Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 44  (oddělný od čp. 5)

Umístění gruntu čp. 44 dle kastrální mapy z roku 1841.

 

     Podle zápisu z 28. října 1796 Josef Vostatek jakožto otec, netroufaje sobě skrze velkou polnost ten grunt v dobrém stavu zachovati a spravovati, pročež takovej vydělil a dva díly pro sebe zanechal (čp. 44), jeden pak díl (čp. 5) synu svému vlastnímu Jozefovi Vostatkovi ... k dědičnosti odevzdal.[1]

     Josef Vostatek starší si ponechal tyto pozemky, jež jsou v zápise uvedeny s parcelními čísly, výměrou a názvy tratí:

orných a ladem ležících polí – 33 jiter 410 3/6 sáhu, neb 99 měřic 5 ½ věrtele,

luk a zahrad – 2 jitra 1 197 3/6 sáhu, neb 8 měřic 5 věrtelů,

pastvišť – 1 338 3/6 sáhu, neb 2 měřice 8 věrtelů,

lesů a porostlin – 6 jiter 25 1/6 sáhu, neb 18 měřic 1 věrtel.

     Tento grunt, ve dvou třetinách pozůstavající, byl tvořen 1 sednicí, 3 komorami, 3 chlévy, 1 maštalí, 1 sýpkou, 2 malými chlévci a 1 stodolou. To vše i polnostmi bylo prošacováno na 530 zlatých.

     Z dobytka a nářadí zde bylo:

134 zlatých – 3 tažní voli za 90 zlatých, 1 kráva za 20 zlatých a 12 ovcí za 24 zlatých,

  46 zlatých 36 krejcarů – 2 vozy prostřední za 32 zlatých 2 krejcary, 2 pluhy, 2 brány,

                                         2 řezací stolice, 2 sekery, 2 motyky za 8 zlatých 36 krejcarů

                                         a 2 hnojníky za 6 zlatých.

     Z obilí na zimu vysetého bylo 6 měřic pšenice po 2 zlatých 40 krejcarech, tedy za 16 zlatých, a 24 měřic žita po 1 zlatém 40 krejcarech, tedy za 40 zlatých.

     Součet aktiv činil 766 zlatých 36 krejcarů.

     Soupis peněžitých dluhů obsahoval tyto položky:

Starým nápadníkům, tedy dětem po Josefu Kejlovi

  11 zlatých 40 krejcarů – Apoleně, 2/3, tedy 10 kop grošů, neboli 11 zlatých 40 krejcarů,

  11 zlatých 40 krejcarů – Barboře, 2/3, tedy 10 kop grošů, neboli 11 zlatých 40 krejcarů,

  14 zlatých – Janu Hornofovi ze Hvozda,

160 zlatých – do sirotčí kasy,

    5 zlatých – do důchodu krušovského,

  15 zlatých – hvozdskému záduší na grunt Franze Lauterbacha,

  25 zlatých 15 krejcarů – Apoleně Kejlové jménem dluhu,

  20 zlatých – Barboře Kejlové jménem dluhu,

  20 zlatých – Matějovi Vostatkovi do Nesuchyně,

  75 zlatých 30 krejcarů – Prokopovi Uldrychovi,

  30 zlatých – Židu Nathanovi,

  30 zlatých – Marii Pochmanové,

  50 zlatých – malíři do Rakovníka.

Do podací kasy:

  57 zlatých 5 krejcarů – 34 měřic 4 věrtele žita po 1 zlatém 40 krejcarech,

  48 zlatých 4 ½ krejcaru – 40 měřic 1 věrtel ječmene po 1 zlatém 12 krejcarech,

  35 zlatých 56 ¼ krejcaru – 43 měřic 2 věrtele ovsa po 50 krejcarech.

     Součet dluhů činí 609 zlatých 10 ¾ krejcaru.

     Tak zůstává po srážce dluhův, jenž otec k další Dispositii pro sebe zanechává 157 zlatých 25 ¼ krejcaru.

