čp. 8
Kolem roku 1600 seděl na chalupě Jíra Paur, vdovec, který se přiženil ke Kateřině Motlové.[1] Podle předchozího šacunku měla chalupa cenu 60 kop grošů. Zavdati měl, což sobě na manželku svou porazil díl její, totižto 11 kop 40 grošů. Zbylých 48 kop a 20 grošů měl po 3 kopách ročně doplatit takto:
17 kop grošů – k záduší lubenskému,
8 kop grošů – Vávrovi Noskovi na vykoupený dluh a v dílu spravedlnosti postoupených,
23 kop 20 grošů – dvěma sirotkům po Motlovi.
Vavřinec Nosek 15. března 1603 přijal od Jíry Paura 3 kopy a 5. března 1605 dalších 5 kop grošů.
Dne 30. března 1609 Jiří Paur již nežil, protože jeho gruntu se ujal Petr Sochor, jenž se oženil s Kateřinou, vdovou nyní po Jírovi Paurovi. Kupní cena byla stanovena na 60 kop grošů. Nový držitel si odečetl jako závdavek 4 kopy grošů jako dluh po Jírovi Paurovi. K doplacení mu zůstalo 56 kop grošů, což měl splácet po 3 kopách ročně. Tato částka měla být rozdělena takto:
13 kop grošů – podíl jeho manželky Kateřiny, který si odečetl,
17 kop grošů – mělo patřit k záduší,
26 kop grošů – patřilo do vrchnostenského důchodu jako odúmrť po Jírovi Paurovi, neboť ten
neměl dědice.
Petr Sochor splácel takto:
20. 3.1610 / 3 kopy grošů – k záduší,
8. 3.1613 / 4 kopy grošů – k záduší, což přede 2 léty složiti měl,
2. 3.1616 / 3 kopy grošů – do důchodu,
3. 3.1618 / 6 kop grošů – dvojitý vejrunk po 3 kopách grošů do vrchnostenského důchodu
jako odúmrť po neb. Jírovi Paurovi,
21. 2.1619 / 3 kopy grošů – do vrchnostenského důchodu jako odúmrť po neb. Jírovi Paurovi,
6. 2.1620 / 3 kopy grošů – do vrchnostenského důchodu.
Petr Sochor zemřel patrně v první polovině roku 1621, přičemž rovněž nezanechal potomky.
Smlouvou z 26. července 1621 koupil jeho grunt za 55 kop grošů Adam Romer, jenž slíbil rukou dáním J. M. C. ku panství tomuto právem poddanství a člověčenství. Jako závdavek měl složit 10 kop grošů: nyní při zápisu vysázel Adam Romer hotově 5 kop grošů, dalších 5 kop při příštím svátku sv. Havla. Těch 5 kop grošů hotových bylo použito na splacení dluhů po Petru Sochorovi. Dne 1. listopadu 1621 složil Adam Romer druhou část závdavku, tedy 5 kop grošů, z čehož byly zaplaceny 2 kopy 20 grošů na dluh pro Jiříka Kremera z Lubné.
Dne 17. února 1622 složil Adam Romer do vrchnostenského důchodu 3 kopy grošů právem odúmrtním. Dne 16. března 1623 položil vejrunku 3 kopy grošů, z čehož vzato do důchodu na dluh Petra Sochora 2 kopy 20 grošů.
Adam Romer nehospodařil na gruntu dlouho. Už 19. února 1625 ho prodal za 55 kop grošů míšeňských Pavlovi Pátkovi při složení závdavku 10 kop grošů. Ročně měl splácet 3 kopy grošů. Při gruntu se nacházela 1 kráva zádušní, dále 1 ½ žita a 2 strychy ovsa. Z tohoto gruntu také patřilo Adamu Romerovi 6 kop grošů, ty však on z dobré vůle své k záduší lubenskému odevzdává, kteréž na posledních penězích jíti mají.
V letech 1625 – 1631 složil Pavel Pátek do vrchnostenského důchodu jako odúmrť po Petrovi Sochorovi v 5 splátkách celkem 18 kop grošů.
