Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 17  (oddělen od čp. 5)
 

     Podle zápisu z 9. prosince 1682 rozdělil Matěj Lauterpach majíce při svém na listu 40. zapsaným gruntu (čp. 5) jeden lán dědin orních a nemohouce takový hospodářství zastati, z něho jest půl lánu Jiříkovi Blažejovi ... odprodal za sumu 18 kop grošů, které ročně po 1 kopě grošů Matějovi Lautrpachovi vyklásti má.[1] 

     V letech 1683 – 1693 Jiří Blažej v osmi splátkách po 1 kopě grošů vyplatil Matějovi Lautrpachovi celkem 8 kop grošů.

     Tuto chalupu koupil Jiří Matěj Blažej v roce 1682 za 18 kop grošů, když byl od gruntu Matěje Lauterpacha oddělen s polovinou lánu polí.[2] Do roku 1692 zaplatil 8 kop grošů a má

tedy má doplatit ještě 10 kop grošů v ročních splátkách po 1 kopě grošů.

     V letech 1693 - 1699 zaplatil Jiří Blažej v sedmi splátkách Matějovi Lautrpachovi celkem 7 kop grošů, v roce 1700 položil 3 kopy grošů. Měl tedy grunt zaplacený.

     Jiřík Blažej, sejdouce smrtí časnou, po něm pozůstalý syn Tomáš ujmouce grunt tento dle odkazu svého nebohého otce za částku 50 kop grošů. Ročně měl splácet po 1 ½ kopě grošů. Zápis byl do gruntovní knihy učiněn 28. ledna 1718.

     Na gruntě měl jednoho bratra a jednu sestru. Ty měl podle možností vyplatit, když to budou potřebovat.

     Těch 50 kop grošů mělo připadnout dětem po Jiříkovi Blažejovi, každému po 8 kopách 20 groších: Martin, Jan, Mařena, Josef, Tomáš – držitel gruntu, Dorota.

     Tomáš Blažej nejdříve, v roce 1718, odepsal z dluhu svůj podíl, tedy 8 kop 20 grošů. Pak postupně vyplatil všechny své sourozence:

Jana – po 2 kopách grošů v letech 1718, 1721, 1722, a 2 kopy 20 grošů v roce 1724,

Martina – po 2 kopách grošů v letech 1719, 1723, 1725, 1729, a 20 grošů v roce 1737,

Mařenu – po 2 kopách grošů v letech 1720, 1726, 1728 a 2 kopy 20 grošů v roce 1731,

Dorotu – po 2 kopách grošů v letech 1727, 1730, 1732, a 2 kopy 20 grošů v roce 1735,

Josefa – po 2 kopách grošů v letech 1734, 1736, a 4 kopy 20 grošů v roce 1737,

     Smlouvou z 11. prosince 1759 po smrti Tomáše Bláhy[3] a jeho manželky, jejich syn Martin Bláha převzal zděděnou chalupu prošacovanou na 65 kop grošů.

     Náleželo k ní 41 strychů 2 ½ věrtele orných, 2 strychy ladem ležících polí a 5 strychů porostlin. Z obilí na zimu vysetého byl 1 strych pšenice a 10 strychů žita. Obilí ve slámě bylo 7 mandelů pšenice, 8 mandelů pšenice, 2 mandele ječmene a 6 mandelů ovsa. Ve chlévě byly 3 voli, 1 kráva, 1 jalovice, 9 ovcí a 1 prasnice. Z nábytku zde byl 1 vůz, 1 pluh, 1 brány, 1 táhlo a 1 závěrka.

     Částka 65 kop grošů měla být rozdělena mezi sourozence Bláhovy takto:

 5 kop grošů – na mše svaté za zemřelé rodiče,

15 kop grošů – Martinovi, držiteli gruntu,

15 kop grošů – Vojtěchovi,

15 kop grošů – Marii, vdané za Jana Černého,

15 kop grošů – Apolonie, za Václava Bretšnejdra vdané.

