Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 39  (odděleno od čp. 28)
 

     Podle smlouvy z 27. prosince 1786 Ondřej Krabec, majíce mnoho vzdálených polí, kterým zadost učiniti a je v dobrém stavu držeti, nedostatečný jsouce, rozdělil tento svůj grunt na dvě poloviny.[1] Jednu polovinu si ponechal (čp. 28) a druhou (čp. 39) Václavovi Hornofovi a jeho potomkům k budoucímu stálému užívání kupeckým právem odprodal.

     Jak nyní Nová Urbární Povinnost ukazuje, tak k této části gruntu (nyní již čtvrtině) zůstává 31 strychů 3 věrtely orných a 3 strychy ladem ležících polí, 1 strych porostlin a 2 věrtele luk. Následuje seznam všech těchto pozemků s uvedením výměry a jmen tratí: „Za humny“,            „Na pískách“,  „Na boru“, „Na vyhnanej“, „Na širokým písku“, „Na klínku“, „Mezi jámama“, „K lukám“, „U paloučku“, „Pod horou“, „U doubku“, „Na pustině“, „Na zahradách“, „Na široké mezi“, „Za dlouhou jámou“, „U sloupku“, „Pod přeloučí“, „Na rychtářce“, „Za lukama, „k Rakovníku“.

     Se čtvrtinou nepřítomné krávy k lubenskému záduší patřící, byl grunt prošacován za 220 kop grošů míšeňských neboli 256 zlatých 40 krejcarů.

     Z toho se sráží dluhů peněžitých:

58 zlatých 17 krejcarů – královské kontribuce,

17 zlatých 30 krejcarů – do důchodu krušovského,

  2 zlaté – do důchodu křivoklátského,

  6 zlatých 15 krejcarů – do sirotčí kasy,

  1 zlatý 45 krejcarů – za ¼ nepřítomné k záduší domácímu patřící krávy se zde sráží,

  3 zlaté – vypučených královských peněz.

     Dluhů obilních do podací kasy:

29 zlatých 20 krejcarů – žita 20 měřic po 1 zlatém 20 krejcarech,

12 zlatých 45 krejcarů – ječmene 17 měřic 45 krejcarů,

15 zlatých – ovsa 30 měřic po 30 krejcarech.

     Součet dluhů činil 110 zlatých 48 krejcarů, což na kopy přepočteno bylo 86 kop 26 grošů 6 feniků, které patřiti budou odstupujícímu hospodáři Ondřejovi Krabcovi, který na jeho dluhy do Contribuce a důchodu složiti přijdou.

    Nový hospodář Václav Hornof, byl povinen staré hospodyni, vdově po nebožtíkovi Janovi Hornofovi, jako výměnek každým rokem dát 1 věrtel pšenice, 1 strych 2 věrtele žita, 2 věrtele 2 čtvrtce ječmene, 2 čtvrtce hrachu a 1 věrtel ovsa. Jako píci pro krávu měla dostávat 1 centnýř sena, 1 mandel dlouhé a 7 otepí drobné slámy.

     Já, níže podepsaný Václav Hornof tímto vůbec známo činím, obvzláště ale tu kdyby toho potřeba bylo, kterak tak Martin Král, soused lubenský, tak dobrotivý byl, že on mne z jeho nákladu vystavěnou chalup, spolu se vším gruntem, dobrovolně daroval. V tomto zápisu, který je datován 8. listopadu 1788 se dále píše, že Václav Hornof má v úmyslu pojmout za manželku Kateřinu, dceru Josefa Nachtigalla z Hostokrej. Ten přislíbil své dceři dát věno, spočívající ve složení 57 zlatých na hotovosti, dále 1 vola za 17 zlatých, 2 krávy za 30 zlatých, 15 kusů ovčího dobytka za 26 zlatých 30 krejcarů, totiž 8 kusů po 2 zlatých a 7 kusů po 1 zlatém 30 krejcarech, a 1 slepici za 3 zlaté.

     Pokud by manželka Václava Hornofa zemřela v prvním roce po sňatku, pak se zavázal, všechno nadepsané mnění od 133 zlatých 30 krejcarů, vejš nadepsanému otci Josefovi Nachtikalovi spátkem navrátiti. Podobně by tomu bylo, kdyby Václav Hornof zemřel v prvním neb druhým roce bez zanechání po sobě dědice, tehdy on, Martin Král, k tej mně darovaný chalupě a gruntu všechnu moc a právo má.

     Václav Hornof platil dluhy takto:

1788 / 58 zlatých 17 krejcarů – k. Contribuci,

1790 / 2 zlaté – do důchodu křivoklátského,

1790 / 6 zlatých 15 krejcarů – do sirotčí kasy,

1793 / 86 kop 26 grošů 6 feniků – odstupujícímu hospodáři Ondřeji Krabcovi na dluh

                                                       kontribučenský a důchodenský.

