Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 12

 

     Smlouvou ze 4. července 1593 (v sobotu po sv. Petru a Pavlu) prodal urozený pan Petr Portnar z Kugelhofu svůj grunt, jenž slove Hanzlíkovský, Jiříkovi Kremerovi za sumu trhovou 200 kop grošů míšeňských.[1] Ten hned při zápisu složil 20 kop jako první část závdavku, druhý díl, také ve výši 20 kop grošů, měl složit na den sv. Martina nejprv příštího. Další gruntovní peníze měl splácet po 10 kopách grošů ročně, a to vždy při času svatého Jana, počínaje rokem 1594.

     Při tom gruntu mu byl zanechán 1 valach a polovice osení, co bylo na zimu i zjara vyseto.

     A co hřebem přibito a hlínou přimazáno jest, to se odtud hejbati nemá.

     První polovinu závdavku, tedy 20 kop grošů, si vyzvedl Petr Portnar. Druhou polovinu složil Jiřík Kremer 13. prosince 1593 (v pondělí po početí Panny Marie), opět 20 kop grošů, a ty jest Hanzlík z Nezabudic vyzdvihl.

     První peníze po závdavku složil Jiřík Kremer 20. června 1594 (v pondělí před sv. Janem). Těchto 10 kop si vyzvedl Petr Portnar a převzetí těmito knihami kvituje. Další gruntovní peníze složil Jiřík Kremer 24. června 1595 (v pondělí po sv. Janu). Z těch 10 kop grošů byly dány Křížovi 4 kopy, panu Purgkrabímu dány 3 kopy 36 grošů, Jindrovi, rychtáři budskému, dáno též dluhu za Portnara 2 kopy 24 grošů. Zůstává se mu 5 kop 36 grošů.

     Dne 5. října 1596 Pan Peter Portnar přiznal se, že jest od Jiříka Kremera peněz gruntovních za rok 1596, tedy 10 kopa grošů. O svatém Havle roku 1596 (tedy 16. října) Jiří Kremer vysvědčil, že dosud složil peněz gruntovních za rok 1597, které pan Portnar přijal. Opět složil 10 kop grošů.

      Ve čtvrtek 22. července 1599 (na den svaté Maří Magdaleny) složil David Had peněz gruntovních za rok 1598 a za rok 1599, tedy najednou 20 kop grošů, kterýž pan Portnar jest k sobě přijal a téhož Davida Hada kvituje[2].

     V pondělí 2. července 1602 (v pondělí po sv. Petru a Pavlu) David Haid z Lubný ukázal kvitanci od pana Portnara z Kugelhofu pod pečetí, že jest mu peněz gruntovních složil za rok 1602: 10 kop grošů míšeňských. Toho dne složil David Haid další splátku gruntovních peněz, tedy 10 kop grošů, za rok 1601. Těch 10 kop grošů složených zůstává za mnou Václavem Noskem při kanceláři. Hned následujícího dne, 3. července 1602, těch 10 kop ode mně z kanceláře vyzdvihl pan Petr Portnar z Kugelhofu v přítomnosti pana Purgkrabího.

     Dne 8. července 1602 složil David Haid další ch 10 kop grošů gruntovních peněz, tentokrát za rok 1602. Těch 10 kop grošů jest ode mne, Václava Noska, písaře důchodního, na verjážku dluhů za osep do důchodu od pana Petra Portnara přijato.

      Další splátku ve výši 10 kop grošů složil David Haid 8. července 1603. Ty jsou na dluh za osep do důchodu J. M. C. do počtu svatojanskýho přijaty.[3]  

     Tento grunt koupil David Hejda od pana Petra Portnara (z Kugelhofu) za 200 kop grošů.[4] Kolem roku 1600 měl včetně závdavku zaplaceno 120 kop grošů, takže měl Petru Portnarovi doplatit ještě 80 kop grošů. Ročně měl platit po 10 kopách grošů.

     David Hejda splácel takto:

  2.  7.1602 / 10 kop grošů – složil peněz vejrunkových, ty jsou do důchodův J.M.C na                        

                                             vejrážku ospů od pana Petra Portnara povinného vzaty,

          1603 / 10 kop grošů – složil peněz vejrunkových, ty jsou do důchodův J.M.C. na

                                             vejrážku ospů od pana Portnara povinného vzaty a do příjmu

                                             počtu Svatojanského Léta 1603 položeny,

  4.  7.1604 / 10 kop grošů – složil opět, což při kanceláři zůstává, ty byly paní Kateřině

                                              Portnarové vydány,

24.  2.1606 / 7 kop grošů – složil zatím na tent rok k kanceláři,

23.  3.1609 / 7 kop 30 grošů – složil k ruce dědicům Portnarovým k kanceláři,

          1610 – byl mu povolen odklad splátky, že mu 5 klísat zahynulo,    

          1613 – Rychtář, konšelá a kostelníci záduší lubenského ohlásili se při registřích těchto,

                      že jest nebožka paní Kateřina Portnarová k záduší tomuž krávu odevzdala.

                     Jakož pak i za živobytí svého z ní nájem vypravovala, žádajíce při tom, aby

                     nápadník statku poněvadž kostelníci ji v příjmu mají z těch peněz budoucně

                     zaplacená neb vykázaná byla.

27.  2.1614 / 20 kop grošů – složil za rok 1612 a 1613 peněz vejrunkových, jež přijal Jiří

                                              Burian Sekerka,

16.  2.1617 / 5 kop grošů – peněz gruntovních splatil toliko 5 kop grošů a zůstalo k doplacení

                                            nápadníkům Portnarovský  ještě 10 ½ kopy grošů.

     V gruntovní knize pak následuje poznámka, že grunt drží David Hejda bez zápisu a nyní je ten grunt pustý.

     Grunt byl pustý také v roce 1651. K tomuto roku je učiněna v gruntovní knize poznámka, že z toho gruntu náleží vyplatiti k záduší lubenskému peněz pod úrok půjčených 10 kop 44 groše.

     Smlouvou z 12. března 1680 koupil Tobiáš Kouřil[5] grunt tento pustý a toliko prázdné místo s jedním lánem polí a lesů po Davidovi Hejdovi za 50 kop grošů. Z této sumy si odečítá 6 kop grošů za 1 nepřítomnou zádušní krávu. Zbylých 44 kop měl vyplatit po 2 kopách ročně takto:

10 kop 44 grošů – záduší lubenskému,

10 kop 30 grošů – nápadníkům Portnarovským,

děteom po Davidovi Hejdovi:

11 kop 23 grošů – Václavovi Hejdovi v Malinové,

11 kop 23 grošů – Kateřině, manželce Šimona Urbana v Třtici.

     V letech 1685 a 1686 zaplatil Tobiáš Kouřil po 2 kopách grošů k záduší lubenskému, ale v roce 1687 už nic. K roku 1688 je zapsáno: Neodvedl až dosavad ani jednoho krejcaru, a proto ARREST. V roce 1690 odvedl k záduší lubenskému 2 kopy grošů. V roce 1691 mu bylo placení prominuto, aby mohl k záduší lubenskému zaplatit 4 kopy grošů. Ani v roce 1692 nesplatil nic, neboť zhořel.

