Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 40  (odděleno od čp. 9)
 

     Podle zápisu z 29. listopadu 1787 Jan Bretšnajdr, s vrchnostenským povolením, tento svůj grunt na stejnou polovic rozdělil[1]:

– jednu polovic (čp. 9) pro sebe až do zrostu mladšího syna Františka zanechává, kterážto  

   polovic gruntu napotom jemu dědičně připadnouti má,

– druhou polovic (čp. 40) ale synu svému staršímu Václavovi, k jeho dědičnému užívání odstoupil a odevzdal.

     V gruntovní knize pak následuje seznam jednotlivých polností s výměrou a uvedením názvů tratí:

orných polí – 32 měřic 4 ½ věrtele,     

ladem ležících polí – 7 měřic 12 ½ věrtelů,

zahrad – 2 ½ věrtele,

loučného – 1 měřice 12 ½ věrtelů,

pastvišť – 1 měřice 2 věrtele,

porostlin – 12 měřic 2 věrtele.

     Na této polovině gruntu, která připadla synu Václavovi Bretšnajdrovi, vázlo ¼ nepřítomné zádušní krávy. Stavení obsahovalo 1 světnici, 1 komoru, 1 chlév a 1 stodolu. Vše bylo prošacováno za sumu hlavní 120 kop grošů míšeňských, neboli 140 zlatých.

     Václav Bretšnajdr jménem svršků obdržel

- na dobytku a nářadí:

25 zlatých – 1 vola,

10 zlatých – 1 krávu,

  8 zlatých – 5 ovcí,

  2 zlaté – 1 sprasnici,

15 zlatých – 1 vůz,

  2 zlaté 30 krejcarů – 1 pluh,

  2 zlaté – 1 brány,

40 krejcarů – 1 nové kované brány, 

  3 zlaté 30 krejcarů – 1 závěrku, 1 táhlo, 1 velký řetěz, 1 klanečník a 2 držení,

20 krejcarů – 4 líšně,

20 krejcarů – 1 sekeru,

20 krejcarů – 1 motyku,

  2 zlaté – 1 letní žebřiny, 1 fasunk a 1 hnojník,

32 krejcarů – 1 hnojný vidle za 12 krejcarů, 1 kopáč za 12 krejcarů a 1 lopatu.

- Obilí na zimu vysetého

  3 zlaté 45 krejcarů – pšenice 3 věrtele,

22 zlatých – 5 strychů 2 věrtele po 4 zlatých.

- Obilí k jarní setbě

  4 zlaté 30 krejcarů – ječmene 1 strych 2 věrtele po 3 zlatých,

  2 zlaté 30 krejcarů – hrachu 2 věrtele,

  8 zlatých 45 krejcarů – ovsa 5 strychů po 1 zlatém 45 krejcarech.

     Součet příjmů činí 253 zlatých 42 krejcarů.

     Přehled peněžitých dluhů:

18 zlatých 9 krejcarů – královské kontribuce,

  2 zlaté – císařské interesse,

11 zlatých 30 krejcarů – do důchodu krušovského,

  2 zlaté – do důchodu křivoklátského,

  7 zlatých – k záduší domácímu.

     Dluhů obilních do podací kasy zde bylo:

16 zlatých – žita 12 měřic po 1 zlatém 20 krejcarů,

  5 zlatých 15 krejcarů – ječmene 7 měřic po 45 krejcarech,

  7 zlatých 30 krejcarů – ovsa 15 měřic po 30 krejcarech.

     Součet dluhů činil 184 zlatých 18 krejcarů, což převedeno dělalo 157 kop 52 grošů 2 feniky. Z toho bude po 5 kopách ročního placení patřit

    6 kop 41 grošů – po Kouřilovi Janovi, synu, jednu polovici (zemřel, na Mše Svaté),

151 kop 11 grošů 2 feniky – odevzdavateli tohož gruntu Janovi Brettschneidrovi k jeho

                                              disposici přináležejí.

