Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 18

 

     Smlouvou z 15. července 1599[1] Jakub Vlček ze vsi Lubný prodal a vzdal grunt svůj ve vsi Lubný, na kterým seděl, a to Jírovi Knorovi za 200 kop grošů míšeňských. Ten převzal grunt se dvěma koňmi, 1 pluhem, 1 vozem, 1 volkem a 6 kozami, 1 sviní, 5 slepic, 5 husí. Starý hospodář si vymínil, že ze všeho vobilí třetí mandel při sklizni vzíti má, též třetí kopku sena. Z toho výměnečného obilí měl Jakub Vlček do vrchnostenského důchodu odevzdat třetí díl ospů.

     Jíra Knor složil 40 kop grošů závdavku hned při zápisu. Dále ihned Léta Páně 1600 při času Masopustu složiti má 6 kop a potom každého roku až do zaplacení celé trhové sumy.

     Dne 19. března 1599 (v pátek po neděli Postní Oculi) Jíra Knor složil jest peněz gruntovních za rok 1599, tedy 6 kop grošů, jejichž příjem Jakub Vlček kvituje.

     Kolem roku 1600 vlastnil grunt Jíra Knor, jenž ho koupil od Vlčka za 200 kop grošů míšeňských.[2] Jako závdavek složil 40 kop grošů, dvoje gruntovní peníze splatil po 6 kopách, tedy 12 kop grošů. K doplacení zůstalo 148 kop grošů, které náležejí Jakubu Vlčkovi.

    V letech 1603 – 1605 splácel Jíra Knor k rukám Jakuba Vlčka pravidelně po 6 kopách grošů.

     Ve čtvrtek po slavném hodu narození pána Krista, tedy 30. prosince 1604, prodal Jíra Knor grunt Divišovi Vartovskému za 180 kop grošů se závdavkem 50 kop a s povinností splácet zbytek po 6 kopách ročně. V letech 1605 – 1606 platil Diviš Vartovský každý rok Jakubu Vlčkovi po 6 kopách grošů.

     Hned v outerý po neděli Exaudi (9. května 1606) koupil tento grunt Jíra Knor od Diviše Vartovského zpět, a to opět za 180 kop grošů. Dále se vypočítávají dluhy, které má Jíra Knor zaplatit po 6 kopách ročně:

45 kop grošů – závdavek,

12 kop grošů – hned při smlouvě vyplatil Jíra Knor panu Vartovskému,

10 kop grošů – dluh panu hejtmanu od téhož Vartovského panu hejtmanu povinného

                        Václavovi Noskovi, písaři důchodnímu, jsouc od něho přijaty a odvedeny

                        při svatém Václavě příštím,

  6 kop 30 grošů – dlužný osep za rok 1605 do vrchnostenského důchodu,

14 kop grošů – Divišovi Vartovskému,

82 kopy 30 grošů – Jan Knor si tuto částku odepsal ze svého dluhu, zřejmě jako sumu, kterou

                               měl dostat z předchozího prodeje gruntu Divišovi Vartovskému.

     Pan Diviš Vartovský složil ještě 6 kop grošů Václavu Noskovi, písaři důchodnímu křivoklátskému, což ten potvrzuje.

     Patrně v roce 1607 Jíra Knor zemřel. Zanechal vdovu Annu a dva syny. Ta splácela vejrunky Jakubu Vlčkovi takto:

  7.  3.1608 / 8 kop grošů – platila vdova se svými syny,

23.  3.1609 / 6 kop grošů – další 2 kopy přijal Václav Nosek  na místě Diviše Vartovského,

1610, 1611, 1612, 1613 / po 6 kopách grošů – platila vdova se svými syny,

1614 – 1618, 1620 / 6 kop grošů – Anna, vdova, spolu s Jírou Knorem, synem svým,                                  

     Dne 17. února 1622 koupil tento grunt Petr Knor za 115 kop grošů míšeňských. Jako závdavek měl složit 15 kop, avšak při zápisu složil do vrchnostenského důchodu jen 7 kop. Byla to část peněz za ospy[3], jež neodvedl Jiří Knor. Druhý díl závdavku měl být splacen do příštího svátku sv. Václava.

     Petr Knor v roce 1623 doplatil 8 kop závdavku, z čehož bylo dáno rychtáři 36 grošů na dluh nebohého Jiřího Knora a 7 kop 24 grošů do vrchnostenského důchodu na zaplacení ospů. V roce 1625 a 1626 nezaplatil nic. V roce 1627 zaplatil do vrchnostenského důchodu 3 kopy grošů za zadržalé ospy, v roce 1629 zaplatil 5 kop grošů opět za ospy, a v roce 1630 nezaplatil nic.

     Petr Knor zemřel před rokem 1645. Zanechal manželku a sirotky.

     Smlouvou z 30. července 1645 koupil tento grunt spálený a pustý Jíra Venouš[4] za 25 kop grošů bez závdavku. Ročně měl platit 1 kopu 30 grošů. Na tři roky se mu také odpustil podělky,

     Dne 26. února 1650 Jíra Venouš , nemoha tento grunt pro nedostatek zdraví svého držeti, prodal jej za 25 kop grošů Jakubovi Brožovi bez závdavku. Jakub Brož měl splácet po 1 kopě a 30 grošů ročně. Částka to byla malá, poněvadž grunt k ztenčení, spuštění a spálení přišel, a měla být rozdělena takto:

  5 kop 31 grošů – do vrchnostenského důchodu,

15 kop grošů – vdově a sirotkům Jíry Knora z původního dluhu 118 kop grošů,

  4 kopy 29 grošů – vdově a sirotkům Petra Knora z původního dluhu 23 kop grošů,

Jakubovi Vlčkovi také by tu ještě 38 kop náležeti mělo, ale není z čeho zaplatiti.