     Na této části gruntu byl pro Dorotu Panuškovou pojištěn výměnek již v předchozím zápisu, ale měla ho užívat jen ze dvou třetin, tedy měla mít byt při hospodáři, komoru a chlívek. Dále měla dostávat od sutého obilí 2 věrtele 3 čtvrtce pšenice, 1 strych 1 věrtel žita, 2 věrtele 3 čtvrtce ječmene a 3 čtvrtce hrachu. Po její smrti ale ten vejminek docela odpadne.

     Povinnosti na témž 2/3 gruntě jsou následující, a to jmenovitě:

a/ Císařsko královské Contribuce dle Repartice.

b/ Císařsko královský Magazin, Transport a Liefrunky.

c/ Gruntovní knížecí vrchnosti jménem roboty skrze celý rok týhodně s jedním koněm 2 dny

    od sv. Jana do sv. Václava, týhodně ještě pěší 1 ½ dne práce.

d/ Jménem gruntovní činže z 2/3 gruntu.

e/ Desátek panu faráři.

f/ Ze 2/3 zádušní nepřítomné krávy.

     Josef Vostatek dále splácel takto:

1796 – zůstává stát,

1797 / 10 zlatých – platil dluhy Matěji Vostatkovi,

1798 – platí dluhy,

1799 / 30 zlatých – platil dluh Marii Pochomonový, zbytek,

1800 / 20 zlatých – Matějovi Vostatkovi, zbytek.

     Podle obligace z 1. ledna 1801 si Josef Vostatek vypůjčil od pana Františka Engelthalera 100 zlatých

    Josef Vostatek ještě splatil tyto dluhy:

1801 / 10 zlatých – položil Apoleně Kejlové dluhu,

1802 / 10 zlatých – položil Barboře Kejlové na dluh.

    Podle zápisu ze 6. dubna 1805 Josef Vostatek, držitel gruntu v Lubný, představil Vrchnímu Ouřadu, kterak on skrze zlý příhody a neourody do takových okolostojičností vpadl, že sobě peníze dlužiti si musí, by svému kruntu pomocti mohl. Z té příčiny žádal, by se jeho krunt v Lubný N. Cons. 44, jak takovej dle knihy lubenský na listu 145[2] dědičně v držení má, ve vše mezech, právech a břemenech, v té ceně prošacoval jak nyní krunty skutečně stojejí, by svému věřiteli dokonalou hypotéku vykázati v stavu byl. Když pak se nahlídlo, že on 3/4 sumu kruntu jenom za 500 zlatých v užívání má, pročež se žádosti svolilo.

     Odhad gruntu byl zapsán takto:

  350 zlatých – stavení, v němž se nacházela 1 světnice, klenutá kuchyně, 1 komora, 1 kůlna,

                         sýpka, 1 maštal, 1 chlév a stodola; vše bylo doškem kryto a v dobrém stavu.    

  525 zlatých – pole (dobré) 17 měřic 8 věrtelů po 30 zlatých, vše pak po srážce daní,

1123 zlatých 48 ¾ krejcaru – pole prosté 61 měřic 3 věrtele po 20 zlatých,

  199 zlatých 22 ½ krejcaru – pole špatný 19 měřic 15 věrtelů po 10 zlatých,

  244 zlatých 41 ¼ krejcaru – luka a zahrady 8 měřic 2 ½ věrtele po 5 zlatých,

    12 zlatých 41 ¼ krejcaru – pastviště.

     Součet všech aktiv činil 2 555 zlatých 12 ¾ krejcaru.

     Vysetého obilí bylo 6 měřic pšenice a 24 měřic žita. Od dobytka měl Josef Vostatek starší 3 voly, 2 krávy a 12 kusů skopového. Z hospodářského příslušenství a nářadí měl při gruntu 2 vozy, 2 pluhy, 2 brány, 2 řezací stolice, sekery a motyky (bez udání počtu kusů).

