čp. 27 (odděleno od čp. 21)
Ze dne 10. prosince 1774 pochází zápis, podle něhož Jan Bechyně prodal Janu Langovi jednu polovinu svého gruntu (čp. 21) za 145 kop grošů.[1] Tato polovina gruntu byla sice prošacována na 125 kop grošů, avšak k této sumě byly připočteny ještě nějaké za 20 kop grošů míšeňských.
Této polovině gruntu, resp. gruntu novému, bylo přiděleno číslo popisné 27.
Jan Bechyně původoně zdědil celý grunt tento celo-potažitý v roce 1769 po svém otci Martinovi Bechyňovi. Při gruntě bylo tehdy 81 kop strychů orných a 21 strychů 2 ½ věrtele ladem ležících polí, k tomu ještě 4 strychy porostlin a loučného 3 fůry sena. Avšak Jan Bechyně pro velikou nemožnost grunt tento v celosti zachovati a hospodářství tomu slušnou zadost učiniti, sebe za nedostatečného vidí. Aby ale jak sebe, tak své budoucí té živnosti docela se nezbavil, anobrž při menší starosti živ býti mohl, s nadjmenovaným Janem Lonkem v dobrovolnou smlouvu, a to následujícím způsobem (uzavřel).
Polovinou gruntu se rozumělo stavení hořejší stranu s 3ma komory a 1 chlívem, v stodole horní pirna, sklep, v zahradě 2 hrušky, z kterých ovoce co Pán Bůch nadělí, polovičně bráti bude. Orných polí získal Jan Lang také polovinu, tedy asi 40 strychů 2 věrtele:
4 strychy 2 věrtele – „Za humny Neruhovic“,
4 strychy 2 věrtele – „U doubku“,
8 strychů – „Na vysoký mezi“,
4 strychy 2 věrtele – „k Hostokrejům“,
7 strychů 2 věrtele – zase tam,
1 strych 3 věrtele – „Na dolíkách“,
1 strych – „U štěpu“,
3 strychy 2 věrtele – „k Rakovníku“,
1 strych 2 věrtele – „Na vyhnaný“,
2 strychy – „Na borku“,
1 strych – „U průhonu“,
3 věrtele – „Za humny“.
Ladem ležících polí bylo 10 strychů 3 věrtele. Loučného bylo „U pavlíkovské cesty“ půl louky, při hořejší straně „V jezírku“ půl louky, „V březí“ pastviště až k „Močidlu“ při hořejší straně a „Mezi polma“ palouček k rozdělení.
Jan Lang měl splatit obilní dluhy do krušovického obročenského důchodu, jež se také dělily na polovinu, takže mu zůstalo k odevzdání 19 měřic 3 mírky žita, 23 měřic 12 mírek ječmene a 38 měřic ovsa.
Z peněžních dluhů převzal Jan Lang tyto:
54 zlatých 15 krejcarů – do contribuce,
56 krejcarů – záduší lubenskému,
7 zlatých 30 krejcarů – záduší hvozdskému,
8 zlatých 30 krejcarů – za císařské obilí,
12 zlatých 30 krejcarů – do sirotčí kasy,
7 zlatých – do důchodu křivoklátského,
32 zlatých 28 krejcarů – do důchodu krušovského, spolu za železo,
10 zlatých – do důchodu fořtovského,
V součtu bylo těchto dluhů za 132 zlatých 39 krejcarů.
Particulární dluhy, které obzvláštně k zapravení míti bude, a to:
2 zlaté – do Rakovníka Židu Herzlovi,
1 zlatý 22 krejcarů – do Svinařova Srolovi,
2 zlaté 30 krejcarů – modřovskému Židu Abrahamovi.
Na gruntě se také nacházela po nebohém Janovi Lauterbachovi dcera[2] Dorota a podle otcova odkazu se o ní měl postarat Jan Bechyně. Vzhledem k tomu, že se nyní grunt rozdělil, tak mají Dorotě oba hospodáři věnovat svou péči rovným dílem. Každý ji má vydat 4 zlaté 30 krejcarů na místě 1ho běhouna. Také pro další sestry Veroniku a Annu v Příčině mají oba hospodáři odchovat každé z nich po jednom telátku.
Kdyby Jan Lang nebo jeho potomci chtěli tento svůj grunt nebo jeho část prodat, pak by Jan Bechyně nebo jeho potomci měli kupecké právo, tedy právo předkupní.