     Tobiáš Kouřil koupil tento grunt v roce 1680 za 50 kop grošů míšeňských.[6] K tomu se připočetlo 6 kop grošů za 1 nepřítomnou zádušní krávu a dalších 6 kop grošů, které Tobiáš Kouřil k záduší lubenskému do roku 1692 zaplatil, takže zůstalo k vyplacení po 2 kopách ročně celkem 38 kop grošů míšeňských takto:

  4 kopy 44 grošů – k záduší lubenskému,

10 kop 30 grošů – dědicům Portnarovským,

dětem po Davidovi Hejdovi:

11 kop 23 grošů – Václavovi Hejdovi v Malinové,

11 kop 23 grošů – Kateřině, manželce Šimona Urbana v Třtici.    

     V roce 1693 Tobiáš Kouřil nic neklade, aby předešlý rest k záduší zapravil. V letech 1694 a 1695 položil k lubenskému záduší ve dvou splátkách 5 kop 44 grošů. V letech 1696 - 1698 vyplatil Kateřině, manželce Šimona Urbana ve třech splátkách 6 kop grošů.

     Když Tomáš Kouřil zemřel, ujal grunt smlouvou z 1. října 1700 za 76 kop grošů míšeňských jeho syn Tomáš Kouřil mladý[7]. Na gruntu vázla 1 nepřítomná zádušní kráva. Převzal také 2 koně, 1 vola, 1 roční tele, vůz, pluh a brány. Z obilí na zimu vysetého byl 1 strych pšenice a 4 strychy žita – z toho vdova Dorota, macocha, 4. mandel užíti má. Naproti tomu měla vdova Dorota doživotně užívat na gruntu byt, kus pole pod 5 věrtelů, kopku sena a kopku otavy.

     Za jednu nepřítomnou zádušní krávu se odečetlo 6 kop grošů, takže dědicům zůstalo k doplacení celkem 70 kop grošů po 2 kopách grošů ročně.

10 kop 30 grošů – nápadníkům Portnarovským nevýsadním, do důchodu,

11 kop 23 grošů – sirotkům po Václavovi Hejdovi,

  5 kop 23 grošů – Kateřině, manželce Šimona Urbana v Třtici,

Nápadníkům po neb. Tobiášovi Kouřilovi

  7 kop 7 grošů – vdově Dorotě,

dětem:

  7 kop 7 grošů – Jiříkovi,

  7 kop 7 grošů – Rozině,

  7 kop 7 grošů – Anně, po ní Rozině,

  7 kop 8 grošů – Tomášovi, držiteli gruntu,

  7 kop 8 grošů – Janovi, náleží k záduší lubenskému odkazem.

     Tomáš Kouřil mladý začal splácet takto:

1700 / 2 kopy grošů – Dorotě, vdově po Tobiášovi Kouřilovi,

1701 / 2 kopy grošů – Dorotě, vdově po Tobiášovi Kouřilovi,

1702 / 2 kopy grošů – Jiříkovi, synu po Tobiášovi Kouřilovi,

1703 / 3 kopy 7 grošů - Při soudech dne 21. febr. 1704 za rok 1703 držaných, na vdovu

                                      Dorotu Kouřilovou, matku svou, kteroužto on náležitě pohřbíti dal,

                                      sobě vypsati dal.,

1704 / 2 kopy grošů – Jiříkovi, synu po Tobiášovi Kouřilovi,

1705 / 2 kopy grošů – bratru Jiříkovi,

1706 / 1 kopa 7 grošů – bratru Jiříkovi zbytek,

1706 / 7 kop 8 grošů – Tomáš Kouřil odepsal svůj díl,

1707 / 2 kopy grošů – do důchodu křivoklátského,

1708 / 2 kopy grošů – Kateřině, manželce Šimona Urbana,

1709 / 2 kopy grošů – Kateřině, manželce Šimona Urbana,

1710 / 2 kopy grošů – Rozině, dceři po Tobiášovi Kouřilovi,

1711 / 2 kopy grošů – do důchodu křivoklátského,

1712 / 2 kopy grošů – do důchodu křivoklátského,

1713 – pro nemožnost že mu krubovití škodu udělalo, neklade nic,

1714 / 2 kopy grošů – Rozině, dceři po Tobiášovi Kouřilovi,

1715 / 2 kopy grošů – do důchodu křivoklátského,

1716 / 2 kopy 30 grošů – do důchodu křivoklátského, zbytek,

1717 / 2 kopy grošů – Rozině, dceři po Tobiášovi Kouřilovi,

1718 / 1 kopa 23 grošů – Kateřině, manželce Šimona Urbana,

1719 / 1 kopa 7 grošů – Rozině, zbytek,

1719 / 53 grošů – dědicům po Václavovi Hejdovi,

1720 / 2 kopy grošů – Anně,

1721 / 2 kopy grošů – Anně,

1722 / 2 kopy grošů – Anně, po ní Rozině.

     Protože Tomáš Kouřil zemřel, ujal smlouvou ze 6. března 1724 grunt jeho syn Jan Kouřil s jednou nepřítomnou zádušní krávou za 80 kop grošů míšeňských. Při gruntu byly 2 tažní koně, 1 vůz, pluh, brány, dále 1 prasnice a 2 ovce. Též přijal obilí na zimu vyseté, tedy 2 strychy pšenice a 13 strychů žita.

     Vejminek pozůstalá vdova, vlastní mateř, do své smrti sobě činí: byt v teplé světnici, komoru, 6 strychů orných polí, kopku sena a kopku otavy, dále zahrádku u sklípku, zahrádku u komory. Nový hospodář měl to vymíněné pole s svým potahem zdělávati. Pokud by Kateřina, sestra nového hospodáře toho potřebovala, tehdy jí nový hospodář v nastalé potřebě vejpravu učiniti povinen bude.

     Když se odečetlo 6 kop grošů za jednu nepřítomnou zádušní krávu, zůstalo k doplacení dědicům 74 kop grošů takto:

10 kop 30 grošů – sirotkům po Václavovi Hejdovi,

  1 kopa 7 grošů – dětem po neb. Tobiášovi Kouřilovi - Anně, po ní Rozině,

  7 kop 8 grošů – k záduší lubenskému,

18 kop 25 grošů – po neb. Tomášovi Kouřilovi vdově Ludmile,

dětem:

18 kop 25 grošů – Janovi, držitel gruntu,

18 kop 25 grošů – Kateřině.

     Jan Kouřil při držaných soudech za rok 1724 jeho podíl sobě vypsati dal, tedy 18 kop 25 grošů. Další částky pak odepisoval takto:

1725 / 2 kopy grošů – k záduší lubenskému,

1726 / 2 kopy grošů – vdově Ludmile,

1727 / 2 kopy grošů – k záduší domácímu,

1728 / 2 kopy grošů – sirotkům po neb. Václavovi Hejdovi,

1729 / 2 kopy grošů – vdově Ludmile.