     Odstupující hospodář Jan Bretšnajdr si pro sebe a svou manželku na této polovici gruntu pojistil výměnek, kdy měl každoročně dostávat jako obilí na zrně 2 měřice pšenice, 4 měřice žita, 2 měřice ječmene a 2 věrtele hrachu. Pro dobytek měl dostávat 1 mandel dlouhé a 1 mandel drobné slámy, 1 centnýř sena a otavy také 1 centnýř. Na sázení zelí mohl užívat 1 záhon. Pokud by jeden z manželů zemřel, pak by druhý mohl užívat jen polovinu tohoto výměnku.

     Vynachází se tady ještě jedna dcera odstupujícího hospodáře jménem Anna, kterej držitel gruntu, když by Bůh nějaké štěstí souditi měl a ona se provdati měla, jednu jalovici vydati neb za takovou 6 zlatých složiti se zavazuje.

     Václav Bretšnajdr splácel dluhy takto:

1789 / 6 zlatých 41 krejcarů – Janu Kouřilovi na Mše Svaté,

1790 – zůstává stát, neb na loňský vypsaný 13 Mší Svatých cedulku proukáže,

1791 / 18 zlatých 9 krejcarů – platí dluh kontribuce, zbytek,

1793 / 11 zlatých 20 krejcarů – do důchodu krušovského,

1793 / 2 zlaté – do důchodu křivoklátského,

1793 / 7 zlatých – k záduší domácímu,

1793 / 5 kop grošů míšeňských – Janu Bretšnajdrovi,

1794 / 5 kop grošů míšeňských – Janu Bretšnajdrovi,

1795 / 5 kop grošů míšeňských – Janu Bretšnajdrovi,

1796 / 5 kop grošů míšeňských – Janu Bretšnajdrovi,

1797 / 5 kop grošů míšeňských – otci,

1798 / 5 kop grošů míšeňských – otci,

1799 / 10 kop 11 grošů 2 feniky – zemřouce otec Jan (Bretšnajdr), jemu držitel gruntu funus

                                                       vybil, a na něj vynaložil,

     Po Janu Bretšnajdrovi zůstalo k vyplacení ještě 111 kop grošů těmto dědicům:

20 kop grošů – pozůstalý mateři na funus,

50 kop grošů – dceři Anně,

31 kop grošů – Václavovi,

10 kop grošů – na Mše Svaté za + otce Jana.

     Václav Bretšnajdr dále splácel takto:

1799 / 5 kop grošů – na Mše Svaté za otce Jana,

1800 / 5 kop grošů – na Mše Svaté za otce Jana,

1801 / 2 zlaté – platí císařské interesse,

1806 / 13 kop grošů – mateři po zaplacení funusu,

1806 / 7 kop grošů – na Mše Svatý,

1806 / 40 kop grošů – dceři Anně,

1807 / 10 kop grošů – dceři Anně, zbytek.

     Podle zápisu z 19. listopadu 1819 Václav Pretšneider, věkem sešlý a neduživý, odstoupil a odevzdal ... svůj kontribučenský grunt ... svému vlastnímu synu Václavovi v ceně dobrovolně umluvené za 400 zlatých vídeňského čísla.

     Ve staveních gruntu byla 1 světnice, 1 domovní komora, 1 sýpka, 1 velký a 1 malý chlév, 1 stodola a 1 sklep. Výměry polností:

Orná pole – 32 měřic 4 ½ věrtelů

lad – 17 měřic 12 ½ věrtelů

zahrady – 2 ½ mazlíku,

luka – 1 měřice 12 ½ věrtele,

pastviště – 1 měřice 2 věrtele,

porostliny – 12 měřic 2 věrtele.

     Starý hospodář svému synu zanechává následovní dobytek a hospodářskej nábytek, totiž:

1 pár tažných volů, 4 kusy skopového dobytka, to jest 2 matky, 2 jehňata, 1 nový vůz, 1 pluh, 1 hák, 1 brány, 1 velké a 1 malé žebřiny, 1 hnojník, 1 závěrku, 1 dlouhé táhlo, 2 klanečníky, 1 sekeru, 1 motyku, 1 železný kopáč, 1 vidle, 1 kopáč, 1 řešato drátěný, 1 řezací stolici, 1 věrtel, 1 kosu travní, 1 srp, 1 stůl, 1 židličku, 1 stolici se zábradlím, 1 truhlu na mouku, 2 obrazy, 1 nebozez, 1 dláto a 1 vázací nůž.