Když se peněžité dluhy ve výši 132 zlatých 39 krejcarů přepočetly na kopy grošů, což dělalo 113 kop 42 grošů, připočetla se polovina nepřítomné zádušní krávy, tedy 3 kopy grošů, a to vše se odečetlo od hlavní sumy, zůstalo k doplacení dědicům starým i novým 28 kop 18 grošů takto:
starým nápadníkům, po nebohém Janovi Lauterbachovi dětem:
2 kopy 18 grošů – Václavovi, na Mše Svaté,
2 kopy 22 grošů 3 feniky – Jakubovi, na Mše Svaté,
1 kopa 37 grošů 3 feniky – Rozině, a po ní na Mše Svaté.
nynějším nápadníkům, po nebohém Martinovi Bechyňovi dětem:
5 kop 15 grošů – Kateřině za Knora vdané,
5 kop 15 grošů – Anně,
5 kop 15 grošů – Dorotě, neduživé, a po ní na Mše Svaté,
5 kop 15 grošů – Veronice,
1 kopa 1 fenik – na Mše Svaté za nebohého otce a mateř.
Jan Lang dále splácel takto:
1775 / 1 kopa 37 grošů 3 feniky – Rozárii, po nebohém Janu Lauterbachovi, na Mše Svaté,
1775 / 1 kopa 1 fenik – na Mše Svaté za nebohého otce a mateř,
1776 – zůstává stát, aby loňské Mše Svatý zapravil,
1777 / 5 kop 15 grošů – Anně,
1778 – platí dluhy do důchodu,
1779 – též,
1780 / 8 zlatých 30 krejcarů – platil dluhy na císařské obilí,
1780 / 4 zlaté 30 krejcarů – do důchodu křivoklátského,
1780 / 2 zlaté – Židu rakovnickému,
1780 / 1 zlatý 22 krejcarů – Sraulovi,
1781 / 3 zlaté – platil dluh do důchodu krušovského,
1782 / 15 zlatých - platil dluh do důchodu krušovského,
1783 – má platit dluhy,
1784 / 4 zlaté 30 krejcarů – Dorotě neduživý na odkázanýho jednoho běhouna,
1785 – má platit dluhy,
1787 / 3 kopy grošů – Kateřině za Knora vdané,
1788 / 2 kopy grošů – Dorotě na Mše Svaté,
1789 / 3 kopy 15 grošů – Dorotě na Mše Svaté. Přitom na předloňské vypsané ještě 2 kopy
grošů na Mše Svaté cedulku proukáže,
1790 – zůstává stát, aby na vypsané Mše Svaté cedulku proukázal, a to na 5 kop 15 grošů,
1791 / 26 zlatých – platil kontribuce,
1791 / 3 zlaté 30 krejcarů neb 3 kopy grošů – Veronice,
1792 – platil dluhy,
1793 / 28 zlatých 15 krejcarů – platil dluh Kontribuci,
1793 / 56 krejcarů – k záduší lubenskému,
1793 / 7 zlatých 30 krejcarů – k záduší hvozdskému,
1793 / 32 zlatých 28 krejcarů – do krušovského důchodu,
1793 / 10 zlatých – do důchodu fořtovského,
1793 / 2 kopy 18 grošů – na Mše Svatý po nebohém Janovi Lauterbachovi,
1793 / 2 kopy 22 grošů 3 feniky – Jakubovi,
1793 / 5 kop 15 grošů – Anně po Martinovi Bechyňovi, vypsán, ale nesložen,
1794 / 12 zlatých 30 krejcarů – do sirotčí kasy,
1794 – zůstává stát, by vypsaných 5 kop 15 grošů Anně zapravil,
Podle obligace z roku 1794 si Jan Lang vypůjčil ze sirotčí kasy 30 zlatých na dluhy.
1795 / 2 kopy 5 grošů – Kateřině za Knora vdané, zbytek,
1795 / 2 kopy 15 grošů – Veronice,
1802 / 2 zlaté 3 krejcarů – platil dluh Židu Abrahamovi, zbytek,
Jan Lang, netroufaje si délejc hospodařiti pro sešlost věku svého, tak ten grunt propouští synu svému Josefovi. Zápis o tom byl do gruntovní knihy učiněn 24. února 1806.