     Na gruntu byly pojištěny tyto dluhy:

starým nápadníkům po Josefovi Kejlovi dětem

  11 zlatých 40 krejcarů – Apoleně,

  11 zlatých 40 krejcarů – Barboře,

a dále:

  14 zlatých – Janu Hornofovi ze Hvozda,

160 zlatých – do sirotčí kasy od roku 1789,

    5 zlatých – do důchodu krušovského,

  15 zlatých – hvozdskému záduší na grunt Františka Lauterbacha,

  20 zlatých – Barboře Kejlové dluh.

100 zlatých – dluh P. Engelthalerovi dle Oblig. knihy od roku 1800.

     Dále dlužil obilí do podací kasy:

382 zlatých 7 ½ krejcaru – žita 36 měřic 2 věrtele 3 čtvrtce po 6 zlatých,

209 zlatých 45 krejcarů – ječmene 52 měřic 1 věrtel 3 čtvrtce po 4 zlatých,

184 zlatých 20 ¾ krejcaru – ovsa 92 měřic 2 ¾ čtvrtce po 2 zlatých,

     Součet všech dluhů činil 1 113 zlatých 33 ¼ krejcaru.

     Na gruntu byl pojištěn výměnek pro Dorotu Panuškovou, spočívající v užívání bytu při hospodáři s komorou a chlévem. Dále měla dostávat 2 věrtele 3 čtvrtce pšenice, 1 strych 1 věrtel žita, 2 věrtele 3 čtvrtce ječmene a 3 čtvrtce hrachu.

     Podle zápisu v Knize obligací z roku 1800 si Josef Vostatek vypůjčil kontribuční kasy 600 zlatých proti ¼ letní vejpovědi na 5% úrok.

     Položil panu Engelthalerovi na dluh 100 zlatých (nedatovaný zápis).

     Podle obligace z 20. května 1804 si vypůjčili manželé Josef a Kateřina Vostatkovi od Františka Szuttricha z Rakovníka 150 zlatých na 5% úrok.

     Následují tyto platby:

1806 / 10 zlatých 40 krejcarů – Apolonie Kejlové,

1806 / 14 zlatých – dluh Janu Hornofovi do Hvozda,

     Podle zápisu z 18. srpna 1806 rozdělil Josef Vostatek starší svůj grunt čp. 44 (půl lánu) na dvě části.[3] Skrze sešlost svého věku, a poněvadž svejm vzdálenejm rolám zadost učiniti v stavu nejní, s povolením Slavného Vrchního Ouřadu svůj krunt na dva stejný díly rozdělil. Jednu polovic (čp. 50) ve všech mezích, právech a užitkách svému synu Václavovi mocí tohoto zápisu k dědičnému užívání a držení odstupuje. Druhou polovic (čp. 44) ale obzvláštním zápisem synu Janovi dědičně odstoupil

     Na gruntu byly zapsány tyto povinnosti:

a/ Císařsko královská kontribucí, magazín, transporty a jiné daně dle repartice,

b/ Knížecí vrchnosti roboty potažitý celé rok týhodně 1 den, pěší od svatého Jana až do   

    svatého Václava 8 ½ dne.

c/ Knížecí vrchnosti stálého otroku do důchodu ročně 36 krejcarů.

d/ Knížecí vrchnosti  16tého dílu do Obročenství 1 čtvrtec žita, 3 čtvrtce ječmene a 1 čtvrtec

    ovsa.                                                     

e/ Z 1/3 zádušní krávy ročně 6 krejcarů.

     Stavení Václava Vostatka, jedno celý pořadí, bylo 25 loket dlouhé a 8 loket široké a obsahovalo 1 světnici, 1 kvelbovanou kuchyni, 1 domovní komoru, 1 maštal a 1 chlívec. To vše bylo ze dřeva vystavěno a doškem kryto. Stavení v druhém pořadí bylo 16 loket dlouhé a 8 loket široké. Obsahovalo 2 komory, 1 chlév a 1 stodolu. Vše bylo ze dřeva vystavěno a doškem kryto.

