Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 50  (odděleno od čp. 44)

 

 

     První zápis o tomto gruntu nese datum 3. května 1815.[1] Josef Vostatek starší (čp. 44) zemřouce, zanechal synu svému Janovi tu 1/3 gruntu, pozůstávající z 49 měřic 9 ½ věrtele vorných polí a lad, 4 měřic luk a zahrad, 1 měřice 4 věrtelů pastvišťat a 9 měřic ½ věrtele lesů a porostlin.[2]

     Grunt se všemi staveními, s 1 koněm, 1 vozem, 1 pluhem, 1 hákem, 1 bránami, 1 táhlem, 2 klanečníky a s na zimu vysetým obilím, tedy 2 strychy pšenice a 6 strychy žita, byl prošacován na 492 zlatých 36 ½ krejcaru vídeňského čísla.

     Nastupující držitel byl povinen splatit tyto dluhy:

  12 zlatých 30 krejcarů – Šimonovi Plasovi do Sence,

  40 zlatých 48 krejcarů – Barboře Kejlové jménem dluhu,

do podací kasy:

  28 zlatých 32 ½ krejcaru – žita 17 měřic 2 věrtele po 1 zlatém 40 krejcarech,

  24 zlatých – ječmene 20 měřic po 1 zlatém 12 krejcarech,

  17 zlatých 30 krejcarů – ovsa 21 měřic po 50 krejcarech.

po již vyplacených 13 zlatých 45 5/8 krejcaru ještě:

  13 zlatých 45 5/8 krejcaru – odstupujícímu otci a mateři,

  13 zlatých 30 krejcarů – Anně Vostatkové,

  13 zlatých 30 krejcarů – Janovi Vostatkovi,

  13 zlatých 30 krejcarů – Václavovi Vostatkovi,

  13 zlatých 30 krejcarů – Rozárii Vostatkové.    

  70 zlatých – dluh do sirotčí kasy,

111 zlatých 6 ½ krejcaru – Franci Hutichovi dle Obligace z 20. května 1804 na 150 zlatých B. Z.,

  60 zlatých – panu Erbenovi dle obligace z 10. října 1810 na 300 zlatých B. Z.,

  53 zlatých – Janu Koutníkovi dle obligace z 13. března 1813.

     Součet dluhů činil 485 zlatých 12 5/8 krejcaru.

     Vejminek pro otce a mateř nastupujícího hospodáře se činí následující. Až do smrti měli dostávat 3 měřice pšenice, 4 měřice žita, 3 měřice ječmene, 1 měřici hradu, dále pak 1 mandel dlouhé a 1 mandel drobné slámy, 1 centnýř sena a ½ centnýře otavy. Po smrti jednoho nebo druhého má druhý mít jen polovinu tohoto výměnku.

     Dorota (Panušková), provdaná za Václava Černého, zde k pohledávání má 1 měřici žita, 1 věrtel 4 žejdlíky pšenice, 1 věrtel 4 žejdlíky ječmene a 1 věrtel 4 žejdlíky hrachu.

     Podle obligace z 8 září 1816 si Jan Vostatek vypůjčil od pana Františka Engelthalera 200 zlatých vídeňského čísla. V tomtéž roce měl dluh obilní do podací kasy 65 měřic 2 věrtele žita, 32 měřic 15 věrtelů ječmene a 28 měřic 11 věrtelů ovsa.

     Smlouvou z 29. prosince 1816 propachtoval Jan Vostatek kus pole o výměře 1 ½ strychu rakovnickému měšťanu Karlu Rabasovi za 400 zlatých vídeňského čísla na 9 let, tedy od 1. ledna 1817 do 31. prosince 1825. Toto v ničemž závadné pole se nacházelo dle pole Antonína Jiráska z jedné, a Václava Vostatka ze strany druhé, k Rakovníku, proti poli pana Jana Kaloše.

     Jednalo se spíše o půjčku s polem jako zástavou, neboť jest Jan Vostatek zavázán panu Karlovi Rabasovi oněch 400 zlatých vídeňského čísla zase zapraviti a složiti. Po celou dobu byl Jan Vostatek povinen všechny daně, Magacíny a jiné poplatky sám platit.

     S datem 30. listopadu 1818 byl do gruntovní knihy vložen Zápis Jana Vostatka na 1/3 kontribučenského gruntu pod NCons. 50. stojící.[3] Nejdříve jsou popsány povinnosti držitele gruntu:

a/ Císař královská kontribuce, magacin, transporty, liefrunky a jiná veřejná břemena dle

    subrepartice.

b/ Knížecí vrchnosti roboty  skrze celý rok potažité roboty týhodně 1 den, pak od svatého Jana

    až do svatého Václava 8 ½ dne pěší roboty.

c/ Jménem stálého ouroku do důchodu knížecího ročně 36 krejcarů.[4]

d/ Knížecí vrchnosti jménem 16tého dílu do obročenství 1 čtvrtec žita, 3 čtvrtce ječmene a 1

    čtvrtec ovsa.

e/ Z 1/3 zádušní krávy ročně 6 krejcarů.

