Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 41  (odděleno od čp. 4)
 

     Podle zápisu z 23. listopadu 1787 Václav Bretšnajdr, majíce velký grunt kontribučenský grunt s mnoho polnostmi v užívání, který ale ze své dobré a líbezné vůle na 3 díly rozdělil, z kterého jeden díl (čp. 4) pro sebe až do zrostu vlastního syna zanechává a který napotom jemu připadnouti má, druhé pak ale dva díly synům svým, totiž Josefovi (čp. 41) jeden díl a Janovi (čp. 42) taky jeden díl, k jeho dědičnému užívání odstoupil a odevzdal.[1]

     Podle rychtářské šacovní komise připadlo k této třetinové části gruntu, která připadla Josefu Bretšnajdrovi, 51 měřic 10 věrtelů orných a 7 měřic ladem ležících polí, dále 5 věrtelů zahrad, 3 měřice 12 věrtelů loučného, 4 věrtele pastvišť a 11 měřic 10 věrtelů porostlin. Podrobný seznam všech těchto pozemků, s uvedením parcelních čísel a výměrou jednotlivých parcel, je uveden v gruntovní knize.

     Stavení mělo mít 1 světnici, 1 komoru, 1 maštal, 1 chlív, 1 sýpku, 1 stodolu, který ale starý hospodář postaviti se zavazuje.

     Všechny polnosti byly prošacovány na 100 kop grošů míšeňských, tedy 116 zlatých 40 krejcarů.

     Nový hospodář Josef Bretšnajdr jménem svršků obdržel na dobytku a nářadí:

20 zlatých – 1 vola,

10 zlatých – 5 ovcí,

  2 zlaté – 1 prasnici,

15 zlatých – 1 vůz,

  3 zlaté – 1 pluh,

  1 zlatý 30 krejcarů – 1 brány,

  3 zlaté – 1 závěrka, 1 klanečník, 1 táhlo, 1 volský řetěz,

30 krejcarů – 1 váhy,

20 krejcarů – 4 líšně,

30 krejcarů – 2 držení,

24 krejcarů – 1 sekera,

24 krejcarů – 1 motyka,

15 krejcarů – 1 lopata,

30 krejcarů – 2 řešeta,

  3 zlaté – 1 řezací stolice s kosou,

  1 zlatý – 1 travní kosa, 1 vidle, 1 kopáč, 1 podávky, 2 sekery,

  3 zlaté – 1 letní žebřiny, 1 fasunk, 1 hnojník, 1 sáně.

     Na zimu vysetého obilí bylo:

  7 zlatých 30 krejcarů – pšenice 1 strych 2 věrtele pšenice po 5 zlatých,

28 zlatých – žita 7 strychů po 4 zlatých.

     Z obilí na zrně bylo:

  5 zlatých – hrachu 1 strych,

  4 zlaté 30 krejcarů – ječmene 1 strych 2 věrtele po 3 zlatých,

  7 zlatých – ovsa 4 strychy po 1 zlatém 45 krejcarech.

     Součet aktiv činil 233 zlatých 3 krejcary. Jako dluh zde bylo zapsáno jen 20 zlatých kontribuce, takže k vyplacení po 7 kopách grošů ročně mu zůstalo 213 zlatých 3 krejcary neboli 182 kop 36 grošů 6 feniků. Tyto peníze měly patřit odstupujícímu hospodáři Václavu Bretšnajdrovi k jeho další disposici.

     Václav Bretšnajdr si na této části gruntu pojistil výměnek, kdy měl každoročně dostávat obilí na zrně, totiž 2 měřice pšenice, 6 měřic žita, 3 měřice ječmene a 1 měřici hrachu. Na zelí a na erteple mohl užívat 3 čtvrtce pole „Na chmelnici“ a z ovoce, dle Božího nadělení měl mít čtvrtý díl. Pro vychování kouska dobytka měl dostávat 1 centnýř sena, ½ centnýře otavy, 2 mandele dlouhé a 2 mandele drobné slámy. Pokud by starý hospodář zemřel, pak by manželka dostávala jen polovinu tohoto výměnku.

     Josef Bretšnajdr splácel dluhy takto:

1791 / 20 zlatých – kontribuce,

     V roce 1794 si vypůjčil z kasy kostela v Řevničově 25 zlatých na potah.

 1794 / 24 kop grošů - Při držaných soudech držitel gruntu oznamuje, že od svého otce dle

                                    zápisu pojištěný nářadí v jistejch kusech, též 5 ovec a 1 prasnici

                                    neobdržel, pročež takový dle přistoupení vlastní matky na místo otce

                                    z podílu otcovského odpisuje.

1794 / 7 kop grošů – odstupujícímu otci,

1795 / 7 kop grošů – otci,

1796 / 7 kop grošů – otci.