     Od dobytka měl 2 tažné voly, ze zemědělského příslušenství pak 1 vůz, 1 pluh, 1 brány. Jako osivo měl 1 strych pšenice a 8 strychů žita.

     Při této části gruntu měl Václav Vostatek 16 jiter 956 3/6 sáhu čtverečného orných polí. Pro vepsání výměry luk, zahrad, pastvišť, lesů a porostlin bylo sice v zápisu uděláno místo, ale nic nebylo vepsáno.

     Vše bylo prošacováno na 1000 zlatých, z čehož si otec ponechává 800 zlatých a 200 zlatých patří synu Václavovi. Těch 800 zlatých Václav Vostatek před svědky svému otci předal a ten to v závěru zápisu kvituje.

     Do podací kasy byl nastupující hospodář povinen odevztat obilí na zrně, a to 31 měřic 3 věrtele žita, 20 měřic 3 ½ čtvrtce ječmene a 31 měřic 1 ¼ čtvrtce ovsa.

     Dorota Panošková měla jako výměnek Dorota Panošková každoročně dostávat až do své smrti 1 věrtel 1 ½ čtvrtce pšenice, 2 věrtele 2 čtvrtce žita, 1 věrtel 1 ½ čtvrtce ječmene a 1 věrtel hrachu. Byt měla Dorota Panošková užívat na gruntu Jana Vostatka.

     Odstupujícímu hospodáři Josefu Vostatkovi a jeho manželce měl nový hospodář, syn Václav Vostatek, každoročně poskytovat 3 měřice pšenice, 4 měřice ječmene, 3 měřice ječmene a 1 měřici hrachu. Pro dobytek měl rodičům dávat 1 centnýř sena a ½ centnýře otavy, dále 1 mandel dlouhé a 1 mandel krátké slámy. Z chmele, jak dlouho trvati bude, každý rok 10 zlatých. Také mohl užívat 3 věrtele pole na erteple. Z letošního sklizunku všeho obilí čtvrtý mandel, nápodobně chmele 1808. roku sám skliditi odstupující hospodář bude. Pokud by jeden z manželů zemřel, pak by po jeho smrti druhý měl užívat jen polovinu tohoto výměnku.

     Svému synu Františkovi otec Josef Vostatek pojišťuje až do smrti k užívání pole pod 1 strych „Za dlouhou jámou na honách“.

     Následná nedatovaná poznámka odkazuje za Knihu instrumentů, kam byla zapsána svatební smlouva mezi Václavem Vostatkem a Marií Zákonovou.

     Z roku 1809 pochází zápis o tom, že Václav Vostatek položil svému otci Josefu Vostatkovi dle jeho quitancí 800 zlatých, sám sobě ještě 200 zlatých. Má tedy vše zaplaceno.

     V gruntovní knize následují tři nedatované a jeden datovaný zápis o výpůjčkách peněz:

200 zlatých – vypůjčil si Václav Vostatek z kasy fořtovské,

  50 zlatých – vypůjčili si manželé Václav a Marie Vostatkovi z kasy sirotčí křivoklátské,

250 zlatých – vypůjčili si manželé Václav a Anna(?) Vostatkovi ze sirotčí kasy křivoklátské,

  53 zlatých 30 krejcarů / 22. března 1813 – Václav Vostatek jest dlužen Janu Koutníkovi.

200 zlatých vídeňského čísla / 8. září 1816 – vydlužil sobě Václav Vostatek od rakovnického

                                                                        Pana Franze Engelthalera.

     V roce 1816 byl zápisem do gruntovní knihy pojištěn dluh obilní do poddací kasy, a to 73 měřic 11 ½ věrtele žita, 65 měřic 5 věrtelů ječmene a 59 měřic 13 věrtelů ovsa.