Podle zápisu z 16. července 1635 prodal Pavel Pátek tento grunt Janu Bernerovi za 50 kop grošů při složení závdavku 7 kop grošů. Ročně měl splácet po 3 kopách grošů. Z této sumy náleží:
27 kop grošů – do vrchnostenského úřadu právem odúmrtním po Petru Sochorovi,
6 kop grošů – k záduší lubenskému, které Adam Romer dobrovolně postoupil,
10 kop grošů – Pavlovi Pátkovi.
V roce 1636 položil Hons Berner do vrchnostenského důchodu 3 kopy grošů jako odúmrť po Petrovi Sochorovi. V roce 1637 nebylo zaplaceno nic, neboť grunt byl pustý.
Smlouvou z 13. března 1680 Matěj Hrubeš[2] koupil a ujal chalup tuto všechnu pustou, a toliko prázdné místo za 10 kop grošů míšeňských, což měl splácet po 1 kopě grošů počínaje rokem 1683. Z těch 10 kop grošů se mělo vyplatit 5 kop k záduší lubenskému a 5 kop do důchodu křivoklátského.
Matěj Hrubeš složil v letech 1686 a 1687 dvě splátky po 1 kopě grošů k záduší lubenskému.
Dne 18. listopadu 1688 Matěj Hrubeš jsa člověk starožitný a na zdraví svém neduživý, chalupu tuto déleji držeti nemoha, prodal ji Matěji Bretšnajdrovi za 20 kop grošů v ročních splátkách po 1 kopě grošů. Tato částka měla být rozvržena takto:
3 kopy grošů – k záduší lubenskému,
4 kopy 48 grošů – k záduší lubenskému jako dluh po Matěji Hrubešovi za roky 1684 a 1685,
rovněž peněz gruntovních, jež byly odepsány, ale nesloženy za roky 1684
a 1685,
7 kop 12 grošů – Matěji Hrubešovi za postavení chalupy vlastním nákladem.
Matěj Bretšnajdr splácel takto:
1688 / 1 kopa grošů – k záduší lubenskému,
1690 / 1 kopa grošů – do vrchnostenského důchodu,
1691 / 1 kopa grošů – Matějovi Hrubešovi,
1692 / 2 kopy grošů – Matějovi Hrubešovi.
Matěj Bretšnajdr koupil tuto chalupu za 20 kop grošů míšeňských v roce 1688.[3] Do roku 1692 pak vyplatil 5 kop grošů, takže mu po 1 kopě grošů ročně zůstává k doplacení 15 kop grošů takto:
6 kop 48 grošů – k záduší lubenskému,
4 kopy grošů – do důchodu křivoklátského,
4 kopy 12 grošů – Matějovi Hrubešovi.
Matěj Bretšnajdr splácel takto:
1693 / 1 kopa grošů – do důchodu křivoklátského,
1694 / 1 kopa grošů – Ludmile, vdově po neb. Matějovi Hrubešovi,
1695 – vzhledem k úmrtí Matěje Bretšnajdra, pozůstalá vdova Kristina nic neskládá.
V gruntovní knize pak následuje zápis z 9. prosince 1697, v němž se nezvykle stručně píše, že Matěj Bretšnajdr, sejdouce smrtí častou, chalup tato Matějovi Zíkovi postoupena, k ročnímu kladení po 1 kopě grošů, za sumu trhovou 30 kop grošů míšeňských.
Těchto 30 kop grošů mělo být rozděleno takto:
3 kopy grošů – do důchodu křivoklátského,
6 kop 48 grošů – k záduší lubenskému,
3 kopy 12 grošů – Ludmile, vdově po Matějovi Hrubešovi,
17 kop grošů – Kristině, vdově se 3 sirotky po neb. Matějovi Bretšnajdrovi.
Splátky Matěje Zíky byly odepisovány takto:
Kristině, vdově po Matějovi Bretšnajdrovi – v roce 1697 vypsána 1 kopa grošů,
Ludmile, vdově po Matějovi Hrubešovi – po 1 kopě grošů v letech 1698 a 1699, a 1 kopa
grošů v roce 1700,
do důchodu křivoklátského – po 1 kopě grošů v letech 1701 - 1703,
k záduší lubenskému – po 1 kopě grošů v šesti splátkách v letech 1704 - 1709 a 48 krejcarů
v roce 1710.