     V roce 1650 Jakub Brož nic neplatil proto, že ujal spáleniště. Dále Jakub Brož splácel takto:

1653 / 2 kopy grošů – Janovi, synu Petra Knora,

1656 / 1 kopa grošů – Janovi Knorovi,

1667 / 1 kopa 29 grošů – poslední splátka Janovi Knorovi[5],      

1668 – Jakub Brož pro nemožnost nic neskládá,

1669 / 1 kopa grošů a 30 grošů – Janovi Knorovi po Jiřím Knorovi,

1670 / 1 kopa grošů a 30 grošů – Janovi Knorovi po Jiřím Knorovi,

1671 – Jakub Brož vyhořel.      

     Podle smlouvy z 5. prosince 1673 koupil od Jakuba Brože chalup tuto pohořalou Jan Král za 25 kop grošů. Tuto částku měl splatit po 1 kopě 30 groších ročně takto:

5 kop grošů 31 grošů – do důchodu knížete ze Šwarzenbergku,

4 kopy grošů – po Janovi Knorovi vdově Anně[6],

4 kopy grošů – synovi Šimonovi Knorovi,

4 kopy grošů – synovi Bartoňovi Knorovi,

3 kopy 26 grošů 6 feniků – Jakubovi Brožovi,

5 kop 2 groše 1 fenik – dluh Jakuba Brože k záduší lubenskému.

     Jan Král splácel takto:

1674 / 1 kopa 30 grošů – vdově Anně (Knorové),

1675 / 1 kopa 30 grošů – vdově Anně (Knorové),

1676 / 1 kopa 29 grošů – Jakubu Brožovi,

1677 / 1 kopa 30 grošů – Bartoňovi Knorovi,

1679 / 1 kopa 30 grošů – Šimonovi Knorovi,

1680 / 1 kopa 30 grošů – Bartoňovi Knorovi,

1681 / 1 kopa 30 grošů – Šimonovi Knorovi,

1681 / 1 kopa 30 grošů – k záduší lubenskému,

1682 / 1 kopa 30 grošů – k záduší lubenskému,

1683 / 1 kopa 30 grošů – k záduší lubenskému,

1685 / 32 groše 1 fenik – k záduší lubenskému,

1685 / 57 grošů 6 feniků – Bartoňovi Knorovi.

     Rozina, vdova po Janu Královi, pak do křivoklátského důchodu v roce 1686 splatila 1 kopu 30 grošů a v roce 1687 další 1 kopu grošů.

     Smlouvou z 15. ledna 1689 se Jiří Král ujal chalupy po neb. Janovi Královi s vyzdviženým dokonalým stavením za 45 kop grošů. To mělo být po 1 kopě 30 groších ročně vyplaceno takto:

3 kopy 1 groš – do vrchnostenského důchodu křivoklátského,

1 kopa grošů – Šimonovi Knorovi,

1 kopa 2 groše 1 fenik – Bartoňovi Knorovi,

2 kopy 26 grošů 6 feniků – Jakubovi Brožovi,

4 kopy 17 grošů 1 fenik – dluhu k záduší lubenskému od Jana Krále vzdělané do léta 1686

                                          dle register kostelních,

vdově a dětem po neb. Janovi Královi:

3 kopy 2 groše 1 fenik – vdově Rozině,

a dětem:

3 kopy 2 groše 1 fenik – Kateřině, manželce Jakuba Bretšnajdra,

3 kopy 2 groše 1 fenik – Jiříkovi, držiteli chalupy,

3 kopy 2 groše 1 fenik – Jakubovi,

5 kop grošů – a za výpravu svatební, jsouce nevybytý témuž Jakubovi,

8 kop 2 groše 1 fenik – Dorotě, dědický podíl, i za výpravu svatební,

8 kop 2 groše 1 fenik – Benigně, dědický podíl, i za výpravu svatební.

     Jako přídavek dostal Jiří Král 3 mandele ječmene a 5 mandelů žita 5.

     Vdova Rozina Králová si vymínila byt v té chalupě. Až do její smrti byl nový hospodář povinen každoročně orat její pole a osívat ho 2 věrteli žita na zimu a na jaře 2 věrteli ječmene.

     Jiří Král splácel takto:

1690 / 2 kopy 26 grošů 6 feniků – první splátka Jakubovi Brožovi,

1691 / 1 kopa 2 groše 1 fenik – Bártovi Knorovi, čímž odbyt jest,

1691 / 27 grošů 6 feniků – Šimonovi Knorovi,

1693 / 32 grošů 1 fenik – za rok 1692 Šimonovi Knorovi jako poslední splátka,

1693 / 1 kopa grošů – za rok 1692 do vrchnostenského důchodu.

     Jiří Král koupil tento grunt s jednou nepřítomnou zádušní krávou roku 1689 za 45 kop grošů míšeňských.[7] Do roku 1692 vyplatil 5 kop 29 grošů, takže mu zůstalo k doplacení 39 kop 31 grošů po 1 ½ kopě grošů ročně takto:

2 kopy 1 groš – do důchodu křivoklátského,

4 kopy 17 grošů 1 fenik – dluhu k záduší lubenskému od Jana Krále vzdělaného do léta 1686,

vdově a dětem po neb. Janovi Královi:

3 kopy 2 groše 1 fenik – vdově Rozině,

dětem:

3 kopy 2 groše 1 fenik – Kateřině, manželce Jakuba Bretschneidra,

3 kopy 2 groše 1 fenik – Jiříkovi, držiteli gruntu,

3 kopy 2 groše 1 fenik – Jakubovi,

5 kop grošů – Jakubovi za vejpravu svadební, jsou nevybitý,

8 kop 2 groš 1 fenik – Dorotě též za vejpravu svadební,

8 kop 2 groš 1 fenik – Benině tím způsobem.