     Dnes, níže psaného roku a dne, stalo se domluvení a neb zhandlování gruntu mezi Václavem Vostatkem z obce Lubný z jedné, pak mezi Janem Krausem z obce Šanovské, panství Kolešovského, z druhé strany. Tyto dvě strany svou domluvu neb handl s tímto dokladem před svědky uzavřely a podepsaly. Smlouva nese datum 28. května 1817.

     Václav Vostatek tedy vyměnil svůj grunt v Lubné čp. 44 se všemi pozemky a staveními, avšak bez dobytka a nářadí, s Janem Krausem za jeho grunt v Šanově čp. 35. Dcera Jana Krause byla manželkou Václava Vostatka. Ten se zavázal vyplatit svému tchánovi 150 zlatých za svolení s výměnou gruntů. Prvních 50 zlatých měl Václav Vostatek vyplatit při stěhování na grunt do Šanova, druhých 50 zlatých po žních a posledních 50 zlatých v roce 1818 také po žních. Naproti tomu Jan Kraus vzal na sebe povinnost zaplatit 406 zlatých 53 ¼ krejcaru, které Václav Vostatek do kasy křivoklátské a jiným věřitelům dlužen jest.

     Jak Jan Kraus v Lubné, tak Václav Vostatek v Šanově, prohlásili, že jsou spokojeni se stavem vysetého obilí na obou vyměněných gruntech.

     Výměnek pro Jana Krause bude na šanovském gruntu zachován. Václav Vostatek dáti uvoluje každoročně 1 věrtel hrachu a mohl užívat zahrádku pod okny. Dále mohl doživotně užívat 1 sedničku, 1 komoru zadní a zadní chlév.

     A poněvadž Josef Seifert dítky nedorostlé a nezaopatřené má, kdyby se stát mělo, že by zemříti měl, a ty dítky v témž stavu nezaopatřené zanechal, tehdy ty pozůstalé dítky tak dlouho by tam místo své pravé měly, dokud by nedorostly a sobě chleba jinde vysloužiti nemohly, to jest v té sednici, v kteréž otec jakožto vejminkář k pravému užívání užíval.[4]

     Václav Vostatek měl nejen svým sourozencům poskytnout různé požitky, což všechno Jan Kraus na sebe přijímá a plniti se zavazuje:

- sestře Růženě, do její a jejího manžela Janouška smrti, věnoval 1 věrtel pole „U štípku“,

- bratru Františkovi nechal k užívání pole pod 1 strych „Za dlouhou jámou Na honách“,

- Dorotě Panoškové měl poskytnout výměnek dle znění předešlého zápisu,

- s bratrem Josefem (na čp. 50) měl užívat studnu na polovic, což má platit i pro budoucí časy.

     Pokud by jedna nebo druhé strana své slovo držeti nechtěla, tehdy druhá bude povinna 1000 zlatých složiti.

     Další směna tohoto gruntu se uskutečnila na základě smlouvy ze 3. října 1823, kdy ho Jan Kraus vyměnil za grunt Václava a Kateřiny Kejlových v Tytrách čp. 15 a 1000 zlatých vídeňského čísla. Manželům Kejlovým byl jejich tyterský grunt zapsán do tamní gruntovní knihy teprve 25. září 1823.

      Ke gruntu čp. 44 v Lubné patřilo:

orných polí – 16 jiter 1333 5/6 sáhu čtverečného,

luk a zahrad – 1 jitro 598 4/6 sáhu čtverečného,

pastvišť – 669 4/6 sáhů čtverečného,

porostlin – 3 jitra 10 4/6 sáhu čtverečného.

     Sklizunk jedna jak druhá strana nastupující straně při těch gruntech zanechávají. Dále zanechávají Václav a Kateřina Kejlovský manželé Janovi Krauzovi v Tytrách 1 ¼ strych zasetý pšenice, 1 1/3 strychu vymláceného žita. Tejkajíce se erteplích, tak Kejlovský manželé ponechávají Janovi Krauzovi polovic v Tytrách skliditi a 19 strychů k ruce dáti.