     Z obilí na zimu vysetého byly 2 strychy pšenice a 7 strychů žita; k jarnímu zasetí 8 strychů, z kterého obilí sobě odstupující čtvrtý mandel při sklizni vymiňuje.

     Při gruntu vázly tyto základní povinnosti, tedy mimo císařsko královskou daň a poplatek transport, lifrunk, magazin:

a/ týhodně pěší roboty 1 ½ den vykonati,

b/ stálého ouroku ročně 27 krejcarů platiti,

c/ šestnáctého dílu, to jest 2 ½ čtvrtnálka žita, též tolik ovsa, a 1 ½ čtvrtnálka ječmena, ročně

   odváděti,

d/ jménem letníku p. faráři při velkonocích 2 vejce dáti,

e/ domácímu učiteli při sv. Ludmile 1 čtvrcí pšenice a tolik ječmena sypati.

     Z jedné železné krávy měl nový hospodář platit 4 ½ krejcaru ročně.

     Nový hospodář byl rovněž povinen vyplatit tyto podíly, jež dohromady činily 400 zlatých:

66 zlatých 40 krejcarů – bratru Janovi,

66 zlatých 40 krejcarů – sestře Anně,

66 zlatých 40 krejcarů – sestře Kateřině,

66 zlatých 40 krejcarů – odstupujícímu otci,

66 zlatých 40 krejcarů – odstupující mateři,

66 zlatých 40 krejcarů – k tomu podíl nastupujícího.

     Dále měl splatit dluh na kontribučenskou sejpku kasovního obilí žita 3 měřice 1 11/16 věrtele, ovsa 2/16 věrtele.

     Jako výměnek pro sebe a svou manželku si odstupující hospodář Václav Bretšnajdr vymínil vedle teplého, pokojného, svobodného bytu s hospodářem, každoročně ještě 3 strychy pšenice, 4 strychy žita, 1 ½ strychu ječmene, 1 strych ovsa, 1 věrtel hrachu a z ovoce třetí díl. K vyživení kouska hovězího dobytka měl dostávat 4 mandele dlouhé a 2 mandele drobné slámy, z paloučku 1 cent sena, a 1 cent otavy z loučky, též 1 cent sena. K disposici měl mít 1 komoru domovou, 1 malý chlív a hůru nad ním. K sázení erteplůch mohl užívat půl strychu pole „Pod skalkou“ u cesty, a u louky 3tí díl toho půlka na zelí, a půl strycha lady „Na doubravách“, která ještě od pařezů vyrovnaná není.

     Ten hnůj od toho hovězího dobytka hospodář k připravení toho kouska pole k erteplům vyvážeti má.

     Pokud by jeden z manželů zemřel, ten na živu pozůstalý celej vejminek obdržeti má.

     Byl zde pojištěn ještě jeden výměnek, a to pro Jana, syna starého hospodáře, který měl na tomto gruntu užívat po smrti obou rodičů. Až do své smrti měl každoročně dodávat 1 měřici pšenice, 1 měřici žita a 1 měřici ječmene. Užívat mohl pak ta lada „Na doubravách“, který vejminek nápodobně nastupující (hospodář) dáti se zavazuje.

     Smlouvou z 22. března 1859 předal Václav Bretšnajdr tento grunt svému synovi Františkovi a jeho manželce Anně, za umluvenou cenu 1 470 zlatých.

     Zároveň bylo na tento grunt vloženo právo zábavné ohledně podílu pro syna Martina Bretšnajdra, c. k. vojína, ve výši 840 zlatých. Rovněž bylo vloženo právo zábavné stran toho pro odstupujícího otce (Václava) Bretšnajdra a jeho manželku Josefu ... vyštípeného doživotního výminku.

     Následuje několik zápisů, týkající se převážně výmazů práva zástavního na gruntu pro Martina Bretšnajdra a jeho manželku Veroniku. Zápisy k tomuto gruntu končí rokem 1872.

 

 

---