     Odepsané vejrunky Jiřího Krále:

1693 / 2 kopy 1 groš – do důchodu křivoklátského,

1694 / 1 kopa 30 grošů – k záduší lubenskému,

1695 / 1 kopa 30 grošů – k záduší lubenskému,

1696 / 1 kopa 30 grošů – Rozině, vdově Králové,

1697 / 1 kopa 32 grošů 1 fenik – poslední splátka Rozině, vdově Králové,

1698 / 3 kopy 2 groš 1 fenik – Jiří Král si nechal odepsat svůj vlastní dědický díl,

1699 / 1 kopa 30 grošů – Kateřině, manželce Jakuba Bretšnajdra,

1700 / 1 kopa 32 grošů 1 fenik – poslední splátka manželce Jakuba Bretšnajdra

1701 / 1 kopa 30 grošů – Jakubovi, synu po Janu Královi,

1702 / 1 kopa 30 grošů – Jakubovi, synu po Janu Královi,

1703 / 1 kopa 30 grošů – Jakubovi, synu po Janu Královi,

1704 / 1 kopa 17 grošů 1 fenik – k záduší lubenskému,

1705 / 1 kopa 30 grošů – bratru Jakubovi,

1706 / 1 kopa 30 grošů – bratru Jakubovi.

     Nyní zbývalo Jiřímu Králi k doplacení 16 kop 36 grošů 3 feniky:

8 kop 2 groše 1 fenik – po Benině Králové z panství zběhlé do důchodu křivoklátského,

4 kopy 2 groše 1 fenik – po neb. Dorotě Králové, totiž Jiříkovi, držiteli gruntu, který tuž

                                        sestru Dorotu k smrti dochoval,

2 kopy grošů – Kateřině, manželce Jakuba Bretšnajdra,

2 kopy 32 grošů 1 fenik – bratru Jakubovi.

     Nato vypsáno:

1707 / 4 kopy 2 grošů 1 fenik – Jiří Král při soudech za rok 1707, maje tuto podíl takový sobě

                                                   za vykladený, odepsati dal,

1708 / 2 kopy 32 grošů 1 fenik – bratru Jakubovi, čímž se dobralo,

1709 / 2 kopy grošů – Kateřině, manželce Jiřího Bretšnajdra, čímž se dobralo,

1710 – 1712 / po 2 kopách grošů ve třech splátkách – do důchodu Křivoklátského,

1713 / 2 kopy 2 groše 1 fenik – do důchodu Křivoklátského, čímž (se) dobralo.

     Takže Jiří Král nyní sedí v gruntu zaplaceném.

     Jiří Král, jsouce věkem sešlý, přenechal grunt smlouvou z 22. prosince 1731 svému synovi Tomášovi za 45 kop grošů míšeňských. Ke gruntu patřilo ½ lánu polí orných a luk a jedna nepřítomná zádušní kráva. Tomáš Král jako přídavek též převzal 1 tažného vola, 1 sešlý vůz, 1 pluh a 1 brány.

     Odstupující hospodář si vymínil k doživotnímu užívání kus pole pod 1 strych k Rakovníku a též pod 3 strychy k Hostokrejům ležícího. Dosud neprovdané sestře Ludmile byl nový hospodář povinen v případě potřeby výbytek svatební učiniti.

     Z tržní sumy 45 kop grošů se odečetlo 6 kop grošů za zádušní krávu, takže zbývalo doplatit 39 kop grošů. V letech 1732 - 1738 vyplatil Tomáš Král svému otci v sedmi splátkách 14 kop grošů. V roce 1739 nic nesplatil, protože krupovití trpěl. 

     V letech 1740 a 1741 otci vyplatil dvě splátky po 2 kopách. Následovaly ještě tyto splátky:

1742 – pro těžký časy tímto rokem nic neklade,

1743 / 2 kopy grošů – otci svému,

1744 – pro vojanské příběhy soudy držané nebyly,

1745 / 2 kopy grošů – otci svému,

1746 / 2 kopy grošů – otci svému.

     V roce 1747 zemřel starý hospodář Jan Král. Stoje před knihama, držitel gruntu (jeho syn Tomáš) vyznání činí, že svému otci posledních 6 kop grošů nevyplatil, ale jeho pohřeb zařídil. Takže měl z 15 kop grošů vyplatit po 5 kopách matce Anně a sestře Ludmile. Svých 5 kop grošů si Tomáš Král nechal odepsat hned. V roce 1748 zemřela také Tomášova matka Anna, a protože mateři své funus vybil, tak se mu odepsal také její podíl ve výši 5 kop grošů. V letech 1749 - 1751 Tomáš Král vyplatil své sestře Ludmile ve třech splátkách 5 kop grošů a měl tak grunt doplacený.

     Smlouvou z 1. prosince 1766 předala vdova po Tomášovi Královi, který umrouce prostředkem smrti časné, grunt s ½ lánem polí orných a s lukami, také s jednou zádušní krávou nepřítomnou, svému synovi Václavovi za 80 kop grošů. Při kteréžto živnosti se zanechává: 2 tažní voli, 1 kráva, 2 ovce, 1 prasnice, dále 1 vůz, 2 pluhy, 1 hák, 1 brány, 2 závěrky, 1 táhlo a 2 sekery. Ze dvou volů při gruntu má jeden patřit matce Václava Krále, druhý pak, s 1 sekerou, má patřit Michalovi, synu mladšímu.

