čp. 21
Kolem roku 1600 na tomto gruntu zasedí mateř se dvěma syny a s jednou dcerou.[1] Zatím v nedílnosti zůstávají, což znamená, že se zatím neujednali o rozdělení majetku[2].
Patrně v roce 1606 seděl na gruntě Václav Špidra, syn nebožtíka Špidry. Grunt byl ošacován na 170 kop grošů míšeňských, z čehož měl Václav Špidra vyplatit 60 kop Apoleně, mateři své, bratru Bártovi 80 kop, a sestře Kateřině 30 kop grošů. Tyto podíly měl splácet každoročně počínaje rokem 1607 po 10 kopách grošů - nejdříve matce, pak bratrovi a nakonec sestře. Té měl také vydat krávu, vola a jalovici.
Václav Špidra splácel takto:
1607 / 10 kop grošů – složil Apoleně, sestře své, první vejrunk, což ona přijala
(správně mělo být uvedeno „matce“),
7. 3.1608 / 10 kop grošů – složil Apoleně, sestře své, což Tůma Kraus přijal na místě jejím
(správně mělo být uvedeno „matce“),
Sestra Kateřina zemřela v roce 1608, patrně svobodná, neboť její podíl si měli rovným dílem rozdělit matka a oba bratři. Matka Apolena se patrně v roce 1607 provdala za Tůmu Krause. Zemřela pravděpodobně v roce 1622.
Václav Špidra dále splácel takto:
23. 3.1609 / 10 kop grošů – složil Apoleně, mateři své,
1610 / 10 kop grošů – složil Apoleně, mateři své,
27. 2.1614 / 20 kop grošů – Tůma Kraus ohlásil se na místě Apoleny, manželky své, že jest
od Václava Špidry dvoje peníze po 10 kopách grošů přijal, a tak
že již tý manželce jeho nic více nenáleží,
16. 2.1617 / 10 kop grošů – položil při soudě peněz vejrunkových za rok pominulý 1615 a
jsou vzaty do truhlice (sirotčí) k ruce Bartonoňovi, bratru jeho,
13. 3.1618 / 30 kop grošů – položil o soudě peněz gruntovních za léta 1616, 1617 a 1618,
jsou všeckny propuštěny Bartoňovi, bratru jeho,
21. 2.1619 / 10 kop grošů – položil Bartoňovi, bratru svému,
6. 2.1620 / 10 kop grošů – položil Bartoňovi, bratru svému,
17. 2.1622 / 30 kop grošů – jsou Bartoňovi, bratru jeho propuštěny,
1622 / 20 kop grošů – zděděných po Apoleně, mateři, upisuje se Václavovi.
A tak má Václav Špidra grunt zaplacený.
Smlouvou z 23. února 1655 Václav Špidra jsouce věkem sešlý a na zdraví svém nedostatečný, vzdal a postoupil jest dobrovolně tento grunt svému synovi Vávrovi. V případě, že by Václav Špidra zemřel, byl syn povinen vyplatit po 5 kopách grošů tyto částky:
46 kop grošů – Dorotě, manželce, a později vdově po Václavovi Špidrovi, z čehož ona 15 kop
věnovala Adamovi Štrougalovi,
46 kop grošů – mělo zůstat Vávrovi Špidrovi, držiteli gruntu,
46 kop grošů – Zuzaně, dceři Václava Špidry, nyní provdané za Bretšnajdra,
14 kop grošů – Janovi, synovi po nebožtíku Janu Křečkovi, jinak Holomkovi, pekaři
v Malinové.
Ke gruntu patřil jeden vůl tažný, jeden vůz dobrý, pluh a brány.
Václav Špidra si vymínil, aby mohl na tom gruntu až do své smrti užívat jednu komoru a chlév, aby mu syn Vávra každý rok na zimu osíval 2 strychy žita, 1 strych pšenice, z jara pak 1 strych ječmene, 1 strych ovsa, a 1 věrtel hrachu. Dále měl užívat palouk podle jezera „Na chmelnici“ a 50 záhonků „Na dlouhých“.
V roce 1667 nebyl již Václav Špidra naživu a syn Vávra začal splácet. Nikoli však po 5, ale jen po 2 nebo 3 kopách grošů. Dorotě, druhé manželce svého otce zaplatil v letech 1667 – 1675 v 10 splátkách celkem 28 kop grošů. Zůstalo mu pak k doplacení 102 kopy grošů takto:
4 kopy grošů – vdově Dorotě po Václavovi Špidrovi,
15 kop grošů – Adamovi Štrougalovi od této Doroty Špidrový darovaných (tento řádek je
proškrtán tak, že vyznívá jinak: po Dorotě Štrougalový Janovi Špidrovi,
kterýž ji k smrti dochoval,
46 kop grošů – Ondřejovi, synu,
14 kop grošů – Janovi, synu po nebožtíkovi Janovi Křečkovi, jinak Holomkovi.
Vavřinec Špidra pak v letech 1676 – 1681 splatil Dorotě, vdově Špidrové v 6 splátkách celkem 12 kop grošů. Dorota, vdova po Václavu Špidrovi, zemřela patrně v roce 1682, neboť Vávra koncem toho roku položil splátku po Dorotě, vdově Špidrové, Janovi Špidrovi, kterýž ji k smrti dochoval.[3]
V letech 1683 a 1685 složil Vávra Špidra po 2 kopách grošů a v roce 1681 poslední
1 kopu grošů témuž Janovi Špidrovi jako dědici po Dorotě Špidrové.
V roce 1687 také již nebyl naživu Vávrův bratr Ondřej Špidra; v Malinové zůstala po něm vdova Anna. Téhož roku k jejím rukám složil Vávra Špidra 2 kopy grošů.
Grunt Vavřince Špidry, který povinnosti náležitý vykonávati zanedbával, a stavení spustil, přešel smlouvou z 15. ledna 1689 za 120 kop grošů na jeho syna Václava. Nový držitel si odečetl 6 kop grošů za jednu nepřítomnou zádušní krávu a kupní cenu 114 kop měl rozdělit takto:
44 kop grošů – Anně, vdově po Ondřejovi Špidrovi,
23 kop grošů – Zuzaně, vdově po Janovu Bretšnajdrovi,
14 kop grošů – po Janovi, synu neb. Jana Křečka jinak Holomka, do vrchnostenského
důchodu, protože jsa jdoucí po vandru, při vrchnosti zdejší nikdy se
neohlásil (podle drobné poznámky při zápisu byl Jan Křeček pekařem
v Pardubicích, a byl ženatý),
6 kop 54 grošů – k záduší lubenskému na dluh Vávry Špidry, který udělal do roku 1686,
26 kop 6 grošů – zůstane samotnému Vávrovi Špidrovi.