     Jan Alter, dle přátelské smlouvy a prošacování práva rychtář a konšelského, ujímá grunt tento od švagra svého Jana Kouřila, který pro nemožnost a nedbalost svou ale hospodařiti způsobný nejsouce, za 103 kop 7 grošů 6 feniků. Na gruntu byla 1 zádušní nepřítomná kráva příslušná k domácímu záduší. Ke gruntu patřil jeden lán polí a luk. Na zimu bylo vyseto 9 strychů žita.

     Naproti tomu bude nový hospodář povinen do vrchnostenského důchodu odvést in natura obilí, jež starý hospodář zůstal dlužen, tedy 6 strychů 1 věrtel 3 čtvrti žita, 7 strychů 1 věrtel ½ čtvrti ječmene a 14 strychů 1 věrtel 1 ½ čtvrti ovsa.

     Dále zanechává se tu koňské hovada tažní 2 kusy, 1 vůz, 1 sešlý pluh, 1 brány, 1 řetěz, 1 závěrka a 1 klanečník.

     Postupitel gruntu vymiňuje sobě při tom gruntu byt bezpečný v teplé světnici, komoru 1, chlív 1, to vše až do smrti.

     Peněžních dluhů zde byla celá řada:

29 zlatých 26 krejcarů 5 feniků – do důchodu krušovického,

  9 zlatých – do kontribuce,

  2 zlaté 4 krejcary 3 feniky – do důchodu petrovického,

  2 zlaté 2 krejcary 3 feniky – k záduší lubenskému,

  9 zlatých 3 krejcary – Tobiášovi Černohorskému,

54 krejcarů – rychtáři rakovnickému,

  2 zlaté – Ludmile Rejčkové do Rakovníka,

  2 zlaté 37 krejcary 2 feniky – Janovi Rozinovi za žito,

  1 zlatý 30 krejcarů – Matějovi Valchovi,

  1 zlatý 30 krejcarů – Jiříkovi Náhlíčkovi do Sence,

     Součet těchto dluhů činí 60 zlatých 8 krejcarů 2 feniky, což přepočteno dělá 51 kop 32 grošů 6 feniků. Když k sumě dluhů připočetlo 6 kop grošů za nepřítomnou zádušní krávu, a to vše odečetlo od sumy hlavní, zůstalo k doplacení dědicům 45 kop 35 grošů:

  8 kop 30 grošů – sirotkům po neb. Václavovi Hejdovi,

dětem po neb. Tobiášovi Kouřilovi

  1 kopa 7 grošů – Anně, a po ní Rozině,

  3 kopy 8 grošů – k záduší lubenskému

po neb. Tomášovi Kouřilovi

14 kop 25 grošů – vdově Ludmile,

18 kop 25 grošů – dceři Kateřině.

     V letech 1731 a 1732 vyplatil Jan Alter Ludmile, vdově po Tomášovi Kouřilovi ve dvou splátkách 4 kopy grošů. Protože však ta patrně v roce 1733 zemřela, její podíl ve výši 10 kop 25 grošů se dělí mezi syna Jana a Kateřinu Kouřilovy.

     Jan Alter, jsouce mizerným hospodářem, majíce pro vzdělané velké dluhy spláceti, jich tím více přidělával, pole pak své větším dílem lidem cizím osívati dával a prodával. Z té příčiny tehdy jest z gruntu tohoto svržen a na týž zase za plnomocného hospodáře Jan Hornof dosazen. Grunt byl prošacován na 106 kop 48 grošů 6 feniků. Ke gruntu náleželo asi 70 strychů polí a loučného bylo asi 1 ½ forky sena. Tento zápis nese datum 19. prosince 1734.

     Jako přídavek se při gruntu zanechává obilí na zimu vyseté, a to 3 věrtele pšenice a 12 strychů žita, což může nový držitel gruntu ke své potřebě užívat. Naproti tomu musí in natura odvést dlužné obilí v zrně:

do důchodu – 14 strychů žita, 6 strychů 1 věrtel ječmene, 22 strychů 3 věrtele ovsa,

Matějovi Valchovi – 3 strychy žita, 1 věrtel hrachu,

Panu Janovi Rozinovi – 1 strych ječmene, 2 věrtele hrachu.

Peškovýmu šafáři – 2 věrtele ječmene.

     Zároveň se novému hospodáři zanechala na gruntu koňské hovada tažní 2 kusy, vůz 1, pluh 1, a brány jedny.

     Vejminek, který pro předešlého hospodáře Jana Kouřila při tom gruntu v předešlém zápisu obmezení jest, byt v teplé světnici, komoru jednu, a chlív 1, takovej tuto zase se pojišťuje. Neméně zahrádka s švestkovým stromovím.

     Dluhu vzdělaných peněžitých se tu sečtlo, totiž:

20 zlatých 48 krejcarů 1 ½ feniku – do důchodu krušovického,

22 zlatých – k záduší pavlíkovskému pod Interess vypůjčených,

  1 zlaté 43 krejcary 3 feniky – k záduší lubenskému,

  5 zlatých 6 krejcarů – do kontribuce,

  3 zlaté 34 krejcarů – do Rakovníka Peškovýmu šafáři,

  1 zlatý 33 krejcary – Josefovi Přibylovi,

  2 zlaté 24 krejcary – Ludmile Rejčkové,

  1 zlatý 6 krejcarů – Janovi Rozinovi,

  3 zlaté – Tobiášovi Černohorskému,

  1 zlatý 30 krejcarů – Matějovi Valchovi,

  3 zlaté – Pavlovi Hajnému z Pavlíkova,

  2 zlaté 18 krejcarů – Jiříkovi Náhlíčkovi do Sence,

  3 zlaté 30 krejcaru – židu Samkovi do Rakovníka,

  1 zlatý 30 krejcarů – Andresovi Müllerovi, kováři,

  2 zlaté – Kateřině Matějovic,

  2 zlaté 9 krejcarů – příčinskýmu tesaři Jiříkovi,

  6 zlatých 3 krejcary 4 ½ feniku – Janovi Kouřilovi odepsané a nesložené po mateři,

     Všechny ty peněžní dluhy v součtu dělaly 81 zlatých 15 grošů 2 feniky, což v přepočtu na kopy dělá 69 kop 38 grošů 6 krejcarů. Když se k tomu připočetlo 6 kopa grošů za 1 nepřítomnou zádušní krávu, a vše se odečetlo od hlavní sumy, zůstalo k doplacení dědicům 31 kop 10 grošů takto:

  8 kop 30 grošů – sirotkům po neb. Václavovi Hejdovi,

  1 kopa 7 grošů – po neb. Tobiášovi Kouřilovi dceři Anně, po ní Rozině,

  3 kopy 8 grošů – k záduší lubenskému,

18 kop 25 grošů – po neb. Tomášovi Kouřilovi dceři Kateřině.