     Martin Bláha odepisoval spoludědicům peníze za chalupu takto:

Vojtěchovi – po 2 kopách grošů v letech 1761 a 1762,

Mařeně, za Jana Černého vdané – po 2 kopách grošů v letech 1763 a 1768,

Polexině neboli Apoleně, za Václava Bretšnajdra vdané – po 2 kopách grošů v letech 1764,

                                                                                             1767, 1769,

Martin, držitel gruntu odepsal sobě – 2 kopy grošů v roce 1766,

na mše svaté za zemřelé rodiče – po 2 kopách v letech 1760, 1765 a 1 kopa grošů v roce 1766.

     Martin Bláha ujal grunt v roce 1759 po svém nebožtíkovi otci Tomáši Bláhovi za sumu 65 kop grošů míšeňských.[4] Do roku 1769 vyplatil dědicům 21 kop grošů, takže zůstalo k doplacení 44 kop grošů, a to po 2 kopách ročně dětem po Tomášovi Bláhovi:

13 kop grošů – Martinovi, držiteli gruntu,

11 kop grošů – Vojtěchovi, po něm dětem,

11 kop grošů – Marii, vdané za Jana Černého,

  9 kop grošů – Apoleně, vdané za Václava Bretšnajdra.

     Martin Bláha pak splácel takto:

1770 / 2 kopy grošů – držiteli gruntu,

1771 / 2 kopy grošů – Apoleně, vdané za Václava Bretšnajdra,

1772 / 2 kopy grošů – držiteli gruntu,

1773 / 2 kopy grošů – Apoleně, vdané za Václava Bretšnajdra,

1774 / 2 kopy grošů – držiteli gruntu,

1775 / 2 kopy grošů – Marii, vdané za Jana Černého,

1776 / 2 kopy grošů – držiteli gruntu,

1777 / 2 kopy grošů – Vojtěchovi, po něm synu Václavu,

1778 / 2 kopy grošů – držiteli gruntu,

1779 / 2 kopy grošů – Vojtěchovi, po něm dětem,

1780 / 2 kopy grošů – Marii, vdané za Jana Černého,

1781 / 2 kopy grošů – Apoleně,

1782 / 7 kop grošů – Při držaných soudech dokazuje, že po nebohém Vojtěchovi Bláhovi synu

                                  Václavovi na jeho podíl 4 kusy ovčího dobytka jest vydal.

1783 – zůstává stát, aby vypsané kopy Apoleně zaplatil,

1784 / 2 kopy grošů – Marii, za Jana Černého vdané, po ní 3 dětem,

1785 / 3 kopy grošů – Apoleně, za Václava Bretšnajdra vdané, zbytek,

1787 / 3 kopy grošů – Marii, za Jana Černého vdané, po ní dětem, zbytek,

1788 / 5 kop grošů – držiteli gruntu.

     Touto poslední splátkou měl František Bláha všechny podíly zaplaceny.

     Podle smlouvy z 5. listopadu 1792, s vrchnostenským povolením z 25. dubna 1792, Martin Bláha jsouce věkem velmi sešlý, pročež netroufaje sobě ten svůj v užívání mající grunt v dobrém stavu podržeti, takový synu svému Martinovi ze své dobré otcovské vůle ... za sumu hlavní 322 zlatých 30 krejcarů jemu odevzdati a připsati dal.

     Ke gruntu patřilo 67 orných a 13 9/16 měřice ladem ležících polí, 1 1/16 měřice zahrad, 4 6/16 měřice loučného, 13/16 měřice pastvišť a 18 31/6 měřice porostlin. Všechna stavení byla ve špatném stavu.

     Nový hospodář, syn Martin Bláha, na dobytku a nářadí obdržel:

50 zlatých – 2 voly,

                 – 1 krávu, z který nastupující hospodář povinen bude svým 3 sestrám Barboře,

                    Veruně a Alžbětě, jedný každý jednu dvouletou jalovici odchovat a neb za

                    takovou jedný každý 8 zlatých na hotovosti složiti.

  8 zlatých – 3 ovce,

10 zlatých – 1 vůz velmi sešlý,

  3 zlaté – 1 pluh, 1 brány,

  2 zlaté 30 krejcarů – 1 závěrku 1 táhlo, 1 klanečník, 4 líšně,

  1 zlatý 15 krejcarů – 1 sekeru, 1 motyku, 1 vidle, 1 kopáč, 1 železnou lopatu,

  2 zlaté – 1 řezací stolici s kosou,

  2 zlaté 15 krejcarů – 1 letní žebřiny, 1 fasunk, 1 sáně,

  1 zlatý 15 krejcarů – 1 hrabici s kosou, 1 travní kosu.