     Vejminek odstupující hospodyně, respektive mateř, sobě zanechává, to vše do své smrti: Byt v teplé světnici, komoru, u vrat jednu hůru. Též pro své obživení za letošní rok stůl s hospodářem až do žních; po žních pak od zimního výsevku čtvrtý mandel užíti má. Do budoucna měla užívat pole pod 3 strychy, a to 1 strych u doubku, 1 strych před lesem a 1 strych za humny ve špíži. Také měla mít 1 záhon na zelí a krávu v hospodářově chlévě.

     Nejmladší syn starého hospodáře Michal, kterýžto skrze nedostatečnost bratru svému dědičné právo postoupil, měl po matčině smrti užívat její výminek, to jest nadřečené pole pod 3 strychy, chaloupka a polovic zahrady při chalupě, a to jen do své smrti. Také nejmladší sestře Anně, pokudž jí Bůh nějaké štěstí popřáti ráčí nejenom slušný výbytek, ano i také svadbu vystrojiti, nový hospodář povinen bude.

     Václav Král měl složit do důchodu obročensko-krušovského 2 strychy žita a do důchodu křivoklátského zádušních peněz 15 zlatých, což na míšeňské kopy převedeno činilo 12 kop 51 grošů 3 feniky. Když se započetlo ještě 6 kop grošů za nepřítomnou zádušní krávu, činil celkový odpočet od hlavní sumy 18 kop 51 grošů 3 feniky, takže zůstalo k vyplacení 61 kop 8 grošů 4 feniky. Tuto částku měl Václav Král vyplatit takto:

8 kop 30 krejcarů – po neb. Tomášovi Královi vdově Anně,

a dětem

8 kop 30 krejcarů – Martinovi,

8 kop 30 krejcarů – Václavovi,

8 kop 30 krejcarů – Michalovi,

8 kop 30 krejcarů – Ludmile,

8 kop 30 krejcarů – Kateřině,

8 kop 30 krejcarů – Anně,

1 kopa 38 grošů 4 feniky – na mše svaté za nebohého otce.

     Václav Král začal splácet takto:

1767 / 1 kopa 38 grošů 4 feniky – na mše svaté

1768 / 2 kopy grošů – po neb. Tomášovi Královi vdově Anně,

1769 / 2 kopy grošů – Ludmile.

     Tento grunt ujal v Létu 1766 od otce svého Tomáše Krále s jednou zádušní krávou nepřítomnou za sumu trhovou 80 kop grošů míšeňských.[8] Od toho se odečetly převzaté dluhy a také 6 kop grošů za 1 nepřítomnou zádušní krávu, tedy 18 kop 51 grošů 3 feniky, a potom ještě 5 zlatých 38 grošů 4 feniky, které Václav Král do roku 1769 již vyplatil. K doplacení dědicům po Tomášovi Královi tak zůstalo po 2 kopách grošů ročně celkem 55 kop 30 grošů takto:

6 kop 30 grošů – vdově Anně,

dětem:

8 kop 30 grošů – Martinovi,

8 kop 30 grošů – Václavovi,

8 kop 30 grošů – Michalovi,

6 kop 30 grošů – Ludmile,

8 kop 30 grošů – Kateřině,

8 kop 30 grošů – Anně.

     Pak Václav Král splácel takto:

1770 / 2 kopy grošů – Martinovi,

1771 – dluhy platí,

1772 – pro nemožnost se odpouští.

     Zápis ze 3. listopadu 1774 hovoří o tom, že Václav Král, ujmouce sice živnost tuto hned roku 1766 po svém nebohém otci Tomášovi Královi, jsouce ale skrze ty prošlá zlý léta do velké nemožnosti uvedený, tak že dýlej hospodařiti a témuž gruntu zadost učiniti sobě netroufá. Pročež přinuceného sebe vidí grunt tento svému vlastnímu bratru Michalovi popustiti, a to za sumu hlavní 100 kop grošů míšeňských. Poněvadž dluhy, jenž zaplacené býti musejí, tuto hlavní sumu převýšily, musela být hlavní suma zvýšena o 52 kop 27 grošů 3 feniky.

     Ke gruntu patřilo 45 strychů 1 věrtel orných, a 6 strychů ladem ležících polí, se stavením veskrz dobrým. Též zde byla jedna nepřítomná zádušní kráva patřící k záduší domácímu.

     Z obilí na zimu vysetého byly 2 strychy pšenice a 7 strychů žita. V slámě byly 3 mandele žita, 1 ½ mandele ječmene a 5 mandelů ovsa.

     Z dobytka Michal Král převzal 1 tažného vola a 1 běhouna, což vše bylo prošacováno za 30 kop grošů. Též zde bylo 1 prase za 20 zlatých.

     Při gruntu bylo toto hospodářské nářadí:

  8 zlatých – 1 velmi sešlý vůz,

  2 zlaté 30 krejcarů – 1 pluh, 1 hák a 1 brány,

45 krejcarů – 1 závěrka, 2 líšně,

40 krejcarů – 1 sekera, 1 podávky, 1 vidle,

  1 zlatý 13 krejcarů – řezací stolice s kosou,

     Michal Král se zavázal svému odstupujícímu bratrovi Václavovi 1 komoru u vrat a 1 chlív se zadní hůrou nad chaloupkou, však ale s dobrým srovnáním, pakli jej poslouchati bude, až do smrti popřáti. Také mu poskytl 1 strych pole „mezi cestama k Senomatům“, z něhož se Václav zavázal platit svému bratrovi 45 krejcarů kontribuce.

      Nápodobně nastupující hospodář Anně, nejmladší sestře, za jedno prostěradlo, které ona po nebohé matce za vejbitek odkázáno má, 1 zlatý 30 krejcarů dáti povinen bude.

