Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 47  (odděleno od čp. 15)
 

     Protože Jan Sochor, předešlý držitel celého gruntu (čp. 15) ... skrze množství dluhů dýlejc na celém gruntě hospodařiti v stavu nebyl, rozhodl se, smlouvou z 2. listopadu 1800, prodat polovinu (čp. 47) svého gruntu Josefu Ransdorfovi za 1 000 zlatých.[1] Nový držitel této poloviny gruntu převzal od stavení sejpku, 2 komory, marštal a poloviční stodolu, to jest jednu pirnu až po mlat po pravý straně vedle Jana Plosa; od polí, lad, luk, porostlin polovic, od zahrady polovic po pravý straně, jakož taky sklep.

     Povinnosti na témž půl gruntu jsou následující:

a/ Císař královské Contribuce dle Superrepartice.

b/ Císař královský Magazin, Transport a Liefrunky dle Repartice.

c/ Knížecí gruntovní vrchnosti jménem roboty ročně týhodně 1 ½ dne ruční práce.

d/ Do důchodu Krušovského jménem ouroku ročně 53 ¾ krejcaru.

     V gruntovní knize následuje podrobný popis jednotlivých pozemků, a to s uvedením parcelních čísel, výměry a názvů tratí: „k Rakovníku za jámou“, „Před jámou“, „Nad jámou“, „Na dolíkách“, „U kříže“, „Na půl láncích“, „V Hudčovic jamách“, „Na honu“, „k Senci Na pískách“, „U luk“, „Za humny“, „U paloučku“, „Pod seneckou horou“, „Na vyhnanej“, „V Hudčový jámě“, „Na honu“, „V dlouhý jámě“, „pod Sencem“.

     Celková výměra polností:

orná pole – 35 měřic 1 věrtel,

lada – 4 měřice 14 ½ věrtele,

luka – 4 měřice 4 věrtele,

zahrada – 1 měřice 6 věrtelů,

pastviště – 4 věrtele,

porostliny – 6 měřic 11 věrtelů.

     Josef Ransdorf složil kupní cenu, tedy 1 000 zlatých, k rukám Jana Sochora najednou v hotovosti, což on v kupní smlouvě potvrdil. Josefu Ransdorfovi však tyto peníze poskytl jeho otce Jan Ransdorf, a to tak, že synu svému Josefovi Ransdorfovi, nastupujícímu držiteli této polovice, ze své vlastní dobré vůle věnuje 900 zlatých. Zbylých 100 zlatých si Jan Ransdorf, otec nastupujícího držitele této poloviny gruntu, sám k svý další dispositi ponechává. Kdyby však zemřel, tak by těchto 100 zlatých připadlo synu Josefu a ostatní děti žádný podíl na nich míti nebudou.

     Josef Ransdorf byl povinen poskytnout na své polovině gruntu doživotní výměnek starému hospodáři Josefu Štíbrovi, a to 1 ½ věrtele pšenice, 1 ½ strychu žita, 1 ½ věrtele ječmene, 2 věrtele hrachu nebo čočky, 1 věrtele ovsa, pro vyživení dobytka 1 mandel dlouhé a 1 mandel krátké slámy, ½ centnýře sena a ½ centnýře otavy: Tam kde hospodář bude sázet, měl mít k disposici 1 záhon na erteple a z ovoce čtvrtý díl. Po smrti Josefa Štíbra přejde tento výměnek na rodiče nastupujícího hospodáře, tedy na Jana Ransdorfa a jeho manželku.

     Prodávající hospodář Jan Sochor ozimý osení sám k svým rukoum sklízeti bude, a proto taky Josef Ransdorf bez všeho osetí půl gruntu koupil.

     V závěru smlouvy se také zmiňuje, že se jedna cesta ze dvora přes zahradu vynachází, která pro oba hospodáře, která pro oba hospodáře na budoucí časy zůstati má a bude.

     Dne 23. října 1801 uzavřel Josef Ransdorf svatební smlouvu s Barborou Kohoutovou. Podle této smlouvy bylo na gruntu pojištěno věno nevěsty ve výši 173 zlatých.

     V gruntovní knize pak následuje řada zápisů zápisů o výpůjčkách peněz Josefa Ransdorfa s odkazem na příslušné obigace:

400 zlatých vídeňského čísla – podle obligace z 25. listopadu 1815 od pana Ludvíka Pražáka,

322 zlatých vídeňského čísla – podle smlouvy z 25. ledna 1820 Josefa Ransdorfa ohledně

                                                  Václava Kejly z Lubné, byl dlužen Lazaru Löwymu

                                                  z Křivoklátu,

400 zlatých vídeňského čísla – podle protokolu z 19. května 1820 dlužil Ludvíku Pražákovi,

  62 zlatých 32 krejcarů vídeňského čísla – obligace z 21. 1824 si vypůjčil od Jakoba

                                                                     Thiebena z Rousínova,

  80 zlatých vídeňského čísla – podle postupní smlouvy z 18. dubna 1827 byl dlužen Františku

                                                  Šímovi z Lubné

  26 zlatých konvenční měny – dle obligace ze 13. dubna 1828 od Eliáše Soora z Rakovníka,

     Podle obligace z 20. července 1828 zápisem do gruntovní knihy byl pojištěn obilní dluh do poddací kasy, a to: žita - 13 měřic 15 4/16 měřice,      

                                                                                                                                                                                     ječmene – 20 měřic 5 3/16 měřice,

                                                                                                                                                                                     ovsa – 68 měřic 18 8/16 měřice.

  39 zlatých 9 krejcarů konvenční měny – dle obligace z 25. ledna 1830 byl dlužen Antonínu Benešovi,

  39 zlatých vídeňského čísla – dle obligace z 10. srpna 1830 byl dlužen Janu Kopeckému z Rakovníka,

  17 zlatých konvenční měny – dle obligace z 29. května 1831 od Václava Svobody z Lubné čp. 15.

  65 zlatých 36 krejcarů vídeňského čísla – byl vtělen směný vejnos z 20. července 1831, podle které byl Josef Ransdorf dlužen polní činži ke gruntu Josefa Vostatka z Lubné čp. 5,

     Dnem 3. června 1832 byla datována svatební smlouva mezi Josefem Kloučkem z Lubné a Veronikou, dcerou Josefa Ransdorfa. Josef Ransdorf poskytl své dceři Veronice jako věno 40 zlatých konvenční měny. Novomanželům také věnoval kus pole o výměře 1 strych jménem k Rakovníku na půl láncích od Klínku.

           Posledním zápisem k tomuto gruntu je zmínka o tom, že se v roce 1829 stali novými držiteli tohoto gruntu manželé Jan a Alžběta Krausovi.