     V roce 1798 zemřouce starý hospodář Václav Bretšnajdr, jeho podíl pozůstalý, po již obdržených 45 kopách grošů, činí 137 kop 36 grošů 6 feniků. Má se vyplatit takto:

13 kop grošů – mateři Poleksině,     

dětem

13 kop grošů – Václavovi,

13 kop grošů – Janu,

13 kop grošů – Marii,

  5 kop grošů – jí nadlepčení,

13 kop grošů – Josefovi, držiteli gruntu,

13 kop grošů – Martinovi,

13 kop grošů – Anně, vdané za Štíbra,

13 kop grošů – Dorotě, vdané za Vostatka,

13 kop grošů – Barboře, vdané za Bechyně,

13 kop grošů – Františkovi,

  2 zlaté 36 grošů 6 feniků – na Mše Svaté za otce.

     Dále splácel takto:

1798 / 2 zlaté 36 grošů 6 feniků – položil na Mše Svaté za otce,

1798 / 5 kop grošů – Marii, svrchu psaný na podíl,

1800 / 5 kop grošů – Marii,

1802 / 13 kop grošů – bratru Francovi,

1803 / 7 kop grošů – Janovi, synovi po Václavu Bretšnajdrovi,

     K roku 1807 je zapsán v gruntovní knize ne příliš srozumitelný zápis, oznamující, že zemřela Marie po Václavu Bretšnajdrovi, hospodáři. Její podíl 13 kop grošů do sirotčí kasy k rukám dětem Krauzovským klásti bude a tuto se pojišťuje. Dětem s Marií Martinovi, Janovi, Václavovi, Marii, Anně, a pak dětem Krauzovským po Marii do sirotčí kasy 7 kop grošů míšeňských.

     Protože Josef Bretšnajdr měl problém se splácením dluhů, a také aby mohl sobě potřebný dobytek zaopatřiti, tedy aby si mohl vypůjčit nějaké peníze, rozhodl se požádat o vypracování odhadu svého gruntu. Tomu bylo vyhověno a dne 5. dubna 1810 byl tento odhad zapsán do gruntovní knihy.

200 zlatých – stavení hospodářský i domovní,

744 zlatých 22 ½ krejcaru / orná pole – 51 měřic 10 věrtelů po 15 zlatých,

  76 zlatých 52 ½ krejcaru / lada – 7 měřic 11 věrtelů po 10 zlatých,

  15 zlatých / zahrada – 5 věrtelů,

  69 zlatých / luka – 3 měřice, 12 věrtelů po 20 zlatých,

    2 zlaté / pastviště – 4 věrtele,

116 zlatých 15 krejcarů / porostliny – 11 měřic 10 věrtelů po 10 zlatých.

     Na gruntu se nacházeli 2 voli, 2 krávy, 5 ovcí a 1 prasnice, dále pak 1 vůz, 1 pluh, 1 brány a ostatní drobný nářadí. Z obilí na zimu vysetého byly 2 strychy pšenice a 8 strychů žita.

     Součet všech aktiv činil 1 253 zlatých 30 krejcarů.

     Z dluhů bylo zapsáno jen 25 zlatých, vypůjčených na 5% úrok od záduší řenčovského, a pak dědické podíly pro vdovu a potomky Václava Bretšnajdra:

15 zlatých 30 krejcarů – vdově Polexině,

dětem

15 zlatých 30 krejcarů – Václavovi,

  7 zlatých – Janovi,

15 zlatých 30 krejcarů – Marii, a po ní dětem Krauzovským,

15 zlatých 30 krejcarů – Martinovi,

15 zlatých 30 krejcarů – Anně Štíbrové,

15 zlatých 30 krejcarů – Dorotě, provdané za Vostatka,

15 zlatých 30 krejcarů – Barboře Bechyňové.

     Josef Bretšnajdr dlužil ještě fasovní obili:

165 zlatých 45 krejcarů – žita 27 měřic 10 věrtelů po 6 zlatých,

  65 zlatých 15 krejcarů – ječmene 21 měřic 5 věrtelů po 4 zlatých,

  96 zlatých 45 krejcarů – 32 strychů ovsa 4 věrtele po 3 zlatých.

     Součet dluhů činil 468 zlatých 15 krejcarů.

     Patrně ještě hned v roce 1810 si Josef Bretšnajdr vypůjčil ze sirotčí kasy 300 zlatých. V gruntovní knize pak následuje ještě několik krátkých zápisů:

1810 / 13 zlatých – na funus vdovy Polexiny,

1810 / 2 zlaté 40 krejcarů – na Mše Svaté za vdovu Polexinu,

1810 / 2 zlaté 30 krejcarů – dětem po Marii Krausové po již vyplacených 13 zlatých, zbytek,

1816 – zapisuje se dluh do poddací kasy: žita – 53 měřic 10 věrtelů,

                                                                   ječmene – 23 měřic 1 ½ věrtele,

                                                                   ovsa – 29 měřic 4 ½ věrtele,

1819 – Anna, vdova po Josefu Bretšnajdrovi se vypůjčila z křivoklátské sirotčí kasy 80

            zlatých vídeňského čísla.

     Podle protokolu z 10. července 1818 byl zapsán obilní dluh do podací kasy, a to:

žita – 63 měřic 10/16 věrtele,

ječmene 29 měřic 8 věrtelů,

ovsa – 79 měřic 12 2/16 věrtele.

     Jako poslední zápis k tomuto gruntu je uvedena zmínka, že jeho dalším uživatelem byl Vojtěch Bretšnajdr.

 

 

---