Držitel gruntu měl tyto povinnosti:
a/ Císařsko-královské kontribuce dle Repartice.[3]
b/ Císařsko-královské Magazin Transport a Lifrunky.
c/ Gruntovní knížecí vrchnosti jménem roboty skrze celý rok každý týden 3 dny pěší.
d/ Jménem gruntovní činže neb ouroku každoročně povinen platit bude 54 krejcarů.
e/ Šestnáctého dílu Milostivý Vrchnosti každoročně žita 1 ¼ čtvrtce, ječmene ¾ čtvrtce, ovsa 1
¼ čtvrtce.
f/ Desátek panu faráři Velko-Oujezdskému při času Velikonočním, 2 vejce a z každé krávy 3
krejcary.
g/ Domácímu učitelovi každý rok pšenice 1 čtvrtec, ječmene 1 čtvrtec povinen dáti bude.
h/ Jednu ½ zádušní krávy nepřítomný k chrámu Páně lubenskému.
Ke gruntu patřilo 40 strychů 2 věrtele orných a 8 strychů 3 věrtele ladem ležících polí, z luk ½ fůry sena a 2 strychy 2 věrtele pastvišť. Celková výměra všech pozemků činila 51 strychů 3 věrtele, což při 3 zlatých za 1 strych dělalo 155 zlatých 15 krejcarů.
Ve stavení se nacházela z 1 sednice, 2 komory, 2 velké a jeden malý chlév a 1 stodola. To vše, v prostředním stavu, bylo prošacováno za 200 zlatých.
Obilí na zimu bylo vyseto:
37 zlatých 30 krejcarů – pšenice 3 strychy 3 věrtele, 1 strych po 10 zlatých,
68 zlatých – žita 8 strychů 26 věrtelů, 1 strych po 8 zlatých,
15 zlatých – ječmene 2 strychy 2 věrtele, 1 strych po 6 zlatých,
3 zlaté – hrachu 1 ½ věrtele,
6 zlatých – viky 3 věrtele,
16 zlatých 15 krejcarů – ovsa 5 strychů 3 věrtele, 1 strych po 3 zlatých.
Z dobytka byli na gruntu 2 voli za 100 zlatých a jedna kráva za 25 zlatých.
Seznam nářadí:
25 zlatých – jeden vůz dobrý,
5 zlatých – 1 pluh, 1 hák,
1 zlatý 30 krejcarů – jedny brány,
1 zlatý 30 krejcarů – jedny kovaný váhy, 4 líšně,
3 zlaté – 1 závěrka, 3 klanečníky,
53 krejcary – 2 velké sekery, 2 vidle, 1 podávky, 1 travní kosa, 1 obilní kosa, 1 kopáč,
1 želená lopata,
3 zlaté – jedna řezací stolice s kosou,
1 zlatý – 1 velká pila, 2 dláta,
2 zlaté – podsejvačka, 2 řešata drátěný,
4 zlaté – dvoje letní řebřiny, 2 hnojníky, 1 fasunk, 1 stůl, 1 stolice, 1 židlička, 1 police velká,
1 malá polička, 1 hodiny.
Celý grunt byl tak prošacován za 573 zlatých 33 krejcarů.
Josef Lang dlužil kasovního obilí 29 měřic 1 věrtel, 3 mírky, 20 měřic 1 věrtel ječmene a 23 strychů 1 věrtel 3 mírky ovsa. Z obročenského obilí dlužil 2 věrtele ječmene a 5 měřic 2 věrtele ovsa. Do sirotčí kasy dlužil 30 zlatých.
Odstupující hospodář si pro sebe a svou manželku vymínil užívat až do smrti teplou sednici, hůru a 1 chlív malej. Dále měl dostávat sutého obilí 4 měřice pšenice, 8 měřic žita, 4 měřice ječmene a 1 měřici hrachu nebo čočky. Po smrti jednoho bude druhý dostávat polovinu tohoto výminku. Pro kousek dobytka měl výměnkář dostávat 2 mandele dlouhé a 2 mandele krátké slámy. Na erteple a kolník mohl užívat palouk „Nad lukama“ o výměře 1 ½ čtvrtce a nad humny „V zahrádkách“ 2 čtvrtce pole. Z letošního ovoce bude brát čtvrtinu, také z brambor a chmele.
Marie, dcera odstupujícího hospodáře Jana Langa, která byla provdaná za Jana Plosa v Lubné, měla k doživotnímu užívání kus pole, patřící ke gruntu a „k Senci“ ležící, o výměře asi 1 ¼ strychu.
V závěru této smlouvy jsou uvedeni nápadníci při tom gruntu, a to bez uvedení podílů:
– Jan Lang, otec a Anna, manželka,
– Anna, vdaná (za) Martina Pavlíčka v Chlumě,
– Marie, vdaná za Jana Plosa v Lubné,
– Josef Lang, držitel gruntu.
