Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 4
 

     Kolem roku 1600 tento grunt jest zaplacenej a osvobozenej.[1]

     Smlouvou, datovanou v pondělí po památce rozeslání apoštolů Páně (17. července 1617) Jiřík starý Kremmer, stoje osobně při knihách těchto, přiznal se, kterak nemoha pro sešlost věku svého již více pracovati a živnost svou náležitě opatrovati, postoupil tento grunt vlastnímu svému synu Jiříkovi mladšímu Kremmerovi.

     Jiří Kremer mladší se zavázal vyplatit svému otci 100 kop grošů tak, že každý rok o svátku sv. Bartoloměje mu bude splácet po 20 kopách grošů. Dále měl otci dávat 2 strychy žita, 1 strych pšenice, ½ strychu hrachu na zrně, a poskytnout jednu chmelnici k užívání. Pokud by Jiří Kremer starší zemřel, pak by zbylá suma byla vyplacena druhému jeho synovi Šimonovi ze vsi Hvozda.

     Jiří Kremer v roce 1618 vyplatil svému otci za roky 1617 a 1618 celkem 40 kop grošů, v roce 1619 pak zbylých 60 kop grošů. Takže měl grunt úplně vyplacený.

     Jiří Kremer mladší však zemřel poměrně brzy. V pondělí po neděli Cantate, tedy 10. května 1621, šacovaná jest živnost ve vsi Lubný zůstalá po neb. Jiříkovi Kremerovi, kterak slove Kremerovská, od pana Filipa, rychtáře lubenského s jeho konšely, Šimona, bratra téhož N. Kremera, konšela ze Hvozda, Viktorína, rychtáře s konšely z Malinový, a Moce Kuklera, rychtáře z Příčiny. Grunt byl odhadnut na 400 kop grošů míšeňských, přičemž nový držitel měl složit 60 kop grošů závdavku, a ročně měl zbytek doplatit v ročních splátkách po 10 kopách grošů.

     Při statku byl 1 vůz, 1 kůň, 7 kusů hovězího dobytka, 5 prasat, ovce byly pryč pobrány. Na zimu bylo seto 20 strychů pšenice a žita, na jaro pak 16 strychů rozličného obilí.

     Dne 4. listopadu 1621 převzal grunt po Jiříkovi Kremerovi mladším Matěj Petr, který se oženil s pozůstalou vdovou Marianou[2]. Tato Mariana měla bratra jménem Jakub. Z kupní ceny 400 kop grošů složil Matěj Petr 60 kop závdavku a zbytek měl být vyplacen takto:

133 kop 20 grošů – Kateřině, starší dceři po Jiříku Kremerovi,

133 kop 20 grošů – dceři Anně, vdané za Martina Bertšnajdra,

  73 kop 20 grošů – jejich matce Marianně (po odečtení 60 kop závdavku).

     Matěj Petr[3] splácel takto:

17.  2.1622 / 10 kop grošů – jsou vzaty do (sirotčí) truhlice k rukám sirotků neb. Jiříka mladého Kremmera,

16.  3.1623 / 10 kop grošů – do truhlice, týmž sirotkům,

          1625 – nesložil nic,

          1626 – nesložil opět nic,

          1627 – opět nic,

  7.  3.1629 / 20 kop grošů – položil do truhlice sirotčí k ruce sirotkům Kremerovým za 2 léta,

20.  2.1630 / 10 kop grošů – Kateřině, dceři neb. Jiříka Kremera,

          1631 / 10 kop grošů – se našlo, že položil.

     Dne 12. března 1636 prodal Matěj Petr jiný svůj grunt, jemuž se přezdívalo Noskovský, svému (nevlastnímu) zeti Martinovi Bretšnajdrovi za 283 kop grošů. Místo závdavku 133 kop a 30 grošů byla tato suma odečtena Matěji Petrovi z podílu, který měl vyplatit své nevlastní dceři Anně, a vlastní dceři Jiříka Kremera mladšího, která se provdala za Martina Bretšnajdra.

     Kateřině, starší dceři Jiříka Kremera mladšího, měl vyplatit jen 123 kop a 30 grošů, neboť 10 kop jí zaplatil v roce 1630. Také tento zbytek byl převeden na Martina Bretšnajdra, nového držitele jinak spáleného Noskovského gruntu.

     Matějovi Petrovi tak zůstalo k doplacení pouze 33 kop a 20 grošů, které však patří jeho manželce. Také tuto částku měl zaplatit Martin Bretšnajdr, nový držitel spáleniště gruntu Noskovského.

     Smlouvou z 24. srpna 1642 prodal Matěj Petr tento svůj grunt očištěný a nezávadný rakovnickému měšťanu Janu Herterovi za 105 kop grošů míšeňských. Hned při zápisu nový držitel složil závdavek 24 kop grošů a pak měl platit ročně po 6 kopách grošů. Byl také na 3 roky osvobozen od všech robot a platů.

     Této úlevy se dotýká přípis královské komory daný v pondělí po nanebevzetí blahoslavené Panny Marie (17. srpna 1643) křivoklátskému hejtmanu urozenému a statečnému rytíři Panu Václavovi Kaplíři ze Sulevic ... příteli nám zvláště milému. V listě se píše, že Jan Herter, měštěnín města Rakovníka ... ve vsi Lubná řečené od Matěje Rychtáře dvorec spálený a od mnoha let pustý ... koupiti a vyzdvihnouti zamýšlí. S odvoláním na císařský patent z 9. května 1628 mu bylo po dobu tří let odpuštěno placení daní, kontribuce a jiných platů, a byl také osvobozen od roboty. Tento patent se týkal lidí, kteříž by se jak na panstvích, tak i v městech Jeho Milosti Císaře osaditi chtěli.

     Dne 8. prosince 1644 Jan Herter složil Matějovi Petrovi 6 kop grošů. V roce 1650 neplatil nic. V roce 1651 zaplatil Filipovi Petrovi 8 kop, a v roce 1654 Matějovi Petrovi 6 kop grošů.

     Slovutný Pán Jan Herter, měštěnín města Rakovníka, maje dvůr v obci této lubenské se stodolou nově vystavenou, prodal tento grunt smlouvou z 26. března 1659 za 90 kop grošů Janu Královi. Ten měl ročně po 6 kopách grošů tuto sumu splácet takto:

Dětem Martina Kejly od dědka jich Matěje Petra odkázaných, totiž:

20 kop grošů 20 grošů – Šimonovi,

20 kop grošů 20 grošů – Martinovi,

20 kop grošů 20 grošů – Janovi,

29 kop grošů - Janovi Herterovi do Rakovníka.