Podle zápisu v gruntovní knize ze 13. ledna 1712 Matěj Zíka, sejdouce smrtí časnou, po něm zůstalá vdova nemoha pro sešlost věku svého déle hospodařiti, chalup tuto ... synu vlastnímu Václavovi Zíkovi odevzdala za 30 kop grošů. Při této chalupě přijal 1 vola tažného, 1 pluh, 1 brány.
Vejminek odstupující vdova, mateř nastupujícího, si na gruntu až do své smrti pojistila, a to užívání bytu a komory. Na zimu má dostávat 1 věrtel pšenice, 3 věrtele žita, a na jaro 1 věrtel ječmene a 2 věrtele ovsa.
Po 1 kopě grošů byl Václav Zíka povinen peníze za grunt, tedy 30 kop grošů, vyplatit takto:
po Matějovi Bretšnajdrovi dětem
5 kop 20 grošů – dceři Anně, za Jakuba Špidru vdané,
5 kop 20 grošů – Alžbětě,
5 kop 20 grošů – Kateřině, za vdaná Truksu vdané,
14 kop grošů – Anně, vdově po neb. Matějovi Zíkovi.
Václav Zíka splácel takto:
1712 / 1 kopa grošů – Alžbětě, po Matějovi Bretšnajdrovi,
1713 / 1 kopa grošů – Anně, vdově po Matějovi Zíkovi,
1714 / 1 kopa grošů – Anně, dceři po Matějovi Bretšnajdrovi, vdané za Jakuba Špidru.
V roce 1714 se z rozvržení dědiců ztratila Kateřina, vdaná za Václava Truksu. Tehdy
Václavu Zíkovi zbývalo doplatit za grunt 27 kop grošů:
dětem po Matějovi Bretšnajdrovi
7 kop grošů – Anně, vdané za Jakuba Špidru,
7 kop grošů – Alžbětě,
13 kop grošů – Anně, vdově po Matějovi Zíkovi.
Václav Zíka pokračoval ve splácení takto:
Alžbětě, dceři po Matějovi Bretšnajdrovi – po 1 kopě grošů v letech 1715, 1721, 1725, 1729.
Z roku 1732 pochází zápis, v němž se praví, že
Václav Zíka dokázal, že od Alžběty její ještě mající
podíl za 3tí peníz skoupil, tuto se vypisuje ostatní
3 kopy grošů,
Anně, vdově po Matějovi Zíkovi – po 1 kopě grošů v letech 1716 - 1718, 1720, 1726, 1734,
v roce 1730 byly odepsány 2 kopy grošů, v roce 1734
Anně Špidrový pohřeb učinil a tuto se vypisuje ostatní 4
kopy grošů,
Anně, za Jakuba Špidru vdané – po 1 kopě grošů v letech 1719, 1722, 1724, 1727, 1731,
1733, 1734.
V roce 1732 Václav Zíka nesložil žádnou splátku, poněvadž stavěl.
Podle zápisu z 27. listopadu 1755 byla tato dobře zvelebená chalupa po Václavu Zíkovi, který sejdouce z tohoto světa smrtí časnou, předána jeho vlastnímu synu Jakubovi Zíkovi za sumu hlavní 44 kop grošů míšeňských. Podle nového katastru patřilo k chalupě ¼ lánu, což činilo 16 strychů 2 čtvrti orných polí a loučného asi ¼ forky sena.
Při kteréžto chalupě se zanechává 1 vůz, 1 pluh, 1 brány a se všemi přináležejícími potřebami. Také převzal obilí ve slámě, tedy 4 mandele 3 snopy pšenice, 18 mandelů 6 snopů žita a 5 mandelů ječmene, 8 mandelů ovsa a 2 věrtele hrachu na zrně. Z obilí na zimu vysetého byl 1 strych pšenice a 4 strychy žita. Z dobytka zde byl 1 vůl, 1 kráva, 6 ovcí a 1 prasnice. Item jsouce tu ještě 1 vůl, kterýžto prošacován jest za 18 zlatých, ovčího dobytka 12 kusů, jenž dvoum bratrům, totiž Josefovi a Janovi, na rovný díl odkázán jest.
