Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 32  
 

     Podle zápisu z 25. ledna 1784 Václav Král po obdrženém vrchnostenském povolení nechal sobě na svůj vlastní náklad k budoucímu svému užívání na obecním místě chaloupku, které místo dlouhý jest 23, a široký 22 loket vystavěti.[1] Každoročně měl z té chalupy platit stálého ouroku 2 zlaté ročně. Určenou robotu měl Milostivé Vrchnosti náležitě a pilně vybejvati, a také poselství s druhejma tamníma podruhama vykonávati povinen bude. Chalupa byla od práva rychtář- a konšelského uznána a prošacována za sumu hlavní 35 kop grošů.

     Václav Král, zemřouce smrtí časnou, a zanechaje svou poslední vůli, která při právu přijata byla, dle které za právního dědice Jana Krále, vlastního syna, učinil, a chalup k jeho i budoucím dědicům jeho (k) stálému i dědičnému užívání odevzdal. Chalupa byla prošacována za 74 zlatých 16 krejcarů. Tento zápis byl učiněn 21. listopadu 1795.

     Na chalupě vázly tyto základní povinnosti:

a/ Císařsko královské kontribuce dle Subrepartice a jiné břemena.

b/ Knížecí gruntovní vrchnosti jménem roboty od sv. Jana až do svatého Václava 13 dní ruční 

    práce.

c/ Vše poselství obecní zároveň s druhýma.

     Janu Královi odevzdáno:

2 zlaté 36 krejcarů – 1 stůl za 36 krejcarů, 1 menší stolice s kasou za 2 zlaté,

3 zlaté 44 krejcarů – 1 trakař za 1 zlatý, 1 kadečka za 18 krejcarů, 1 sud na sypání za 36

                                  krejcarů,

10 zlatých – 1 dvouletýho běhouna, který dceři Kateřině patří, když ho hospodář potřebovat

                     bude, vydá,

  0 – 1 ovce, která se hospodáři zanechává bez šacunku.

     Součet aktiv dělal 80 zlatých 36 krejcarů.

     Z toho se sráží dluhy peněžitý:

25 zlatých – do Zavidova šenkýři,

36 krejcarů – sestře po Václavu Králu Kateřině, za Kotharda Somola vdané v Hředlích,

  3 zlaté 51 krejcarů – na funus hospodář vynaložil.

     Dluhů bylo za 29 zlatých 27 krejcarů. Když se odečetly od aktiv, zůstalo po 5 zlatých k vyplacení dědicům 51 zlatých 9 krejcarů:

  1 zlatý 9 krejcarů – pozůstalý mateři, ovdovělý Králový,

30 zlatých – dětem Kateřině, jenž při vstoupení do stavu manželského, držitel chaloupky

                    najednou do sirotčí kasy k složení přijde,

20 zlatých – Janovi, držiteli gruntu.

     Jan Král v letech 1796 – 1801 z těchto dluhů nesplatil nic. Teprve v roce 1802 byly odepsány tyto platby:

25 zlatých – položil dluh do Zavidova šenkýři,

36 krejcarů – otcově sestře Kateřině za Somola vdané,

  3 zlaté 51 krejcarů – na funus hospodáře zbytek,

30 zlatých – sestře Kateřině do sirotčí kasy,

  1 zlatý 9 krejcarů – na mše za mateř,

20 zlatých – odepsal sám sobě svůj podíl.

     Tím měl chalupu zaplacenu.

     Smlouvou ze 7. listopadu 1806 prodal Jan Král tuto svou chaloupku čp. 32 Apoleně Kejlové a jejím dědicům za 550 zlatých. Z této sumy vyplatila Apolena Kejlová při podpisu smlouvy 400 zlatých, zbylých 150 zlatých od dneška za čtyři neděle zaplatiti se zavazuje.  Jako záruku pro zaplacení této částky si prodávající bere tuto chaloupku do zástavy. V gruntovní knize následuje zápis o tom, že Janu Královi oněch 150 zlatých bylo vyplaceno.

     Už smlouvou z 22. prosince 1806 Apolena Kejlová prodala chaloupku Mikulášovi Čermákovi za 400 zlatých. Z této sumy vyplatil při podpisu smlouvy 230 zlatých, zbylých 170 zlatých se Mikuláš Čermák zavázal vyplatit do čtyř let z úrokem 5%.