Vavřinec Špidra jako přídavek dostal 1 strych na zimu setého žita a 1 věrtelu pšenice. Jako výminek si vyjednal pro sebe a manželku to, že nový držitel gruntu jim až do jejich smrti měl osívat pole po 1 strychu na zimu i na léto jakýmkoli semenem a orat pole.
V roce 1690 splatil Václav Špidra pouze 1 kopu grošů, protože grunt vyzdvihuje. V následujícím roce 1691 již složil 2 kopy grošů. Za rok 1692 neskládá nic proto, aby hleděl odepsaný peníze k záduší zaplatiti.
Václav Špidra v roce 1689 koupil grunt v roce s jednou zádušní krávou nepřítomnou za 120 kop grošů míšeňských.[4] Za jednu nepřítomnou zádušní krávu si Václav Špidra odepsal 6 kop grošů, a když v letech 1690 a 1691 položil dohromady 3 kopy grošů vejrunku, takže mu zůstalo k doplacení 111 kop grošů takto:
44 kop grošů – Anně, vdově po Ondřeji Špidrovi,
23 kop grošů – Zuzaně, vdově po Janu Bretšnajdrovi,
14 kop grošů – po Janovi, synu neb. Jana Křečka, jinak Holomka, již do důchodu,
3 kopy 54 grošů – k záduší lubenskému,
26 kop 6 grošů – Vávrovi Špidrovi.
Václav Špidra v roce 1693 zaplatil k záduší lubenskému 2 kopy grošů a v roce 1694 zbytek 1 kopu 54 grošů. V letech 1695 - 1698 zaplatil Vávrovi Špidrovi ve čtyřech splátkách 8 kop grošů. V roce 1698 také odvedl 1 kopu grošů Anně, vdově po Ondřejovi Špidrovi. Nyní zůstává Václavu Špidrovi k doplacení 98 kop 6 grošů takto:
dětem po neb. Ondřejovi Špidrovi
8 kop 36 grošů – Ludmile, manželce Jiříka Staňka,
8 kop 36 grošů – Anně, manželce Adama Štroukala,
8 kop 36 grošů – Jakubovi do Malinové,
8 kop 36 grošů – Kateřině do Jinonic(?)
8 kop 36 grošů – Václavovi do Vltavy Tejna,
dětem po neb. Janovi Lautrpachovi
4 kopy 45 grošů – Václavovi,
4 kopy 45 grošů – Jakubovi,
4 kopy 45 grošů – Rozině,
4 kopy 45 grošů – Dorotě.
4 kopy grošů – k záduší lubenskému od vdovy Zuzany Pretšnajdrový odkázaných,
14 kop grošů – do důchodu křivoklátského,
18 kop 6 grošů – Vávrovi Špidrovi.
V následujících letech splácel Václav Špidra takto:
1699 / 2 kopy grošů – do důchodu křivoklátského,
1700 / 2 kopy grošů – Vávrovi Špidrovi,
1701 / 2 kopy grošů – Vávrovi Špidrovi,
1702 / 2 kopy grošů – Vávrovi Špidrovi,
1703 / 6 kop grošů – Dajíce otce svého Vavřince Špidra náležitě pohřbíti, mající outraty,
sobě tuto na téhož otce svého nápad vypsati dal.
1704 / 2 kopy grošů – do důchodu křivoklátského,
1705 / 2 kopy grošů – Vávrovi Špidrovi,
1706 / 2 kopy grošů – Anně, dceři po Ondřejovi Špidrovi, vdané za Adama Štrougala,
1707 / 2 kopy grošů – Jakubovi, synu po Ondřejovi Špidrovi,
1708 / 2 kopy grošů – do důchodu křivoklátského,
1709 / 2 kopy grošů – do důchodu křivoklátského,
1710 / 2 kopy grošů – sirotkům po Ludmile, vdané za Jiříka Staňka,
1711 / 6 kop 36 grošů – dokázal, že jest po Ondřejovi Špidrovi od syna Václava z Vltavotejna
tuto mající nápad za 3tí peníz skoupil,
1711 / 2 kopy grošů – odkázaných tímto Václavem Špidrou k záduší lubenskému,
1712 / 2 kopy grošů – Anně, manželce Adama Štrougala,
1713 – z ohledu, že od krupobití škodu trpěl, neklade nic,
1714 / 2 kopy grošů – do důchodu křivoklátského,
1715 / 2 kopy grošů – položil Anně, vdově Špidrový,
1716 / 6 kop 6 grošů – položil Vávrovi Špidrovi a po něm synu Václavovi,
1717 / 2 kopy grošů – položil do důchodu ostatek,
1718 / 3 kopy grošů – položil Lidmile, manželce Jiříka Staňka a po ní sirotku Martinovi,
1719 / 2 kopy grošů – Jakubovi Špidrovi do Malinové.
Václav Špidra zemřel patrně v roce 1720, neboť k tomuto roku je v gruntovní knize poprvé ohlašován převod gruntu na syna Jana.
Sejdouce smrtí častou, po něm pozůstalá vdova nějaký krátký čas hospodaříce, předala grunt v špatném stavení smlouvou z 5. února 1722 svému synu Janovi Špidrovi za 100 kop grošů, což měl splácet po 3 kopách grošů. Ke gruntu patřil jeden lán orných polí a jedna louka s 1 vozem sena. Dále ke gruntu patřili 2 tažní koně, 2 jalovice, 1 volek, 5 ovcí, 1 prasnice, pak také 1 vůz, 1 pluh, 1 brány. Na zimu bylo vyseto 12 strychů žita, 2 strychy pšenice. Na obilí ve slámě měl 4 mandele žita, 3 mandele ovsa, na zrně byl 1 strych pšenice, hrachu také 1 strych. Na gruntu byla též jedna zádušní kráva přítomná.
Matka Jana Špidry měla jako výměnek užívat až do smrti pohodlný a teplý byt s komorou. Dále měla mít připraveno pole k setí na zimu a na jaro pod 1 strych žita, 2 věrtele ječmene a 1 strych ovsa.
