čp. 31 (odděleno od čp. 22)
Smlouvou z 20. dubna 1780 rozdělil František Lauterbach svůj grunt čp. 22 na dvě poloviny. Jednu polovinu, jíž zůstalo číslo popisné 22, si ponechal, druhou polovinu, která byla později označena číslem popisným 31, prodal Martinu Bretšnajdrovi za 130 kop grošů míšeňských.[1]
K tomuto nově vzniklému gruntu patřilo 46 strychů 2 věrtele 2 čtvrti orných a 5 strychů ladem ležících polí; lesů bylo asi 2 strychy a loučného asi 5/8 párové fůry sena. Martin Bretšnajdr převzal také polovinu vrchnostenských daní, dluhů a platů, také polovinu roboty bude povinen vykonávat. Vázla zde také jedna polovina zádušní krávy, která patřla k záduší lubenskému.
Stará hospodyně Ludmila Lauterbachová měla zde pojištěný výměnek, kdy měla až do smrti užívat byt v své světnici a 1 komoru. Také měla dostávat obilí na zrně, a to 1 věrtel pšenice, 1 strych 1 věrtel žita, 2 věrtele ječmene, 2 čtvrti hrachu, 1 věrtel ovsa, 1 mandel dlouhé a 1 mandel drobné slámy, a taky 1 kopku otavy.
Také na této polovině gruntu byla pojištěna druhá část výměnku pro Josefa Lauterbacha, jenž byl bratrem Františka Lauterbacha, držitele celého gruntu před rozdělením. Josef Lauterbach mohl až do své smrti užívat kousek pole „U suchých luk“ s výměrou asi 1 strych. František Lauterpach byl dále povinen svým sestrám Veruně a Kateřině, kdyby jim Bůh něco dobrého dáti ráčil a ony se vdáti měly, jedný každý jménem vejbitku na penězích po 4 kopách grošů a jedno telátko vydati.
Od stavení při hořejší straně byly 3 komory, 1 chlév, 1 kůlnička, perna u stodoly až pod mlat jedna. Zahrádky měl také polovinu při horní straně. Ve dvoře se nacházela také 1 studna, z které nový hospodář Františkovi Lauterbachovi z té studně nechá bráti, nikdy zbraňovati nemá, nobrž kdyby taková nějakou správu potřebovala, tenkráte oba dva jak Martin Bretšnajdr, tak i Lauterbach na takovou správu vésti mají a budou.
Tento grunt následovníma dluhy obtížen jest, totiž dluhy obilními:
do důchodu krušovského – 1 měřice ječmene, 4 měřice 8 věrtelů ovsa,
do podací kasy – 19 měřic 8 ½ věrtele žita, 13 měřic 7 ¾ věrtele ječmene, 18 měřic 8 věrtelů
ovsa,
Jakubovi Červenkovi – 3 věrtele žita, 2 věrtele ječmene,
Martinovi Královi – 2 věrtele žita.
Také z peněžitých dluhů zde zůstala polovina:
119 zlatých 33 krejcarů 2 ¼ feniku – královské kontribuce,
5 zlatých – do sirotčí kasy,
1 zlatý 30 krejcarů – do důchodu křivoklátského,
2 zlaté 58 krejcarů – do důchodu krušovského,
5 zlatých 15 krejcarů – rakovnickému varhaníkovi,
2 zlaté – Židu Heidlovi,
1 zlatý – Václavu Kejlovi.
Těchto peněžitých dluhů bylo celkem za 137 zlatých 16 krejcarů 2 ¼ feniku, což přepočteno na kopy grošů dělalo 117 kop 40 grošů. Spolu se 3 kopami grošů za ½ nepřítomné zádušní krávy se toto odečetlo od hlavní sumy, takže zůstalo k vyplacení dědicům 10 kop 20 grošů. Jednalo se o tyto částky a dědice:
po nebohém Václavovi Lauterpachovi dětem
3 zlaté 20 grošů – Anně, na Mše Svaté,
1 zlatý – po nebohém Jiřím Lauterbachovi vdově Lidmile,
dětem
1 zlatý – Anně, za Václava Krále vdané,
1 zlatý – Josefovi,
1 zlatý – Marii
1 zlatý – též Marii, po nebohém Kapounovi v Lužné vdané,
1 zlatý – Veronice,
1 zlatý – Kateřině,
0 zlatých – Františkovi, držiteli gruntu poněvadž dluhů přidělal, naprázdno vychází.