     Soupis dluhů začíná těmi obilními:

do důchodu obročenského krušovského:

žita – 20 měřic 3 čtvrtce,

ječmene – 20 měřic 3 věrtele 3 čtvrtce,

ovsa – 27 měřic 1 věrtel 3 čtvrtce,

dále pak:

kováři do Přílep žita – 4 strychy,

Palírovi do Rakovníka žita – 1 strych,

Václavovi Bretšnajdrovi žita – 2 věrtele,

Židu Herzlovi do Rakovníka žita – 1 věrtel,

     Peněžité dluhy:

55 zlatých 16 krejcarů – kontribuce,

27 zlatých 2 krejcary – do důchodu krušovského,

11 zlatých 9 krejcarů – do důchodu fořtovského,

15 zlatých – k záduší lubenskému.

     Součet těchto dluhů činil 108 zlatých 27 krejcarů.

     Particulární dluhy, které mimo hlavní sumy tak jako obilní podle možnosti k zapravení přijíti mají, totiž:

  3 zlaté – novohuťskému šenkýři,

  6 zlatých – do Chlumu Vítu Konopáskovi,

  3 zlaté – Židu Cantoru do Rakovníka,

  1 zlatý 30 krejcarů – Židu Herzlovi,

  3 zlaté 50 krejcarů – Židu svinařovskému,

  5 zlatých – Zíkovskýmu Židu do Rakovníka,

  5 zlatých – modřejovskému Židu Abrahamovi,

     Když se součet dluhů, tedy 108 zlatých 27 krejcarů, což dělalo 92 kop 57 grošů míšeňských, odečetlo, spolu se 6 kopami grošů za jednu krávu k záduší lubenskému patřící, od sumy hlavní, zůstalo starým nápadníkům k doplacení po 2 kopách grošů ročně celkem 53 kop 30 grošů takto:

6 kop 30 grošů – po Tomášovi Královi vdově,

dětem:

8 kop 30 grošů – Michalovi, držiteli gruntu,

6 kop 30 grošů – Martinovi,

8 kop 30 grošů – Václavovi,

6 kop 30 grošů – Ludmile, jinou rukou bylo připsáno na Mše Svaté,

8 kop 30 grošů – Kateřině,

8 kop 30 grošů – Anně.

     Michal Král platil dluhy takto:

1775 – platí dluhy,

1776 / 1 kopa 30 grošů – na Mše Svaté za nebohého Tomáše Krále,

1776 / 2 kopy grošů – též za něho na Mše Svaté,

1777 – zůstává stát, by loňské Mše Svatý zapravil,

1778 / 2 kopy kopy grošů – po Tomášovi Královi vdově na Mše Svaté,

1779 – zůstává stát, by loňské vypsané kopy na Mše Svatý zapravil,

1780 / 6 zlatých – do důchodu fořtovského,

1780 / 3 zlaté – šenkýři novohuťskému,

1780 / 3 zlaté – Židu Kantorovi do Rakovníka,

1781 / 5 zlatých – Židu zíkovskému; ostatním má platit dluhy, a před 2 lety vypsané 2 kopy na

                             Mše Svaté zapraví,

1782 / 1 kopa 30 grošů – na Mše Svaté vdově Anně, zbytek; též na loňský 2 kopy na Mše Svatý 

                                        cedulku proukáže,

1783 – má platit dluhy,

1784 – má platit kontribuci a důchodenský dluhy,

1789 / 2 kopy grošů – Martinovi Královi,

1790 / 2 kopy grošů – Kateřině,

1791 / 2 kopy grošů – Václavovi,

1791 / 1 zlatý 30 grošů – Židu Herzlovi, zbytek,

1791 / 3 zlaté 50 grošů – Židu svinařovskému, zbytek,

1791 / 28 zlatých – kontribuce,

1792 – platí dluhy,

1793 / 27 zlatých 16 grošů – platí královskou kontribuci, zbytek,

1793 / 2 kopy grošů – Anně,

1793 / 15 zlatých – k záduší lubenskému, zbytek,

1794 / 2 kopy grošů – Ludmile.

     V roce 1794 si vypůjčil z casy záduší chlumského 25 zlatých na dobytek a v roce 1794 rovněž 25 zlatých na 5% úrok od záduší skrejského.

     Dále splácel takto:

1795 / 2 kopy grošů – Martinovi,

1795 / 2 kopy grošů – Václavu,

1796 / 2 kopy grošů – Kateřině,

1797 / 4 kopy 30 grošů – Ludmile na Mše Svaté, zbytek,

1798 / 2 kopy 35 grošů – na Mše Svatý za Ludmilu již vypsané, ale nesložené,

1799 / 2 kopy grošů – Anně,

1799 / 4 kopy 30 grošů – Václavovi, zbytek,

1800 / 4 kopy 30 grošů – Kateřině, zbytek,

1800 / 2 kopy grošů – Anně,

1801 / 2 kopy 30 grošů – Anně, zbytek,

1801 / 2 kopy 30 grošů – Martinovi, zbytek,

1801 / 8 kop 30 grošů – sám sobě svůj podíl, zbytek,

1801 / 6 zlatých – Konopáskovi do Chlumu, zbytek,

1801 / 5 zlatých – Židu Abrahamovi do Modřejovic,

1801 / 5 zlatých – do důchodu forstamtského, zbytek,

1801 / 15 zlatých – záduší lubenskému,

1801 / 27 zlatých 2 krejcary – do důchodu krušovského, zbytek,

1807 – zaplatil do Přílep kováři 4 strychy žita,

         – Palírovi do Rakovníka 1 strych žita,

         – Židu Herzlovi 1 strych žita.

     Podle zápisu ze 16. června 1815 Michael Král skrze sešlost věku a nedostatek zdraví, nemohouce déle na tom gruntu hospodařit, jej synu svému Antonínovi odevzdává.