     Jan Král splácel takto:

1667 / 6 kop grošů Janu Herterovi,

1668 – pro nemožnost nic neskládá,

1669 / 2 kopy grošů – k záduší lubenskému,

1670 – pro nemožnost nic neskládá,

1671 / 2 kopy grošů – k záduší lubenskému,

1673 / 3 kopy grošů – Šimonovi Kejlovi.

     Následuje poznámka, že nadepsaných vypsaných 13 kop grošů nesložil.

     Dne 5. prosince 1673 prodal tento grunt Jan Král, který na něm pro svou nemožnost hospodářství zastati nemohl, Šimonovi Kejlovi za 90 kop grošů, a to v ročních splátkách po 3 kopách grošů. Navíc měl zaplatit k záduší lubenskému 8 kop grošů. Těch 90 kop grošů měl rozdělit takto:

Dětem Martina Kejly od dědka jejich Matěje Petra odkázaných, totiž:

17 kop grošů 40 grošů – Šimonovi,

17 kop grošů 40 grošů – Martinovi,

17 kop grošů 40 grošů – Janovi,

9 kop grošů – Janovi Herterovi do Rakovníka; ten však z nich odkázal jednu polovinu, tedy 14 kop a 30 feniků, k záduší lubenskému,

                       a druhou pak k záduší rakovnickému sv. Trojice.   

     Šimon Kejla splácel takto:

1674 / 17 kop 40 grošů – Šimon Kejla dal svůj svrchu psaný díl vypsati,

1674 - 1686 – složil Šimon Kejla ve dvanácti splátkách k záduší lubenskému celkem 22 ½ kop grošů,

     Kryštof Herter, syn předchozího držitele gruntu Jana Hertera, žádá listem z 13. března 1679 rytíře Jiřího Sieberta z Lilienštejna, tehdejšího křivoklátského hejtmana, aby se zasadil o vyplacení 30 kop grošů, které mu jeho otec na gruntu kremarovském odkázal. Kryštof Herter píše, že v žádný službě nepozůstává, a odnikudž žádné, pro obživení manželky a dítek malejch, prostředky nemá. Žádá proto, aby Šimon Kejla tento jeho nárok vyplatit hleděl.

     Další splátky Šimona Kejly:

1687 – kvůli jistého s bratry svými majícího nedorozumění neskládá nic,

1688 / 15 kop 20 feniků – při soudě Šimon Kejla dal sobě od bratrův svých postoupených peněz z podílů jejich tuto vyplatiti,

1690 /   2 kopy grošů – bratru svému Martinovi Kejlovi,

1691 /   2 kopy grošů – bratru svému Janovi Kejlovi,

1693 /   2 kopy grošů – při soudu za rok 1692  položil bratru svému Martinovi Kejlovi.

     Šimon Kejla koupil tento grunt v roce 1673 za 90 kop grošů míšeňských, z čehož do roku 1692 vyplatil 61 kop 30 grošů.[4] Po 3 kopách grošů ročně mu zůstalo k doplacení 29 kop 30 grošů takto:

14 kop 30 krejcarů – k záduší rakovnickému sv. Trojice,

  6 kop grošů – Martinovi Kejlovi,

  8 kop grošů – Janovi, bratru jeho.

     V letech 1693 - 1700 vyplatil Šimon Kejla tyto částky:

Martinovi Kejlovi – v roce 1694 vyplatil 2 kopy grošů. Z roku 1697 pochází zápis, že Šimon Kejla položil (4 kopy grošů) Martinovi Kejlovi,

                              což jemu, držiteli gruntu, propuštěno.

Janovi Kejlovi – splatil 8 kop grošů ve splátkách po 2 kopách v letech 1693, 1695, 1697 a 1698.

k záduší sv. Trojice v Rakovníku – v letech 1699 a 1700 zaplatil ve dvou splátkách celkem 4 kopy grošů.

     Šimon Kejla, sejdouce smrtí časnou, pozůstalá vdova Dorota grunt tento se vším právem a příslušenstvím, jak předešle v držání a užívání byl, synu svému Šimonovi Kejlovi, dle dobrovolné smlouvy za sumu hlavní 132 kop grošů míšeňských, postupuje a prodává. Zápis v gruntovní knize nese datum 27. ledna 1702.

     S gruntem převzal Šimon Kejla (mladší) jeden pár koní, 1 vůz, 2 pluhy, 2 brány, 1 krávu, 1 prasnici a 2 ovce. Na zimu byl vyset 1 strych pšenice, 10 strychů žita, na jaro pak 7 strychů ječmene, 1 strych 1 věrtel hrachu, 6 strychů ovsa. Z toho všeho vdova Dorota 3tí mandel užíti má. Kromě toho si vymínila byt při gruntu, kousek pole pod 2 strychy, což přistupující vorati má, však svým vlastním semenem osívati má a také kousek louky. To vše samozřejmě až do své smrti.

     Vejrunky začnou o příštím soudě ročně po 3 kopách grošů do vyplacení sumy klásti má, totiž těch 132 kop grošů míšeňských. Z této sumy patřilo:

  10 kop 30 grošů – k záduší rakovnickému sv. Trojice,

121 kop 30 grošů – po neb. Šimonovi Kejlovi vdově Dorotě.

     Šimon Kejla splácel takto:

k záduší sv. Trojice v Rakovníku – složil 2 kopy grošů v roce 1701, po 3 kopách v letech 1708 a 1711, v roce 1712 pak složil 2 kopy 30 krejcarů,

vdově Dorotě, své matce – složil v letech 1702 - 1710 v devíti splátkách po 3 kopách grošů a v poslední splátce roku 1712 o 30 groších

                                            celkem 27 kop 30 grošů.

v roce 1713 – aby loňské peníze zaplatil, neklade nic.

     Zápis v gruntovní knize z 29. května 1715 hovoří o tom, že Šimon Kejla, sejdouce smrtí časnou, po něm pozůstalá vdova, nemohouce z toho gruntu povinnosti vybejvati, pustila ten grunt tento Jakubovi Bretšnajdrovi (mladšímu) za 160 kop grošů míšeňských. Při gruntu se nacházeli 2 koně, 1 sešlý vůz, jedny řetězy, 1 pluh a 1 brány. Z na zimu vysetého obilí byl 1 strych pšenice a 6 strychů žita, z čehož si odstupující vdova vymínila pátý mandel. Další výměnek měl být stejný, jaký na gruntu poskytoval její zemřelý manžel své matce.