     Přesně za rok, smlouvou datovanou 19. prosince 1735, převzal tento grunt Jan Panoška, protože předchozí hospodář Jan Hornof byl nenadále šlakem poražen a k hospodářství nedostatečný. Suma hlavní činila 106 kop 53 grošů 3 feniky.

     Jako přídavek bylo při gruntu zanecháno 3 věrtele 2 čtvrti pšenice, 16 strychů žita a jiný hospodářský nábytek.

     Vejminek předešlého hospodáře Jana Kouřila v předcházejících zápisech obmezený, se tuto zase pojišťuje.

     Dluhů od předešlého hospodáře Jana Altera vzdělaných peněžitých dosavad se vynachází nesplacených, totiž:

16 zlatých 48 krejcarů 1 ½ feniku – do důchodu krušovského,

20 zlatých – k záduší pavlíkovskému pod Interess vypůjčených,

  1 zlatý 42 krejcarů 3 feniky – k záduší lubenskému,

  3 zlaté 34 krejcaru – do Rakovníka Peškovýmu šafáři,

  1 zlatý 33 krejcaru – Josefovi Přibylovi,

  2 zlaté 24 krejcary – Ludmile Rejčkové,

  1 zlatý 6 krejcarů – Janovi Rozinovi,

  3 zlaté – Tobiášovi Černohorskému,

  1 zlatý 30 krejcarů – Matějovi Valchovi,

  3 zlaté – Pavlovi Hajnému z Pavlíkova,

  3 zlaté 30 krejcaru – židu Samkovi do Rakovníka,

  1 zlatý 30 krejcarů – Ondřejovi Müllerovi, kováři,

  2 zlaté – Kateřině Matějovic,

  2 zlaté 9 krejcarů – příčinskýmu tesaři Jiříkovi,

  6 zlatých 3 krejcary 4 ½ feniku – Janovi Kouřilovi,

  5 zlatých 53 krejcarů – od předcházejícího zápisu.

     Všechny ty peněžní dluhy v součtu dělaly 78 zlatých 9 grošů 2 feniky, což v přepočtu na kopy bylo 66 kop 53 grošů 3 krejcarů. Když se k tomu připočetlo 6 kopa grošů za 1 nepřítomnou zádušní krávu, a vše se pak odečetlo od hlavní sumy, zůstalo k doplacení dědicům 34 kop grošů takto:

  8 kop 30 grošů – sirotkům po neb. Václavovi Hejdovi,

  1 kopa 7 grošů – po neb. Tobiášovi Kouřilovi dceři Anně, po ní Rozině,

  3 kopy 8 grošů – k záduší lubenskému,

18 kop 28 grošů – po neb. Tomášovi Kouřilovi dceři Kateřině,

  2 kopy 50 grošů – Janovi Hornofovi, předešlému držiteli gruntu.

     Jan Panoška splácel peníze dědicům takto:

1736 – aby starý dluhy zaplatil, tento rok neklade nic,

1737 / 1 kopa 7 grošů – po neb. Tobiášovi Kouřilovi dceři Anně, a po ní Rozině,

1738 – aby starý dluhy zaplatil, tímto rokem neklade nic,

1739 – aby starý dluhy zaplatil, tento rok neklade nic,

1740 / 3 kopy grošů – po neb. Tobiášovi Kouřilovi dceři Kateřině,

1741 / 3 kopy grošů – po neb. Tobiášovi Kouřilovi dceři Kateřině,

1742 – aby loňský vypsaný kopy zaplatil, neklade nic,

1743 – pro nemožnost tímto rokem neklade nic,

1744 – pro vojanské příběhy soudy držané nebyly,

1745 – položil nic, pro nemožnost,

1746 / 3 kopy – Kateřině,

1747 – poněvadž krupobití bylo, tak tímto rokem neklade nic,

1748 – aby starý dluhy zaplatil, neklade nic.

     Jan Panoška uvrhnouce se do velkých dluhův, a nemohouce nijakž k vzniku přijíti, pročež skrze prostředkování Cancellaře křivoklátské a vypravení tam jednoho z pánův offizírův, s přivzetím k tomu rychtářův a konšelův, grunt ten v prostředně dobrém stavení  . . .  Janovi Kouřilovi odevzdán a postoupen jest. Zápis o tom nese v gruntovní knize datum 15. prosince 1749.

     Podle nového katastru patřily ke gruntu 93 strychy orných a 19 strychů ladem ležících polí, a též luk pod 1 ¼ dvouch spřežních vozů sena. Dále zde byla 1 nepřítomná zádušní kráva, která přináležela k lubenskému záduší. Celý grunt byl prošacován na 138 kop grošů.

     Při kterémž se přídavkové vynacházejí, totiž 1 klisna stará, 1 vůz, 2 řetězy, 1 pluh a 1 brány. Na zimu byly z vysetého obilí 2 strychy pšenice a 12 strychů žita.

     Dluhův od Jana Panošky vzdělaných a zasedělých se vynachází, jmenovitě:

35 zlatých 15 krejcarů 4 ½ feniku – do důchodu krušovského,

10 zlatých 42 krejcarů 2 feniky – do důchodu Contrib. křivoklátského,

20 zlatých – k záduší pavlíkovskému Capitalu,

20 zlatých – k záduší lubenskému Capitalu,

  4 zlaté – Interesse za 4 léta,

  1 zlatý – Interesse za 1 rok,

10 zlatých – Janovi Mikovcovi z Lubné,

  5 zlatých – Samuelovi Tausikovi, židu rakovnickému.    

     V součtu tyto peněžní dluhy dělaly 105 zlatých 58 krejcaru ½ feniku, a v přepočtu na kopy grošů míšeňských 90 kop 49 grošů 5 ½ feniku.

      Také zde byly obilní dluhy, a to do důchodu krušovického – 23 strychy 3 věrtele 1 čtvrť žita, 9 strychů 1 věrtel 3 čtvrti ječmene a 31 strychů 3 věrtele 2 čtvrti ovsa. Kteréžto obilí in natura bez újmy hlavní summy, i jako peněžité možným způsobem co nejdřív odvésti a zapraviti povinen bude.

     Když se od hlavní sumy 138 kop grošů odečtou dluhy za 90 kop 49 grošů 5 ½ feniku a 6 kop grošů za 1 zádušní krávu, zůstane k vyplacení dědicům 41 kop 10 grošů 1 ½ feniku podle tohoto seznamu:

  8 kop 30 grošů – sirotkům po neb. Václavovi Hejdovi,

  3 kopy 8 groše – k záduší lubenskému,

  2 kopy 50 grošů – Janovi Hornofovi,

26 kop 42 grošů – po neb. Tomášovi Kouřilovi dětem Janovi a Kateřině. Poněvadž ale

                             Kateřina její podíl již vypsaný má, tak se tuto Janovi připisuje.

     V letech 1750 - 1757 Jan Kouřil nic neplatil, aby starý dluhy platil.