     Výčet základních povinností byl v obvyklém rozsahu:

1. Císařsko královské kontribuce, magazin, transporty a liefrunky dle repartice.

2. Knížecí vrchnosti robotu skrze celý rok týhodně 3 dny pěší.

3. Jménem stálého ourokudo důchodu ročně 53 ½ krejcaru.

4. Jménem desátku panu faráři letníku z každé krávy 3 krejcary, pak při Velikonoci 2 vejce.

5. Domácímu učitelovi ročně 1 čtvrtec pšenice a 1 čtvrtec ječmene při sv. Ludmile.

6. Z jedné nepřítomné krávy k záduší lubenskému ročně 17 ½ krejcaru.

7. Všeobecná břemena.

     Ke gruntu tehdy patřilo 48 měřic orných a 11 měřic ladem ležících polí a porostlin, 1 měřice luk a 2 měřice zahrad – to vše po 4 zlatých, tedy za 248 zlatých.

     Stavení obsahovalo 1 velkou a 1 malou sednici, 1 maštal, 2 chlévy velké a 2 malé přes dvůr, dále 1 komoru, 1 kůlnu, 1 chlívec, 1 stodolu a 1 sklep, to vše prošacováno za 150 zlatých.

     Z dobytka byl při gruntu jeden pár tažných volů za 120 zlatých a 4 ovce za 20 zlatých.

     Zemědělské nářadí bylo prošacováno za 64 zlatých 12 krejcarů: 1 vůz za 30 zlatých, 1 pluh za 5 zlatých, 1 hák za 1 zlatý, 1 brány za 2 zlaté, 2 košiny za 1 zlatý, 1 letní žebřiny, 1 fasunk, 1 sáně za 1 zlatý 30 krejcarů, 3 klanečníky za 3 zlaté, 1 kované váhy za 1 zlatý, 1 sekera, 1 motyka, 1 lopata, 1 rejč, 1 podávky, 2 vidle a 1 kopáč, to vše za 5 zlatých, dále 1 travní kosa a 2 srpy, a to za 1 zlatý 12 krejcarů, nakonec též 1 stůl, 1 polička, 1 židlička za 3 zlaté, a 1 velká truhla na sypání za 4 zlaté, 2 nebozezy, 1 dláto a 3 obrazy, to vše za 1 zlatý.

     Z obilí na zimu vysetého byly pšenice 3 strychy po 10 zlatých, tedy 30 zlatých a žita 11 strychů po 8 zlatých, tedy 88 zlatých, Na jaro bylo vyseto 1 ½ strychu ječmene za 5 zlatých.   

     Součet aktiv činil 725 zlatých 12 krejcarů.

     Přehled dluhů nebyl příliš rozsáhlý:

50 zlatých – do zádušní kasy,

obilní dluh do podací kasy:

90 zlatých – pšenice 15 měřic 2 věrtele žita po 6 zlatých,

20 zlatých – ječmene 5 měřic po 4 zlatých,

16 zlatých – ovsa 8 měřic po 2 zlatých,

  7 zlatých – za nepřítomnou zádušní krávu.

     Suma dluhů činila 183 zlatých. Po odečtu od aktiv zůslalo čistého jmění 542 zlatých 12 krejcarů, jejichž vyplacení bylo rozepsáno takto:

77 zlatých 27 ¾ krejcarů – Michalovi[9] Královi, odstupujícímu otci,

77 zlatých 27 ¾ krejcarů – jeho manželce Marii,    

77 zlatých 27 ¾ krejcarů – dceři Anně provdané Aksamitové,

77 zlatých 27 ¾ krejcarů – Josefovi na vojně,

77 zlatých 27 ¾ krejcarů – Františkovi,

77 zlatých 27 ¾ krejcarů – Martinovi,

77 zlatých 27 ¾ krejcarů – Antonínovi.

     Odstupující hospodář Michal Král si pro sebe a svou manželku pro rok 1814 nejprve vymínil čtvrtý mandel obilí. Dále pak měl užívat byt v teplé sednici přes dvůr, zadní sýpku, u ní chlívec, 1 chlív u chaloupky přes dvůr, jakož i hůru nad tou chaloupkou. V stodole kde ječmen bývá, plac má pro svoje obilí. Každý rok měl dostávat 7 strychů žita, 3 strychy pšenice, 3 strychy ječmene, 1 strych ovsa, 1 věrtel hrachu a 1 věrtele čočky. K užívání mu byla k disposici pod okny zahrada a chmelnička „vedle cesty k Rakovníku“. Pro dobytek měl dostávat 4 mandele dlouhé a 2 mandele drobné slámy a 2 centnýře sena. Až do jeho smrti se mu také doživotně pojišťuje užitek z pole „U paloučku k Senci“, o výměře 3 věrtele.

     Tento výměnek měli oba užívat až do smrti. Pokud by ale otec Michal Král zemřel dříve, než jeho syn Martin dosáhne 12 let věku, pak by ten užíval otcovu polovinu výměnku. Teprv po vyjití toho času by vdova, která se do té doby měla starat o manželova syna, měla dostávat jen polovinu původního výměnku.

     Nový hospodář byl povinen svým sourozencům Josefovi, Františkovi a Martinovi svadební oběd vystrojiti neb za něj 15 zlatých dáti. Kdyby se však Josef z vojny navrátil, pak by mu měl bratr Antonín poskytnout byt u hospodáře a u vrat komoru, pak 3 věrtele pole za humny „U paloučku“.

     Pro Annu Aksamitovou až do její smrti se pojišťuje užitek pole pod 1 ½ strychu „Za hustinou“ vedle Františka Knora.    

     Podle obligace ze 7. prosince 1824 si Antonín Král vypůjčil z vrchnostenské křivoklátské fořtovské kasy[10] 50 zlatých.