     Trhovou cenu 160 kop grošů měl Jakub Bretšnajdr vyplatit po 3 kopách ročně takto:

97 kop grošů – po Šimonu Kejlovi, někdejšímu hospodáři, vdově Dorotě,

  5 kop 8 grošů 4 feniky – item do Casy Contribuční,

  8 kop 34 groše 2 feniky – do důchodu krušovského,

  4 kopy 17 grošů 1 fenik – na Zhoř panu Hildprandovi za obilí,

  4 kopy 17 grošů 1 fenik – Jiříkovi Mrázovi, mlynáři peterspurskému za obilí,

  5 kop 8 grošů 4 feniky – Janovi Strakovi za koně do Rakovníka,

  1 kopa 44 groše 2 feniky – petrovickému mistru polnímu,

51 grošů 3 feniky – Jiříkovi Hajnýmu, k záduší lubenskému věnovaných,

  1 kopa 44 groše 2 feniky – panu Jáchymovi Kozovi do Rakovníka od kovářského díla,

  1 kopa 17 grošů 1 fenik – Lidmile Mikšové od kovářského díla,

  2 kopy 4 groše 6 feniků – od obce půjčených,

38 grošů 4 feniky – panu Vojtěchovi Slachovi do Rakovníka,

27 kop 13 grošů 5 feniků – Vdově Heleně předešlého držitele gruntu, Šimonovi Kejlovi.

     O purkrechtním soudu v roce 1715 bylo Jakubu Bretšnajdrovi odepsáno nezvykle velké množství dluhů:

  5 kop 8 grošů 4 feniky – Contribuci rychtáři,

  8 kop 34 grošů 2 feniky – do důchodu krušovského za obilí,

  4 kopy 17 grošů 1 fenik – panu Helebrandovi na Zhoř za obilí,

  4 kopy 17 grošů 1 fenik – mlynáři peterspurskému,

  5 kop 8 grošů 4 feniky – panu Strakovi do Rakovníka,

  1 kopa 44 groše 2 feniky – mistru polnímu na Petrovice,

51 grošů 3 feniky – Jiříkovi Hajnýmu k záduší lubenskému darovaný,

  1 kopa 44 groše 2 feniky – panu Jáchymovi Kozovi do Rakovníka,

  1 kopa 17 grošů 1 fenik – Lidmile Mikšové od díla kovářského,

  2 kopy 4 groše 6 feniků – obci lubenské,

38 grošů 4 feniky – panu Vojtěchu Háchovi do Rakovníka.

     V roce 1716 položil Jakub Bretšnajdr 3 kopy grošů Dorotě, vdově po Šimonovi Kejlovi.

Pak v roce 1717 při držaných soudech dokázal, že jest mateři své pohřeb učinil, pročež tuto se odpisuje 7 kop grošů.

     Do gruntovní knihy bylo tedy zapsáno nové rozvržení dědiců, jimž zbývalo k  doplacení celkem 114 kop 13 grošů 5 feniků:

27 kop 13 grošů 5 feniků – Heleně, vdově po předešlém držiteli gruntu Šimonu Kejlovi,

dětem

43 kop 30 grošů – Anně, provdané za Pavla Sochora,

43 kop 30 grošů – Ludmile, provdané za držitele gruntu, tedy za Jakuba Bretšnajdra.

     Hned téhož roku dal Jakub Bretšnajdr odepsat z dluhů podíl své manželky Ludmily, tedy 43 kop 30 grošů.

     Následuje poznámka: Poněvadž 3 děti do rozvržení se nedotáhly, pročež toto rozvržení se tuto Cassiruje ... při tom taky on, držitel gruntu, vdově Heleně na vychování její a sirotkův až do její smrti ročně na zrně 1 strych 1 věrtel žita bude povinen vydávati. Znamená to, že předchozí rozvržení s menším počtem dědiců pozbývá platnosti.

     A tak bylo do gruntovní knihy zapsáno nové rozvržení napřed psaných 114 kop 13 grošů 5 feniků:

po neb. Šimonovi Kejlovi starším dětem

17 kop 24 grošů – Václavovi, dán na vojnu,

17 kop 24 grošů – Janovi, dán na vojnu,

11 kop 9 grošů 3 feniky – Šimonovi, a již po něm vdově Aleně,

jejím dětem:

11 kop 9 grošů 3 feniky – Jiříkovi,

11 kop 9 grošů 3 feniky – Anně,

11 kop 9 grošů 3 feniky – Kateřině,

17 kop 24 grošů – Anně, vdané za Pavla Sochora,

17 kop 24 grošů – Ludmile, manželce držitele gruntu.

     Patrně v roce 1718 položil Jakub Bretšnajdr vdově 3 kopy grošů a zároveň si odepsal 17 kop 24 grošů jako dědický podíl své ženy.

     Jakub Bretšnajdr pak splácel takto:

Anně, vdané za Pavla Sochora – po 3 kopách grošů v letech 1719, 1723, 1728,

                                                  – v roce 1731 vyplatil zbytek 8 kop 24 grošů,

vdově Aleně – po 3 kopách grošů v letech 1720, 1721,

                     – v roce 1722 vyplatil 2 kopy 9 grošů 3 feniky, zbytek,

Jiříkovi – po 3 kopách grošů v letech 1724 -1726,

Anně – po 3 kopách grošů v letech 1727, 1729,

          – v roce 1730 vyplatil zbytek 5 kop 9 grošů 3 feniky,

Kateřině – po 3 kopách grošů v letech 1732, 1734, 1735,

              – v roce 1737 zbytek 2 kopy 9 grošů 3 feniky,

Václavovi, na vojnu danýmu, k ruce Anně Sochorové – 3 kopy grošů v roce 1736,

rok 1733 zůstal bez zápisu,

     V roce 1737 zůstalo po Václavovi a Janovi, kteří byli dáni na vojnu, 31 kop 48 grošů, což bylo rozděleno takto:

  5 kop 48 grošů – po neb. Šimonovi Kejlovi synu Jiříkovi,

  5 kop 48 grošů – Anně,

  8 kop 36 grošů – Anně Sochorové,

11 kop 36 grošů – Ludmile, manželce držitele gruntu,

     Pak splácení pokračovalo:

1738 / 11 kop 36 grošů – Jakub Bretšnajdr, držitel gruntu, svůj nápad sobě odepsati dal,

1738 / 1 kopa 30 grošů – po Šimonovi Kejlovi Anně,

1738 / 1 kopa 30 grošů – Anně,

1739 / 3 kopy grošů – Anně Sochorové,   

1740 / 3 kopy grošů – Anně Sochorové,

1741 / 3 kopy grošů – Jiříkovi,

1742 / 3 kopy grošů – Anně po neb. Kejlovi,

1743 / 1 kopa 6 grošů – Anně Sochorové, zbytek,

1743 / 1 kopa 18 grošů – Anně, po neb. Kejlovi, zbytek,

1744 – pro vojanské příběhy soudy nebyly,

1745 / 2 kopy 48 grošů – Jiříkovi, zbytek.