     Z obilí vysetého na zimu a na jaro bylo:

  8 zlatých – pšenice 2 strychy po 4 zlatých,

22 zlatých – žita 11 strychů po 2 zlatých,

  4 zlaté 30 krejcarů – ječmene 3 strychy po 1 zlatém 30 krejcarech,

  1 zlatý – čočky ½ strychu po 2 zlatých,

  5 zlatých 15 krejcarů – ovsa 7 strychů po 45 krejcarech.

     Součet aktiv činil 443 zlatých 30 krejcarů. Od toho se odečtou peněžité dluhy, tedy staré kontribuce ve výši 26 zlatých 33 krejcarů 5 feniků, takže zůstává k doplacení v ročních splátkách po 10 zlatých celkem 416 zlatých 56 krejcarů 1 fenik, takto:

47 zlatých 19 krejcarů – otci Martinovi Bláhovi, resp. na Mše Svaté za něho,

47 zlatých 19 krejcarů – mateři Anně,

dětem:

47 zlatých 19 krejcarů – Vojtěchovi,

47 zlatých 19 krejcarů – Anně,

47 zlatých 19 krejcarů – Dorotě,

47 zlatých 19 krejcarů – Barboře,

47 zlatých 19 krejcarů – Veruně,

47 zlatých 19 krejcarů – Alžbětě,

47 zlatých 19 krejcarů – Martinovi.

     Ještě zde zůstal dluh obilní s placení in natura, tedy 16 měřic žita, 6 měřic ječmene a 4 měřice ovsa.

     Odstupující hospodář si pro sebe a svou manželku pojistil na tomto gruntu výměnek, spočívající v tom, že každoročně budou od nastupujícího hospodáře dostávat 4 měřice pšenice, 10 měřic žita, 4 měřice ječmene a 1 měřici hrachu. Pro svůj dobytek měli dostávat 2 centnýře sena, 1 centnýř otavy, 3 mandele dlouhé a 3 mandele krátké slámy. Na zelí a erteple měli k disposici 2 záhony tam, kde hospodář sázeti bude. Ze všeho ovoce budou mít čtvrtý díl. Pokud by jeden z manželů zemřel, bude druhý pobírat jen polovinu tohoto výměnku.

     Nový hospodář Martin Bláha se měl postarat ještě o jednoho svého bratra a pět sester. Vojtěchovi měl poskytnout po otcově smrti do srovnání dobré vůle byt v teplé světnici, 1 komoru, 1 chlév, nad tím chlévem hůrku, též 2 strychy pole na „Na boru“. Každé z pěti sester, kdyby jim Bůh nějaké štěstí souditi měl a ony se provdati měly, byl povinen vystrojit svatební oběd nebo místo něho složit 5 zlatých v hotovosti.

     V roce 1792 při držaných soudech stojíce starý hospodář Martin Bláha před knihama purgrechtníma, vysvědčení dává, že Vojtěchovi Bláhovi 30 zlatých v hotovosti dlužen jest, který v zápisu Martina Bláhy vynechány byly, pročež jeho dobrá vůle jest z jeho a mateřského podílu, jenž tehdy se odpisujou a Vojtěchovi Bláhovi se připisujou.

     Na to se odpisujou:

15 zlatých – otci Martinu Bláhovi,

15 zlatých – mateři Anně,

10 zlatých – položil svrchu psanému Vojtěchovi Bláhovi,

     Martin Bláha mladší pak splácel takto:

1792 / 26 zlatých 33 krejcarů 5 feniků – platil dluh kontribuce, zbytek,

1793 / 10 zlatých – Vojtěchovi Bláhovi,

     V roce 1794 si Martin Bláha vypůjčil 50 zlatých ze zádušní kasy milostínské na stavení.