Vejminek se tuto pro pozůstalou vdovu Anny činí: 1 kráva, 1 jalovice, 1 prase a 6 ovcí. V chalupě měla mít teplou světnici, komoru a chlév. Až do smrti měla každoročně dostávat 1 věrtel pšenice, žita 1 strych 2 věrtele, 3 věrtele ječmene, 2 čtvrti hrachu a z požehnání Božího ovoce 3tí díl. Na vyživení 1 krávy měla dostávat 2 mandele slámy, zatímco mrva měla patřit novému hospodáři. Kterýžto veminek nový hospodář Jakub Zíka dle učiněného slibu bez odporu dáti se uvolil.
Ještě zde byla 1 jalovice, kterou ve své poslední vůli Václav Zíka odkázal vnukovi svému Václavovi, synu Jana Zíky.
Jakub Zíka z trhové sumy 44 kop grošů míšeňských mě po 1 kopě grošů skládat vejrunky takto:
10 kop grošů – Anně, pozůstalé vdově po Václavu Zíkovi,
dále dětem
10 kop grošů – Josefovi,
10 kop grošů – Janovi,
10 kop grošů – Jakubovi, držiteli gruntu,
4 kopy grošů – na mše svaté za nebožtíka Václava Zíku.
V roce 1756 složil Jakub Zíka 4 zlaté na mše za zemřelé rodiče. Pak splácel takto:
vdově Anně – po 1 kopě grošů v letech 1758, 1761, 1763,
Josefovi – po 1 kopě grošů v letech 1757, 1760, 1762,
Janovi – po 1 kopě grošů v letech 1759; na mše svaté po zemřelém Janovi položil 5 kop,
po zemřelém Janovi na mše svaté – po 1 kopě položil v letech 1764 - 1768 celkem 5 kop
grošů,
po zemřelém Josefovi na mše svaté – 1 kopu grošů položil v roce 1769.
Jakub Zíka tuto chalup ujal v létu 1755 od otce svého Václava Zíky za sumu trhovou hlavní 44 kop grošů míšeňských.[4] K chalupě patřilo 16 strychů 2 čtvrti pole. Do roku 1759 dokázal splatit 17 kop grošů, takže mu zůstalo, po 1 kopě grošů ročně, k doplacení 27 kop grošů těmto dědicům:
7 kop grošů – po nebohém Václavovi Zíkovi vdově Anně,
dětem
6 kop grošů – Josefovi, po něm dceři,
4 kopy grošů – Janovi, na Mše Svaté,
10 kop grošů – Jakubovi, držiteli gruntu.
Jakub Zíka zahájil splátky takto:
1770 / 1 kopa grošů – Jakubovi (zřejmě si odepsal část svého podílu),
1771 / 1 kopa grošů – Janovi,
1772 / 1 kopa grošů – Janovi, na Mše Svaté
Dne 18. září 1774 Jakub Zíka pro nemožnost a chudobu takovou (chalupu) déle držeti v stavu nebyl ... učinil handl neb smlouvu s Josefem Štíbrem, a prodal mu tuto svou chalupu se vším příslušenstvím a povinnostmi za 220 zlatých. Josef Štíbr zaplatil hned v hotovosti 165 zlatých a zbylých 55 zlatých měl zaplatit ve splátkách po 15 zlatých ročně. K chalupě patřilo 16 strychů 2 věrtele orných polí.
Jakub Zíka si pro sebe a své dědice pojistil také předkupní právo, že kdyby časem svým Josef Štíbr a neb jeho dědicové chalupu tu držeti nemohli a jinšímu odprodati chtěli, dědicové Zíkovský nejpřednější kupecké právo míti mají.
Na gruntu měla výměnek vdova po Václavovi Zíkovi, Jakubově otci. Od Jakuba Zíky měla dostávat 1 věrtel pšenice, 1 strych 2 věrtele žita, 3 věrtele ječmene a ½ věrtele hrachu. Nový držitel chalupy i syn Jakub Zíka jí měl nyní až do její smrti každý z nich poskytovat polovinu tohoto výmenku.
Josef Štíbr měl po 1 kopě ročně vyplatit dědicům jejich podíly ve výši 16 kop grošů:
7 kop grošů – po nebohém Václavovi Zíkovi vdově Anně,
6 kop grošů – Josefovi, po něm dceři, po ní synu,
3 kopy – Janovi, a po něm na Mše Svaté.