Martin Bretšnajdr platil dluhy takto:
1782 / 1 zlatý 30 krejcarů – platil dluh do důchodu křivoklátského,
1782 / 2 zlaté – rakovnickému varhaníkovi za 1 strych žita,
1782 / 1 zlatý – Václavu Kejlovi,
1783 / 3 zlaté 20 grošů – na Mše Svaté po nebohém Václavovi Lauterbachovi dětem, Anně,
1784 / 3 zlaté 15 krejcarů – platil dluh rakovnickému varhaníkovi, zbytek,
1785 / 2 zlaté 58 krejcarů – platil dluh do důchodu krušovského,
1785 / 1 kopa grošů – Ludmile, vdově po zemřelém Lauterbachovi, zbytek,
1787 – zůstává stát, aby dluhy platil,
1788 – zůstává stát, platí dluhy,
1789 / 2 zlaté 30 krejcarů – do sirotčí truhlice,
1790 / 1 kopa grošů – Anně, za Krále vdané,
1791 / 106 zlatých – platil dluh kontribuce,
1791 / 2 zlaté – Židu Heidlovi, zbytek,
1791 / 1 zlatý 10 krejcarů, tedy 1 kopa grošů – Josefovi,
1791 / 1 zlatý 10 krejcarů, tedy 1 kopa grošů – Marii,
1792 – platí dluhy,
1793 / 13 zlatých 33 krejcarů 2 ¼ feniku – platí kontribuci, zbytek,
1794 / 2 zlaté 30 krejcarů – platí do sirotčí kasy, zbytek.
V roce 1794 si vydlužil 30 zlatých z kasy zádušní Hudlické na dluhy.
1794 / 1 kopa grošů – Kateřině,
1795 – zůstává stát,
1796 / 1 kopa grošů – Veruně Lauterbachové,
1796 / 1 kopa grošů – Marii v Lužné,
1796 – platil dluh Jakubu Červenkovi, tedy 3 věrtele žita a 2 věrtele ječmene,
1796 – platil dluh Martinu Královi, tedy 2 věrtele žita.
V letech 1797 – 1807 zůstávají splátky stát, aby dluhy platil.
V roce 1807 vydlužil ze sirotčí kasy křivoklátské 100 zlatých, jenž se tuto per Juxtant
poznamenává.
Za roky 1808 – 1817 opět splátky zůstaly stát.
Do gruntovní knihy byl následně zapsán rozsáhlý šacunk tohoto gruntu v německém jazyce, nesoucí datum 14. ledna 1820. Pořídila ho skupina šacířů, jimiž byli Václav Štěch, mistr zednický, Jan Hlava, mistr tesařský, lubenský rychtář Josef Ransdorf a starší obecník lubenský Josef Janoušek.
A/ Obytné a hospodářské budovy:
V první budově byla obytná světnice 9 loket dlouhá[2] a 7 loket široká, 1 předsíň, 1 klenutá kuchyně, 1 komora 7 loket dlouhá a 7 loket široká. Pod komorou byl sklep, který byl 7 loket dlouhý a 3 lokte široký, dále 1 společný chlév, 1 sýpka s dřevěnou podlahou 6 loket dlouhá a 7 loket široká. Na konci budovy byla komora 6 loket široká, 7 loket dlouhá. Budova byla dřevěná na zděné podezdívce a byla kryta slámou. Její stav byl hodnocen jako prostřední. Zděná část byla prošacovaná za 300 zlatých, tesařská část na 600 zlatých.
Druhou budovou byla stodola s jedním mlatem a dvěma pernami, 17 loket dlouhá a 12 loket široká. Stodola byla ze dřeva vystavěná, slámou krytá, a byla ve špatném stavu. Prošacována byla na 100 zlatých.
Ve dvoře byla kamenem vyzděná studna 14 loket hluboká, s dřevěnou obrubní ve špatném stavu, s jedním železným řetězem, s rumpálem a klikou. Tato studna byla ve společném užívání s Františkem Lauterbachem z čp. 22. Byla prošacovaná za 100 kop groš.
Od obytné budovy ke stodole vedla zděná zídka dlouhá 7 sáhů[3] a široká 1 ½ lokte. Byla v dobrém stavu. Prošacována za 14 zlatých.
Obytné a hospodářské budovy byly dohromady prošacovány za 1 114 zlatých.
B/ Pozemky:
Následuje přehled jednotlivých polí s čísly parcelními, výměrou a oceněním. Všechny pozemky byly oceněny částkou 5 514 zlatých:
orných polí – 55 měřic 1 věrtel za
lada – 18 měřic 15 věrtelů,
louky – 4 měřice 5 věrtelů,
pastviště – 3 měřice 2 věrtele,
zahrady – 11 věrtelů,
les – 12 měřic 3 ½ věrtele.