     A tak Jakub Bretšnajdr sedí na gruntu zaplaceným, dal pamětnýho.

     Po smrti Jakuba Bretšnajdra nějaký čas hospodařila vdova, avšak pro velkou sešlost věkem předala grunt smlouvou z 11. prosince 1759 svému synu Václavu Bretšnajdrovi za 200 kop grošů.

     Ke gruntu přináleželo 90 strychů 1 ¼ věrtele orných a 20 strychů 1 věrtel ladem ležících polí, loučného až 1 ½ vozu sena. Jako přídavek byli zde zanecháni 3 tažní koně, 2 krávy, 4 ovce, 1 prasnice, dále 1 vůz dobrý, 1 vůz tuze sešlý, 2 pluhy, 1 sešlý hák, 2 sešlé brány, 1 závěrka a 1 táhlo. Z vysetého obilí na zimu byly 2 strychy 2 věrtele pšenice, 18 strychů žita, též obilí v slámě bylo ve stodole, a to 12 mandelů pšenice, 20 mandelů žita, 12 mandelů ječmene, 7 mandelů ovsa a 1 fůra hrachu.

     Odstupující hospodyně, resp. matka nového hospodáře, si vymínila doživotní stravu při synově stolu, a také ošacení dle vlastní disposice. Každý rok jí měl být též vydán 1 strych pšenice, 3 strychy žita, 1 strych ječmene a 1 strych ovsa.

     Jsouce tu ještě nejmladší syn Jan, kterýž k převzetí téhož gruntu neschopný jest, pročež jemu nový hospodář jakožto bratr, z ohledu téhož postoupení na témž gruntu vystavěnou chaloupku, 1 komoru, 1 chlív, též 4 strychy polí a 1 zahrádku, až do smrti užívati. Pokudž by jemu ale Pán Bůh nějaké štěstí soudil, jemu taky 1 koně a ½ vozu vydati, i také nějaký vejbytek učiniti, se uvoluje.

     Po 3 kopách grošů ročně měl Václav Bretšnajdr vyplatit 200 kop grošů míšeňských těmto spoludědicům:

10 kop grošů – svému otci Jakubu Bretšnajdrovi na mše svaté,

31 kop 40 grošů – vdově Anně Bretšnajdrové,

dětem:

31 kop 40 grošů – Václavovi, držiteli gruntu,

31 kop 40 grošů – Veruně, vdané za Vojtěcha Chytrého,

31 kop 40 grošů – Anně, vdané za Martina Bláhu,

31 kop 40 grošů – Dorotě, vdané za Jakuba Zíku,

31 kop 40 grošů – Janovi.

     Václavu Bretšnajdrovi byly v gruntovní knize odepisovány splátky takto:

1760 / 3 kopy grošů – na mše svaté za otce,

1761 / 3 kopy grošů – na mše svaté za toce,

1762 / 3 kopy grošů – Veruně,

1763 / 3 kopy grošů – vdově Anně,

1764 / 3 kopy grošů – na mše svaté za otce,

1765 / 1 kopa grošů – na mše svaté za otce, zbytek,

1766 / 3 kopy grošů – Veruně,

1767 / 3 kopy grošů – Veruně Chytrý,

1767 / 7 kop grošů – stoje před knihami dokázal, že jest mateři funus vybyl, pročež se jemu uto odpisuje,

     A tak zůstává po neb. mateři Anně Bretšnajdrový k rozvržení 19 kop 40 grošů, jenž náleží:

3 kopy 30 grošů – Veruně, vdané za Vojtěcha Chytrého,

3 kopy 30 grošů – Anně, vdané za Martina Bláhu,

3 kopy 30 grošů – Dorotě, vdané za Jakuba Zíku,

3 kopy 30 grošů – Václavovi, držiteli gruntu,

3 kopy 30 grošů – Janovi,

2 kopy 10 grošů – na mše svaté za neb. Annu Bretšnajdrovou.

     Pak bylo opět pokračováno ve splátkách:

1767 / 2 kopy 10 grošů – na mše svaté

1768 / 3 kopy – Dorotě, za Jakuba Zíku vdané,

1769 / 3 kopy 30 grošů – vdově, a po ní synu Janovi, zbytek.

      Dle kněh starých gruntovních byl tento grunt koupený za sumu trhovou 200 kop grošů míšeňských.[5] Od roku 1759 pak Václav Bretšnajdr vyplatil 39 kop 40 grošů, takže mu zůstalo po 3 kopách grošů k doplacení 160 kop 20 grošů dětem po zemřelém Jakubovi Bretšnajdrovi:

35 kop 10 grošů – Václavovi, držiteli gruntu,

26 kop 10 grošů – Veruně, za Vojtěcha Chytrýho vdané,

35 kop 10 grošů – Anně, za Martina Bláhu v dané, a po ní synu Vojtěchovi,

32 kop 10 grošů – Dorotě, za Jakuba Zíku vdané,

31 kop 40 grošů – Janovi.

