Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 3

 

     Kolem roku 1600 seděl na tom gruntu Tůma Petr, jenž ho koupil za 450 kop grošů míšenských.[1] Již dříve zaplatil včetně závdavku 356 kop grošů a zbylých 94 kopy měl doplatit Václavovi Noskovi[2].

     Tůma Petr složil Václavovi Noskovi tyto splátky a měl tak grunt zcela zaplacený:

29.11.1603 / 15 kop grošů,

12.11.1604 / 15 kop grošů,

  5.  3.1605 / 15 kop grošů,

25.  9.1606 / 15 kop grošů,

19.11.1607 /   9 kop grošů,

  7.  3.1608 /   6 kop grošů,

15.12.1611 / 10 kop grošů,

  8.  3.1613 /   9 kop grošů.

     Patrně v roce 1618 Tůma Petr zemřel a na gruntu zůstala hospodařit vdova Lída se synem Matějem.

     V pátek na den svatého Pavla obrácení (25. ledna 1619) byl pořízen inventář gruntu po Tůmovi Petrovi. Obsahoval tyto položky:

  2 koně s nádobím, chomouty,

  2 vozy s žebřinami a jinými potřebami,

  1 pluh s železy,

  1 brány,

  2 řetězy s zavíračkou,

  2 klanečníky,

  1 jalovice dvouletka,

  3 loňská telata,

11 ovcí,

  6 svinského pohlaví (prasat),

11 slepic s kohoutem,

  4 husy s husákem,

  7 krav,

17 strychů na zimu vysetého žita,

  5 strychů na zimu vyseté pšenice,

30 mandelů vymláceného žita,

  7 strychů vymláceného ječmene,

  4 strychy vymlácené pšenice,

  4 mandele ovsa,

  2 vozy hrachu.

     V témž roce 1619 byl udělán šacunk gruntu v Lubný, Ludmily, pozůstalý vdovy po neb. Tůmovi Petrovi, s nábytkem co se při něm nachází, Mikulášovi Halvichovi, dá Bůh budoucímu manželovi též Ludmily. Grunt byl ošacován na 400 kop grošů.

     Smlouvou z 19. dubna 1623 převzal grunt Mikuláš Helvich, který se přiženil k Ludmile, vdově po Tůmovi Petrovi, za 400 kop grošů, kdy měl složit 50 kop grošů závdavku. Z tohoto závdavku si Mikuláš Helvich odečet díl manželky ve výši 25 kop grošů, druhých pak 25 kop grošů pro zaplacení obilních ospů na živnosti zadrželých, na přiležejícím registříku rozepsaných.

    Smlouva končí touto zajímavou větou: Dvěma pak nezletilým sirotkům neb. Tůmy, aby jim Pán Bůh Všemohoucí čestného zrostu popřáti a k věku poctivému skrze stav sv. manželství přijíti.

     Mikuláš Helvich splácel takto:

30.10.1623 / 25 kop grošů – druhá část závdavku, z níž bylo zaplaceno 5 kop 10 grošů na dluh Alžbětě Mydlářce strakonické, a do vrchnostenského důchodu byla také

                                              přijata 1 kopa 50 grošů za ospy.

19.  2.1625 / 9 kop 14 grošů – do vrchnostenského důchodu přijato za ospy,

          1626 – nesložil nic,

21.  6.1627 / 11 kop grošů – platila vdova Ludmila, což bylo vzato do sekvestru k ruce Alžbětě, mydlářce strakonické,

  7.  3.1629 / 10 kop grošů – sestře své do Malinové,

20.  2.1630 / 10 kop grošů – Zuzaně, sestře své do Malinové,

13.  3.1631 / 10 kop grošů – Matěj Petrův položil za mne sestře své do Malinové.

     Mikuláš Helvich zemřel patrně v roce 1630, neboť počátkem roku 1631 grunt opět zdědila vdova Ludmila se svým vlastním synem Matějem Petrem.

      Matěj Petr však hned grunt prodal, a to smlouvou z 13. března 1631. Novým držitelem se stal Kryštof Tišler. Kupní cena byla 300 kop grošů. Závdavek byl dohodnut na 40 kop grošů, z čehož 20 kop složil Kryštof Tišler hned při zápisu, dalších 20 kop grošů později, a to o nejbližších Vánocích. Zbytek měl od roku 1632 splácet ročně po 10 kopách grošů.

     Na gruntu se nacházely 2 klisny, 1 vůz, 1 pluh, 1 brány, 2 krávy, 1 kohout, 12 slepic.

     Protože Anna, vdova po zemřelém Kryštofovi Tišlerovi, spolu se sirotky po něm, nemohla grunt udržet, postoupila ho smlouvou z 18. června 1635 zpět Matěji Petrovi, aby ho zase mohl dále prodat. 

     Matěj Petr v roce 1621 vyženil v Lubné grunt po Jiříkovi Kremerovi mladším, resp. oženil se s jeho vdovou Marianou.[3] Jiří Kremer zanechal dvě dcery: starší Kateřinu a mladší Annu. Jejich nevlastní otec Matěj Petr jim měl z dědictví po jejich vlastním otci Jiříkovi Kremrovi vyplatit každé po 133 kopách a 20 groších. Mladší dcera Anna se v roce 1633 provdala za Martina, syna zemřelého Matěje Bretšnajdra.