     Na kontribučenském gruntu v Lubné čp. 44 vázly tyto povinnosti:

a/ Císařsko královské kontribuce, magazin, lifrunky, foršpany dle repartice,

b/ Milostivé knížecí gruntovní vrchnosti skrze celý rok týhodně 1 den potažité roboty, pak od

    sv. Jana až k sv. Václavu 8 ½ dne ruční neb pěší roboty vybejvati.

c/ Do vrchnostenského důchodu krušovského ročně 36 krejcarů ouroku platiti.

d/ Knížecí vrchnosti ročně jménem 16tého dílu obilí, 1 čtvrtec žita, 3 čtvrtce ječmene, 1

    čtvrtec ovsa, na sejpku odvésti.

e/ Z jedné zádušní krávy ročně 6 krejcarů k Chrámu Páně domácímu platiti.

     Manželé Václav a Kateřina Kejlovi vzali na sebe řadu dluhů, pojištěných na gruntu v Lubné čp. 44:

124 zlatých 45 krejcarů vídeňského čísla – za různé císařsko-královské, vrchnostenské a jiné

                                                                     poplatky; pokud by vyšly najevo ještě další

                                                                     nezaplacené daně a poplatky, pak i tyto by měli

                                                                     manželé Kejlovi zaplatit,

200 zlatých B. Z. – do fořtovské kasy panství Křivoklát,

300 zlatých B. Z. – do sirotčí kasy panství Křivoklát,

  53 zlatých 30 krejcarů vídeňského čísla – Janu Koutníkovi,

200 zlatých vídeňského čísla – panu Františkovi Engelthalerovi,

do kontribučenské sýpky – žita 88 měřic 4 ½ věrtele,

                                            ječmene 84 měřic 10 ¼ věrtele,

                                            ovsa 87 měřic 13 ½ věrtele.

     Noví držitelé s lubenským gruntem převzali také řadu pojištěných výměnků:

- Rosálii, provdané za Janouška, potvrzen výměnek, spočívající v doživotním užívání 1

  věrtele pole „V štípku“,

- Františku Vostatkovi potvrzeno právo doživotně užívat 1 strych pole „Za dlouhou jámou“,

- Josefovi Krausovi se nechává na 7 let v užívání 1 strych pole „Na vyhnanej“,

- Jakubovi Knorovi se nechává na 4 roky v užívání 2 věrtele pole „Nad rybníky.

     Studna je společná jak pro tento grunt, tak i pro sousední grunt čp: 5. Oba držitelů gruntu se mají stejným dílem podílet na její správě.

     Podle obligace z 27. listopadu 1823 si držitel gruntu půjčil 20 zlatých od Josefa Hejdy z Krakova.

     Dalších 50 zlatých si manželé Václav a Kateřina Kejlovi vypůjčili od manželů Ignáce a Marie Conischenových z Rakovníka, a to podle obligace z 16. ledna 1824.

     Podle protokolu 13. července 1826 byli manželé Kejlovi dlužni Františku Engelthalerovi z Rakovníka 250 zlatých vídeňského čísla.

     Zápisem do gruntovní knihy z 10. července 1828 byl pojištěn obilní dluh do podací kasy, ve výši: žita – 6 měřic 1 15/16 věrtele,

             ječmene – 3 2/16 věrtele,

             ovsa – 2 měřice 4 4/16 věrtele.

     Podle protokolu ze 17. prosince 1829 dlužila Kateřina Kejlová, zastoupená poručníkem Václavem Knorem, Jakubovi Thiebenovi z Rousínova 356 zlatých 21 krejcarů.

     Závěr řady zápisů k tomuto gruntu tvoří zmínka, patrně k roku 1829, o Václavu Kejlovi, jako o držiteli gruntu.

 

 

 

---