C/ Fundus Instructus, tedy veškeré příslušenství:
Na gruntu byly 3 kusy dobytka:
1 černostrakatá sedmiletá kráva – 40 zlatých,
1 černostrakaté dvouleté tele – 35 zlatých,
1 červený jednoroční běhoun – 15 zlatých,
Ze zemědělského nářadí bylo zapsáno toto:
1 vůz se vším příslušenstvím v prostředním stavu – 100 zlatých,
1 pluh se vším příslušenstvím v prostředním stavu – 10 zlatých,
1 pár nových bran – 6 zlatých,
1 řezací stolice s noži v prostředním stavu – 6 zlatých,
1 dřevěný hák – 1 zlatý,
1 kopací motyka – 45 krejcarů,
1 železná lopata – 30 krejcarů,
2 hnojné vidle – 1 zlatý 12 krejcarů,
1 podávky na seno – 30 krejcarů,
1 kopáč – 15 krejcarů,
1 travní kosa – 1 zlatý 15 krejcarů,
2 drátěná obilní řešeta – 3 zlaté,
1 obilní věrtel s mírou – 1 zlatý
To vše bylo prošacováno za 221 zlatých 27 krejcarů.
Z obilí v zásobách na zrně bylo 4 ½ strychu pšenice za po 10 zlatých, tedy 45 zlatých a 11 strychů žita po 6 zlatých, tedy 66 zlatých. Dohromady za 111 zlatých.
Celý grunt byl prošacován 6 960 zlatých 27 krejcarů.
Dále byly v gruntovní knize vypsány všechny základní povinnosti:
74 zlatých 2 ¼ krejcaru – mimořádné císařsko královské daně,
2 zlaté 41 krejcarů – příspěvek na ubytování c. k. vojska,
62 zlatých 24 krejcarů – potažitá robota za 78 dní po 48 krejcarech,
3 zlaté 54 krejcarů – ruční robota za 13 dnů po 18 krejcarech,
54 krejcarů – gruntovní činže,
vrchnosti z obilí šestnáctý díl:
30 krejcarů – žita 2 věrtele po 4 zlatých za měřici,
18 ¾ krejcaru – ječmen 2 věrtele po 2 ½ zlatého za měřici,
15 krejcarů – oves 2 věrtele po 2 zlatých za měřici,
18 krejcarů – za ½ zádušní krávy příslušné k lubenskému záduší,
1 zlatý 30 krejcarů – školnímu učiteli ročně.
Když se pak od aktiv ve výši 6 960 zlatých 27 krejcarů odečetla pasiva 2 935 zlatých 40 krejcarů, zůstalo čistého jmění 4 024 zlatých 47 krejcarů.
Starý hospodář Martin Bretšnajdr zemřel 5. února 1820 bez poslední vůle. Jeho kontribučenský grunt v Lubné čp. 31 dle dědičné pořádnosti dne 10. října 1820 nejstaršímu synu Janu připadl, který ale dědičné právo na ten samý (grunt) bratru svému Jiřímu dobrovolně odstoupil, a to za sumu 1 833 zlatých 52 krejcarů. Smlouva o tom byla datována v Lubné 13. října 1825.
Povinnostě na tomž gruntě jsou následovní:
a/ Císařsko-královský zemský daně, magazin, lifrunk, foršpan, dle repartice.
b/ Milostivej knížecí vrchnosti skrze celej rok týhodně 1 ½ potažitou, pak od sv. Jana až do sv.
Václava 13 dní ruční robotu vykonávati.
c/ Do vrchnostenského důchodu roční ourok 54 krejcarů platiti.
d/ Do vrchnostenského obročenského ouřadu ročně 16tej díl vejsevku, a to sice ročně žita 2
věrtele, ječmena 2 věrtele, odváděti.
e/ Z půl nepřítomné železné krávy do zádušní kasy ročně 18 krejcarů platiti.
V obytné budově gruntu byly tyto místnosti: sednice, síň, kuchyně, komora, sklep, chlív, sejpka, komora. To vše bylo ze dřeva a doškama kryto. Ve dvoře byla dřevěná stodola a studna, která společně taky ke gruntu Františka Lauterbacha Nro. Cons. 22 přináleží.
Dle kontribučenského archu k tomuto gruntu tyto pozemky přináležejí:
orná pole – 55 měr 1 věrtel,
lada – 18 měr 15 věrtelů,
luka – 4 míry 5 věrtelů,
pastvišťata – 3 míry 2 věrtele,
zahrady – 11 věrtelů,
lesy – 2 měr 3 ½ věrtele.