Kupní cenu 100 kop grošů měl Jan Špidra rozdělit takto:
12 kop 36 grošů – k záduší lubenskému,
dětem po Ondřejovi Špidrovi
3 kopy 36 grošů – Ludmile, manželce Jiříka Staňka,
2 kopy 36 grošů – Anně, vdově po Adamovi Štrougalovi,
4 kopy 36 grošů – Jakubovi do Malinové, a po něm vdově,
po neb. Janovi Lautrpachovi dětem
4 kopy 36 grošů – Václavovi,
4 kopy 45 grošů – Jakubovi,
4 kopy 45 grošů – Rozině,
3 kopy 45 grošů – Dorotě,
po neb. Václavovi Špidrovi vdově a dětem
14 kop 39 grošů – vdově Anně,
14 kop 39 grošů – Kateřině,
14 kop 39 grošů – Adamovi,
14 kop 39 grošů – Janovi, držiteli gruntu.
Přehled splátek:
1722 / 14 kop 39 grošů – Jan Špidra dal svůj podíl odepsat,
1722 / 2 kopy 36 grošů – Anně, vdově po Adamovi Štrougalovi,
1723 / 3 kopy grošů – vdově po Jakubovi Špidrovi do Malinové,
1724 / 3 kopy grošů – Anně, vdově po Václavovi Špidrovi,
1725 / 3 kopy grošů – Anně, vdově po Václavovi Špidrovi,
1726 – aby starý dluhy zaplatil, nekladl nic,
1727 / 3 kopy grošů – k záduší lubenskému,
1728 – neplatil nic
1729 / 3 kopy 39 grošů – Ludmile, manželce Jiříka Staňka,
1730 / 4 kopy grošů – po zemřelé vdově Anně na funus,
1730 / 2 kopy 39 grošů – jejím dětem Kateřině, Adamovi a Janovi, k rozdělení rovným dílem,
1730 / 2 kopy grošů – na mše svaté,
1731 / 3 kopy grošů – po neb. Václavovi Špidrovi Kateřině,
1732 / 3 kopy grošů – Adamovi Špidrovi,
1733 / 3 kopy grošů – Kateřině,
1734 – aby starý dluhy platil, tímto rokem nic neklade,
1735 / 3 kopy grošů – Adamovi Špidrovi,
1736 / 3 kopy grošů – k záduší lubenskému,
1737 – aby starý dluhy platil, tímto rokem nic neklade,
1738 / 3 kopy grošů – Adamovi,
1739 / 3 kopy grošů – po neb. Václavovi Špidrovi Kateřině,
1740/ 3 kopy grošů – k záduší lubenskému,
1741/ 3 kopy grošů – Kateřině,
1742 – aby starý dluhy platil, nic neklade,
1743 / 3 kopy grošů – Adamovi,
1744 – pro vojanské příběhy soudy držané nebyly,
1745 / 3 kopy grošů – položil Kateřině za Bláhu vdané,
1746 / 3 kopy grošů – Adamovi,
1747 – pro splacení starých kop, se tuto passiruje[5]
1748 / 3 kopy grošů – k záduší lubenskému.
V zápisu z 1. prosince 1749 se praví, že Jan Špidra, jsouce velmi mizerným hospodářem, takže netoliko jenom nanejvejš stavení spustil, nýbrž i také velkých dluhův způsobil, z kterýžto příčiny z gruntu svržen, a takový od rychtářův a konšelův k tomu zřízených, se vším přináležejícím příslušenstvím, povinnostmi za 180 kop grošů míšeňských na něj Tomáš Alter dosazen jest. Ke gruntu tehdy patřilo 81 strychů orných polí, ladem ležících pod 21 strychů 2 věrtele, loučného pod 3 vozy sena. Jako přídavek převzal s gruntem 1 valacha tříletého, 1 hříbě, 2 pluhy, 1 brány, 1 řezací stolec, 1 vůz s řetězem, k tomu obilí na zimu vyseté, tedy 2 strychy 2 věrtele pšenice a 11 strychů žita.
Na kterýmžto gruntu se vynachází vzdělaných a zasedělých dluhův, a to:
74 zlatých 54 krejcarů 3 feniky – do důchodu krušovského
9 zlatých 49 krejcarů 3 feniky – do důchodu kontribučenského křivoklátského,
15 zlatých – hvozdskýmu záduší Capitalu,
10 zlatých – k záduší petrovickému Capitalu,
45 krejcarů – Interesse,
1 zlatý – Interesse,
5 zlatých 37 krejcarů 3 feniky – za obilí
5 zlatých 19 krejcarů 3 feniky – lubenskému rychtáři,
2 zlaté 51 krejcarů – lubenskému šenkýři,
2 zlaté – Matějovi Mikovcovi z Lubné,
4 zlaté – Janovi Kouřilovi z Lubné,
3 zlaté – Anně Zíkové z Lubné,
2 zlaté 20 krejcarů – k záduší lubenskému vypsaných a nesložených,
1 zlatý 20 krejcarů – Šnajberkovi, Pavlíkov,
1 zlatý 15 krejcarů – Jiřímu Mikovcovi z Pavlíkova,
1 zlatý 30 krejcarů – šafáři pavlíkovskému,
1 zlatý 45 krejcarů – zábranskýmu mlynáři,
1 zlatý 45 krejcarů – Danielovi Háchovi do Rakovníka,
1 zlatý 30 krejcarů – Vojtěchovi Voříškovi do Rakovníka,
28 zlatých – židu rakovnickýmu,
1 zlatý 48 krejcarů – lubenskýmu kováři,
45 krejcarů – seneckýmu kováři,
1 zlatý 8 krejcarů – Tomášovi Královi do Lubné,
2 zlaté – Kateřině Bláhový vypsaných peněz,
54 krejcarů – lubenskému kováři,
36 krejcarů – Václavovi Zíkovi z Lubné,
1 zlatý 30 krejcarů – Janovi Markovi z Malinové,
1 zlatý – rychtáře lubenského synu,
1 zlatý – Martinovi Melčovi z Pavlíkova,
1 zlatý 45 krejcarů – Matějovi Mikovcovi z Lubné.
K tomu zde byly ještě obilní dluhy do důchodu krušovického, které se měly splatit in natura:
žita – 20 strychů 2 věrtele 1 čtvrt,
ječmene – 9 strychů 2 věrtel 1 čtvrt,
ovsa – 24 strychů 3 věrtel 1 čtvrt.