     Jan Kouřil patrně v roce 1758 zemřel. Podle zápisu v gruntovní knize z 29. prosince 1758 pozůstalá vdova po neb. Janovi Kouřilovi čím délejc, tím hloub do dluhův, přinucena jsouce, tento grunt v prostředním stavení  . . .  se vším k němu patřícím příslušenstvím, povinnostmi a poplatkami, dědičně popustiti Václavu Kindlovi za 163 kopy 6 grošů 6 ½ feniku. Podle nového katastru náleželo ke gruntu 93 strychů orných, 19 strychů ladem ležících polí, též luk pod 1 ¼ dvouch spřežních vozů sena. Byla zde také 1 nepřítomná zádušní kráva.

     Jako přídavek se při gruntu zanechává 1 špatný kůň, 1 volík, 1 vůz prostřední, 1 pluh, 1 sešlé brány, 4 líšně a 1 klanečník. Z obilí na zimu vysetého byly 3 věrtele pšenice a 16 strychů 2 věrtele žita.

     Odstupující hospodyně si vymínila byt v teplé světnici, 1 komoru, chlév, kousek zahrádky za komorou. K jejímu obživení se nový hospodář uvoluji jí každoročně dávat na zrně 2 věrtele pšenice, 3 strychy žita, 1 strych ječmene a 1 věrtel hrachu.

     Dluhův jak staře zasedělých, tak nově vzdělaných se vynachází, totiž:

44 zlatých 4 krejcary 4 feniky – do důchodu krušovského,

  7 zlatých – do důchodu křivoklátského,

18 zlatých 54 krejcarů – též za dříví,

20 zlatých – k záduší lubenskému Capital,

  2 zlaté – k záduší lubenskému Interesse,

17 krejcarů 3 feniky – z krávy,

20 zlatých – k záduší pavlíkovskému,

  8 zlatých 30 krejcarů – z nich starých Interessu,

  1 zlatý 30 krejcarů – kováři domácímu od díla,

  3 zlaté – kováři seneckému od díla,

10 zlatých – Janovi Mikovcovi.

      Tyto peněžité dluhy činily dohromady 135 zlatých 16 grošů 1 fenik, což přepočteno dělalo 115 kop 56 grošů 5 feniků.

     K tomu zde ještě vázl dluh obilní, a to 23 strychů 2 věrtele žita, 11 strychů 1 věrtel 1 čtvrt ječmene a 26 strychů 3 věrtele 2 čtvrti ovsa, což nový hospodář musel odvést do vrchnostenského důchodu krušovského nejen in natura, ale i také peněžitě možným způsobem co nejdříve nový hospodář zapraviti se vynasnaží. Aby se mu ulehčilo, na příštích 6 let mu byla odpuštěna potažitá robota a změněna byla na robotu pěší.

     Když se suma dluhů, tedy 115 kop 56 grošů 5 feniků, povýšená o 6 kop grošů za nepřítomnou zádušní krávu odečetla od sumy hlavní, zůstalo k doplacení dědicům 41 kop 10 grošů 1 ½ feniku takto:

  8 kop 30 grošů – dědicům po neb. Václavovi Hejdovi,

  3 kopy 8 grošů – k záduší lubenskému,

  2 kopy 50 grošů – Janovi Hornofovi,

26 kop 42 grošů 1 ½ feniků – Janovi, synu po neb. Tomášovi Kouřilovi.

     V letech 1759 - 1762, aby starý dluhy platil, žádné splátky dědicům neskládal.

     Poněvadž nejenom Jan Kouřil, alebrž také Václav Kindl tak špatný hospodářství jsou vedli, že nejenom tento grunt docela spustlý, ano i také množství dluhů jsou vzdělali, že tento grunt docela v skažení by přijíti musel. Tak z té tehdy příčiny, dle uznání vrchního Canceláře hrádku křivoklátského, tento grunt tím a takovým prostředkem k rozdělení přijíti musel, a to jednu polovici Martin Král (čp. 9), a druhou polovici Jiří Vostatek (čp. 12). Zápis v gruntovní knize nese datum 8. prosince 1763.

     Polovina Jiřího Vostatka byla se stavením spustlým. Patřilo k ní 46 strychů 2 věrtele orných, 9 strychů 2 věrtele ladem ležících polí a luk na 5/8 vozu sena. Též sem patřila polovina zádušní krávy patřící k lubenskému záduší.

      Dle prošacování práva rychtář-konšelského byla tato polovina gruntu prošacována na 54 kop grošů, avšak pro množství dluhů musela být hlavní suma zvýšena o 81 kop 27 grošů, tedy na 135 kop 27 kop grošů míšeňských.

     Při kterémžto se jemu (Jiřímu Vostatkovi) přídavku zanechává: 1 sešlý vůz za 10 zlatých, 1 špatný pluh za 1 zlatý, 1 brány za 45 krejcarů, 1 klanečník za 30 krejcarů.

     V rámci rozdělení gruntu se Jiří Vostatek, nový hospodář této části gruntu se zavázal, vypomoci Martinu Královi, novému držiteli druhé části gruntu. Ten bude muset u svého stavení vystavět chlévy a opravit stodolu. Jiří Vostatek se zavázal uhradit 1/3 nákladu na opravu v penězích.

     Také zde byli dva voli, které Jiří Vostatek přijal z vrchnostenského důchodu krušovského, takové tam k zaplacení míti bude.

     Starý hospodyni jménem Regina, se pro vytvoření množství dluhů žádný výminek poskytnout nemůže.

     Všechny dluhy, a to jak peněžité, tak i obilní, se mají dělit na polovic:

55 zlatých 25 krejcarů 1 ½ feniku – zasedělý Contribuce od roku 1749 až do 1763 roku,

  2 zlatý 31 krejcarů 3 feniky – za fürspann,

  1 zlatý 33 krejcarů – obroky za fürsponn,

  9 zlatých 28 krejcarů – do důchodu křivoklátského,

11 zlatých 27 krejcarů – do důchodu polesenského,

22 zlatých 22 krejcarů – do důchodu krušovského,

10 zlatých – k záduší domácímu Capitalu,

10 zlatých – k záduší pavlíkovskému,

  1 zlatý 30 krejcarů – k záduší pavlíkovskému, též Interesse,

  5 zlatých – Janovi Mikovcovi z Lubné,

  1 zlatý 15 krejcarů – Martinovi Loukovi, pastýři malinovskému.

     Součet těchto peněžních dluhů byl 130 zlatých 31 krejcarů 4 ½ feniku, což přepočteno na kopy míšeňských grošů dělalo 111 kop 52 grošů.

     Mimo to zde byly ještě dluhy obilní do důchodu obročenského krušovického, a to žita 14 strychů 3 věrtele 3 čtvrti, ječmene 9 strychů 1 věrtel ½ čtvrti a ovsa 26 strychů 3 čtvrti. Tento dluh může nový hospodář zapravit nejen in natura, ale i v penězích.

     Novému hospodáři se také na jeden rok odpouští robota, potom se místo s potahem mění na pěší.