     Smlouvou z 12. března 1636 tento Martin Bretšnajdr koupil od Matěje Petra grunt Noskovský za 283 kop grošů. Dědictví manželky Anny, které jí měl Matěj Petr, vyplatit, se započetlo, takže Martin Bretšnajdr částku 133 kop a 20 grošů nemusel platit a Matěj Petr také ne. Zbývajících 150 kop měl Martin Bretšnajdr vyplatit takto:

101 kop a 20 grošů – Tato částka byla částí dědictví po Jiříkovi Kremerovi, které měl Matěj Petr vyplatit jeho dceři Kateřině, provdané za Tomáše

                                   Krňáka v Panoším Újezdě. Místo něj měl tuto částku vyplatit Martin Bretšnajdr.

  48 kop a 40 grošů – Tuto částku měl Martin Bretšnajdr vyplatit Matěji Petrovi, avšak 21. prosince 1636 byl do gruntovní knihy přičiněn zápis,

                                   podle něhož tyto peníze měl on sám místo Matěji Petrovi vyplatit vdově Anně a sirotku po Kryštofovi Tišlerovi.

      V roce 1637 položil Matěj Bretšnajdr za tři léta 20 kop grošů Kateřině Krňákový do Oujezda. V roce 1650 jí vyplatil 10 kop grošů.

      V roce 1650 při soudu vynašlo se, že neb. Kryštof Tišler zůstal dlužen 15 kop grošů, které si půjčil od Ludmily, vdovy po Tomáši Baršovi (později je spláceno Elišce Baršové). A protože vdova Anna Tišlerová záduší lubenskému odkázala ještě 8 kop grošů, odečetla se částka 23 kop grošů od 48 kop a 40 grošů, kterou měl Matěj Petr vyplatit sirotkům po Kryštofu Tišlerovi.

      V gruntovní knize se pak nachází zápis z 26. února 1650, podle něhož Martin Bretšnajdr postoupil tento grunt svému bratru Janovi za 200 kop grošů míšeňských při ročních splátkách 5 kop grošů. Martin Bretšnajdr při gruntu zanechal 3 strychy 2 věrtele žita, 1 strych pšenice, 1 strych a 2 věrtele hrachu, 3 strychy ječmene, 4 strychy ovsa, 2 tažné voly, a z obilí na zimu setého měl mít polovinu.

     Těch 200 kop grošů mělo být rozděleno takto:

  8 kop grošů – k záduší lubenskému odkázaných,

15 kop grošů – dluh Elišce Baršové,

71 kop 20 grošů – Kateřině Krňákové,

25 kop 40 grošů – Martinovi, sirotku po Tišlerovi zůstává u forsta pavlíkovského,

80 kop grošů – Martinovi Bretšnajdrovi, předchozímu držiteli.

      V roce 1651 se však bratři porovnali tak, že z tohoto závazku se odepsalo 33 kop 20 grošů, které měl Martin Bretšnajdr vyplatit svému bratru Janovi jako dědický podíl po otci.[4]

     Jan Bretšnajdr splácel takto:

1651 / 2 ½ kop grošů – Kateřině Krňákové,

1651 / 2 ½ kop grošů – Elišce Baršové,

1652 / 2 ½ kop grošů – Kateřině Krňákové,

1652 / 2 ½ kop grošů – Elišce Baršové,

1653 / 2 ½ kop grošů – k záduší lubenskému,

1653 / 2 ½ kop grošů – Kateřině Krňákové. Její křestní jméno bylo přeškrtnuto a nahrazeno jménem Zuzana. Vše vysvětluje poznámka

                                      na okraji listu: Po smrti Kateřiny zdědil ten nápad po ní manžel její Tomáš Krňák a zase všeckno odevzdal Zuzaně,

                                     dceři své, a tím ji vybyl, aby po něm žádného dílu s druhýma dětma na gruntu Krňákovým ve Hvozdu neměla.

1654 / 2 ½ kop grošů – Zuzaně Krňákové,

1655 / 3 kopy grošů – Zuzaně Krňákové,

1655 / 2 kopy grošů – k záduší lubenskému,

1656 / 1 kopa 4 groše 2 feniky – k záduší lubenskému z dílu Martina Tišlera,

1656 / 3 kopy grošů – Zuzaně Krňákové,

1657 / 3 kopy grošů – Martinovi Tišlerovi do vsi Měrunice na panství Bílina,

1657 / 2 kopy grošů – Elišce Baršové,

1658 / 2 kopy grošů – Zuzaně Podolské do Pavlíkova ,

1658 / 15 kop 55 grošů 5 feniků – skoupil a odepsal tento svůj dluh od Martina Tišlera ve vsi Měrunicích z panství bílinského, za hotově

                                                       vyplacených 5 ½ kopy grošů,

1659 / 2 kopy grošů – Elišce Baršové,

1659 / 1 kopa 30 grošů – Kateřině Krňákové,

1659 / 1 kopa 30 grošů – Martinovi Bretšnajdrovi,

     Nyní zůstalo Janu Bretšnajdrovi k doplacení 109 kop grošů míšeňských:

  6 kop grošů – Elišce Baršové,

51 kop 50 grošů – Zuzaně Krňákové,

51 kop 10 grošů – Martinovi Bretšnajdrovi.