Josef Štíbr platil dluhy takto:
1775 / 15 zlatých – Jakubu Zíkovi
1775 / 1 kopa grošů – Janu po něm na Mše Svaté,
1776 / 15 zlatých – starému hospodáři,
1777 / 15 zlatých – starému hospodáři,
1777 / 10 zlatých – sobě sráží z gruntu Jakuba Zíky dluhu ostatní,
1778 / 1 kopa grošů – po Václavovi Zíkovi vdově Anně na Mše Svatý,
1779 / 1 kopa grošů – Janovi, na Mše Svaté,
1780 / 1 kopa grošů – Janovi na Mše Svaté, zbytek,
1781 – zůstává stát, by předloňské Mše Svatý čísti dal,
V letech 1782 – 1788 vyplatil Josef Štíbr po 1 kopě celkem 6 kop grošů na Mše Svaté po vdově Anně.
1789 / 8 zlatých 59 ½ krejcaru – dlužné kontribuce
1789 / 6 kop grošů – Josefovi, po něm dceři, po ní synu Tomášovi,
Josef Štíbr, pro sešlost věku svého, vidíce se nedostatečným býti tento v užívání mající grunt déle podržeti a na něm hospodářství vésti, smlouvou z 8. června 1789 tento grunt postoupil svému synu Františkovi Štíbrovi, a k jeho dědičnému užívání odevzdal.
Ke gruntu patřilo
orných polí – 30 měřic 13 věrtelů,
ladem ležících – 12 věrtelů,
luk – 1 měřice 7 věrtelů,
zahrad – 11 věrtelů,
porostlin – 4 věrtele.
Jsouce tehdy tento grunt skrze tam vyslané rychtář- a konšelské právo ... prošacován za 74 kop grošů, neboli 86 zlatých 20 krejcarů. V zápise podotknuto, že stavení byla ve špatném stavu.
František Štíbr jménem svršků obdržel
na dobytku a nářadí:
20 zlatých – 1 tažný vůl,
10 zlatých – 1 jalovice,
14 zlatých – 1 vůz,
2 zlaté – 1 pluh a 1 brány,
45 krejcarů – 2 klanečníky a 4 líšně,
1 zlatý – 1 sekera a 1 motyka.
obilí na zimu a jaře zasetý:
pšenice – ½ strychu po 5 zlatých za strych, celkem za 2 zlaté 30 krejcarů,
žito – 5 strychů po 4 zlatých, celkem za 20 zlatých,
ječmen – 2 strych za 2 zlaté 30 krejcarů,
oves – 5 strychů po 1 zlatých 30 krejcarů, celkem 7 zlatých 30 krejcarů.
Součet aktiv činil 166 zlatých 35 krejcarů, císařských kontribucí zde bylo dlužno za 8 zlatých 59 krejcarů 3 feniky, takže zůstalo k vyplacení dědicům 157 zlatých 35 krejcarů 3 feniky, což přepočteno na kopy grošů dělalo 135 kop 4 groše 3 feniky. Tato částka měla být po 6 kopách grošů ročně vyplacena těmto dědicům:
6 kop grošů – po nebohém Václavovi Zíkovi dětem, Josefovi, po něm dceři, a po ní Tomášovi,
32 kop 16 grošů 1 fenik – Josefovi Štíbrovi, odstupujícímu hospodáři,
32 kop 16 grošů 1 fenik – Dorotě, manželce, na Mše svaté,
32 kop 16 grošů 1 fenik – Marii,
32 kop 16 grošů 1 fenik – Františkovi, držiteli gruntu.
Odstupující hospodář Josef Štíbr si pojistil na gruntu výměnek. Měl dostávat 1 měřici pšenice, 8 měřic žita, 4 měřice ječmene a čtvrtý díl ovoce. Dále měl každoročně dostávat pro vychování kouska dobytka 1 cent sena, 5 otepí otavy, slámy dlouhý 1 mandel a dlouhý 8 otepí. Kdyby starý hospodář zemřel, měla manželka dostávat jen polovinu tohoto výměnku.