     Podle protokolu z 10. července 1828 byl zápisem do gruntovní knihy pojištěn obilní dluh do podací kasy, a to: 3 11/16 věrtele žita, 16 měřic 7 14/16 věrtele ječmene a 18 měřic 15 5/16 věrtele ovsa.

     V roce 1849 byl do gruntovní knihy zapsán rozpis dědictví po Josefovi Královi, který byl na vojně, a to ve výši 77 zlatých 27 ¾ krejcarů vídeňského čísla a 15 zlatých 4 krejcary, které měl dostat za svatební oběd. Celkem tedy 92 zlatých 28 krejcarů mělo být rozděleno takto:

34 zlatých 40 ½ krejcaru – Anně Aksamitové,

34 zlatých 40 ½ krejcaru – Antonínu Královi,

11 zlatých 33 ½ krejcaru – Františkovi Královi,

11 zlatých 33 ½ krejcaru – Martinovi Královi.

     Dále byla zapsána pozůstalost (po) mateři Marii, vdovy Králové, ve výši 77 zlatých 27 ¾ krejcarů vídeňského čísla, z čehož po srážce funeralních outrat 23 zlatých 15 krejcarů má připadnout:

27 zlatých 6 ½ krejcaru – Františkovi Královi,

27 zlatých 6 ½ krejcaru – Martinovi Královi.

     Podle kvitance z 25. ledna 1848 bylo Anně Aksamitové zaplaceno 13 zlatých 54 ½ krejcaru jako podíl po bratru Josefovi.

     Podle kvitance ze 6. srpna 1843 bylo Martinu Královi vyplaceno 30 zlatých 59 krejcarů jako podíl ze 77 zlatých 27 ¾ krejcaru a z 15 zlatých za svatební oběd pro Josefa Krále.

     Podle kvitance ze 7. ledna 1838 bylo Martinu Královi vyplaceno 15 zlatých 28 krejcarů jakožto podíl po bratru Josefovi a mateři Marii.

     Podle smlouvy z 31. října 1849 odstoupil Antonín Král tento grunt svému synovi Františkovi za 1100 zlatých konvenční měny.[11]

     Držitel tohoto gruntu měl tyto základní povinnosti:

a/ Císařsko královské kontribuce, magacíny, transporty, liefrunky dle repartice,

b/ Bývalý vrchnosti pěší roboty skrze celý rok týhodně 3 dny, jménem stálého ouroku ročně

    53 ½ krejcaru, aneb co hlavně těchto povinností nejvyšší zemská vláda ustanoví.

c/ Panu faráři letníku z každé krávy 3 krejcary, pak při Velkonoci 2 vejce.

d/ Domácímu učitelovi ročně při sv. Lidmile ½ čtvrtce pšenice a 1 čtvrtec ječmene.

e/ Z jedné nepřítomné krávy k záduší lubenskému ročně 17 ½ krejcaru.

f/ Všeobecná břemena.

     Ve stavení byla v prvním pořadí 1 velká světnice, 1 malá domovní světnička, 1 chlév na hovězí dobytek, 1 chlév na krávy, 1 malý chlév, 1 ovčí chlév a 1 sklep. Ve druhém pořadí byla 1 malá sýpka, 1 prostřední sýpka a 1 zadní sýpka, za tou ještě 1 malá komora. Ve třetím pořadí 1 světnice, 1 komora, 1 malý chlív, 1 kůlna a též 1 stodola.

     K tomu pak náležela tato pole:

orné pole – 16 jiter 329 4/6 sáhu čtverečného,

lada – 11 jiter 696 5/6 sáhu čtverečného,

luka – 594 3/6 sáhu čtverečného,

zahrady – 1143 2/6 sáhu čtverečného,

pastvišťata – 435 sáhu čtverečného,

porostliny – 1 jitro 830 sáhu čtverečného.

     Odstupující hospodář a otec Antonín Král si vymínil hospodařit na gruntu ještě 2 roky, tedy 1850 a 1851. Teprve pak, po žních roku 1851, grunt zcela předá svému synovi Františkovi.

     Na dobytku otec předá 3 tažné voly, 1 krávu a 14 ovcí. Dále od nářadí domovního a hospodářského předá 1 vůz, 1 pluh, 1 hák, 1 brány, se vším příslušenstvím, pak 1 řezací stolici s kosířem, 1 podávky, 1 vidle, 1 kopáč, 1 železnou lopatu, 2 řešeta, 1 průboj, 1 velkou mouční truhlu, 1 stůl, 3 židličky, 4 obrazy a krucifix.

     Z obilí na zimu vysetého a k jarní seji 3 strychy 3 věrtele pšenice, 12 strychů žita, 3 strychy ječmene, 9 strychů ovsa, 2 strychy luskového obilí a 12 strychů brambor.

     Nastupující hospodář František Král bude povinen následovní dluhy a výnosy zaplatiti a výměnek dávati. Seznam obsahuje 19 položek.

  1. Dluh do zádušní kasy – 50 zlatých.

  2. Dluh obilní na obecní sejpku jest dle výkazu obilního oučtu za rok 1849 zaplacený.

  3. Františkovi Královi v Hředlích z pozůstalosti po mateři – 27 zlatých 6 ½ krejcaru.

  4. Dluh do sirotčí kasy ve výši 37 zlatých 27 ¾ krejcaru, který byl odkoupen od Anny

      Králové provdané Aksamitové v roce 1826.

  5. Odstupujícímu otci Antonínu Královi mělo být vyplaceno 34 zlatých 40 ½ krejcaru

      z pozůstalosti po (bratru) Josefu Královi, avšak tohoto vejnosu se ten samý vytiskle odříká  

      a  ten samý jako zaplacený kvituje.