     Dále Jan Bretšnajdr splácel takto:

1667 / 51 kop 50 grošů – koupil a odepsal tento svůj dluh od Zuzany Krňákové za hotově vyplacených 16 kop grošů,

1667 / 6 kop grošů – Elišce Baršové,

1667 / 25 kop grošů – Martinovi Bretšnajdrovi,

1668 / 5 kop grošů – Martinovi Bretšnajdrovi; částka je však přeškrtnutá a dopsáno nedal jich.

     V roce 1668 zbylo Janovi Bretšnajdrovi k doplacení 26 kop 10 feniků, takže po 5 kopách 14 groších připadlo dětem jeho bratra Martina Bretšnajdra: Kateřině, Pavlovi, Rozině, Zuzaně a Matějovi. Z nich má vyjíti k záduší lubenskému dluhu 1 kopa grošů. Jan Bretšnajdr splácel tyto díly takto:

1668 – nic,

1670 / 5 kop 14 grošů – Jan Bretšnajdr položil Kateřině,

1670 / 1 kop grošů – k záduší lubenskému,

1676 / 2 kopy grošů – Zuzana, vdova Bretšnajdrova, položila Pavlovi,

1677 / 2 kopy grošů – Zuzana, vdova Bretšnajdrova, položila Pavlovi,

1676 / 59 grošů – Zuzana, vdova Bretšnajdrova, položila Pavlovi zbytek.

     Smlouvou z 13. března 1680 Jakub Bretšnajdr koupil a ujal grunt tento po otci svém Janovi Bretšnajdrovi, na kterémž mateř jeho Zuzana, vdova Bretšnajdrova, hospodářství zastati nemohla, za 200 kop grošů. Ročně měl splácet po 4 kopách grošů. Zmíněných 200 kop grošů se mělo rozdělit takto:

Sirotkům po Martinovi Bretšnajdrovi

  4 kopy 59 grošů – Rozině,

  4 kopy 59 grošů – Zuzaně,

  4 kopy 59 grošů – Martinovi.

Vdově a sirotkům po Janovi Bretšnajdrovi

30 kop 50 grošů 3 feniky – Zuzaně,

30 kop 50 grošů 3 feniky – Václavovi,

30 kop 50 grošů 3 feniky – Rozině,

30 kop 50 grošů 3 feniky – Jakubovi, držiteli gruntu,

30 kop 50 grošů 3 feniky – Dorotě,

30 kop 50 grošů 3 feniky – Anně Marii.

     Jakubova matka Zuzana Bretšnajdrová si vymínila zimní osení žita na jednom kusu polí pod 1 ½ strychu. Až do své smrti měla užívat jednu komoru, dále osení zimní a jarní žita 1 strych, ječmene 2 věrtele, ovsa 2 věrtele, kteréžto semena kupující Jakub Bretšnajdr (má) sám dávati, pole svým potahem dobře zdělati, jednu loučku pro vychování jedné krávy postoupiti, jedno prase, svou matku při pokoji nechati a žádného příkořenství nečiniti, nýbrž jí všelijakou synovskou poslušnost a čest do její smrti prokazovati, s rukou dáním jest přislíbil.

     Jakub Bretšnajdr splácel takto:

1680 / 30 kop 50 grošů 3 feniky – dal svůj svrchu psaný podíl vypsati,

 

1681 / 4 kopy grošů – z čehož propuštěno 59 grošů Matějovi Bretšnajdrovi jako poslední splátka, a 3 kopy 1 groš Zuzaně,

                                    vdově po Janovi Bretšnajdrovi,

1682 / 4 kopy grošů – Zuzaně, vdově Bretšnajdrové,

1683 / 4 kopy grošů – Zuzaně, vdově Bretšnajdrové,

1685 / 2 kopy grošů – Rozině,

1685 / 2 kopy grošů – Zuzaně, vdově Bretšnajdrové,

1686 / 2 kopy grošů – Rozině,

1686 / 2 kopy grošů – Zuzaně, vdově Bretšnajdrové,

1687 / 59 grošů – poslední splátku Rozině, dceři po Janovi Bretšnajdrovi,

1687 / 1 kopa 1 groš – Zuzaně, vdově po Janovi Bretšnajdrové,

1688 / 6 kop 10 feniků – Jakub Bretšnajdr dal vypsat zděděný podíl po své sestře Anně Marii,

1691 / 2 kopy grošů – položil mateři své, Zuzaně,

1693 / 3 kopy – na rok 1692 položil vdově Zuzaně, mateři.