     Josef Vostatek zemřouce, zanechal synu svému Janovi tu 1/3 gruntu, pozůstávající z 49 měřic 9 ½ věrtele vorných polí a lad, 4 měřic luk a zahrad, 1 měřice 4 věrtelů pastvišťat a 9 měřic ½ věrtele lesů a porostlin.   /2x – viz výše/

     Grunt se všemi staveními, s 1 koněm, 1 vozem, 1 pluhem, 1 hákem, 1 bránami, 1 táhlem, 2 klanečníky a s na zimu vysetým obilím, tedy 2 strychy pšenice a 6 strychy žita, byl prošacován na 100 zlatých B. Z., což bylo 492 zlatých 36 ½ krejcaru vídeňského čísla.

     Nastupuje nyní Jan Vostatek tu 1/3 sumu a následující dluhy vyplatiti se zavazuje:

160 zlatých – do křivoklátské sirotčí kasy (dle gruntovní knihy folio 177),

    5 zlatých – do důchodu krušovského,

  15 zlatých – do hvozdského záduší,

  20 zlatých – Barboře Kejlové,

465 zlatých 6 ¾ krejcaru – do kontribučenské kasy 600 zlatých B. Z.,

Do podací kasy – žita – 84 měřic 3 věrtele,

                             ječmene – 60 měřic 3 věrtele 1 7/16 čtvrtce,

                             ovsa – 60 měřic 3 věrtele 1 čtvrtec,

200 zlatých – panu Engelthalerovi do Rakovníka,

400 zlatých – pachtovní kontrakt s Karlem Rabasem z Rakovníka,

  90 zlatých 34 krejcarů – panu Erbenovi z Křivoklátu,

     Barbora Panošková provdaná Černá měla na tomto gruntu pojištěný výměnek, kdy doživotně měla každý rok dostávat 1 věrtel 1 čtvrtec 4 žejdlíky žita, 1 věrtel 1 čtvrtce 4 žejdlíky ječmene a 1 čtvrtec 4 žejdlíky hrachu. Dále měl František Vostatek, bratr nového držitele, až do své smrti užívat 1 strych pole „V rakovnických hlavách“.

     Následuje smlouva v německém jazyce datovaná 23 října 1817, kterou Jan Vostatek prodal tento grunt Antonovi Heinrichovi za 3 580 zlatých vídeňského čísla. Tuto částka měla být vyplacena takto:

  700 zlatých – Jan Vostatek dostal jako závdavek při sjednání smlouvy,

  465 zlatých 6 ¾ krejcaru – pojištěno do důchodu křivoklátského

  414 zlatých 53 ¼ krejcaru – tato částka bude vyplacena po uplynutí 1 roku po uzavření kupní

                                               smlouvy, což bude úročeno 5%,

2000 zlatých – bude uloženo na Křivoklát in die Pürglitzer Depositen-Casse. Z této částky

                        budou uhrazeny všechny dluhy Jana Vostatka:

  83 zlatých 36 krejcarů – Leopoldu Flusserovi do Rakovníka,

  90 zlatých 34 krejcarů – na Křivoklát panu výběrčímu daní,

224 zlatých 32 krejcarů – Lazaru Löwymu na Křivoklát,

160 zlatých – do křivoklátské sirotčí kasy vypůjčených peněz,

    2 zlaté 50 krejcarů – tamtéž, úrok 4 ½ %,

  30 zlatých – do hvozdské zádušní kasy dle obligace Františka Lauterbacha,

    48 ½ krejcaru – tamtéž, úrok 6 ½ %,

  20 zlatých – Barboře Kejlové,

400 zlatých – Karlu Rabasovi,

200 zlatých – panu Františkovi Engelthalerovi do Rakovníka,

    1 zlatý 40 krejcarů, tamtéž, úrok za 2 měsíce,

  48 zlatých – Adamu Löwymu do Rakovníka,  

  50 zlatých – lubenskému Janouškovi, resp. Leopoldu Flusserovi do Rakovníka,

  80 zlatých – Václavovi Willenderovi do Sence,

100 zlatých – Janovi Reisserovi,

  13 zlatých 30 krejcarů – hasební peníze (Löschgeldern) z 810 zlatých,

494 zlatých 59 ½ krejcaru – Janu Vostatkovi, prodávajícímu.