     Když se k sumě dluhů 111 kop 52 grošů připočetly 3 kopy za polovinu nepřítomné zádušní krávy, a to vše se odečetlo od hlavní sumy, pak zůstalo pro vyplacení dědicům v ročních splátkách po 1 ½ kop grošů celkem 20 kop 35 grošů takto:

  4 kopy 15 grošů – sirotkům po neb. Václavovi Hejdovi,

  1 kopa 34 groš – k záduší lubenskému,

  1 kopa 25 grošů – Janovi Hornofovi,

13 kop 21 grošů – Janovi, synovi po neb. Tomášovi Kouřilovi.

     V letech 1764 - 1768 Jiří Vostatek, aby starý dluhy zaplatil, nic neklade. V roce 1769 zaplatil 1 kopu grošů na mše svaté za neb. Jana Kouřila.

     V roce 1763 ujal Jiří Vostatek tuto polovinu gruntu od Václava Kindla s polovinou nepřítomné zádušní krávy za 54 kop grošů míšeňských.[8] Protože však byl grunt velmi zadlužen, byla cena zvýšena o 81 kop 27 grošů 6 grošů, takže suma hlavní činila 135 kop 27 grošů 6 feniků. Nato Jiří Vostatek odráží nastoupené dluhy, což spolu s 3 kopami grošů za ½ krávy zádušní, vynáší 114 kop 52 grošů 6 feniků. Jiří Vostatek v roce 1763 zaplatil jen 1 kopu grošů, takže celkem bylo odečteno 115 kop 52 grošů 6 feniků. K doplacení po 1 ½ kopě grošů zůstalo tedy 19 kop 35 grošů podle tohoto rozpisu:

4 kopy 13 grošů – sirotkům po nebožtíkovi Václavovi Hejdovi,

1 kopa 34 grošů – k záduší lubenskému,

1 kopa 25 grošů – Janovi Hornofovi,

6 kop 21 grošů – po nebožtíkovi Tomášovi Kouřilovi synu Janovi, po něm Regině na Mše

                            svaté,

6 kop grošů – též jeho sestře Kateřině.

     Jiří Vostatek splácel takto:

1771 / 3 kopy grošů – Kateřině po nebohém Janovi Kouřilovi,

1772 / 3 kopy grošů – Kateřině po Janovi Kouřilovi, a po ní na mše svatý,

1773 / 1 kopa 30 grošů – po Tomáši Kouřilovi synu Janovi, a po něm Regině na mše svatý

                                        odkázaný,

1774 – aby loňské Mše Svatý sloužit dal, placení se odpouští,

1775 – zůstává stát, aby před loňské Mše Svatý zapravit hleděl a s kvitancí se proukázal,

1776 – zůstává stát, aby od roku 1773 Mše Svatý zapravil,

1777 – zůstává zase stát, by ty Mše Svatý zaplatil,

1778 / 2 kopy grošů – dokazuje, že sestře Kateřině funus vybyl, na kterýžto podíl se odpisuje,

1779 – tímto zápisem se pojišťuje dluh 10 zlatých k záduší pavlíkovskému a dluh 4 zlaté 9

            krejcarů bez úroků.

     Podle zápisu z 11. července 1779 Jiří Vostatek nemohouce pro sešlost věku svého na tomto gruntě délejc hospodařiti, alébrž jej svému vlastnímu zeti z dobrolibejní vůle k jeho dědičnému užívání na budoucí věčný časy popouští a odevzdává za sumu hlavní 120 kop grošů míšeňských neb 140 zlatých 40 krejcarů. Zmíněným zeťem Jiřího Vostatky byl Josef Jirásek.

     Ke gruntu tehdy patřilo 46 strychů orných a 9 strychů 2 věrtele ladem ležících polí, 1 ¼ párové fůry loučného,

     Nastupující hospodář bude povinen poskytnout výměnek odstupujícímu hospodáři Jiřímu Vostatkovi s manželkou bez ublížení hlavní sumy, a to hlavně teplý byt v jedné světnici při hospodáři, komoru přes dvůr, chlév při té komoře s hůrou. Dále měl dostávat v obilí na zrně strych 2 věrtele pšenice, 6 strychů žita, 1 strych 2 věrtele ječmene, 2 věrtele hrachu, 1 strych ovsa. Pak také pro krávu 1 kopku sena, 40 otepí dlouhé a 30 otepí drobné slámy, a z ovoce, když Pán Bůh nadělí, čtvrtý díl. Nový hospodář se také uvolil poskytnout Jiřímu Vostatkovi 2 záhony na sázení zelí.

      Josef Jirásek jménem svrškův obdržel:

Obilí na zimu a na jaro vysetého:

  4 zlaté 30 krejcarů – pšenice 1 strych 2 věrtele po 3 zlatých,

20 zlatých – žita 10 strych po 20 zlatých,

30 krejcarů – čočky 2 věrtele,

  3 zlaté – ječmene 1 strych 2 věrtele po 2 zlatých,

  3 zlaté – ovsa 3 strychy po 1 zlatém.

Na dobytku a nářadí:

14 zlatých – 1 vola tažného,

  8 zlatých -  1 vůz sešlý,

  2 zlaté – 1 pluh, 1 hák a 1 brány,

  2 zlaté 48 krejcarů – 1 závěrku, 1 klanečník, 2 líšně, 1 váhy, 2 sekery, 1 motyku, 1 lopatu,

                                   1 kopáč a 1 vidle,

  4 zlaté 10 krejcarů – 1 řezací stolici s kosou, 1 travní kosu a 1 pilu,

30 krejcarů – 1 stůl, 1 stolici s zábradlím.

     Součet všech aktiv činil 203 zlaté 8 krejcarů.

     Od toho se odečítaly dluhy:

70 zlatých 57 krejcarů 4 ¾ feniku – královské kontribuce,

  6 zlatých – císařského kapitálu,

  1 zlatý 58 krejcarů – za makacínské obilí,

13 zlatých 15 krejcarů – do důchodu křivoklátského,

45 zlatých 59 krejcarů 4 feniky – do důchodu krušovského,

10 zlatých – k záduší pavlíkovskému,

  4 zlaté 9 krejcarů – úroky k záduší pavlíkovskému,

10 zlatých – k záduší lubenskému,

  1 zlatý 2 krejcary 3 feniky – k záduší lubenskému zasedělé úroky,

  3 zlaté 3 krejcary – za polovinu zádušní krávy.

     Dluhy obilní, které mimo hlavní sumy srážky odváděti má, a to:

do podací kasy – 48 měřic žita, 29 měřic 10 věrtelů ječmene, 40 měřic 14 věrtelů ovsa,

do krušovského obročenství – 1 měřice ječmene a 19 měřic ovsa.

     Součet dluhů činil 166 zlatých 52 krejcarů, a tak zůstává na rozdělenou 36 zlatých 16 krejcarů, což přepočteno dělá 31 kop 36 grošů:

  4 kopy 15 grošů – sirotkům po nebohém Václavovi Hejdovi na Mše Svaté,

  3 kopy 8 grošů – k záduší lubenskému,

  1 kopa 25 grošů – Janovi Hornofovi,

  4 kopy 51 grošů – po Tomáši Kouřilovi synu Janovi, a po něm Regině,

17 kop 57 grošů – odstupujícímu hospodáři Jiřímu Vostatkovi.