     Jakub Bretšnajdr ujal tento grunt po svém otci Janovi Bretšnajdrovi v roce 1680 za 200 kop grošů míšeňských.[5] Do roku 1692 Jakub Bretšnajdr vyplatil 68 kop grošů 3 feniky. Po 4 kopách grošů ročně zbývalo k doplacení 131 kop 59 grošů 4 feniky takto:

  4 kopy 59 grošů – Zuzaně po Martinovi Bretšnajdrovi,

Sirotkům po neb. Janovi Bretšnajdrovi, totiž

15 kop 58 grošů 6 feniků – vdově Zuzaně,

37 kop 4 groše – Václavovi,

37 kop 4 groše – Rozině,

37 kop 4 groše – Dorotě, po ní pak dvěma sirotkům.

     Na tomto gruntu nachází se též kráva k domácímu záduší patřící, nepřítomná.

     Jakub Bretšnajdr splácel dluhy z gruntu takto: 

Zuzaně, vdově po neb. Janovi Bretšnajdrovi – po 4 kopách grošů v letech 1693, 1695, 1797,

                                                                       – 2 kopy grošů v roce 1694,

                                                                       – 1 kopa 58 grošů 6 feniků, zbytek

Zuzaně, po Martinovi Bretšnajdrovi – 4 kopy 59 grošů v roce 1696, zbytek,

Dorotě, dceři po neb. Janovi Bretšnajdrovi – po 4 kopách grošů v letech 1698, 1702, 1704, 1720,

                                                                    – 2 kopy grošů v letech 1694, 1708, 1709,

Václavovi, synu po neb. Janovi Bretšnajdrovi – po 4 kopách grošů v letech 1699, 1700, 1703, 1705, 1707, 1716,

                                                                         – po 2 kopách grošů v letech 1710 - 1712, 1714,

                                                                         – 5 kop 4 groše, zbytek,

Rozině, dceři po neb. Janovi Bretšnajdrovi – po 4 kopách grošů v letech 1701, 1706, 1713, 1715, 1718, 1719, 1721 - 1723,

                                                                    – po 2 kopách grošů v roce 1714,

     V roce 1709 dokázal, že jest sestře své Dorotě svadbu přistrojil a ji náležitě vybil, z té

příčiny se z jejího dílu sráží a tuto odpisuje 5 kop grošů. Sirotkům po ní vyplatil v letech 1724 - 4 kopy grošů a 1725- 2 kopy 30 grošů.

      Po smrti Jakuba Bretšnajdra nějaký čas hospodařila vdova, která nemohouce ale hospodářství obsáhnouti, předala smlouvou ze 7. února 1727 grunt svému synovi Janovi Bretšnajdrovi za 240 kop grošů míšeňských.

     Grunt byl v dobrém stavení. Bylo při něm 85 strychů orných polí, loučného na 1 vůz sena, a též jedna přítomná zádušní kráva, náležející k domácímu záduší. Dále zde byly 2 tažní koně, 1 hříbě ve stáří 1 ½ roku, 1 zánovní vůz, 2 pluhy, 1 brány, 2 řetězy, 2 zavírky, 2 klanečníky a 1 drátěná podsévačka(?).

     Jako výminek si matka pojistila až do své smrti užívat byt v teplé světnici a kus pole, které nový držitel bude povinen řádně připravit, jmenovitě pod přeloučí pod 3 strychy, a jdouce k Pavlíkovu pod 2 strychy. Na zahradě měla mít k disposici 5 záhonů na zelí, třetinu z ovoce, když se urodí, a kousek louky na 2 kopky sena. Kterýžto vejminek z té příčiny tu se děje, by mohla po Kateřině, dceři, dosavad nezletilý 2 sirotky vychovat a obživiti.

     Nový hospodář měl vyplatit dědicům 240 kop grošů ve splátkách po 4 kopách grošů ročně takto:

po neb.  Dorotě Bretšnajdrové sirotkům:

  1 kopa 45 grošů 2 feniky – Kateřině,

  1 kopa 45 grošů 2 feniky – Markytě,

po neb. Jakubovi Bretšnajdrovi:

26 kop 16 grošů 6 feniků – vdově Kateřině,

dětem:

26 kop 16 grošů 4 feniky – Lidmile,

26 kop 16 grošů 4 feniky – Václavovi,

26 kop 16 grošů 4 feniky – Kateřině, po ní 3 sirotkům,

26 kop 16 grošů 4 feniky – Anně,

26 kop 16 grošů 4 feniky – Jakubovi,

26 kop 16 grošů 4 feniky – Josefovi,

26 kop 16 grošů 4 feniky – Janovi, držiteli gruntu.

     V gruntovní knize pak následuje pasáž o odepsaných splátkách:

1727 / 26 kop 16 grošů 4 feniky – Jan Bretšnajdr při držaných soudech roku 1727 jeho tu mající podíl sobě odepsati dal,

1727 / 4 kopy grošů – položil vdově Kateřině,

1728 / 2 kopy grošů – Ludmile,

1729 / 4 kopy grošů – položil po Kateřině 1mu sirotku na funus,

1730 / 4 kopy grošů – Josefovi,

1731 / 4 kopy grošů – po neb. Jakubovi Bretšnajdrovi Lidmile.