  6. Františku Královi má být vyplaceno 11 zlatých 33 ½ krejcarů z pozůstalosti po bratru

      Josefovi.

  7. Odstupujícímu otci Antonínu Královi mělo být vyplaceno 77 zlatých 27 ¾ krejcarů, toho

      vejnosu se ten samý vytiskle odříkává, a ten samý jako zapravený kvituje, a to sice z té                                           

      příčiny, že on s odstupujícími ouplnou náhradu obdrží.

  8. Dříve pojištěný výměnek pro rodiče odstupujícího hospodáře Antonína Krále, a to

      Michala a Marii Královy, odpadá, neboť oba dříve již zemřeli.

  9. Odpadá dříve pojištěný výměnek pro Josefa Krále, neboť ten již zemřel, což se dokládá  

      odkazem na dědickou pořádnost z 27. března 1833.

10. Nový hospodář Anně Aksamitové popřeje použitek pole pod 1 ½ strych „Za hustinou“

      vedle Františka Knora.

11. Odstupující mateř Kateřina Králová rozená Vlčková ze svého svatebního věna vtiskle

      odříkává a je spokojená činí, by ta samá knihně vymazaná byla.

12. Dluh do kasy forstovskejch vdov podle obligace ze 17. prosince 1824 ve výši 50 zlatých

      vídeňského čísla.

13. Obilní dluh na obecní sejpku dle výkazu obilního oučtu za rok 1849 (byl) zapravený.

14. Nastupující hospodář František Král vyplatí svému bratru Antonínu Královi, který na

      vojně jest, jako podíl po rodičích 140 zlatých. Ten s tím se upokojit musí, poněvadž on

      jeho rodičů, které ho učiti nechali, mnoho koštoval. Od dosažení bratrovy zletilosti musí

      nastupující hospodář tuto částku úročit pěti procenty.

15. Odstupujícím rodičům Antonínovi a Kateřině Královým měl nastupující hospodář vyplatit

      889 zlatých 32 krejcarů.

16. Nový hospodář se zavazuje svým rodičům následovní vejminek bez odporu dávati a přáti,  

      a sice v roce 1852 od všeho obilí čtvrtý mandel. Pak od žních 1853 počínajíc každoročně   

      měli dostávat sypaného obilí 5 strychů pšenice, 7 strychů žita, 2 ½ strychu ječmene, 1

      strych ovsa, 1 věrtel hrachu, 1 věrtel čočky nebo viky. Dále měli dostávat dlouhé slámy 5

      mandelů, otep po 18 librách, drobné slámy 4 mandele po 10 librách otep. Místo sena a

      otavy mohli užívat palouk za humny. Za tím paloučkem mohli užívat ½ strychu pole

      k sázení brambor a kousek pole, asi 3 věrtele u paloučku. Hnůj měli dávat dohromady

      s hospodářem, který však bude povinen jim každoročně 6 fůr hnoje vyvézt na pole. Nový

      hospodář bude také povinen vše svým potahem vzdělat a sklizunk z polích svézt, jakož i

      také obilí do mlejna a mouku z mlejna dovážet, a to bez úplaty. Rodiče budou moci také

      malou zahrádku pod okny užívat a syn jim bude povinen třetí díl z všeho chmele a čtvrtý

      díl od všech na té živnosti se vynacházejících hrušek dáti. Též budou výminkáři oprávněný

      v polích hospodářových bez škody trávu trhati.

      Příbytek popřeje hospodář jeho rodičům následovní, a sice byt v malý světnici přes dvůr,

      do které jim každoročně 2 fochy dříví, 16 strychů velkého kamenného uhlí a 2 kusy otýpek

      dáti musí, dále pak zadní komoru, chlív v prvním pořadí, a nad tím chlívem hůru, a

      v stodole plac na obilí dle potřeby výminkářů.

      Pokud by jeden z rodičů zemřel, pak tomu druhému zůstane tento výměnek i nadále  

      k užívání v celosti. Konečně jest hospodář povinen jeho rodičům po jejich smrti slušný

      pohřeb vystrojiti.

17. Nový hospodář bude povinen vydat svému bratru Janovi 1 vola v ceně 30 zlatých

      konvenční měny a 3 ovce, z toho 2 matky a 1 jalový.

18. Nový hospodář bude povinen vydat své sestře Petronile 1 vola v ceně 30 zlatých

      konvenční měny a 3 ovce, z toho 2 matky a 1 jalový.

19. Než se nastupující hospodář převezme grunt, budou ho i jeho případnou manželku slušně

      živiti a též si vymiňujou to samý. Kdyby je tento jejich syn v tom čase jejich hospodaření

      neposlouchal a jim nějaké překážky v jejich hospodaření činil, on ještě povinen bude k tý

       výš uvedený ceně 100 zlatých konvenční měny připlatiti, a že oni na žádný pád povinni

       nebudou jemu před vyjitím tý lhůty 2 let (grunt) odevzdati.

     Zápis k tomuto gruntu uzavírá zmínka o svatební úmluvě, kterou v roce 1849 uzavřel František Král se svou nevěstou Františkou Tichou. V této svatební se hovoří o tom, že nevěsta přinesla 800 zlatých věna a proto jí měla být zapsána knihní spoluvlastnost tohoto gruntu. Pokud by jeden nebo druhý ze snoubenců zemřel a rodina by byla bez dětí, pak by druhý dostal 600 zlatý. Pokud by nevěsta zemřela dříve než ženich, pak by ten samý mezi její příbuzný 400 zlatých konvenční měny navrátiti povinen bude. Pak dědičné právo pro děti na pozůstalost rodičůch se pojišťuje.    

 

 

---