     Josef Jirásek splácel a nesplácel dluhy takto:

1782 / 4 zlaté 51 krejcarů – semřouce po Janovi Kouřilovi Regina, kterýžto držitel gruntu

                                            funus vybyl a na její podíl se odpisuje, zbytek,

1783 / 4 zlaté 15 krejcarů – sirotkům po nebohém Václavovi Hejdovi na Mše Svaté, zbytek,

1784 – zůstává stát, aby loňské vypsané kopy na Mše Svatý zapravil,

1785 – zůstává stát, aby na loňské Mše Svaté vypsané kopy, ještě na 8 Mší cedulku proukázal,

1787 – zůstává stát, aby na 4 Mše Svatý ještě cedulku proukázal,

1788 – zůstává stát, aby cedulku na 4 Mše Svatý proukázal, kterou cedulku rychtář při

            stavuňku proukázati musí,

1789 / 1 zlatý 25 krejcarů – Janovi Hornofovi, a po něm dceři Lidmile, a spolu na 4 Mše

                                             Svatý cedulku proukáže,

1790 – zůstává stát, aby na mše vypsané cedulku proukázal, a nápadníky zapravil,

1791 – zůstává stát,

1792 / 7 zlatých – zemřouce starý hospodář Georg Vostatek, kterémuž držitel gruntu funus

                             vybil a na něj vynaložil,

1792 / 7 zlatých – též na funus starej hospodyni Kateřině vynaložil,

1792 / 3 zlaté 57 krejcarů – na Mše Svatý za Jiřího Vostatkaa manželku, zbytek.

1793 / 70 zlatých 5 krejcarů ¾ feniku – královské kontribuce, zbytek,

1793 / 1 zlatý 58 krejcarů – za magazinský obilí, zbytek,

1793 / 1 zlatý 2 ½ krejcaru – k záduší bude platit dle knihy lubenské,

     Podle obligace z roku 1794 si Josef Jirásek vypůjčil 25 zlatých na stavění gruntu z kasy kostela ve Skryjích. Podle další obligace z téhož roku si vypůjčil ještě dalších 25 zlatých z chyňavského záduší na zaplacení starých dluhů.

1794 / 10 zlatých – platí k záduší pavlíkovskému,

1794 / 10 zlatých – platí k záduší lubenskému,

1794 / 13 zlatých 15 krejcarů – do důchodu křivoklátského,

1801 / 6 zlatých – platil dlužný císařské Interese,

1801 / 4 zlaté 9 krejcarů – platil zádušní interese.

     Poněvadž Josef Jirásek nyní velmi věkem sešlý jest, a pro všeliké nedostatky a zdělané velké dluhy, netroufaje sobě dýlej tento grunt podržeti a na něm hospodařiti, tak za dobré uznal a tento grunt dle své vlastní líbezné otcovské vůle, zeti svému Janovi Jouklovi až do ouplného věku syna svého Antonína Jiráska, právního dědice na osum let v celosti, s níž uvedenými kruntami, stavením, dobytkem, nářadím, a vším ostatním přináležejícím, odstoupil a odevzdal. Podle smlouvy z 31. ledna 1803 měl Jan Joukl za jeho dobré hospodaření a přičinění půl gruntu dědičně obdržeti, který jemu budoucí dědic bez všeho pozastavení postoupí a odevzdá.

     Na gruntu vázly tyto základní povinnosti:

1. Císařsko královské Contribuce, Magazín, Transporty a všechny veřejné břemena dle

    Repartice.

2. Knížecí vrchnosti jménem roboty pěší každý týhoden 3 dny skrze celý rok.

3. Stálého ouroku do důchodu krušovského ročně 54 krejcarů.

4. Šestnáctého dílu žita 1 strych ¼ mázu, ječmena ¾ mázu a ovsa 5 čtvrtcí.

5. Za ½  nepřítomné krávy k záduší domácímu.

     Grunt tvořilo stavení s 1 světnicí, 1 domovní komorou, 1 velkým a 1 malým chlévem a s 1 stodolou. Patřilo k němu 60 měřic 1 věrtel orných a 19 měřic 5 ½ věrtele ladem ležících polí, 2 měřice 11 věrtelů loučného, 2 měřice zahrad, a 6 měřic 15 věrtelů pastvišť a 8 měřic 9 věrtelů porostlin. To vše bylo prošacováno za 468 zlatých 52 krejcarů.

     Od dobytka a nářadí zde bylo:

30 zlatých – 1 kobyla,

20 zlatých – 1 vůl,

  6 zlatých – 2 ovce,

  6 zlatých – 1 svině,

15 zlatých – 1 vůz sešlý,

  5 zlatých 30 krejcarů – 1 pluh, 1 hák, 1 brány, 2 sekery a 4 líšně,

  3 zlaté 30 krejcarů – 1 závěrka, 2 klanečníky, 1 váhy, 1 podávky, 1 vidle, 1 kopáč, 1 motyka.

     Z obilí na zimu vysetého byly 3 strychy pšenice po 8 zlatých, a 8 strychů žita po 6 zlatých, tedy celkem za 72 zlatých.

     Součet aktiv činil celkem 626 zlatých 25 krejcarů.

     Seznam dluhů byl rozsáhlý:

  25 zlatých – k záduší skrejskému,

  25 zlatých – k záduší chyňavskému,

  38 zlatých – do důchodu krušovského,

do kasy kontribučenské:

194 zlatých 15 zlatých – za 64 měřic 3 věrtele žita po 3 zlatých,

  98 zlatých 37 krejcarů 3 feniky – za 49 měřic 1 věrtel ječmene po 2 zlatých,

  78 zlatých 27 krejcarů 3 feniky – za 52 měřic 1 věrtel ovsa po 1 zlatém 30 krejcarech.

36 zlatých – do Ouřadu kontribučenského neb obročenského za 18 měřic ovsa po 2 zlatých.

dluhy lidské:

  32 zlatých – Kateřině Bretšnajdrové z Lubné,

  18 zlatých – Židu Jáchymovi Kajzrovi do Sence,

  16 zlatých 50 krejcarů – Václavovi Bretšnajdrovi z Lubné,

  27 zlatých – Antonínovi Lipertovi ze Sence,

    3 zlaté 45 krejcarů – Janovi Bechyňovi,

    5 zlatých 15 krejcarů – panu Františku Engelthalerovi do Rakovníka,

    5 zlatých 45 krejcarů – panu Františku Engelthalerovi do Rakovníka za 1 strych 1 věrtel

                                         viky,

    8 zlatých 45 krejcarů – Petrovi Koníkovi do Rakovníka za 1 strych 1 věrtel žita,

    2 zlaté – Židu Ledlovi do Rakovníka,

    5 zlatých – Židu Brokovi do Rakovníka,

    1 zlatý 30 krejcarů – krejčímu Frankovi do Rakovníka,

    1 zlatý – Josefovi Hluchýmu do Rakovníka,  

  45 krejcarů – Křížkovi do Rakovníka,

    3 zlaté 30 krejcarů – za půl nepřítomné zádušní krávy.