     V roce 1731 patrně zemřela Kateřina, vdova po Jakubovi Bretšnajdrovi, neboť do gruntovní knihy byl zapsán nový rozpis dědických podílů, které měl syn Jan Bretšnajdr vyplatit, avšak vdova Kateřina mezi nimi není. Janovi Bretšnajdrovi nyní zůstalo k vyplacení 195 kop 43 groše 3 feniky takto:

po neb.  Dorotě Bretšnajdrové sirotkům

  1 kopa 45 grošů 2 feniky – Kateřině,

  1 kopa 45 grošů 2 feniky – Markytě,

po neb. Jakubovi Bretšnadrovi dětem

23 kopy 3 groše 3 feniky – Ludmile,

29 kop 3 groše 3 feniky – Václavovi, a po něm vdově Kateřině,

25 kop 3 groše 3 feniky – Kateřině a po ní 3 sirotkům,

29 kop 3 groše 3 feniky – Anně, a nyní po ní Kateřině,

29 kop 3 groše 3 feniky – Jakubovi,

25 kop 3 groše 3 feniky – Josefovi do Sence,

25 kop 3 groše 3 feniky – Veruně,

  2 kopy 48 krejcarů 6 feniků – Janovi, držiteli gruntu.

     Jan Bretšnajdr odepisoval z dluhu tyto položky:

1732 / 2 kopy 48 krejcarů 6 feniků – odepsal svůj vlastní dědický podíl,

po neb. Dorotě Bretšnajdrové

1732 / 1 kopa 45 grošů 2 feniky – Kateřině, poslední,

1732 / 1 kopa 45 grošů 2 feniky – Markétě, poslední,

1734 / 4 kopy grošů – Kateřině, a po ní 3 sirotkům,

1735 / 4 kopy grošů – Václavovi, a již po něm vdově Kateřině,

1736 / 4 kopy grošů – Ludmile,

1737 / 2 kopy grošů – po neb. Jakubovi Bretšnajdrovi, Kateřině,

1737 / 2 kopy grošů – po neb. Jakubovi Bretšnajdrovi, Veruně,

1738 / 4 kopy grošů – Ludmile,

1739 / 4 kopy grošů – po neb. Jakubovi Bretšnajdrovi, Josefovi do Sence,

1740 / 4 kopy grošů – Ludmile,

1741 / 4 kopy grošů – Václavovi, a již po něm vdově Kateřině,

1742 – pro nemožnost tímto rokem neskládá nic,

1743 / 4 kopy grošů – Anně, a po ní dceři Kateřině,

1744 / 4 kopy grošů – pro vojanské příběhy soudy nebyly,

1745 / 4 kopy grošů – Jakubovi,

1746 / 4 kopy grošů – Kateřině,

1747 / 4 kopy grošů – Anně, a po ní dceři Kateřině,

1748 / 4 kopy grošů – Václavovi, a po něm Kateřině,

1749 / 4 kopy grošů – Jakubovi,

1750 / 4 kopy grošů – Veruně.

     V roce 1751 byl Jan Bretšnajdr, jsouce začastý od všemocnýho Boha nemocí navštíven, proto smlouvou z 30. listopadu 1751 předal svůj grunt svému zeti Františkovi Šnajberkovi za 250 kop grošů míšeňských.

     Při gruntu byla jedna nepřítomná zádušní kráva, která patřila k lubenskému záduší. Na zimu byly vysety 3 strychy 2 věrtele pšenice a 22 strych žita, z čehož při sklizni si měl odstupující hospodář nechat čtvrtý mandel. Naopak čtvrtý mandel si měl ze žita v slámě nechat nový hospodář a 1 fůrku hrachu. Dále převzal 3 tažné koně, 1 roční jalovici, 1 vůz, 2 pluhy, 1 hák, 1 brány, 5 řetězů, 1 sekera, 1 motyka, 1 vidle a 2 podávky.

     Jako výminek si ve smlouvě starý hospodář pojistil pro sebe, manželku a 3 děti, k doživotnímu užívání sedničku s komorou jednou, která v druhým pořadí vedle marštale se vynachází a také chlív pro kousek dobytka. Pro své vyživení měl užívat také pole - 2 strychy pod horou k Malinovu, 3 strychy klínek k Hostokrejům, 2 strychy 2 věrtele k doubravám, také jámu nade vsí na seno.  Na zahradě měl mít 4 záhony na zelí, dále jednu zahradu se švestkami, 2 stromy hruškový a na hlavatici jeden záhonek. Pokud by starý hospodář i jeho manželka zemřeli, byl by nový hospodář povinen jejich synovi jménem Jakub poskytnout tu sedničku s jedním chlívem a s tou domovní komorou, k tomu 3 strychy polí k Hostokrejům. Tento výminek měl Jakub Bretšnajdr užívat až do své smrti. Kdyby pak dnes nebo zejtra k místu přijíti mněl, tehdy jemu nový hospodář jednoho koně povinen vydati bude.