     Václav Bretšnajdr pak platil takto:

1770 / 3 kopy grošů – držitel gruntu sobě,

1771 / 3 kopy grošů – Janovi,

1772 / 3 kopy grošů – Veruně, za Vojtěcha Chytrého vdané,

1773 / 3 kopy grošů – Dorotě, za Jakuba Zíku vdané,

1774 / 3 kopy grošů – Janovi,

1775 / 1 kopa 30 grošů – Veronika, za Vojtěcha Chytrýho vdaná, zemřeouce, dokazuje držitel gruntu, že jí funus vybil,

                                         jenž z jejího podílu se odpisuje,

1775 / 1 kopa 30 grošů – na Mše Svaté za ni,

1776 / 3 kopy grošů – Dorotě, za Jakuba Zíku vdané,

1777 – zůstává stát z ohledu stavení,

1778 / 3 kopy grošů – Janovi,

1779 / 3 kopy grošů – dětem po Veronice, za Vojtěcha Chytrého vdané, 

1780 / 3 kopy grošů – Dorotě, za Jakuba Zíku vdané,

1781 / 3 kopy grošů – Janovi,

1781 / 6 kop grošů – Že jest Veronice za Vojtěcha Chytrýho vdané 1 krávu vydal, za kteroužto z jejího podílu se odražuje 6 kop grošů.

                                  Ostatních 11 kop 10 grošů mezi následující se rozděluje:

                                  2 kopy 30 grošů – Veronice, za Jana Knora vdané,

                                  3 kopy 40 grošů – nevidomé Anně,

                                  2 kopy 30 krejcarů – Marii, vdané v Chyňavě,

                                  2 kopy 30 krejcarů – Josefovi Chytrému,

1782 – zůstává stát z ohledu stavení,

1783 / 3 kopy grošů – Dorotě, za Jakuba Zíku vdané,

1784 / 3 kopy grošů – Anně, za Martina Bláhu vdané,

1785 / 3 kopy grošů – Janovi,

1786 / 2 kopy 30 grošů – Veronice, za Jana Knora vdané.

     Václav Bretšnajdr starší pak zápisem ze 30. listopadu 1787, majíce velký grunt kontribučenský a mnoho polností v užívání, který ale ze své dobré líbezné vůle na 3 díly rozdělil takto:

1 díl – tento díl si Václav Bretšnajdr starší nechal pro sebe, a to až do zrostu vlastního syna Františka, jemuž pak grunt má připadnout,

1 díl – odevzdal synu Janovi (pozdější čp. 41),

1 díl – odevzdal synu Josefovi (pozdější čp. 42).

     K dílu, který si ponechal Václav Bretšnajdr starší, patřilo 51 měřic orných a 7 měřic 10 věrtelů ladem ležících polí, 5 věrtelů zahrad, 3 měřice 11 věrtelů loučného, 4 věrtele pastvišť a 11 měřic 10 věrtelů porostlin. Jednotlivé pozemky jsou v gruntovní knize podrobně rozepsány, a to podle parcelních čísel s uvedením rozlohy jednotlivých pozemků.

     Stavení sestávalo z 1 světnice 2 komor, 3 sýpek, 1 maštale, 1 řezárny a stodoly. Vše shledáno bylo v prostředním stavu a prošacována za sumu hlavní 200 kop míšeňských, neb 233 zlatých 20 krejcarů.

     Z dobytka a zemědělského nářadí si Václav Bretšnajdr ponechal:

60 zlatých – 2 tažné koně,

30 zlatých – 2 tažné voly,

24 zlatých – 2 krávy,

20 zlatých – 10 ovcí,

  4 zlaté – 1 prasnici,

15 zlatých - 1 vůz,

  3 zlaté – 1 pluh,

  1 zlatý 30 krejcarů – 1 brány,

  3 zlaté – 1 závěrku, 1 klanečník, 1 táhlo, 1 velký řetěz,

50 krejcarů – 1 kované váhy za 30 krejcarů, 4 líšně za 20 krejcarů,

54 krejcarů – 2 držení za 30 krejcarů, 1 sekeru za 24 krejcarů,

24 krejcarů – 1 motyku,

45 krejcarů – 1 lopatu za 15 krejcarů, 2 řešeta za 30 krejcarů,

  3 zlaté – 1 řezací stolici s kosou,

  1 zlatý – 1 travní kosu, 1 vidle, 1 kopáč, 1 podávky a 1 srpy,

  3 zlaté – 1 letní žebřiny, 1 fasunk, 1 hnojník a 1 sáně.

     Z obilí na zimu vysetého bylo:

  7 zlatých 30 krejcarů – pšenice 1 strych 2 věrtele po 5 zlatých,

28 zlatých – žita 7 strychů po 4 zlatých.

     Obilí v slámě bylo:

  5 zlatých – hrachu 1 strych,

  4 zlaté 30 krejcarů – ječmene 1 strych 1 věrtele,

  7 zlatých – ovsa 7 strychů.

     Součet všech aktiv činil 305 zlatých 21 krejcarů 3 feniky. Z toho patřilo jednotlivým starým nápadníků, tedy dětem po Jakubovi Bretšnajdrovi, tyto částky:

  32 zlatých 10 krejcarů – Anně, vdané za Martina Bláhu, a po ní synu Vojtěchovi,

  20 zlatých 10 krejcarů – Dorotě, za Jakuba Zíku vdané,

  16 zlatých 40 krejcarů – Janovi,

287 zlatých 41 krejcarů 3 feniky – Václavu Bretšnajdrovi, držiteli gruntu,

Veronice, vdané za Vojtěcha Chytrého, a po ní dětem:

    3 zlaté 40 krejcarů – nevidomé Anně,

    2 zlaté 30 krejcarů – Marii, vdané v Chyňavě,

    2 zlaté 30 krejcarů – Josefovi Chytrému,

     V gruntovní knize pak následuje několik krátkých zápisů o splácení dědických podílů, finančních půjčkách Václava Bretšnajdra:

1788 / 2 kopy 30 grošů – Marii, vdané v Chyňavě, zbytek,

1789 / 3 kopy 40 grošů – Anně, po Veronice Chytré,

1789 / 2 kopy 30 grošů – Josefovi Chytrému.

     K roku 1789 je zapsána zmínka o svatební úmluvě, kdy Václav Bretšnajdr přenechal své dceři provdané Štíbrové až do její smrti k užívání pole „Na vysokej“ o výměře 1 ½ strychu, a to proti placení kontribuce.

1791 / 12 kop grošů neb 14 zlatých – Anně, a po ní synu Vojtěchovi,

1791 / 29 zlatých 20 krejcarů – platí kontribuci,

1792 / 12 kop grošů – Dorotě, za Jakuba Zíku vdané,

1793 / 12 kop grošů – Janovi,

     V roce 1794 si Václav Bretšnajdr půjčil na potah ze sirotčí kasy řevničovské 25 zlatých. Téhož roku si vypůjčil rovněž 25 zlatých, a to ze sirotčí kasy na stavení.