     Součet dluhů činil 626 zlatých 25 krejcarů.

      Odstupující hospodář Josef Jirásek si pro sebe a svou manželku pojistil výměnek, spočívající v doživotním užívání bytu v teplé světnici při hospodáři, dále 1 komoru, 1 chlívek, 1 hůru. Pro své obživení měl dostávat obilí na zrně, a to 3 měřice pšenice, 10 měřic žita, 3 měřice pšenice, 1 měřici hrachu neb čočky, od ovoce dle Božího nadělení čtvrtý díl, na erteple a zelí 2 záhony tu kde hospodář sázet bude, jakož také pro vychování kouska dobytka 1 centnýř sena a 1 centnýř otavy, dlouhé slámy 4 mandele a drobný 2 mandele.  Pokud by jeden z manželů zemřel, pak by druhý měl užívat jen polovinu tohoto výměnku.

     Další zápis nese datum 9. listopadu 1808. Jan Joukl se k dceři Josefa Jiráska přiženil a na gruntu svého tkána skrze 8 let hospodařiti měl a polovic takového svému švagrovi Antonínu Jiráskovi dědičně odstoupiti měl.[9] Ačkoliv tento čas ještě nepřišel a řečený Antonín Jirásek ještě 24 let nedosáhl, tak přece za dobrý se uznalo, krunt rozděliti a tuto polovic dědicovi, jenž se k hospodářství za schopného a za plnoletého uznává, k vlastnímu vládnutí odevzdati.

     Na gruntu byly tyto základní povinnosti:

1. Císař královské Kontribuce, Magazin, Transporty a jiný daně dle Repartice.

2. Knížecí vrchnosti pěší roboty každý týhoden  1 ½ dne stále.

3. Stálého ouroku do důchodu ročně 27 krejcarů.

4. Šestnáctého dílu do Obročenství ročně žita ½ věrtele, ječmena 6 žejdlíků, ovsa 2 ½ čtvrtce.

5. Ze ¼ nepřítomný krávy k záduší.

6. Domácímu učitelovi dle fassy každoročně sypání 1 čtvrtec pšenice a 1 čtvrtec ječmena.

     Ke gruntu patřilo toto vybavení:

stavení – 1 světnice, 1 domová komora, 1 chlév velký a 1 malý, 1 stodola.

polnosti – orná pole - 30 měřic ½ věrtele,

                 lada - 9 měřic 10 ¾ věrtele,

                 zahrady - 1 měřice,

                 pastviště - 3 měřice 7 ½ věrtele,

                 porostliny - 4 měřice 4 ½ věrtele.

dobytek – 1 kobyla za 30 zlatých,

                 1 vůl za 20 zlatých,

                 2 ovce za 6 zlatých,

                 1 svině za 6 zlatých.

nářadí – 20 zlatých 15 krejcarů - 1 vůz za 15 zlatých, 1 hák, 1 pluh, 1 brány, 2 sekery, 4 líšně,

                3 zlaté 30 krejcarů - 1 závěrka, 2 klanečníky, 1 váhy, 1 podávky, 1 vidle, 1 kopáč,

                                                 1 motyka.

vyseté obilí – 12 zlatých - pšenice 1 ½ strychu po 8 zlatých,

                      24  zlatých - žita 4 strychy po 6 zlatých.

     Součet všech aktiv činil 356 zlatých 48 krejcarů.

     Seznam dluhů byl poměrně rozsáhlý:

25 zlatých – k záduší chyňavskému za 5% úrok,

  3 zlaté 50 krejcarů – do důchodu krušovského,

do podací kasy:

97 zlatých 7 ½ krejcaru – žita 32 měřic 3 věrtele po 3 zlatých,

49 zlatých 18 ¾ krejcaru – ječmene 24 měřic 8 ½ věrtele po 2 zlatých,

39 zlatých 23 ¾ krejcaru – ovsa 26 měřic ½ věrtele po 1 zlatém 30 krejcarech,

18 zlatých – do ouřadu Obročenského za 9 měřic ovsa na zrně,

  1 zlatých 48 krejcaru – za ¼ nepřítomné zádušní krávy,

 36 zlatých – Kateřině Bretšnajdrové,

27 zlatých – Antonínu Lipertovi do Sence,

18 zlatých – Židu Jáchymu Kaizrovi do Sence,

  3 zlaté 45 krejcarů – Janu Bechyňovi,

16 zlatých 50 krejcarů – Václavu Bretšnajdrovi,

  5 zlatých 45 krejcarů – panu Františkovi Engelthalerovi za obilí,

  8 zlatých 45 krejcarů – panu Ranešovi za obilí,

  2 zlaté – Židu Berlovi do Rakovníka,

  5 zlatých – Židu Berlovi do Rakovníka,

  1 zlatý 30 krejcarů – krejčímu Frankovi do Rakovníka,

  1 zlatý – Josefu Hluchýmu, do Rakovníka,

45 krejcarů – Křížkovi do Rakovníka,

     Součet pasiv činil rovněž 356 zlatých 48 krejcarů.

     Josef Jirásek se svou manželkou si na této polovině gruntu pojistili výměnek, kdy měli každý rok až do své smrti dostávat 1 měřici 8 věrtelů pšenice, 5 měřic žita, 1 ½ měřice ječmene a 8 věrtelů hrachu. Pro krávu měli dostávat 50 liber sena a 50 liber otavy, 2 mandele dlouhé a 1 mandel drobné slámy.  Od ovoce měli dostávat čtvrtý díl; na zelí a erteple měli mít 1 záhon. Až do své smrti také zde manželé Jiráskovi měli užívat byt teplý a pokojný, chlívec pro kousek dobytka a nad světnicí hůrku.

     V roce 1812 zaplatil Antonín Jirásek tyto dluhy:

  3 zlaté 15 krejcarů – do důchodu krušovského,

18 zlatých – do tamního obročenského ouřadu,

36 zlatých – Kateřině Bretšnajdrové,

27 zlatých – Antonínu Lippertovi do Sence,

18 zlatých – Židu Kaizerovi do Sence,

16 zlatých 50 krejcarů – Václavu Bretšnajdrovi,

  8 zlatých 45 krejcarů – panu Petru Cauchovi za obilí,

  1 zlatý 30 krejcarů – krejčímu Frankovi,

  1 zlatých – Josefu Hluchému.

     V roce 1816 splatil Křížkovi dluh 45 krejcarů.

     Podle obligace z 18. prosince 1829 si Antonín Jirásek vypůjčil 32 zlatých ze sirotčí kasy krušovického panství.

     Do gruntovní knihy byla vložena zpráva o trhové potažně odstupní smlouvě ze 7. listopadu 1839, podle níž Antonín Jirásek odstoupil tento grunt svému synu Josefovi za udanou cenu 412 zlatých.    

 

 

---