Součet všech peněžních dluhů 186 zlatých 8 krejcarů, což na kopy míšeňské činí 159 kop 32 grošů 3 feniky. Taky se připočetla jedna zádušní kráva nepřítomná za 6 kop grošů. K vyplacení ještě zbývalo 22 kop 27 grošů 3 feniky:
1 kopa 36 grošů – k záduší lubenskému,
po neb. Ondřejovi Špidrovi dětem:
1 kopa 36 grošů – Jakubovi do Malinový a po něm vdově,
po neb. Janovi Lautrbachovi:
4 kopy 36 grošů – Václavovi,
4 kopy 45 grošů – Jakubovi,
4 kopy 45 grošů – Rozině,
3 kopy 45 grošů – Dorotě,
1 kopa 24 grošů – za duše v očistci na mše svatý.
Protože poslední držitel zvýšil dluhy o 80 kop grošů, nepřísluší mu na gruntu žádný výměnek, ale ponechává se to na vůli nového hospodáře, jestli jemu s nějakým kouskem pole pomocti mocti bude.
V letech 1750 - 1755 Tomáš Altera žádné splátky nesložil, aby mohl staré dluhy vyplatit.
A tak zápis v gruntovní knize ze 14. prosince 1756 také u Tomáše Altery konstatuje, že jsouce velmi mizerným hospodářem, tak že nejenom stavení téměř na mizinu uvésti nechal, nýbrž i taky velkých dluhův tady způsobil, z kterýžto příčiny z gruntu svržen. Na jeho místo byl pak dosazen Martin Bechyně. Grunt byl prošacován na 200 kop 23 grošů..
Svrškové se tady vynacházejí, totiž 1 klisna, 1 hříbě, 1 vůz, 1 pluh, 1 brány, dále 1 strych na zimu vyseté pšenice a žita 15 strych 1 věrtel.
Naproti tomu dluhův peněžitých se tuto vynachází, a to sice:
33 zlatých 24 krejcarů – do důchodu křivoklátského,
66 zlatých 54 krejcarů – do důchodu krušovského,
9 zlatých 49 krejcarů – staré kontribuce,
17 zlatých 7 krejcarů – nové kontribuce,
15 zlatých – hvozdskýmu záduší Capitalu,
45 krejcarů – hvozdskýmu záduší Interesse,
5 zlatých 37 krejcarů – hvozdskýmu záduší za obilí,
10 zlatých – k záduší petrovickýmu Capitalu,
1 zlatý – k záduší petrovickýmu Interesse,
2 zlaté 52 krejcarů – lubenskýmu šenkýři,
4 zlaté – Janovi Kouřilovi na mše svaté za jeho duši,
3 zlaté – Anně Zíkové,
1 zlatý 15 krejcarů – Jiřímu Mikovcovi,
1 zlatý 30 krejcarů – šafáři pavlíkovskému,
1 zlatý 45 krejcarů – zábranskýmu mlynáři Matějovi Valchovi,
1 zlatý 45 krejcarů – panu Danielovi Háchovi do Rakovníka,
1 zlatý 30 krejcarů – Vojtěchovi Voříškovi do Rakovníka,
45 krejcarů – Kateřině Bláhový vypsaných a nesložených peněz,
2 zlaté 30 krejcarů – Josefovi Sochorovi z Lubné,
4 zlaté 30 krejcarů – Václavovi Sochorovi z Lubné
6 zlatých 21 krejcarů – lubenskýmu rychtáři,
45 krejcarů – k záduší hvozdskýmu za rok 1755 Interesse,
7 zlatých – Martinovi Mikovcovi z Lubné,
1 zlatých 30 krejcarů – Martinovi Kejlovi z Lubné.
Součet všech dluhů činil 200 zlatých 35 krejcarů, což převedeno na kopy to bylo 171 kop 55 grošů 5 feniků, k čemuž se pak přičetlo 6 kop grošů za jednu nepřítomnou zádušní krávu. Když se součet 177 kop 55 grošů 5 feniků odečetlo od sumy hlavní, zůstalo 22 kop 27 grošů 3 feniky, jež byl nový hospodář povinen co nejdříve vyplatit těmto dědicům:
1 kopa 36 grošů – k záduší lubenskému,
1 kopa 36 grošů – po neb. Ondřejovi Špidrovi dětem, tedy Jakubovi a po něm vdově,
dětem po neb. Janovi Lauterbachovi
4 kopy 36 grošů – Václavovi,
4 kopy 45 grošů – Jakubovi,
4 kopy 45 grošů – Rozině,
3 kopy 45 grošů – Dorotě,
1 kopa 24 grošů 3 feniky – za duše v očistci na mše svatý.
V letech 1751 - 1763 Martin Bechyně žádné splátky nepoložil, aby mohl platit staré dluhy nebo kontribuce. V roce 1764 zaplatil 1 kopu 24 grošů 3 feniky na mše svatý za duše v očistci a 1 kopu 36 grošů k záduší lubenskému. V letech 1765 - 1768 opět platil staré dluhy.
Smlouvou z 23. listopadu 1769 Martin Bechyně jsouce již věkem sešlý, nechtěje déleji grunt tento v držení míti, předal ho synu svému Janu Bechyňovi, dle prošacování od rychtáře a konšelův k tomu zřízených, za sumu 200 kop grošů míšeňských.[6]
Podle Zemského Catastro patřilo ke gruntu asi 81 orných polí, 21 strychů 2 věrtele ladem ležících polí, z luk byly 3 vozy sena: Grunt byl zatížen jednou nepřítomnou zádušní krávou, patřící k lubenskému záduší.
Svrškové se nastupujícímu hospodáři zanechávají: koně tažný 2, krávu 1, vůz 1, pluhy 2, brány 1, sekyra 1, hák 1 a motyka 1. Z obilí ve slámě mu byl zanechán 1 mandel pšenice, 7 mandelů žita a 3 mandele ovsa. Obilí na zimu vysetého byly 2 strychy 2 věrtele pšenice a 13 strychů 2 věrtele žita.