K roku 1807 je v knize drobná poznámka o vtělení svatební smlouvy do Knihy instrumentů.
Josef Lang však zemřel velmi brzy, bez zanechání závěti, a ponechal vdovu svou obtíženou, která pak dítě jménem Marie zplodila. Podle svatební smlouvy se tato dcera stala dědičkou gruntu. Vdova si však netroufala sama hospodařiti, pročež sobě po obdrženým vrchnoporučenského ouřadu povolením, Martina Fojtíka za manžele pojala. Ten složil 573 zlatých 33 krejcarů, načež mu byl grunt, až do doby, kdy pravá dědička dosáhne zletilosti, svěřen, a dle inventáře odevzdán. Smlouva o tom byla sepsána 4. prosince 1807.
Stavení domovní i hospodářské v prostředním stavu bylo prošacováno za 155 zlatých 15 krejcarů.
Polí orných bylo při gruntu 40 strychů 2 věrtele, ladem ležících 8 strychů 3 věrtele, z luk bylo ½ fůry sena a pastvišť 2 strychy 2 věrtele; všechno za 300 zlatých.
Z obilí bylo vyseto:
pšenice – 3 strychy 3 věrtele po 10 zlatých, tedy za 37 zlatých 30 krejcarů,
žita – 8 strychů 2 věrtele po 8 zlatých, tedy za 68 zlatých.
Obilí na zrně:
pšenice – 7 ½ strychu po 18 zlatých, tedy za 117 zlatých,
žita – 5 strychů po 15 zlatých, tedy za 75 zlatých,
ječmene – 4 strychy 2 věrtele po 12 zlatých, tedy za 54 zlatých,
ovsa – 12 strychů, tedy za 72 zlatých,
hrachu – 3 věrtele, tedy za 10 zlatých 30 krejcarů,
slámy dlouhé – 6 mandelů, tedy za 18 zlatých,
slámy drobné – 4 mandele, tedy za 8 zlatých,
vikve – 3 věrtele, tedy za 9 zlatých
Od nářadí bylo na gruntě toto:
30 zlatých – 1 vůz v prostředním stavu,
8 zlatých – 1 hák, 1 pluh, 1 brány,
5 zlatých – 1 letní řebřiny,
3 zlaté – 1 fasuněk, 1 hnojník,
1 zlatý 30 krejcarů – 3 líšně,
5 zlatých – 1 velký řetěz, 1 závěrka, 2 klanečníky,
2 zlaté 15 krejcarů – 2 sekery prostřední, 1 malá,
1 zlatý 30 krejcarů – 1 podávky, 2 vidle, 1 kopáč,
7 zlatých – 1 řezací stolice s kosou, 1 hrabice i s kosou,
1 zlatý – 1 travní kosa,
3 zlaté – 1 podsejvačka, 2 drátěný řešata,
6 zlatých – 1 postel, 1 stůl, 1 stolice, 1 židlička,
1 zlatý 30 krejcarů – 1 police, 1 malá polička,
5 zlatých – 1 velká truhlice na mouku, 1 sud, 1 malá truhlice,
1 zlatý – 5 velkých obrazů, 1 malý,
21 zlatých – sena 6 centů po 3 zlaté, 1 hodiny nové za 2 zlaté, 1 brus tažící,
30 zlatých – 1 studnice.
Od dobytka:
150 zlatých – 2 voli po 60 zlatých, 1 kráva za 30 zlatých,
5 zlatých – 2 prasata po 2 zlatých 30 krejcarů,
3 zlaté - 2 držení z vobozkama,
Na hotovosti:
48 zlatých – peněz půjčených u Josefa Vostatka v Lubné,
168 zlatých – půjčeno u Jana Plosa, též v Lubné,
28 zlatých – též půjčeno u Martina Pavlíčka v Chlumě.
V součtu bylo aktiv za 1 458 zlatých.
Dluhy na týž živosti spočívaly v kasovním a kontribučenském obilí:
204 zlatých – žita 29 měřic 3 věrtele po 7 zlatých,
120 zlatých – ječmene 20 měřic po 6 zlatých,
69 zlatých – ovsa 23 měřic po 3 zlatých,
30 zlatých – do sirotčí kasy interesse na 5% úrok.
Nápadníkům otce Jana Langa, jenž rozvržení při ouřadu dne 7. Novembris 1806 učiněný bylo a již zaplacený jsou:
105 zlatých – otci Janu Langovi,
dětem:
105 zlatých – Kateřině,
105 zlatých – Anně,
105 zlatých – Marii,
105 zlatých – Josefovi, a po jeho smrti Marii do sirotčí kasy,
3 zlaté 33 krejcarů – na Mše Svaté za mateř Annu a syna Josefa.