1795 / 14 zlatých 19 krejcarů – po smrti starého hospodáře Martina Bláhy mu nový hospodář

                                                  pohřeb vystrojil,

1795 / 10 zlatých – starý hospodář zůstal dlužen 10 zlatých Karlíkovi Josefu Konopáskovi(?),

                               jenž podobně otci se odpisují.

1795 / 2 zlaté 20 krejcarů – položí na Mše Svatý za +Martina Bláhu, zbytek.

1796 / 4 zlaté – mateři Anně,

1796 / 1 zlatý – na Mše Svaté za Martina Bláhu,

1797 / 10 zlatých – Vojtěchovi Bláhovi jménem dluhu,

1798 / 3 zlaté – mateři Anně,

1798 / 7 zlatých – na Mše Svaté za Martina Bláhu,

1799 / 7 zlatých – mateři Anně,

1800 / 7 zlatých – Vojtěchovi,

1801 / 7 zlatých – Vojtěchovi,

1802 / 7 zlatých – Vojtěchovi,

1803 / 7 zlatých – Vojtěchovi,

1804 – Nápadníci z téhož gruntu již docela zaplaceni jsou, což se poznamenává.

    Podle smlouvy ze 16. ledna 1804 prodal Martin Bláha a jeho manželka Teresie svůj grunt Antonínovi Liprtovi ze Sence za trhovou cenu 4 540 zlatých.

     Ke gruntu patřilo:

orných polí – 22 jiter 640 3/6 sáhu čtverečného,

lad – 26 jiter 1549 3/6 sáhu čtverečného,

luk – 1 jitro 751 3/6 sáhu čtverečného,

pastvisk – 431 sáhů čtverečných,

zahrady – 966 1/6 sáhu čtverečného.

     Součástí ceny bylo na zimu vyseté obilí, tedy 3 ½ strychu pšenice, 11 strychů žita a pak také všechen forotní hnůj.

     Kupující složil zálohu 200 zlatých hned při podpisu smlouvy, zbylých 4 340 zaplatí prodávajícímu do 14 dnů. Od podpisu smlouvy také kupující na sebe bere všechny daně a břemena. Všechny dluhy, které na gruntu váznou, na sebe berou prodávající, a kupujícího takového placení docela zbavoujou.

     Kupující také veškeré výměnky na sebe bere a je bez pobízení řádně dávati bude. Zejména mateři prodávajícího byt teplý a pokojný, komoru, chlív a hůru, dálejc pro vyživení každej rok pšenice 2 měřice, žita 5 měřic, ječmena 2 měřice, hrachu 8 věrtelů, pro dobytek sena 1 centnýř, otavy 1 centnýř, dlouhý slámy 1 ½ mandele a drobný 1 mandel. Na zelé a erteple kde hospodář sázeti bude 1 záhon a od ovoce osmý díl.

     Vojtěchu Bláhovi, bratrovi prodávajícího, nový hospodář dáti povinen bude byt v teplý sednici, 1 komoru, 1 chlív, a nad tím chlívem hůrku, též 2 strychy pole „Na boru“, až do jeho smrti.

     Antonín Liprt vzal na sebe dluh ve výši 50 zlatých, jež si v roce 1794 vypůjčil Martin Bláha mladší ze záduší milostínského. Podle obligace z 1. dubna 1804 si Antonín Liprt vypůjčil od Františka Stenkla z Mutějovic 1 200 zlatých.

     Následuje zápis ze 3. dubna 1804, kterým Vojtěch Bláha potvrzuje, že prodal svůj výměnek, tedy byt na tomto gruntu, nastupujícímu hospodáři za 10 zlatých. Právo doživotně užívat 2 strychy pole si ponechává. Po jeho smrti toto pole připadne zpět ke gruntu.

     Smlouvou ze 30. dubna 1806 vyměnil Antonín Lipert tento grunt se seneckým Václavem a Jiříkem Bretšnajdrovými za jejich chalupu v Senci čp. 21 a všechny polnosti, patřící v Senci k čp. 45, a to jak kontribučenský, tak i emphyteutický krunty, pole, luka a zahrady, se vším příslušenstvím. Antonínu Lipertovi patom patřila chalupa v Senci čp. 21 a Václavu a Jiřímu Bretšnajdrovým chalupa v Lubné čp. 17.