V zápisu jsou zmíněny 3 sestry, dcery Martina Bechyně, o něž se měl jejich bratr Jan Bechyně postarat. Z nich je zvláště vytčena Dorota , kterážto šlakem trefená a k žádné práci schopná jest. Z ohledu téhož se novému hospodáři 1 vůl zanechává, aby on svou neduživou sestru až do její smrti u sebe ponechal a dle své možnosti jak stravou, tak šactvem zaopatřoval. Dalším dvěma sestrám, Veruně a Anně, byl Jan Bechyně povinen odchovat každé jedno telátko, pokudž by jim Bůch všemohoucí nějaké štěstí souditi ráčil. Při jejich sňatku jim oběma kromě toho mohl s malým vejbytečkem nápomocen býti.
Martin Bechyně, otec nastupujícího hospodáře, si na gruntu pojistil výminek, spočívající v právu až do své smrti užívat teplou světnici, stůl s hospodářem. Od svého syna pak měl každoročně dostávat 1 strych pšenice a 2 strychy žita, aby tady potřebný kus šatu způsobiti mohl.
Starý hospodář dlužil do důchodu obročenského krušovského 29 měřic 1 věrtel žita, 29 měřic 1 věrtel 1 čtvrť ječmene a 47 měřic 1 čtvrť ovsa, kteréžto obilí dle možností in natura zapraviti povinen jest. Měl také peněžité dluhy:
4 zlaté 1 krejcar 3 feniky – do důchodu kontribučenského,
22 zlatých – do důchodu fořtovského,
43 zlatých – do důchodu krušovského,
25 zlatých – do sirotčí truhlice,
1 zlatý 22 krejcarů 3 feniky – k záduší lubenskému vypsané a nesložené,
1 zlatý – témuž záduší Interesse,
15 zlatých – k záduší hvozdskému,
1 zlatých 12 krejcarů – a Interesse,
6 zlatých 46 krejcarů – do všetatského důchodu,
2 zlaté 51 krejcarů – lubenskému šenkýři,
3 zlaté – Anně Zíkové,
1 zlatý 15 krejcarů – Jiřímu Mikovcovi,
1 zlatý 45 krejcarů – Matějovi Vlachovi,
45 krejcarů – Kateřině Bláhové,
3 zlaté – Matějovi Mikovcovi,
2 zlaté – Františkovi Kejlovi,
2 zlaté 24 krejcarů – lubenskému kováři,
3 zlaté 52 krejcarů – panu Železníkovi do Rakovníka,
2 zlaté 30 krejcarů – Josefovi Knorovi,
4 zlaté – seneckému Židu Salamonovi,
4 zlaté – rakovnickému Heršlovi.
Součet dluhů činil 150 zlatých 44 krejcarů, což přepočteno na kopy grošů dělalo 129 kop 12 grošů. Od toho se odečetlo 6 kop grošů za jednu nepřítomnou zádušní krávu. Novému hospodáři tak zůstalo k vyplacení 65 kop 48 grošů po 3 kopách grošů ročně, a to podle tohoto rozpisu:
1 zlatý 36 grošů – po nebohém Ondřejovi Špidrovi Jakubovi do Malinový, po něm vdově,
po nebohém Janovi Lautrpachovi dětem:
4 zlaté 36 krejcarů – Václavovi,
4 zlaté 45 krejcarů – Jakubovi,
4 zlaté 45 krejcarů – Rozině, na Mše Svatý,
3 zlaté 45 krejcarů – Dorotě,
45 zlatých 21 krejcarů – odstupujícímu hospodáři Martinovi Bechyňovi.
Jan Bechyně začal splácet takto:
1771 – platí dluhy,
1772 – podobně,
1773 / 1 zlatý 36 krejcarů – po Ondřejovi Špidrovi, a po něm vdově na Mše Svatý,
1773 / 1 zlatý – Rozině Lautrbachový na Mše Svatý.
Podle zápisu z 10. prosince 1774 Jan Bechyně vidouce sebe za nedostatečného býti tomuto celému hospodářství zadost učiniti, z příčiny té učiníce s Janem Langem[7] při právě rychterním dobrovolné porovnání, prostředkem kterého jmenovanému Janovi Langovi polovic téhož gruntu (čp. 27) jak v stavení, tak v polích, v lukách, též s dluhami jakož i také s půl zádušní nepřítomné krávy, s vším ostatním příslušenstvím a povinnostmi, jest postoupil. Jan Bechyně si ze všech polí, stavení, dluhů atd. nechal polovinu. Z polí si tedy ponechal 40 strychů 2 věrtele:
4 strychy 2 věrtele – „za humny Neruhovic“,
4 strychy 2 věrtele – „U doubku“,
4 strychy 2 věrtele – „k Hostokrejám“,
8 strychů – „Na vysoký mezi“,
7 strychy 2 věrtele – zase tam,
1 strych 3 věrtele – „Na dolíkách“,
1 strych – „U štěpů“,
3 strychy 2 věrtele – „k Rakovníku“,
1 strychy2 věrtele – „Na vyhnanej“,
2 strychy – „Na borku“,
1 strych – „Na průhonu“,
3 věrtele – „Za humny“.
Z ladem ležících polí mu zůstalo 10 strychů 3 věrtele, loučného „V jezírkách“ půl louky při dolejší straně, pastviště „Za humny“ polovic, při dolejší straně „Mezi polma“ palouček na polovic. Dále „Na boru“ měl 2 hrušky do společnosti, ovoce i co Pán Bůch nadělí.
Janovi Bechyňovi pozůstalý poloviční grunt byl prošacován jen za 125 kop grošů, že pak ale dluhy sumu tu převyšujou, tehdy o 20 kop grošů, k zvejšení přichází a následovně tuto se vysazuje za 145 kop grošů.
Také obilní dluh do krušovického obročenského důchodu se dělil na polovinu, takže musel odevzdat 19 měřic 3 věrtele žita, 23 měřic 12 věrtelů ječmene a 38 měřic ovsa.
Z peněžních dluhů mu zůstaly k zaplacení tyto:
54 zlatých 15 krejcarů – do contribuce,
56 krejcarů – záduší lubenskému,
7 zlatých 30 krejcarů – záduší hvozdskému,
8 zlatých 30 krejcarů – za císařské obilí,
12 zlatých – do sirotčí kasy,
7 zlatých – do důchodu křivoklátského,
32 zlatých 28 krejcarů – do důchodu krušovského, spolu za železo,
10 zlatých – do důchodu fořtovského,
V součtu bylo těchto dluhů za 132 zlatých 39 krejcarů.