1794 – Zůstává stát, by vypsané kopy Janu a Dorotě zapravil.

1795 / 12 kop grošů – položil Anně, za Martina Bláhu vdané, po ní synu Vojtěchovi,

     Podle obligace z 8. ledna 1796 si Václav Bretšnajdr ze záduší Velkolohovského Chrámu Páně vypůjčil 60 zlatých na skoupení dobytka.

     Další zápis nese datum 12. července 1798. Václav Bretšnajdr, soused a poddaný kontribuent, bez vší poslední vůle neb kšaftu na věčnost se odebral a po sobě syna France jakožto právního dědice zanechal. Ten, protože již dosáhl plnoletosti, se o své právo přihlásil a gruntu se ujal. Zároveň byl udělán nový šacunk gruntu.

     Stavení, prošacované na 105 zlatých, obsahovalo 1 světnici, 2 komory, 1 sýpku, 1 maštal, 1 řezárnu a 1 stodolku. Vše špatný a na spadnutí.

     Z polí bylo orných 51 měřic 10 věrtelů, ladem ležících 7 měřic 10 věrtelů, zahrad 5 věrtelů, luk 3 měřice 11 věrtelů, pastvišťat 4 věrtele a porostlin 11 měřic 10 věrtelů. To vše za 111 zlatých 45 věrtelů.

     Obilí v slámě:

pšenice – 9 mandelů neb 13 měřic 2 věrtele po 2 zlatých 40 krejcarů, tedy 36 zlatých,

žito – 24 mandelů neb 36 měřic po 1 zlatém 20 krejcarech, tedy 48 zlatých,

ječmen – 5 mandelů neb 10 měřic po 1 zlatém, tedy 10 zlatých,

ovsa – 10 mandelů neb 22 měřic 2 věrtele po 40 krejcarech, tedy 15 zlatých.

     Z dobytka převzal 1 koně za 30 zlatých, 3 ovce za 6 zlatých, tedy celkem 36 zlatých.

     Ze zemědělského nářadí bylo při gruntu toto:

15 zlatých – 1 vůz sešlý za 12 zlatých, 1 brány za 3 zlaté,

  3 zlaté – 1 závěrka, 1 klanečník, 1 táhlo, 1 velký řetěz,

  6 zlatých 10 krejcarů – 4 líšně za 20 krejcarů, 2 držení za 20 krejcarů, 1 sekyrka, 1 motyka, 1 vidle, 1 podávky, 1 kopáč,

                                       1 železná lopata za 1 zlatý 30 krejcarů, dále 1 kované váhy za 30 krejcarů, 1 řezací stolice s kosou

                                       za 2 zlaté a 1 sáně za 1 zlatý 30 krejcarů.

     Součet aktiv činil 385 zlatých 55 krejcarů. Z této částky měl vyplatit řadu dluhů:

starým nápadníkům, tedy dětem po Jakubovi Bretšnajdrovi:

  9 zlatých 31 krejcarů – Anně, vdané za Martina Bláhu, a po ní synu Vojtěchovi, po obdržených 24 kopách grošů, ještě 8 kop 10 grošů,

  9 zlatých 31 krejcarů – Dorotě, za Jakuba Zíku vdané, po obdržených 12 kop, a ještě 8 kop 10 grošů, tedy 9 zlatých 31 krejcarů,

  5 zlatých 26 krejcarů – Janovi, po obdržených 12 kopách ještě 4 kopy 40 grošů, neboli 5 zlatých 26 krejcarů,

dále:

25 zlatých – k záduší řenčovskému,

25 zlatých – do sirotčí kasy,

60 zlatých – k záduší velko-lohovskému,

  8 zlatých 48 krejcarů – do poddací kasy ječmene 3 míry po 1 zlatém 20 krejcarech, tedy 4 zlaté, a ovsa 6 měr po 48 krejcarech,

                                       tedy 4 zlaté 48 krejcaru,

40 zlatých – Janovi Bechyňovi do Lubné,

19 zlatých – Václavovi Bretšnajdrovi,

12 zlatých – Josefovi Janouškovi,

10 zlatých – Martinu Vostatkovi do Nesuchyně,

11 zlatých – Janovi Hornofovi do Oujezda,

12 zlatých – na funus zemřelého otce Václava Bretšnajdra.

     Součet pasiv činil 247 zlatých 16 krejcarů, takže novým dědicům, tedy vdově a dětem po Václavovi Bretšnajdrovi, zůstalo k vyplacení 138 zlatých 39 krejcarů podle tohoto rozpisu:

13 zlatých – vdově a spolu-mateři Poleksině,

dětem

13 zlatých – Václavovi,

13 zlatých – Janovi,

13 zlatých – Marii, vdané za Matěje Krause, a po ní dětem,

13 zlatých – Josefovi,

13 zlatých – Martinu,

13 zlatých – Anně, vdané za Františka Štíbra,

13 zlatých – Dorotě, vdané za Martina Vostatka,

13 zlatých – Barboře, vdané za Václava Bechyně,

13 zlatých – Františkovi, držiteli gruntu,

  8 zlatých 39 krejcarů – na Mše Svaté za zemřelého Václava Bretšnajdra.

     Další část zápisu je evidentně chybná. Píše se zde, že Václav Bretšnajdr, který sobě dceru Annu za manželku pojal, měl právo užívat 1 ½ strychu pole „Na vysokej“. Po smrti manželky mělo toto pole připadnout Františkovi Bretšnajdrovi jako držiteli tohoto gruntu. Správně mělo být uvedeno, že František Štíbr, který pojal za manželku Annu, dceru Václava Bretšnajdra, atd.

     Na gruntu měla pojištěný výměnek Polexina, vdova po Václavu Bretšnajdrovi. Mohla užívat byt v teplé sednici s hospodářem, 1 komoru, 1 chlív a hůru nad tím chlívem. Měla dostávat sutého obilí, tedy 1 míru pšenice, 3 míry žita, 1 ½ míry ječmene a 2 věrtele hrachu. Dále měla dostávat 1 mandel dlouhé a 1 mandel krátké slámy, 50 liber sena a 3 porce otavy. Na zelí a erteple mohla užívat 3 čtvrtce pole a od chmele měla dostávat čtvrtý díl.