     Nový hospodář František Šnajberk převzal také řadu dluhů:

Nejdříve byl zapsán dluh obilní vrchnostenskéhodo důchodu krušovského: 12 strychů žita, 4 strychy 3 věrtele ječmene, 9 strychů 1 věrtel ovsa, 2 strychy žita, na penězích pak

23 zlatých 46 krejcarů 3 feniky – do důchodu krušovského,

10 zlatých – k záduší sv. Jiří (v Lubné),

12 zlatých – Janu Sochorovi,

10 zlatých 15 krejcarů – Josefovi Přibylovi do Rakovníka,

17 zlatých 30 krejcarů – Matějovi Valchovi do Rakovníka,

34 zlatých – Vojtěchovi Zíkovi v Lubné,

  5 zlatých – Martinovi Hornofovi do Malinové,

  2 zlaté 20 krejcarů – Kateřině Bretšnajdrový,

  6 zlatých – kováři do Sence,

  3 zlaté 11 krejcarů – kováři Lubenskýmu,

  4 zlaté 40 krejcarů – Veruně Strachový,

  6 zlatých – židu Markovi do Petrovic,

  4 zlaté – židu Šmulovi do Rakovníka,

  1 zlatý 47 krejcarů – židu Herzlovi.

     Dohromady to činilo 140 zlatých 29 krejcarů 3 feniky, což na kopy přepočteno bylo 120 kop 25 grošů 2 feniky. Když se tento součet dluhů odečetl od hlavní trhové sumy, zbylo 129 kop 34 grošů 5 feniků k doplacení po 4 kopách grošů ročně dětem po neb. Jakubovi Bretšnajdrovi:

11 kop 3 groše 3 feniky – Ludmile,

17 kop 3 groše 3 feniky – Václavovi, a po něm vdově Kateřině,

16 kop 3 groše 3 feniky – Kateřině, a po ní 3 sirotkům,

21 kop 3 groše 3 feniky – Anně, a po ní Kateřině Chromý,  

21 kop 3 groše 3 feniky – Jakubovi,

19 kop 3 groše 3 feniky – Josefovi do Sence,

23 kop 3 groše 3 feniky – Veruně, a po ní Vojtěcha Josefovi Štěchovi,

  1 kop 10 grošů 5 feniků – Janovi, odstupujícímu hospodáři,

     František Šnajberk splácel takto:

1752 – aby starý vypsaný a nesložený kopy zaplatiti mohl tento, rok se mu splátka odpouští,    

1753 / 1 kopa 10 grošů 5 feniků – aby na zádušní Capital něco složiti mohl se tuto jenom za Jana Bretšnajdra na 2 mše svaté odpisuje,

1754 – odpouští se, aby záduší domácí zapraviti mohl,

1755 – odpouští se, aby starý dluhy platil,

1756 / 9 kop grošů – Stoje před knihama s rychtářem Janem Sochorem, dosvědčuje, že od Josefa ze Sence za 3tí peníz koupil,

                                  ta se tuto odpisuje. Znamená to, že František Šnajberk koupil dluh vůči Josefovi Bretšnajdrovi v Senci

                                  za třetinu dlužné částky.

1757 / 4 kopy grošů – Ludmile, a po ní Bartolomějovi Křečkovi,

1758 / 10 kop 3 groše 3 feniky – ty od Josefa ze Sence skoupené ostatní, vypisovati dal,

1759 / 4 kopy grošů – Veruně,

1760 / 4 kopy grošů – vdově Ludmile, a po ní Bartolomějovi Křečkovi,

1761 / 3 kopy 3 groše 3 feniky - vdově Ludmile, a po ní Bartolomějovi Křečkovi, zbytek,

1762 – tento rok pro nemožnost se odpouští,

1763 / 4 kopy grošů – Anně,

1764 – aby do důchodu krušovského dluh zaplatil, se odpouští,

      V roce 1765 patrně zemřela Kateřina, vdova po Václavu Bretšnajdrovi. Její dědický podíl na tomto gruntu činil 17 kop 3 groše 3 feniky, což bylo rozděleno takto:

1 kopa 3 groše 3 feniky – na mše svaté po vdově Kateřině,

a dětem:

4 kopy grošů – Václavovi,

4 kopy grošů – Matějovi,

4 kopy grošů – Jakubovi,

4 kopy grošů – Martinovi.

     Následovaly další splátky:

1765 / 1 kopy 3 groše 3 feniky – na mše svaté za neb. Kateřinu Bretšnajdrovou, zbytek,

1765 / 3 kopy grošů – Václavovi Bretšnajdrovi,

1766 / 3 kopy grošů – Jakubovi, a po něm vdově Anně,

1767 – prominuto, dluhy platí,

1768 / 3 kopy grošů – po neb. Veruně Štěchový Vojtěchovi,

1769 – zůstává stát.