     S datem 1. ledna 1796 byla do gruntovní knihy zapsána půjčka Václava Hornofa z kasy bělečské ve výši 50 zlatých. V roce 1805 si vypůjčil též 50 zlatých z kostelní kasy.

     Následně bylo do gruntovní knihy zapsáno pojištění Václava Hornofa z 5. června 1812, kterým se zavázal Františkovi Herinkovi a jeho manželce Anně rozené Herinkové poskytnout svobodný byt až do jejich smrti v gruntu čp. 39 v Lubné.

     Podle zápisu ze 16. února 1816 Václav Hornof, kterej již dílem skrze sešlost svého věku, více ale skrze churavost na svém zdraví, v stavu není tuto živnost dýlejc držeti, pročež by taková k spuštění nepřišla, tak sobě umínil ji svému synu Janovi ... odstoupiti k jeho dědičnému držení a užívání, a mocí tohoto zápisu skutečně odevzdává.

     Ke gruntu patřily 31 strychy 3 věrtele orných a 3 strychy ladem ležících polí, 3 mazlíky zahrad, 3 věrtele luk a 1 strych porostlin.

     Stavení sestávalo z 1 světnice, 1 domovní komory, 1 sýpky, 2 chlévů, 1 malého chlívce, 1 stodoly, 1 sklepa a 1 kůlny. Při gruntu byli 2 voli a 2 ovce. Z obilí na zimu vysetého byly 2 strychy pšenice a 8 strychů žita.

     Co bylo při gruntě od hospodářského a domovního nářadí tvořilo poměrně rozsáhlý výčet: 1 vůz, 1 pluh, 1 hák, 1 brány, 1 fasunk, 1 letní řebřiny, 1 hnojník, 1 táhlo, 1 závěrka, 1 klanečník, 1 velká a 1 malá sekera, 1 pila, 1 motyka, 1 vidle, 1 kopáč, 1 řezací stolice s kosou, 2 srpy, 1 travní kosa, 3 cepy, 1 dláto, 3 obrazy velké, 1 stůl, 1 stolice a 1 menší truhla.

     Celý majetek byl prošacován na 700 zlatých. Od toho se odečítaly dluhy:

17 zlatých 30 krejcarů – do důchodu krušovského,

  1 zlatý 45 krejcarů – k záduší domácímu za ¼ nepřítomné zádušní krávy,

88 zlatých 27 ½ krejcaru – do křivoklátské zádušní kasy kapitálu,

50 zlatých – Apolonii Červenkové do Lubné,

40 zlatých – Kučerovi do Sence,

40 zlatých – Martinu Toužimskému do Rakovníka,

  9 zlatých – Antonínu Benešovi do Lubné.

     Nový držitel gruntu převzal také obilní dluh do podací kasy, a to 41 měřic 1 ½ věrtele žita, 14 měřic, 6/16 věrtele ječmene, 9 měřic 3 věrtele ovsa.

     Dluhy v součtu činily 246 zlatých 42 ½ krejcaru. K rozdělení tak zůstalo 453 zlatých 17 ½ krejcaru, což dle vůle otce při provdání patřiti budou jeho dcerám takto:

100 zlatých – Kateřině,

100 zlatých – Marii,

100 zlatých – Anně,

100 zlatých – Monice,

53 zlatých 17 ½ krejcaru – odstupující pro sebe a svou mateř ponechává.

     Odstupující hospodář Václav Hornof si pro sebe a svou manželku pojistil výměnek, spočívající v doživotním užívání bytu v teplé světnici při hospodáři, 1 komory přes dvůr a hůry nad ní. Dále také mohl užívat 1 chlív vedle té komory. Od sutého obilí měl každoročně dostávat 2 strychy pšenice, 5 strychů žita, 2 strychy ječmene, 1 strych ovsa a 1 věrtel hrachu. Pro obživení kouska dobytka měl dostávat 3 centnýře a ½ centnýře otavy, 3 mandele dlouhé a 2 mandele dlouhé slámy. K sázení erteplí mohl užívat 4 záhony a k sázení zelí 2 záhony. Z ovoce měl dostávat čtvrtý díl, pak z chmele čtvrtej krejcar. Pokud by jeden z rodičů zemřel, pak by druhý mohl užívat jen polovinu tohoto výměnku.

     Také výměnek, spočívající v užívání bytu při tomto gruntu manžely Františkem a Annou Herinkovými zůstává zachován i nadále.

     V roce 1816 byl do gruntovní knihy zapsán dluh do poddací kasy, a to 7 měřic 2 věrtele žita a 9 měřic ovsa.

     V témže roce zaplatil Jan Hornof několik dluhů:

17 zlatých 30 krejcarů – do důchodu krušovského,

50 zlatých – Apolonii Čermákové do Lubné,

40 zlatých – Kučerovi do Sence,

40 zlatých – Martinovi Toušenskému do Rakovníka,

  9 zlatých – Antonínu Benešovi do Lubné.

     Jako poslední zápis u tohoto gruntu je zmínka k roku 1829, kdy jeho držitelkou byla Barbora Hornofová.

 

 

---