Particulární dluhy, které obzvláštně k zapravení míti bude, a to:
2 zlaté – do Rakovníka Židu Herzlovi,
1 zlatý 22 krejcarů – do Svinařova Frolovi,
2 zlaté 30 krejcarů – modřovskému Židu Abrahamovi.
Vynacházejíce se tuto po nebohém Janu Lauterbachovi[8] dcera Dorota, která byla šlakem poražena. Její bratr Jan Bechyně ji měl mít u sebe jak zdravou až do její smrti, tak také šactvem (jí) dle možnosti zaopatřiti má. Pro výbavu dalších dvou sester, tedy Veroniky a Anny, byl Janu Bechyňovi zanechán na gruntu 1 vůl. Za to měl každý (sestře) telátko odchovati a v čas potřeby vydati. Pokud by se vdaly, pak byl Jan Bechyně zavázán s malým vejbytečkem nápomocen býti. Jak Jan Bechyně, tak i Jan Lang, se o tyto povinnosti měli podělit. Strany Doroty jsou mezi sebou se urovnali, že jí jeden každý na místě běhouna 4 zlaté 30 krejcarů vydati chtějí a dají.
Jan Lang a jeho dědici se do budoucna zavázali, že kdyby chtěli svou polovinu gruntu prodat nebo rozdělit, tak budou respektovat dědičné předkupní právo ve prospěch držitele gruntu Bechyňovského.
Součet dluhů, váznoucích na tomto gruntu, činí 132 zlatých 39 krejcarů, což přepočteno na kopy grošů je 113 kop 42 grošů. Když se tato částka, spolu se 3 kopami grošů za půl zádušní krávy, odečetla od hlavní sumy, zůstalo ještě k vyplacení 28 kop 18 grošů, a to po 2 kopách grošů ročně:
starým nápadníkům – po nebohém Janovi Lauterbachovi dětem:
2 kopy 18 grošů – Václavovi,
2 kopy 22 grošů 3 feniky – Jakubovi,
1 kopa 37 grošů 3 feniky – Rozině, a po ní na Mše Svatý.
nynějším nápadníkům – po nebohém Martinovi Bechyňovi dětem:
5 kop 15 grošů – Kateřině, za Knora vdané,
5 kop 15 grošů – Veronice,
5 kop 15 grošů – Anně,
5 kop 15 grošů – Dorotě, neduživý.
1 kopa 1 fenik – na Mše Svatý za nebohého otce a mateř.
Jan Bechyně splácel takto:
1775 / 1 kopa 37 grošů 3 feniky – Rozáriji po Janu Lautrbachovi na Mše Svatý,
1775 / 1 kopa 1 fenik – též za nebohého otce a mateř,
1775 / 2 kopy – Dorotě,
1877 / 5 kop 15 grošů – Veruně,
1778 – zůstává stát, aby dluhy platil,
1779 – též,
1780 / 56 krejcarů – k záduší lubenskému,
1780 / 8 zlatých 30 krejcarů – za císařské obilí,
1780 / 4 zlaté 30 krejcarů – do důchodu křivoklátského,
1780 / 2 zlaté – rakovnickému Židu,
1780 / 1 zlatý 22 krejcarů – svinařskému Sraulovi,
Pro paměť se uvádí, kterak tak na tom gruntu k záduší hvozdskýmu 12 zlatých kostelních peněz bez Interesse se vynachází, který do šacunku k zapsání k zapomenutí přišly, jenž tuto se knihama registrují.
1781 / 3 zlaté – dluh do důchodu křivoklátského,
1782 / 19 zlatých – dluh do důchodu krušovského,
1783 – zůstává stát, aby Dorotě, sestře, za běhouna 4 zlaté 30 krejcarů zaplatil,
1784 – má platit dluhy,
1795 – taktéž,
1787 / 4 zlaté – zemřouce Dorota, který držitel gruntu funus vybyl a na něj vynaložil, jenž se
od jejího podílu odpisuje,
1787 / 1 zlatý 15 krejcarů – na Mše Svatý též za Dorotu spolu s dluhem za běhouna; cedulku
na 6 Mších Svatých budoucně prokáže,
1788 – zůstává stát, též na 6 Mší Svatých cedulku proukazuje,
po Janovi Lauterbachovi dětem:
1789 / 2 kopy 18 grošů – Václavovi na Mše Svatý,
1789 / 2 kopy 22 grošů 3 feniky – Jakubovi, též na Mše Svatý,
1790 – zůstává stát, aby na loňské vypsané Mše Svaté cedulku proukázal,
1791 / 6 zlatých 7 krejcarů 2 feniky neb 5 kop 15 grošů – Kateřině za Knora vdané,
1791 / 22 zlatých – platil dluh kontribuce,
1791 / 16 zlatých – platil k záduší hvozdskému.
Podle smlouvy z 5. listopadu 1792, k níž bylo dáno vrchnostenské povolení 6. září 1792 Jan Bechyně, vidouce se pro sešlost věku nedostatečným býti, na témž gruntě hospodářství vésti a spravovati, pročež z dobré otcovské vůle svému vlastnímu syn Václavovi takový odevzdal a popustil, za sumu hlavní 307 zlatých 30 krejcarů.
Ke gruntu patřilo 56 5/16 měřic orných polí, 17 10/16 měřic ladem ležících polí, 2 15/16 měřic zahrádky, 4 2/16 luk, 15/16 pastvišťat a 15 10/16 měřic porostlin. Stavení byla v prostředním stavu. Na gruntu vázlo rovněž půl zádušní krávy, patřící k lubenskému záduší.
Václav Bedchyně jako nový hospodář převzal také dobytek a nářadí, což bylo zapsáno v gruntovní knize i s oceněním:
40 zlatých – 2 voli,
15 zlatých – 1 kráva,
16 zlatých – 1 vůz,
6 zlatých – 1 pluh, 1 hák, 1 brány,
2 zlaté 50 krejcarů – 4 líšně, 1 závěrka, 1 táhlo, 1 klanečník, 1 váhy kované,
1 zlatý 30 krejcarů – 1 sekera, 1 motyka, 1 lopata železná, 1 vidle, 1 kopáč, 1 dláto,
1 nebozez,
2 zlaté – 1 řezací stolice s kosou,
1 zlatý – 1 hrabice s kosou, 1 travní kosa,
3 zlaté – 1 fasunk, 1 letní hřebřiny, 1 hnojník, 1 sáně, 1 podávky, 1 stůl.