     Jakož také se na témž gruntě jedna studna vynachází, z který všichni 3 bratři, totiž Josef, Jan a držitel téhož gruntu, vodu užívají, pročež taky stejný náklad na takovou povedou.

     Na gruntu vázly tyty základní povinnosti:

a/ Císařsko královské Contribuce,Magazin, Transport a Liefrunky dle Subrepartice.

b/ Knížecí gruntovní vrchnosti skrze celý rok týhodně 1 den s párem koňma a od svatého Jana až do svatého Václava 8 dní ruční práce.

c/ Do důchodu krušovského stálého ouroku 38 krejcarů.

d/ Šestnáctého dílu žita, 1 strych ječmena 3 věrtele, a ovsa 1 strych.

     František Bretšnajdr se oženil s Annou, vlastní dcerou Josefa Vostatka. Nevěsta dostala od svého otce věno v tomto složení:

140 zlatých – na hotovosti,

  61 zlatých – 1 tažný vůl za 45 zlatých, 1 kráva za 16 zlatých,

  10 zlatých – za 1 vůz, ale na hotovosti.

     František Bretšnajdr splácel takto:

1798 / 9 zlatých 31 krejcarů – Dorotě, po Jakubovi Bretšnajdrovi, zbytek,

           8 zlatých 39 krejcarů – na Mše Svaté a na funus zemřelého otce,

1799 / 60 zlatých – k záduší velko-lohovskému, zbytek,

           40 zlatých – Janu Bechyňovi, zbytek,

           19 zlatých – Václavu Bretšnajdrovi, zbytek,

           12 zlatých – Josefovi Janouškovi, zbytek,

           10 zlatých – Martinovi Vostatkovi do Nesuchyně, zbytek,

           11 zlatých – Janu Hornofovi do Oujezda, zbytek,

           12 zlatých – na funus zemřelého otce Václava Bretšnajdra, zbytek,

           10 zlatých – Martinu Vostatkovi do Nesuchyně, zbytek,

           11 zlatých – Janu Hornofovi do Oujezda, zbytek,

           12 zlatých – na funus zemřelého otce Václava Bretšnajdra, zbytek,[6]

             5 zlatých 39 krejcarů – položil na loňský vypsaný a nesložený Mše Svatý,

             9 zlatých 31 krejcarů – Jakubovi Bretšnajdrovi nesložené, ale odepsané.

1800 /   5 zlatých 26 krejcarů – na Mše Svaté za Jana Bretšnajdra, zbytek,

1801 /   4 kopy grošů – Vojtěchovi, synovi po Anně Bláhové,

1802 /   5 zlatých 31 krejcarů - Vojtěchovi, synovi po Anně Bláhové, zbytek,

           13 zlatých – bratru Janovi, zbytek,

           13 zlatých – bratru Josefovi, zbytek,

     Patrně v roce 1803 si František Bretšnajdr vypůjčil 50 zlatých.

1807 / 10 zlatých – položil Marii a po ní 5ti dětem Krauzovským.

     František Bretšnajdr zemřel 5. prosince 1808 a zanechal řádný kšaft, dle kterého nařídil, by pozůstalá vdova Anna k rukoum dědice Václava hospodařila. Poněvadž ale v stavu nebyla grunt z nedostatku čeledínů vzdělávati, pročež z poručení vrchnostenského ouřadu sobě za manžela Jakuba Fišera vyvolila, kterému se živnost až do pravých let Václava Bretšnajdra odevzdává. Pokud by tento dědic předčasně zemřel, pak by dalším dědicem měl být jeho bratr Martin Bretšnajdr, po něm pak bratr František.

     Ke gruntu tehdy patřilo 51 měřic orných a 7 měřic 10 věrtelů ladem ležících polí, 5 věrtelů zahrad, 3 měřice 11 věrtelů loučného, 4 věrtele pastvišť a 11 měřic 10 věrtelů porostlin. Všechny polnosti byly prošacovány na 400 zlatých.

     Byl zde tento dobytek a zemědělské nářadí:

120 zlatých – 2 tažní voli po 60 zlatých,

  35 zlatých – 1 kráva,

  10 zlatých – 1 letošní tele, volík,

  40 zlatých – 1 vůz v prostředním stavu,

    6 zlatých – 1 pluh, 1 hák, 1 brány,

    1 zlatý – 1 sáně,

    4 zlaté 30 krejcarů – 2 motyky, 3 vidle, 1 špic, 1 podávky, 1 železná lopata,

    1 zlatý 30 krejcarů – 5 nebozezů, totiž 2 latovní, 1 velký, 2 malý, 1 vosní nůž,

    4 zlaté – 1 velký řetěz, 1 táhlo, 1 klanečník, 2 líšně, 2 čípky,

    3 zlaté 30 krejcarů – 1 okované váhy, 2 travní kosy, 1 pilka, 4 zablatníky,

    5 zlatých – 1 řezací stolice s kosou, 1 kleště,

    3 zlaté – 2 malé sekerky, 3 drátěná řešeta,

    1 zlatý – 1 hnojník, 1 letní žebřiny,

    8 zlatých – 2 moučné truhly, 2 almary, 1 šenktiš, 1 stůl, 1 židlička, 1 stolička, 1 postel, 1 kolíbka,

     Dále 1 kotel, který pro hospodáře patřit bude. Kdyby ale k roztlučení přišel, tehdy by dědic za 8 zlatých záplaty mimo hlavní sumy.

     Na zimu bylo z vysetého obilí:

20 zlatých – pšenice 2 strychy po 10 z latých,

64 zlatých – žita 8 strychů po 8 zlatých.

     Obilí v slámě:

pšenice – 6 mandelů, tedy 4 strychy 2 věrtele po 12 zlatých = 54 zlatých,

žita – 8 mandelů po 1 strychu, tedy 8 strychů po 9 zlatých = 72 zlatých,

ječmene – 3 mandele po 1 strych 2 věrtelech, tedy 4 strychy 2 věrtele po 7 zlatých = 31 zlatých 30 krejcarů,

ovsa – 13 mandelů po 2 stryších, tedy 26 strychů po 7 zlatých = 120 zlatých,

sena – 10 centtnýřů po 1 zlatém 20 krejcarech = 15 zlatých

     Součet aktiv činil 1029 zlatých.

     V tomto šacunku pak následoval seznam dluhů:

25 zlatých – k záduší řenčovskému s úrokem 5%,

25 zlatých – do sirotčí kasy s úrokem 5%,

50 zlatých – do sirotčí kasy s úrokem 5%.