    Dluh k záduší milostínskému ve výši 50 zlatých s 5 % úrokem, který byl pojištěn na tomto gruntu, má na kruntu N. Cons. 17 pozůstati a Brettšnajdrům k placení připadnouti má.

     Na gruntu vázla tato daňová a platební břemena vůči vrchnosti:

15 zlatých 3 ¼ krejcaru – královský kontribuce dle Subrepartice,

16 zlatých – jménem Roboty dle urovnání Milostivé Vrchnosti,

53 ½ krejcaru – stálého ouroku,

Dále šestnáctého dílu Milostivé vrchnosti 1 ½ čtvrtce žita, 1 čtvrtec ječmene a 2 čtvrtce ovsa.

     Václavu Bretšnajdrovi zůstává jeden kruntovní dluh 25 zlatých, který je na chaloupce v Senci čp. 21.

     Si Jiřík Bretšnajdr vymiňuje tu vystavenou chaloupku ze sepjky, to jest jen to stavení za svou vlastnosti. Také si vymínil to vrchnostenský pole „V seneckým rybníku“až do konce jeho pachtu sám užívati a činži platiti.

     Antonín Lipert přijímá tu chalup Nr. 21 v Senci se všemi staveními, polnostmi, zimní a jarní osení, včetně všech výdajů spojených s výměnou souvisejí. Stejně tak oba Bretšnajdrové přijímají grunt v Lubné čp. 17. Ti budou také zachovávat v platnosti všechny výměnky, které jsou pojištěné na tomto lubenském gruntu.

     Pokud by jedna nebo druhá strana od této smlouvy chtěla ustoupit, pak by druhé měla vyplatit 400 zlatých na hotovosti.

     S rokem 1805 je v gruntovní knize zápis o půjčce 100 zlatých z kasy sirotčí křivoklátské. Poznámka z roku 1807 hovoří o půjčce Václava a Jiřího Bretšnajdrových na dalších 100 zlatých do kasy záduší třtického.

     V gruntovní knize pak následuje zápis z 20. března 1814, v němž se píše, že Václavovi Brettšnaidrovi již majícímu jednu čtvrť, skrze gruntovní knihu fol. 249 p. v., et fol. 250 pojištěnou[5], otec jeho Jiří Brettšnaidr dílem skrze sešlost věku, dílem že z nejvyššího nařízení se již nepovoluje grunty rozděliti a odevzdává i svou čtvrt se všemi břemeny, povinnostmi a užitky, jak on ji sám užíval a neb užívati mohl za 360 zlatých na ten způsob, že Václav Brettšnaidr nyní celou polovic jako vlastnost míti má.

     Mimo toho odevzdal Jiří Bretšnajdr synu Václavu Bretšnajdrovi také na zimu vyseté obilí, tedy 1 ½ strychu pšenice a 7 strychů žita.

     Nastupující hospodář bude povinen vyplatit svým sourozencům tyto částky:

82 zlatých – Janu Bretšnajdrovi,

82 zlatých – Františkovi,

82 zlatých – Josefovi,

82 zlatých – Josefě,

82 zlatých – Anně.

      Nastupující hospodář také na sebe bere dluhy do sirotčí i zádušní kasy, kasovní obilí a následující lidské dluhy:

Janu Koutníkovi z Pavlíkova:

20 zlatých – za 1 strych pšenice,

16 zlatých – za 1 strych ječmene,

  3 zlaté 36 krejcarů – úroky za 2 roky,

11 zlatých – Janu Vlčkovi do Lužné.

     Jiří Bretšnajdr, otec odstupující, si na tomto gruntu pojistil takový výměnek, že dostane v roce 1814 čtvrtý mandel z obilí na zimu vysetého, tedy 1 ½ strychu pšenice a 7 strychů žita, dále pak žito v hnoji všecko, a z pšenice v hnoji polovic, a z ostatního obilí co v hnoji není 4 mandel. Po roce 1814 bude nový držitel gruntu povinen svému otci poskytnout byt teplý, na zrně 2 strychy pšenice, 5 strychů žita, 2 strychy ječmene, 1 věrtel luskového obilí, 1 záhon erteplů, 1 záhon kolníku, tam kde on sám sázeti bude, pak 2 mandele dlouhé a 20 otýpek drobné slámy, 1 centnýř sena a 1 centnýř otavy.

