 20 krejcarů – nastupujícímu hospodáři Františkovi Knorovi.
Odstupující hospodář František Knor starší si vymínil svobodnej teplej byt v sednici u hospodáře, kde taky jeho postel státi má. Měl dostávat obilí, tedy 3 strychy pšenice, 5 strychů žita, 2 strychy ječmene, 1 strych ovsa, 1 věrtel hrachu a 1 věrtel čočky. Ze zahrady měl dostávat třetí díl ovoce a třetí díl měl dostávat také z chmele. Užívat mohl hořejší zahrádku a erteplů 12 strychů. Přes dvůr měl František Knor starší 1 komoru. Dále mohl užívat 1 zadní chlív, 1 malej chlívec a hůru nad sednicí. Pro vychování dobytka měl dostávat 4 mandele dlouhé a 4 mandele drobné slámy, 3 centnýře sena a 2 centnýře otavy. Také řezanku pro dobytek mu nový hospodář bude povinen dělat stlaní dohromady s hospodářem. A poněvadž odstupující s hospodářem společně hnůj dělat bude, tak sobě taky vymiňuje 1 věrtel pšenice a 1 strych žita síti. Pro toto obilí bude nový hospodář povinen pole vlastním potahem řádně připravit. Po žitě vždy otec půl strych ovsa sít bude. U stodoly mohl užívat 1 čtvrtec pole na pěstování zelí.
Synu Antonínovi, který na vojně jest, vymínil otec František Knor k užívání kousek pole pod 3 věrtele „k Rakovníku“ a „Za Královic jámou“ pod 1 strych. Kdyby se Antonín oženil, tak to užívání těch 2 kusů polí přestati má bez vší náhrady.
Také dceři Marii vymínil otec k užívání 1 strych pole „U křížů k lukám“, tedy to, jež do své smrti užíval starý nápadník Josef Knor. Také mohla užívat ½ strychu pole v tom místě, který Jakub Knor, starý nápadník, také po smrti Josefa Knora užívá.
Svého bratra Jana bude František Knor povinen nechat vyučit řemeslu a jeho šatiti, Také mu měl dát k užívání 1 strych pole „U kříže“, ale až po smrti Tomáše Knora, starého nápadníka, který to samé (pole) užívá.
Dnem 14. října 1822 byla datována svatební smlouva mezi Františkem Knorem mladším a Monikou Černou z Krupé. Touto smlouvou se pojišťovalo její svatební věno, sestávající z 320 zlatých konvenční měny, 1 krávy, 1 dvouleté jalovice, 1 prasnice, a 6 kusů ovčího dobytka.
K roku 1853 je v gruntovní knize zmínka o úmrtí Václava Knora, jenž zemřel bez zanechání závěti, a to v souvislosti s pojištěním pohledávek v celkové výši 15 zlatých ve prospěch Leopolda Knora.
Po smrti Františka Knora a jeho manželky Moniky rozené Černé převzal na jaře 1866 ?? grunt jeho syn František Knor s manželkou Petronilou rozenou Bláhovou. Grunt byl oceněn částkou 1 470 zlatých rakouského čísla. Ke gruntu patřilo 13 jiter 1 111 1/6 sáhu čtverečního orných a 1 jitra 1097 3/6 sáhu čtverečního ladem ležících polí, a 5 jiter 1 165 ½ sáhu čtverečního lesa. Stejná výměra polí byla oddělena k nové usedlosti čp. 68. Bylo zapsáno též právo přiměřeného společného průjezdu ke stavení čp. 68 přes část zahrady za stodolou, ponechanou při usedlosti čp. 37, však proti přiměřené náhradě pozemku k tomu spotřebovaného.
Po smrti Františka Knora a jeho manželky Moniky rozené Černé, se podle zápisu z 21. dubna 1866, stal držitelem gruntu jeho syn František Knor s manželkou Petronilou rozenou Bláhovou, v odhadní ceně 1400 zlatých stříbra neboli 1470 rakouského čísla.[2]
Při tomto zápisu je zmínka o vynešení c. k. okresního úřadu Rakovnického z 28. srpna 1857, dle kterého vysoké c. k. místodržitelství s rozkazem od 30. července 1857, povolení k rozdělení živnosti čp. 37 v Lubné na dva stejné díly, udělilo.