Z dobytka byli zapsáni 2 starý koně valaši, 1 stará kráva, 2 jalovice, 1 běhoun, 1 tele, 1 prasátko. Seznam zemědělského nářadí obsahoval obvyklé věci: jeden vůz s příslušenstvím, 1 pluh též (s příslušenstvím), 1 brány též, 1 sekera, 1 motyka, 1 lopata, 2 drátěný řešeta, 1 řezací stolice s kosou, 1 travní kosa, 1 věrtel, 1 mazlík, jedny hnojní vidle, 1 podávky, 1 mouční truhla, a 6 strychů obilí.
Od obilí v slámě zde bylo 12 mandelů pšenice, 20 mandelů žita, 7 mandelů ječmene a 7 mandelů ovsa.
Naproti tomu povinen bude nastupující následovní dluhy a podíly vyplatiti:
30 zlatých vídeňského čísla – do zádušní kasy,
36 zlatých 10 ¾ krejcaru – do sirotčí kasy,
100 zlatých – též do sirotčí kasy,
20 zlatých – Kateřině Knorové do Lubný,
8 zlatých – do Krakova železníku,
6 zlatých – za žito Františkovi Buršovi do Příčiny,
4 zlaté – za ječmen Františkovi Buršovi do Příčiny,
5 zlatých – Václavovi Brettšneidrovi do Lubný,
562 zlatých 38 7/8 krejcaru - obilí do kontribučenský sejpky:
žita – 52 měr 2/16 věrtele po 5 zlatých 20 krejcarech
= 278 zlatých vídeňského čísla,
ječmen – 28 měr 13 3/16 věrtele po 3 zlatých 53 krejcarech
= 111 zlatých 54 ¾ krejcaru,
oves – 68 měr 3 3/16 věrtele po 2 zlatých 32 krejcarech
= 172 zlatých 55 1/8 krejcaru.
125 zlatých – věno vdově Františce, v konvenční měně za 50 zlatých,
408 zlatých – pak 8 ovec po 6 zlatých, 1 vola za 70 zlatých, 1 krávu za 40 zlatých, 1 vůz
za 75 zlatých vídeňského čísla,
podíly:
75 zlatých 34 krejcarů – Janovi,
75 zlatých 34 krejcarů – Antonínovi,
75 zlatých 34 krejcarů – Jiřímu.
75 zlatých 34 krejcarů – Václavovi,
75 zlatých 34 3/8 krejcaru – Anně,
75 zlatých 34 krejcarů – Marii.
Celkem tyto dluhy a podíly činily 1 833 zlatých 52 krejcaru.
Nový hospodář Jiří Bretšnajdr se zavázal poskytnout matce stejný výměnek, jako dědu Jiří(mu) dali, totiž teplý byt v sednici, domovní komoru, nad zadní komorou hůru, pak každoročně žita 5 strychů, pšenice 2 strychy, ječmena 2 strychy, pro všeho dobytka dlouhý slámy 1 kopu, a drobný 2 mandele, sena 2 centy, otavy 1 cent, pak 1 strych pole, prostřední díl mezi „Hučoic jámana“ a kus pole na 1 strych erteplů, kde hospodář sázet bude. Po zemření mateři, dědic Jan polovic toho vejminku až do smrti obdržeti má.
Podle obligace z 1. března 1825 si hospodář vypůjčil z křivoklátské sirotčí kasy 100 zlatých vídeňského čísla.
Dne 27. září 1852 bylo do gruntovní knihy zapsáno, že na základě předložených kvittancí vkládá se Jiřímu Bretšnajdrovi výmaz následujících dluhů na živnosti lubenské č. 31 vězících, totiž:
1. podle kvitance správce obecní sejpky pavlíkovské u 29. srpna 1852 výmaz obilních dluhů,
pokud 55 měr 1/6 věrtele žita převisuje,
2. dle kvitance Kateřiny Knorové ze 16. dubna 1837 výmaz její pohledávky ve výši 20 zlatých
vídeňského čísla,
3. dle kvitance Marie Bretšnajdrové provdané Knorové z 19. ledna 1834 výmaz její
pohledávky ve výši 75 zlatých 37 ¾ krejcaru vídeňského čísla,
4. dle kvitance Václava Bretšnajdra z 27. ledna 1834 výmaz jeho pohledávky na 75 zlatých
34 krejcarů vídeňského čísla,
5. dle kvitance Anny Bretšnajdrové z 27. ledna 1834 výmaz jeho pohledávky na 75 zlatých
34 krejcarů vídeňského čísla,
6. dle kvitance Františka Burcse z 28. srpna 1852 výmaz jeho pohledávky na 10 zlatých
vídeňského čísla.