Starý nápady, tedy dědicům po Václavu Bretšnajdrovi:

13 zlatých – vdově Poleksině,

dětem

13 zlatých – Václavovi,

13 zlatých – Marii, po ní dětem,

13 zlatých – Martinovi,

13 zlatých – Anně, vdané za Štíbra,

13 zlatých – Dorotě Vostatkové,

13 zlatých – Barboře Bechyňovi.

Dluhy lidské:

46 zlatých – Josef Janouškovi v Lubné,

12 zlatých – Berl Parudový do Rakovníka,

  5 zlatých – Josefu Popelkovi,

  6 zlatých – řemenáři do Rakovníka,

  4 zlaté – Marii Kloučkové,

  1 zlatý 30 krejcarů – Kindlovi,

  9 zlatých 30 krejcarů – Jáchymu Waiserovi.

     Součet dluhů činil 275 zlatých. Ty se odečetly od aktiv a zůstalo 754 zlatých k vyplacení dědicům po Františku Bretšnajdrovi takto:

188 zlatých – vdově Anně, mateři,

dětem

188 zlatých – Václavovi,

188 zlatých – Martinovi,

188 zlatých – Františkovi,

    2 zlaté – na Mše Svaté za otce.

     V další části zápisu se opět opakuje chyba o Anně, provdané za Václava Bretšnajdra, která má v doživotním užívání 1 ½ strychu pole „Na vysoké“ proti placení kontribuce. Správně má být Anně, provdané za Františka Štíbra.

     Vdova Poleksina měla na tomto gruntu pojištěný výměnek, spočívající v doživotním užívání bytu v teplé světnici při hospodáři, dále měla k disposici 1 komoru, 1 chlív a hůru nad tím chlívem. Měla dostávat od sutého obilí 1 míru pšenice, 3 míry žita, 1 míru 8 věrtelů ječmene, 2 věrtele hrachu, 50 centnýřů sena a 3 porce otavy. Na zelí a erteple mohla užívat 3 čtvrtce pole a z chmele měla mít čtvrtý díl.

     Jakož také se na témž gruntě jedna studna vynachází, z který všichni 3 bratři, totiž Josef, Jan a držitel téhož gruntu, vodu užívají, pročež taky stejný náklad na takovou povedou.

     Dle odkazu otcovského dětem po Franci Bretšnajdrovi budoucí hospodář následovní vejminek dáti povinen jest, a to:

Martinovi – k doživotnímu užívání kousek pole s paloukem „Na doubravách“ vedle France Hornofa o výměře 1 strych 2 věrtele;

                  dále měl dostat 1 vola nebo 40 zlatých,

Františkovi – k doživotnímu užívání 1 strych pole „Na vysoký mezi“ vedle Františka Hornofa, a také měl dostat ročního volíka

                     nebo 20 zlatých,

     Mateři Anně měl budoucí hospodář dát 1 krávu.

     Na závěr se pro upamatování činí, že tato vdova 84 zlatých dluhu zaplatila. Pokud ona a zatímní hospodář odevzdají grunt v dobrém stavu, tak se mohou těšit na slušné výměnky.

     Tím pozůstalost po nebožtíkovi Franci Bretšnajdrovi za skončenou se prohlašuje.

     K roku 1810 je zapsáno zaplacení těchto dluhů:

25 zlatých – k záduší řenčovskému,

25 zlatých – do sirotčí kasy

50 zlatých – do sirotčí kasy, zbytek,

46 zlatých – Josefu Janouškovi, zbytek,

12 zlatých – Karlovi Pouzarovi, zbytek

  5 zlatých – Josefu Popelkovi, zbytek,

  6 zlatých – kramářovi do Rakovníka, zbytek,

  4 zlaté – Marii Kloučkové

  1 zlatý 30 krejcarů – Grundlovi,

  9 zlatých 30 krejcarů – Jáchymu Štáhlovi,

  2 zlaté – na Mše Svaté za France Bretšnajdra,

13 zlatých – Václavu Bretšnajdrovi, po něm vdově Poleksině.

     V roce 1816 byl zapsán jeho obilní dluh do poddací kasy, tedy 10 měřic 10 věrtelů žita.[7]

     Jakub Fišer měl na tomto gruntu hospodařit až do dosažení dospělosti pravého dědice gruntu Václava Bretšnajdra, tedy až do 24. roku života. Tohoto věku měl Václav Bretšnajdr dosáhnout až 9. září 1828. Po dohodě s poručníkem, který se jmenoval také Václav Bretšnajdr, a byl hospodářem na gruntu čp. 30, odstoupil Jakub Fišer, skrze churavost a sešlý věk, jakož i nedostatečnost své manželky, tento grunt svému nevlastnímu synu Václavu Bretšnajdrovi, a to smlouvou ze 13. ledna 1827.

     Nastupující hospodář byl povinen svým rodičům poskytnout výměnek, tedy teplý byt při hospodáři v sednici, na zápraží 1 komoru, 1 chlív vedle hospodářového chlíva a nad tím chlívem také hůru. Od sutého obilí měli dostávat 4 strychy žita, 2 strychy pšenice, 2 strychy ječmene, luskového obilí 2 věrtele a 2 věrtele ovsa. Dále měli dostávat od ovoce dle božího nadělení 4tý díl. Pro dobytek měli také mít 4 mandele dlouhé a 2 mandele krátké slámy, sena 1 cent z hořejší louky a z dolejší taky 1 cent. Na brambory mohli užívat 1 strych pole „Na doubravách“, vedle cesty „Před jámou“. Na zelí mohli mít 3 věrtele pole „Na chmelnicích“. Po smrti jednoho z rodičů bude ten druhý užívat jen polovinu tohoto výměnku. Václav Bretšnajdr se také zavázal svým rodičům slušný pohřeb vybýti.

     Manželé Václav a Anna Bretšnajdrovi předali tento svůj grunt synovi Františkovi s manželkou Františkou rozenou Vachtlovou postupní smlouvou, uzavřenou 27. února 1871. Postupní cena gruntu činila 2 000 zlatých. Dalšímu synovi Václavovi pojistili rodiče na tomto gruntu podíl ve výši 600 zlatých a pro sebe doživotní výměnek.

 

 

---

[1] SOA Praha, fond Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sign. 1519 G, inv. č. 1927. Gruntovní kniha z roku 1600, fol. 41v  – 42r.