Obilí v slámě obdržel:
15 zlatých 45 krejcarů – 7 mandelů pšenice, tedy 5 strych 1 věrtel po 3 zlatých,
40 zlatých – 20 mandelů žita, tedy 20 strychů po 2 zlatých,
9 zlatých 22 krejcarů 3 feniky – 5 mandelů ječmene, tedy 6 strychů 1 věrtel po 3 zlatých,
4 zlaté 30 krejcarů – 2 mandele čočky, tedy 1 strych 2 věrtele po 3 zlatých,
9 zlatých – 6 mandelů ovsa, tedy 9 strychů po 1 zlatém.
Dluhy peněžité:
32 zlatých 9 krejcarů 3 feniky – starý kontribuce,
4 zlaté – císařský peníze,
1 zlatý 45 krejcarů – do důchodu křivoklátského,
12 zlatých 30 krejcarů – do sirotčí kasy,
3 zlaté 30 krejcarů – k záduší hvozdskému,
13 zlatých 28 krejcarů – do důchodu krušovského,
10 zlatých – do důchodu fořtovského,
2 zlaté 30 krejcarů – Židu modřovskému Abrahamu.
V součtu bylo peněžních dluhů za 79 zlatýdch 52 krejcarů 3 feniky.
Byly zde ještě obilní dluhy, a to do podací kasy in natura 19 měřic 11 věrtelů žita, 21 měřic 6 věrtelů ječmene a 26 měřic 8 věrtelů ovsa.
K ročním splátkám po 10 zlatých tak Václavu Bechyňovi zůstalo starým nápadníkům k doplacení 394 zlatých 47 krejcarů takto:
43 zlatých 51 krejcarů – Janu Bechyňovi, odstupujícímu otci,
43 zlatých 51 krejcarů – matce Marii,
dětem:
43 zlatých 51 krejcarů – Janovi,
43 zlatých 51 krejcarů – Anně,
43 zlatých 51 krejcarů – Kateřině, vdané za Nachtikola,
43 zlatých 51 krejcarů – Marii,
43 zlatých 51 krejcarů – Veruně,
43 zlatých 51 krejcarů – Václavovi, držiteli gruntu.
Odstupující hospodář si pro sebe a svou manželku vymínil byt v teplé světnici při hospodáři, 1 domovní komorou, 1 chlívec u vrat a 1 hůrku nad tou komorou. Pro své obživení měl každoročně dostávat sutého obilí 4 měřice pšenice, 9 měřic žita, 4 měřice 1 ječmene, 2 měřice čočky, dále k obživení kouska dobytka 4 mandele dlouhý a 2 mandele krátký slámy, 2 centnýře sena, 1 centnýř otavy. Za humny mohl starý hospodář užívat kousek pole „Na palouce“ a jeden kousek pole „Na zahradách“ na zelí a erteple. Od všeho ovoce měl dostávat čtvrtý díl. Pokud by zemřel jeden z manželů, pak by druhý mohl užívat celý výměnek.
Nový hospodář bude také povinen každému ze svých dvou bratrů, jménem Jan a František, vydat 2 strychy pole „k Hostokrejům u Buršového lesa“. Každý z nich bude moci toto pole užívat až do své smrti. Budou ale povinni z toho pole platit kontribuci. Také svým třem neprovdaným sestrám, jménem Anně, Marii a Veruně, bude nový hospodář jeden kousek dobytka odchovati neb za takový 10 zlatých složiti povinen bude. Kdyby ale těm všem dětem Bůch nějaké štěstí naděliti měl a oni svůj stav proměnily, tehdy nový hospodář za svadební vejbyt 5 zlatých povinen dáti bude.
Václav Bechyně ještě v roce 1792 splatil tyto dluhy:
32 zlatých 9 krejcarů 3 feniky – platil kontribuce,
1 zlatý 45 krejcarů – do důchodu krušovského,
3 zlaté 30 krejcarů – k záduší hvozdskému,
10 zlatých – do důchodu fořtovského,
2 zlaté 30 krejcarů – Židu modřovskému.
6 zlatých – Jan Bechyně, který ve svém zápise byl zavázán těchto 6 zlatých vyplatit
Veronice, dceři Martina Bechyně, a tyto peníze na Mše Svatý za Martina
Bechyně a Veroniku, dceru, nesložil, z jeho podílu se odpisuje.
V gruntovní knize je též zapsána svadební úmluva, uzavřená dne 13. září 1792 mezi Václavem Bretšnajdrem starším, s jehož dcerou se oženil Václav, syn Jana Bechyně. Václav Bretšnajdr své dceři dává 130 zlatých, dále jednoho vola jednu krávu v ceně 40 zlatých, 8 ovcí za 16 zlatých a polovinu sešlého vozu v hodnotě 6 zlatých. Pokud by Václav Bechyně předčasně zemřel, pak se jeho žena stane hospodyní na gruntu, a pokud by zemřela ona, pak se z věna nemusí nic vracet.
Podle odkazu na zápis v knize obligací z roku 1794 si Václav Bechyně vypůjčil ze sirotčí kasy 30 zlatých na dluhy.
Následují zápisy o splátkách:
1794 / 12 zlatých 30 krejcarů – platí do sirotčí truhlice,
1794 / 13 zlatých 28 krejcarů – platil dluh do důchodu krušovského,
1794 / 10 zlatých – Janu Bechyňovi, odstupujícímu otci,
1795 / 10 zlatých – Kateřině, vdané za Nachtigala,
1796 / 10 zlatých – Janu Bechyňovi, otci.
1796 – Jan Bechyně, otec nynějšího držitele gruntu, dal své dceři Kateřině do užívání 1 strych
pole „U paloučku“. Vyplnil tak svůj závazek ze svatební smlouvy. Kateřina byla
nejdříve provdána za Františka Bretšnajdra a nyní za Josefa Nachtigala. Po její smrti
pak toto pole mělo zpět ke gruntu připadnout.
1797 / 10 zlatých – Kateřině za Nachtigala vdané,
1798 / 10 zlatých – Janu Bechyňovi, odstupujícímu,
1799 / 10 zlatých – otci,
1800 / 10 zlatých – Janu po Janu Bechyňovi,
1801 / 20 zlatých – Mateři Marii,
1802 / 10 zlatých – Kateřině za Nachtigala vdané,
1803 / 10 zlatých – Janu Bechyně, bratru,
1804 / 10 zlatých – Janu, bratru,
1806 /15 zlatých 26 krejcarů – zemřel Franz, po Janu Bechyně, hospodář jemu funus vybil.