Dne 24. října 1789 byla do gruntovní knihy zapsána svatební smlouva, sepsaná mezi Josefem Štíbrem, otcem ženicha, syna svého Františka, a Václavem Bretšnajdrem, otcem nevěsty, dcery své Anny. František Štíbr od otce svého živnost pod N. Cons. 8 s tím doložením obdržel a jemu postoupena byla, zatímco Anna Bretšnajdrová přinesla na grunt 1 vola za 13 zlatých, 1 krávu za 15 zlatých, 1 jalovici za 10 zlatých, 8 ovcí za 16 zlatých, půl vozu za 8 zlatých, 1 svini za 3 zlaté, 2 strychy ječmene za 5 zlatých, 2 strychy žita za 8 zlatých, 2 strychy ovsa za 3 zlaté a 20 zlatých čistých peněz. Do živnosti tedy přinesla v jedné sumě 101 zlatý. Otec nevěsty poskytl ženichovi Františkovi Štíbrovi 1 ½ strychu pole „Na vysokej“, a to proti placení Contribuce. Toto pole měl užívat jen do smrti nevěsty, tedy manželky své.
Dost rozsáhlá je pasáž věnovaná možnosti, že by z manželství nevzešly žádné děti. Pokud by za těchto okolností dříve zemřel František Štíbr, pak by se jeho manželka Anna rozená Bretšnajdrová vlastnomocnou držitelkou té živnosti zůstala, ale musela by vyplatit sestře svého manžela Marii její podíl 70 zlatých. Pokud by zemřela dříve manželka Františka Štíbra, pak by věno v hodnotě 101 zlatých, které přinesla na grunt, mělo být vydáno zpět jejím rodičům nebo sourozencům. Pokud by ale tohoto manželství vzešly děti, tak jedině na dědice jejich živnost připadne.
František Štíbr splácel takto:
1790 / 6 kop grošů – zůstává stát, aby Josefovi, po něm dceři, po ní synu Tomášovi vypsaný,
ale nesložený kopy zapravil,
1791 / 6 kop grošů neb 7 zlatých – Dorotě, mateři,
1792 / 6 kop grošů – Josefu Štíbrovi,
1793 /10 kop 16 grošů 1 fenik – zemřouce Dorota, mateř, jížto držitel gruntu funus vybyl a
na něj vynaložil,
1793 / 5 kop grošů – na Mše Svaté za Dorotu neb mateř,
1794 / 6 kop grošů – Dorotě, mateři, na Mše Svaté,
1795 / 5 kop 16 grošů 1 fenik – Dorotě, mateři, na Mše Svaté,
1796 / 6 kop grošů – Marii,
1797 / 4 kopy grošů – Marii,
1798 / 6 kop grošů – Marii,
1799 / 6 kop grošů – otci Josefovi Štíbrovi,
1800 / 6 kop grošů – Marii,
1801 – zůstává stát,
1802 / 6 kop grošů – Marii,
1803 / 6 kop grošů – dal odepsat svůj podíl,
1804 / 4 kopy 16 grošů 1 fenik – Marii, zbytek,
1805 – tento rok byl vynechán,
1806 – zůstává stát,
1807 / 19 zlatých 30 krejcarů – zemřouce Josef Štíbr, otec, hospodář jemu funus vybyl a na
něj vynaložil,
Po Josefu Štíbrovi zůstalo k rozdělení jeho dětem 11 zlatých 9 krejcarů takto:
5 zlatých – dceři Marii,
5 zlatých – synu Františkovi, držiteli gruntu,
1 zlatý 9 krejcarů – na Mše Svaté za Josefa Štíbra.
Další splátka byla v roce 1808 odepsáním 5 zlatých Marii, dceři po Josefu Štíbrovi. V letech 1809 – 1816 splátky stojí.
Zápisy k této chalupě končí zmínkou, že v nové gruntovní knize byl zapsán jako držitel Václav Štíbr.
[1] SOA Praha, fond Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sign. 1519 G, inv. č. 1927. Gruntovní kniha z roku 1600, fol. 33v – 33r.
[2] Psáno jako „Rubeš“.
[3] SOA Praha, fond Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sg. Kř. 9, sign. 9. Kniha gruntovní rychty Lubenský, založena Léta Páně 1693, fol. 75v – 77r.
[4] SOA Praha, f. Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sign. Ra 56, inv. č. 113. Kniha gruntovní rychty Lubenský, založena Léta Páně 1770, fol. 335v – 338r.