     Ke gruntu patřilo 49 měřic 9 ½ věrtele orných a ladem ležících polí, 4 měřice luk a zahrad, 1 měřice 4 věrtele pastvišť a 9 měřic ½ věrtele lesa a porostlin. Nový držitel převzal též 1 pár volů, 1 krávu, 1 vůz se třemi těžkými řetězy, 1 fasunk, 1 letní žebřiny, 1 váhy, 2 zadržovací řetězy s volskými ohlávkami, 1 řezací stolici bez nože, 1 pluh, 1 brány, 1 hák.

     Nový držitel gruntu Anton Heinrich byl povinen odvést do podací kasy toto obilí: žita 84 měřic 3 věrtele, ječmene 60 měřic 3 věrtele 1 7/16 čtvrtce a ovsa 70 měřic 3 věrtele 1 čtvrtec.

    Anton Heinrich se rovněž zavázal respektovat pachtovní smlouvu mezi Janem Vostatkem a Karlem Rabasem z Rakovníka.

    Na gruntu vázly tyto základní povinnosti[5]:

a/ Císařsko-královské daně, Magazin, Transport nebo Liefrunky, a další veřejné povinnosti

    dle Subrepartice.

b/ Gruntovní vrchnosti byl nový hospodář povinen po celý rok každý týden 1 den potažité

    roboty a od sv. Jana do sv. Václava 8 ½ dne pěší roboty odváděti.

c/ Své vrchnosti měl každoročně odvádět 36 krejcarů gruntovní činže.

d/ Dále měl gruntovní vrchnosti do obroční kasy odvádět 16. díl obilí, totiž 1 čtvrtec žita,

    3 čtvrtce ječmene a 1 čtvrtec ovsa,

e/ Z 1/3 zádušní krávy měl ročně odvádět 6 krejcarů

     Vzhledem k neodvedené robotě za rok 1817 odstupujícím držitelem, se nový držitel gruntu zavazuje tuto robotu odvést nebo místo ní uhradit vrchnosti 15 zlatých vídeňského čísla.

     Dorota Panušková provdaná Černá, měla na gruntu pojištěný výměnek, když měla ročně dostávat 1 věrtel 1 1/3 čtvrtce pšenice, 2 věrtele 2 2/3 čtvrtce žita, 1 věrtel 1 1/3 čtvrtce ječmene a 1 1/3 čtvrtce hrachu. Do své smrti měl zároveň František Vostatek užívat 1 strych pole „V rakovnických hlavách“. Rosálie, sestra Jana Vostatka, provdaná za Václava Janouška mohla užívat 1 věrtel pole.

     Prodávající může na gruntu bydlet do konce ledna 1818, kdy mu kupující bude též poskytovat potřebnou stravu.

     Pokud by prodávající nebo kupující chtěl od této smlouvy odstoupit, musel by zaplatit pokutu ve výši 700 zlatých.

     Podle soudního narovnání mezi Janem Vostatkem a Antonínem Heinrichem, byl Heinrich Vostatkovi dlužen 414 zlatých 53 krejcarů.

     Protokol ze 16. února 1820 hovoří o dluhu Antonína Heinricha vůči Janu Vostatkovi ve výši  65 zlatých vídeňského čísla.

     Podle obligace z 18. února 1820 dlužil Antonín Heinrich do křivoklátské sirotčí kasy 230 zlatých vídeňského čísla.

     Protokol z 26. července 1823 pojišťuje další dluhu Antonína Heinricha vůči Janu Vostatkovi ve výši 10 zlatých.

     Podle zápisu ze 7. prosince 1823 dlužili manželé Antonín a Marie Heinrichovi manželům Bartoloměji a Kateřině Vostatkovým částku 120 zlatých.

     Do grtuntovní knihy byl zapsán odkaz na tři listiny z let 1825 a 1826, které byly vloženy do knihy instrumentů, podle nichž Antonín Heinrich dlužil Jakobu Thiebenovi 250 zlatých vídeňského čísla.

     Podle cese[6] z 5. února 1826 byl Antonín Heinrich dlužen100 zlatých Jakobu Thiebenovi z Rousínova.

     Protokol z 20. března 1827 hovoří o dluhu Antonína Heinricha vůči Wolfu Reiserovi ze Sence ve výši 160 zlatých.

     K 14. říjnu 1828 byl zapsán nový kasovního obilí, a to: žita 58 měřic 12 10/16 věrtele,

                                                                                              ječmene 60 měřic 5 13/16 věrtele,

                                                                                              ovsa 76 měřic 7 4/16 věrtele.

     Patrně v roce 1829 koupil tento grunt Tomáš Vodička.