Jeho podíl, který činil 28 zlatých 5 krejcarů, se rozvrhuje a patří:
14 zlatých – otci Janovi,
bratrům a sestrám:
2 zlaté – Janovi,
2 zlaté – Anně,
2 zlaté – Kateřině,
2 zlaté – Marii,
2 zlaté – Veruně,
2 zlaté – Václavovi,
2 zlaté 5 krejcarů – na Mše za Franze.
1806 / 2 zlaté 5 krejcarů – Jan Bechyně položil na Mše Svatý za Franze,
1807 / 4 zlaté – platil císařské peníze.
1807 / 13 zlatých 51 krejcarů – zemřouce Jan Bechyně, jemu hospodář funus vypravil.
1807 / 10 zlatých – též jemu z podílu syna Františka,
1807 / 4 zlaté – na Mše Svaté za otce Jana,
1807 / 2 zlaté 5 krejcarů – dokáže s cedulkou, že za Franze Mše odčísti dal,
Zemřouce mateř Marie po vybranejch 20 zlatých jí podíl zůstal 23 zlatých 51 krejcarů, který patří:
4 zlaté – Janovi,
4 zlaté – Anně,
4 zlaté – Kateřině,
4 zlaté – Veronice,
4 zlaté – Václavovi,
3 zlaté 51 krejcarů – na Mše Svatý za mateř.
Zemřouce Marie Bechyňová, její podíl vynáší po rodičích 43 zlatých 51 krejcarů a po bratru Františkovi 2 zlaté. Její funus koštoval 24 zlatých, takže k rozdělení dědicům zbylo 21 zlatých 51 krejcarů takto:
4 zlaté – Janovi,
4 zlaté – Anně,
4 zlaté – Kateřině,
4 zlaté – Veronice,
4 zlaté – Václavovi,
1 zlatých 51 krejcarů – na Mše Svatý za Marii.
Následuje zmínka o tom, že Václav Bechyně a jeho manželka Barbora dluží do kasy sirotčí křivoklátské 70 zlatých.
Další poznámka odkazuje na knihu instrumentů, v níž je zapsána svatební smlouva Václava Bechyně a Veroniky Bechyňové z Nesuchyně.
V letech 1808 – 1814 nesložil Václav Bechyně žádnou splátku. V roce 1815 položil tyto splátky:
33 zlatých 57 krejcarů – Kateřině, za Nachtigalla vdané,
2 zlaté – též jí z nápadu po Janu Bechyňovi,
4 zlaté – více po Matěji nápad,
4 zlaté – a též po Marii, sestře, nápad.
Následuje řada odkazů na obligace, zapsané v knize obligací, podle nichž si Václav Bechyně vypůjčoval peníze:
12.11.1816 / 200 zlatých vídeňského čísla – Václav Bechyně si vypůjčil od Františka
Engelthalera z Rakovníka,
16. 5.1816 / 49 zlatých 58 krejcarů – Václav a Veronika Bretšnajdrovi dluží Antonínu
Säklovi z Rakovníka,
18. 5.1817 / 108 zlatých – Václav Bechyně si vypůjčil od Františka Tichého ze Sence,
20. 4.1818 / 50 zlatých – Václav Bechyně si vypůjčil od Antonína Beneše z Lubné,
28. 9.1818 / 150 zlatých – Václav Bechyně si vypůjčil od Jakuba Thiebena ze Zhoře,
8.11.1820 / 200 zlatých – Václav Bechyně si vypůjčil od Jakuba Thiebena z Panošího
Újezda,
28. 9.1821 / 100 zlatých – Václav Bechyně si vypůjčil od Josefa Plase z Rakovníka,
9.12.1823 / 50 zlatých – Václav Bechyně byl dlužen Antonínu Benešovi z Lubné,
20. 1.1826 / 51 zlatých 40 krejcarů – Václav Bechyně byl dlužen Leopoldu Fluserovi
z Rakovníka,
14. 6.1826 / 200 zlatých vídeňského čísla – Václav Bechyně si vypůjčil od Františka
Engelthalera z Rakovníka,
14.10.1828 – zápisem byl pojištěn obilní dluh do podací kasy:
žita – 49 měřic 6 11/16 věrtele,
ječmene – 27 měřic 6 3/16 věrtele,
ovsa – 33 měřic 3 3/16 věrtele.
2. 1.1829 / 16 zlatých konvenční měny – Václav Bechyně byl dlužen Antonínu Benešovi
z Lubné,
26. 2.1834 / 50 zlatých – vypůjčil si od Kateřiny Bechyňové z Lubné čp. 30,
13. 1.1835 / 71 zlatých 24 krejcarů konvenční měny – Václav Bechyně dluží Salomonu
Reisserovi ze Sence,
13. 1.1835 / 181 zlatých 8 krejcarů – Václav Bechyně dluží Salomonu Reisserovi ze Sence,
26.11.1836 / 63 zlatých 47 krejcarů – dluží Janu Koutskému z Lubné,
V poznámce z roku 1841 se hovoří o svatební smlouvě Josefa Mladého a Veroniky Bechyňové, která byla sepsána 21. října 1818.
[1] SOA Praha, fond Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sign. 1519 G, inv. č. 1927. Gruntovní kniha z roku 1600, fol. 7v – 8r.
[2] Jak vyplývá z dalších textů, tou mateří byla Apolena, vdova po nejmenovaném Špidrovi se syny Václavem a Bartolomějem, a s dcerou Kateřinou.
[3] Nikde se nehovoří o tom, že by Dorota byla matkou Vávry Špidry. Jeho otec, Václav Špidra, byl nejspíš dvakrát ženat - Vávra byl jeho synem z prvního
manželství, zatímco Jan Špidra byl synem z jeho druhého manželství s Dorotou.
[4] SOA Praha, fond Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sg. Kř. 9, sign. 9. Kniha gruntovní rychty Lubenský, založena Léta Páně 1693, fol. 15v – 19r.
[5] Passiruje – zde ve smyslu odpouští se.
[6] SOA Praha, f. Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sign. Ra 56, inv. č. 113. Kniha gruntovní rychty Lubenský, založena Léta Páně 1770, fol. 39r – 48r.
[7] Psán jako Lonk.
[8] Správně má být „po nebohém Martinu Bechyňovi“.