     František Šnajberk ujal tento grunt od svého tchána Jana Bretšnajdra za sumu hlavní 250 kop grošů míšeňských v roce 1751.[6] Zároveň však také převzal dluhy ve výši 169 kop 46 grošů 2 feniky, z nichž do roku 1769 uhradil 49 kop 21 grošů, takže zůstalo k vyplacení ročně po 4 kopách grošů celkem 80 kop 13 grošů 5 feniků. Tato suma náležela dětem po Jakubovi Bretšnajdrovi:

Václavovi, po něm vdově Kateřině, nyní pozůstalým dětem:

  1 kopa grošů – Václavovi,

  4 kopy grošů – Matějovi,

  4 kopy grošů – Jakubovi,

  4 kopy grošů – Martinovi,

a dalším dětem Jakuba Bretšnajdra:

16 zlatých 3 groš 3 feniky – Kateřině, a po ní 3 sirotkům,

17 zlatých 3 groš 3 feniky - Anně, a po ní Kateřině Chromé,

18 zlatých 3 groš 3 feniky – Jakubovi, a po něm 5 dětem,

16 zlatých 3 groš 3 feniky – Veruně, a po ní Vojtěchovi a Josefovi Štěchovi.

     František Šnajberk splácel takto:

1770 / 3 kopy grošů – Anně, po ní Kateřině,

1772 / 4 kopy grošů – Anně, a po ní Kateřině Chromé,

1773 / 2 kopy grošů – Anně, a po ní Kateřině Chromé na Mše Svaté,

1774 / 1 kopa grošů – vyznává, že ještě za živobytí Václavovi složil, což tuto se odpisuje,

     Anna, po ní Kateřina Chromá, umřouce ještě v svobodném stavu, po ní v 11 kop 3 groše 3 feniky pozůstalý nápad se rozděluje, totiž:

dětem (původně psáno sestře, ale toto slovo bylo škrtnuto):

2 kopy 30 grošů – Kateřině, a po ní 3 sirotkům,

2 kopy 30 grošů – Jakubovi, a po něm 5 dětem,

2 kopy 30 grošů – Veronice, a po ní Vojtěchovi Štěchovi,

2 kopy grošů – dokazuje držitel gruntu, že nebohé Kateřině 7 kop došků na chaloupku vydal,

1 kopa 33 grošů 3 feniky – na Mše Svaté.

     František Šnajberk dále splácel takto:

1774 / 2 kopy grošů – položil svrchu psané za došky,

1774 / 1 kopa 33 grošů 3 feniky – na Mše Svaté za Kateřinu Chromou,

1775 / 4 kopy grošů – Jakubovi, po něm 5 dětem,

1776 / 4 kopy grošů – po Josefovi Štíchovi vdově,

1777 / 4 kopy grošů – po Josefovi Štíchovi vdově, po ní 4 dětem,

1778 / 4 kopy grošů – Jakubovi, po něm 5 dětem,

1779 / 4 kopy grošů – Matějovi, zbytek,

1779 / 2 kopy grošů – Jakubovi, na Mše Svaté,

1779 / 2 kopy grošů – Martinovi, na Mše Svaté,

1780 /  2 kopy grošů – na Mše Svaté po Václavu Bretšnajdrovi, jeho pozůstalým dětem,

            2 kopy grošů – na Mše Svaté po Martinu Bretšnajdrovi,

            5 zlatých – k záduší lubenskému,

          12 zlatých – Janovi Sochorovi,

          10 zlatých 15 krejcarů – Přibylovi do Rakovníka,

          17 zlatých 30 krejcarů – Valchovi do Rakovníka,

            5 zlatých – Hornofovi do Malinové,

            2 zlaté 20 krejcarů – Kateřině Bretšnajdrové,

            6 zlatých – seneckému kováři,

            3 zlaté 11 krejcarů – kováři lubenskému,

            4 zlaté 40 krejcarů – Veronice Štěchové,

            6 zlatých – Židu Markovi,

            4 zlaté – Židu Samuelovi,

            1 zlatý 47 krejcarů – Židu Heršlovi,

1781 / 8 kop 3 groše 3 feniky – Veronice, po ní Vojtěchovi, zbytek,

1782 – zůstává stát, by Zíkovi dluh platil,

1783 / 4 kopy grošů – Kateřině, po ní 3 sirotkům na Mše Svaté,

1784 / 4 kopy grošů - Kateřině, po ní 3 sirotkům na Mše Svaté,

1785 / 4 kopy grošů - Jakubovi, po něm 3 sirotkům na Mše Svaté,

1787 / 6 kop 3 groše 3 feniky – Jakubovi Bretšnajdrovi na Mše Svaté,

1788 – zůstává stát, aby ještě na 6 mší cedulku proukázal,

1789 / 3 kopy 30 grošů – při držaných soudech dokázal, že po Kateřině synu Matějovi jeho vypadající podíl odkoupil, který se tuto odpisuje,

1789 / 4 kopy grošů – na Mše Svaté Kateřině s 3 dětma; zůstává tam dvoum dětem k dobývání ještě kopy grošů, což na Mše Svaté přijde,

1790 / 2 kopy 30 grošů – Kateřině, po ní 3 sirotkům,

1791 / 2 kopy 30 krejcarů – Veruně, a po ní Vojtěchovi Štěchovi.