     Mikuláš Čermák se zavázal, Apolenu Kejlovou, pokudž toho potřebovati bude, skrze čtrnácti let v této chaloupce bytem ponechati a jí quartir přáti. Apolena Kejlová se zavázala platit obci činži 2 zlaté ročně. Pokud by ale Mikuláš Čermák v těch 14 letech zemřel, měla Apolena Kejlová hned chalupu vyklidit a vystěhovat se.

     V roce 1814 je zapsána poznámka o tom, že Václav Stechmüller bude brát novej zápis. V roce 1816 opět bude brát zápis Josef Lokaj.

     Zápis ze 3. června 1835 osvětluje další složité osudy této chalupy a jejích držitelů.[2]

     Mikuláš Čermák prodal tuto chalupu čp. 32 za 500 zlatých Dorotě Pochmannové z Nesuchyně. Podle vysvědčení Mikuláše Čermáka tuto sumu řádně zaplatila.

     Než by byl proveden přislušný zápis do gruntovní knihy, Dorota Pochmannová zemřela. Před tím však, podle svědectví Petra Šnajberka, souseda v Lubné čp. 3, prodala chaloupku Anně Lokajové též za 500 zlatých. Kupní cenu obdržela.

     Ta samá (Anna Lokajová) též bez zápisu zemřela, a před smrtí Josefovi Krausovi z Lubný (chaloupku) za 450 zlatých prodala. Ten se v přítomnosti dětí po Anně Lokajové, již zletilému Janovi a Rozálii vyjádřil, že již na tu trhovou cenu 410 zlatých dle proukázání kvitance zaplaceno jest, tak že nyní ještě k zaplacení vybejvá 40 zlatých, které Josef Kraus těm dědicům hned složiti se uvoluje a žádá, aby se jemu zápis vyhotovil.

     Následuje smlouva z 1. února 1839. Podle této smlouvy trhové Jan a Rozálie Lokaj, neb v jejich zastoupení nyní zemřelá mateř Anna, prodali tuto chaloupku Josefovi Krausovi za 180 zlatých, což složil hotově. Z chalupy se obci platily ročně 2 zlaté činže.

     Podle smlouvy trhové s Josefem Krausem, co prodávajícím, uzavřené dto v Lubný dne 2. července 1859, vkládá se kupovateli Antonínu Knorovi právo vlastnické na domek čp. 32 v Lubné za cenu trhovou 294 zlatých rakouského čísla. Ohledně zahrádky jest nelze žádosti svoliti, jelikož při domku čp. 32 v Lubné prodávající Josef Kraus žádnou zahrádku připsanou nemá.

     Do gruntovní knihy je zapsána zmínka o tom, že Antonín Knor a jeho manželka Anna se stali solidárními dlužníky na dluh manželů Františka a Marie Čebišových ve výši 30 zlatých.

Dlužní upsání bylo datováno 1. srpna 1864, zatímco dodatek o solidárním dluhu byl podepsán 28. prosince 1866.

     Antonín Knor patrně v roce 1869 zemřel. Smlouvou z 15. května 1869 převzali po zemřelém Antonínovi Knorovi tuto chaloupku čp. 32 manželé Antonín a Barbora Knorovi za 242 zlatých.

     Výměnek čili byt zde byl pojištěn pro Julianu Knorovu, jež byla dcerou zemřelého Antonína Knora a jeho manželky Anny.

     Při tomto domku se vynachází plac, na kterém dříve mlátek stával, co příslušenství s dvorkem spojený jest. Tento mlátek prodal Antonín Knor smlouvou z 15. května 1869 své dceři Marii, provdané za Františka Čebiše k vystavení nového domku. Marie Knorová se narodila 21. prosince 1833. Na základě trhové smlouvy z 15. prosince 1871 prodali manželé Čebišovi tento bývalý mlátek manželům Janu a Františce Chytrým.

      Následuje řada zápisů o vložení a vymazání zástavního práva na tomto domku v souvislosti s různými finančními výpůjčkami Antonína Knora. Poslední z těchto zápisů pochází z roku 1878.

 

 

---