     Kdyby se Josef Bretšnajdr z vojny navrátil, pak by měl mít k disposici byt a komoru s tím chlívem, který nyní Bláhová užívá.

     Podle obligace ze 30. listopadu 1818 si Václav Bretšnajdr vypůjčil 70 zlatých vídeňského čísla od Lazara Löwyho z Křivoklátu.

     S datem 8. března 1821 byl do gruntovní knihy zapsán rozsáhlý šacunk tohoto gruntu, patřícímu Václavu Bretšnajdrovi, v německém jazyce.

     První část se věnovala popisu obytných a hospodářských stavení:

250 zlatých - V prvním pořadí byla zapsána 1 obytná světnice, 1 předsíň (Vorhaus) s klenutou

                      kuchyní, 1 koňská maštal, 1 dobytčí chlév, 1 kůlna na vozy. Toto stavení bylo  

                      33 lokte široké a 8 loket dlouhé, celé ze dřeva vystavěné na zděné podezdívce

                      a slámou kryté, vše v prostředním stavu.

 155 zlatých 30 krejcarů – Ve druhém pořadí byly 2 sýpky, 2 kůlny a dobytčí chlév. Toto vše 

                                           bylo 20 loktů dlouhé a 8 loktů široké, celé ze dřeva vystavěné na

                                           zděné podezdívce a slámou kryté, vše v prostředním stavu.

  45 zlatých 30 krejcarů – Ve třetím pořadí byl 1 chlév s 1 komorou na nářadí. Vše bylo

                                         18 loktů dlouhé a 7 loktů široké, celé ze dřeva vystavěné na zděné

                                         podezdívce a slámou kryté, ve špatném stavu.

155 zlatých 30 krejcarů – Ve čtvrtém pořadí byla 1 stodola s 1 mlatem a 1 pernou. Byla 23

                                          loket dlouhá a 10 loket široká, byla slámou krytá a byla ve špatném

                                          stavu.

  55 zlatých 30 krejcarů – Ve dvoře byl klenutý sklep 6 loket dlouhý a 4 lokte široký. Byl také

                                         slámou krytý a byl v dobrém stavu.

  22 zlatých – Dále při gruntu byla 1 kamenná zídka 11 lokte dlouhá a 1 loket vysoká,

                      v dobrém stavu, po 2 zlatých za loket.

     Následoval podrobný přehled jednotlivých pozemků s parcelními čísly, výměrou a cenou:

orných polí - 66 měřic,

ladem ležících polí – 4 měřice 5 věrtelů,

luk – 4 měřice 7 věrtelů,

porostlin – 13 věrtelů,

zahrad – 1 měřice 13 věrtelů,

lesa – 6 jochů 129 sáhů čtverečných.

     Dobytek:

75 zlatých – 1 černohnědý sedmiletý tažný vůl,

50 zlatých – 1 tmavě červená tříletá kráva,

30 zlatých – 1 bledě červená dvouletá jalovice,

15 zlatých – 1 tmavě červená jednoletá jalovice,

20 zlatých – 1 černo hnědý jednoletý tažný vůl,

36 zlatých – 4 ovčí matky po 9 zlatých,

10 zlatých – 2 jednoleté ovce jalové,

24 zlatých – 2 dvouleté prasnice po 12 zlatých.

     Zemědělské nářadí:

95 zlatých – vůz se vším příslušenstvím v dobrém stavu,

12 zlatých – pluh se vším příslušenstvím v dobrém stavu,

  5 zlatých – 1 bramborový pluh,

12 zlatých – 2 brány, z toho jedny nové a jedny v dobrém stavu,

10 zlatých – 1 řezací stolice s nožem v dobrém stavu,

10 zlatých 30 krejcarů – 3 sekery, 1 pila, 1 svorka, vše v dobrém stavu,

  2 zlaté 15 krejcarů – 1 rýč, 1 železná lopata, 1 motyka, vše v dobrém stavu,

  2 zlaté 15 krejcarů – 3 vidle, 1 kopáč, 1 podávky, vše v prostředním stavu,

  6 zlatých 30 krejcarů – 3 drátěná obilní síta, 1 obilní řešeto, vše v dobrém stavu,