Dluhy těžký:
50 zlatých – Václavu Bretšnajdrovi,
40 zlatých – Václavu Bretšnajdrovi z č. p. 30,
11 zlatých – Židu Šimkovi do Hostokrej,
4 zlaté – petrovickému ševci.
Celková suma dluhů činila 1 101 zlatých 33 krejcarů, takže po odpočtu od aktiv zůstává čistej pozůstalosti 356 zlatých 27 krejcarů. To patří podle svatební smlouvy vdově Marii, nyní provdané Fojtíkové. Cokoli z toho gruntu Martin Fojtík vyplatí, bude patřit jemu a manželce k společnému dobírání.
Martin Fojtík všechny starý nápadníky vyplatil a položil na hotovosti 573 zlatých 33 krejcarů, která suma tak dlouho zabavena bude, až dokáže, že včas jak hospodářství, jak stavení, tak grunty, náležitě spravoval a v dobrém stavu uchoval. Pak ale každoročně k rukám dědičky Marii takový 12 zlatých do sirotčí kasy jménem činže složiti.
Jan Lang si na tomto gruntu pro sebe a svou manželku vymínil až do obouch smrti užívat byt v teplé světnici, 1 domovou komoru, nad světnicí hůru, 1 chliv malej. Dále měl dostávat od sutého obilí na zrně 4 měřice pšenice, 8 měřic žita, 4 měřice ječmene a 1 měřici hrachu nebo čočky. Pro kousek dobytka měl Jan Lang dostávat 2 mandele dlouhé a 2 mandele krátké slámy, a mohl užívat palouk „Nad lukama“. Na erteple a kolník 1 ½ čtvrtce „Nad humny v zahradách“ 2 čtvrtce pole. Od ovoce měl brát čtvrtý díl. Po smrti jednoho z manželů měl druhý dostávat jen polovinu tohoto výměnku.
Když pak na čas hospodařící manželé vše zachovají, dluhy zaplatějí, a grunt spravějí, tak se (na) dobré vejminky těšiti můžou.
Marie Langová, provdaná za Jana Plosa v Lubné, může až do smrti užívat 1 ½ strychu pole, které patří ke gruntu, a leží „k Senci“.
Martin Fojtík splatil v roce 1807 tyto dluhy:
150 zlatých – Janu Langovi, otci,
105 zlatých – Kateřině,
105 zlatých – Anně,
105 zlatých – Marii,
105 zlatých – Josefovi, po něm Marii, do sirotčí kasy,
3 zlaté 33 krejcarů – na Mše Svaté
50 zlatých – Václavovi Bretšnajdrovi dluh,
40 zlatých – též jemu z numera 30.,
11 zlatých – Židu Šimkovi,
4 zlaté – petrovskýmu šenkýři.
V roce 1816 splatil dluh do obilní kasy, tedy
29 měřic 8 věrtelů – žita,
14 měřic 4 věrtele – ječmene,
29 měřic – ovsa.
K roku 1816 je zmíněn obilní dluh do poddací kasy, a to 29 měřic 8 věrtelů žita, 13 měřic 4 věrtele ječmene a 29 měřic ovsa.
Podle obligace z 1. ledna 1816 si manželé Martin a Marie Fojtíkovi vypůjčili 100 zlatých vídeňského čísla od pana Ludvíka Pražáka ze Všetat.
Od Václava Bretšnajdra si dle obligace z 22. prosince 1816 Martin Fojtích vypůjčil 114 zlatých vídeňského čísla.
Do Knihy instrumentů byla vtělena obligace z 10. prosince 1817, dle níž manželé Martin a Marie Fojtíkovi dlužili 110 zlatých vídeňského čísla k rukám Matesa Háčka z Rakovníka.
Do gruntovní knihy se pak s datem 10. července 1818 poznamenává obilní dluh do podací kasy, a to 56 měřic 14 1/16 věrtele žita, 33 měřic 7 9/16 věrtele ječmene a 70 měřic 4 13/16 ovsa.
Podle protokolu z 18. dubna 1820 jsou manželé Martin a Marie Fojtíkovi dlužni panu Ludvíku Pražákovi 100 zlatých vídeňského čísla.
K roku 1829 je v gruntovní knize poznámka, že se novým držitelem stal František Matějka.