  9 zlatých – 3 velké řetězy,  

  1 zlatý – 1 obilní věrtel, 1 obilní míra okovaná železnou obručí, v dobrém stavu,                                        

  1 zlatý 30 krejcarů – 1 otočný brusný kámen s železnou klikou, v dobrém stavu

  1 zlatý 30 krejcarů – 2 travní kosy, v prostředním stavu

  2 zlaté – 1 obilní kosa, v prostředním stavu

45 krejcarů – 4 obilní srpy, v prostředním stavu

     Na zimu bylo vysetého obilí za:

  66 zlatých – pšenice 5 strychů 2 věrtele po 12 zlatých,

106 zlatých – žita 13 strychů 1 věrtel po 8 zlatých.

     Součet aktiv činil 4 242 zlatých 15 krejcarů, což bylo tvořeno těmito položkami:

  684 zlatých – obytné a hospodářské budovy,

2955 zlatých – pozemky,

  431 zlatých 15 krejcarů – hospodářská zvířata a zemědělské nářadí,

  172 zlatých – zaseté obilí.

     Seznam dluhů začíná přehledem základních povinností držitele tohoto gruntu:

62 zlatých 56 krejcarů – císařsko-královské daně, k placení ročně,

  2 zlaté 49 krejcarů – příspěvek na ubytování vojska,

43 krejcarů – příspěvek na stavbu a údržbu cest,

šestnáctý díl vrchnosti:

45 krejcarů – žita 1 ½ věrtele po 8 zlatých,

22 ½ krejcaru – ječmene 1 věrtel po 6 zlatých,

30 krejcarů – ovsa 2 věrtele po 4 zlatých,

lubenskému školnímu učiteli:

1 zlatý – žita 2 věrtele,

45 krejcarů – pšenice 1 věrtel,

22 ½ krejcaru – ječmene 1 věrtel,

dále pak

54 krejcarů – gruntovní daň,

39 zlatých – za ruční robotu za 156 dnů po 15 krejcarech.

     Součet těchto povinností činil 110 zlatých 7 krejcarů. Byly úročeny 5 procenty. Součet těchto a všech ostatních pasiv činil 2 202 zlatých 20 krejcarů. Po odpočtu těch pasiv od sumy aktiv, bylo čisté jmění na gruntu vyjádřeno částkou 2 039 zlatých 55 krejcarů vídeňského čísla.

     Podle obligace z 1. února 1821 dlužil Václav Bretšnajdr do důchodu křivoklátského 300 zlatých.

     K 10. červenci 1828 byl zápisem do gruntovní knihy pojištěn obilní dluh do podací kasy, a to: žita – 52 měřic 14 2/16 věrtele,

     ječmene – 21 měřic 9 2/16 věrtele,

     ovsa – 62 měřic 5/16 věrtele.

     Následuje zmínka o svatební smlouvě, uzavřené 7. ledna 1827 mezi Václavem Bretšnajdrem z Lubné a Veronikou Štíbrovou z Lubné. Ta přinesla věnem 280 zlatých konveční měny, dále pak 2 krávy, 6 ovcí a ostatního nářadí.

     Podle protokolu sepsaného dle kvitancí 13. zuáří 1839, zaplatil Václav Bretšnajdr tyto částky:

32 zlatých 48 krejcarů – Františku Bretšnajdrovi,

32 zlatých 48 krejcarů – Josefu Bretšnajdrovi,

32 zlatých 48 krejcarů – Josefě Bretšnajdrové,

32 zlatých 48 krejcarů – Anně Bretšnajdrové,

15 zlatých 50 ½ krejcaru – Janu Koutníkovi,

11 zlatých – Janu Vlčkovi,

70 zlatých – Marie Löwyové,

82 zlatých – Janu Bretšnajdrovi.

     Další zápisy se nacházejí v další lubenské gruntovní knize, kdy držitelem gruntu byl Václav Bretšnajdr.

 

 

---