     Podle smlouvy z 5. listopadu 1792, ale s vrchnostenským povolením již z 26. února 1792, František Šnajberk majíce svůj grunt s velkou polností a netroufaje sobě pro sešlost věku svého náležitě spravovati, pročež takový rozdělil, a jednu polovic (čp. 43) pro sebe až do své smrti zanechal.[7] Druhou polovic (čp. 3) synu svému Petrovi ze své dobré líbezné vůle ... odevzdal.

     K této polovině gruntu, která připadla Petru Šnajberkovi, patřilo 80 měřic 13 věrtelů orných a 37 měřic 14 věrtelů ladem ležících polí, 10 věrtelů zahrady, 3 měřic věrtelů luk, 3 měřice 2 věrtele pastvišť a 34 měřice 6 věrtelů porostlin. Poloha všech pozemků byla v zápisu podrobně popsána, tedy názvem trati a jménem držitelů sousedních pozemků, a s uvedením výměry.

     Všechna pole, se vším stavením k tomu patřícím, v prostředním stavu stojícím, byla prošacována na sumu hlavní 453 zlatých 30 krejcarů.

     Petr Šnajberk jménem svršků obdržel na dobytku a nářadí:

40 zlatých – 1 klisnu,

30 zlatých – 1 vola,

17 zlatých – 1 krávu,

  6 zlatých – 3 ovce,

16 zlatých – 1 vůz, ½ nového, ½ starého,

  6 zlatých – 1 pluh, 1 hák, 1 brány,

30 krejcarů – 1 okované váhy,

20 krejcarů – 4 líšně,

  1 zlatý 15 krejcarů – 1 vidle, 1 sekeru, 1 motyku, 1 kopáč, 1 podávky,

  3 zlaté – 1 žebřiny, 1 fasunk, 1 hnojník,

     Z obilí na jaro a na zimu vysetého bylo:

10 zlatých – pšenice 2 měřice 8 věrtelů po 4 zlatých,

39 zlatých – žita 13 měřic po 3 zlatých,

  6 zlatých – ječmene 3 měřice po 2 zlatých,

  4 zlaté – čočky 1 měřice po 4 zlatých,

  9 zlatých – ovsa 9 měřic po 1 zlatém.

     Součet aktiv činil 643 zlatých 35 krejcarů.

     Z toho se sráží dluhy peněžitý:

34 zlatých – starý kontribuce,

  1 zlatý – záduší lubenskému,

12 zlatých 30 krejcarů – Václavu Zíkovi, vdově Dorotě po Jakubu Zíkovi po uplacených

                                       4 zlatých 30 krejcarech,

     Dlužné obilí do podací kasy:

17 zlatých 20 krejcarů – žita 13 měřic po 1 zlatém 20 krejcarech,

  3 zlaté 30 krejcarů – ječmene 3 ½ měřice po 1 zlatém,

  1 zlatý 30 krejcarů – ovsa 2 měřice po 45 krejcarech.

     Součet pasiv činil 70 zlatých 20 krejcarů. Po odečtu od aktiv tak zůstává k vyplacení 573 zlatých 15 krejcarů, což se mělo platit po 10 zlatých ročně, se rozepisuje takto:

42 zlatých 25 krejcarů – otci Františkovi Šnajberkovi,

40 zlatých 50 krejcarů – mateři Teresii, po ní dceři Marii odkázaný,

dětem:

40 zlatých 50 krejcarů – Janovi,

40 zlatých 50 krejcarů – Josefovi, po něm 4 dětem,

40 zlatých 50 krejcarů – Vojtěchovi,

40 zlatých 50 krejcarů – Františkovi, po něm 5 dětem

40 zlatých 50 krejcarů – Antonínu,

40 zlatých 50 krejcarů – Václavovi, na vojně,

40 zlatých 50 krejcarů – Martinovi, na vojně,

40 zlatých 50 krejcarů – Matějovi,

40 zlatých 50 krejcarů – Jiříkovi,

40 zlatých 50 krejcarů – Anně, vdané za Václava Dondu v Senci,

40 zlatých 50 krejcarů – Marii,

40 zlatých 50 krejcarů – Petrovi, držiteli této polovice gruntu.

     Pokud by starý hospodář František Šnajberk odevzdal druhou polovinu gruntu svému synu Matějovi, pak by si pro sebe a svou manželku vymínil každoroční „příděl“ 3 měřic pšenice, 9 měřic žita, 3 měřic ječmene a 8 věrtelů hrachu. Pro vyživení kouska dobytka měl dostávat 2 centnýře sena a 1 centnýř otavy. Dále měl užívat 2 záhony na zelí a erteple tam, kde hospodář sázeti bude. Od ovoce měl mít čtvrtý díl. Pokud by jeden z manželů zemřel, pak by druhý užíval jen polovinu tohoto výměnku.

     Nový držitel gruntu Petr Šnajberk, byl povinen poskytnout svým bratrům pole k doživotnímu užívání a jiné požitky. Ti budou kontribuci platit držiteli gruntu.

Janovi – pole o výměře 1 ¼ strychu „Pod horou seneckou“ a 1 strych pole „U dlouhé jámy pod ladou Jiráskovou“; dále mu měl bratr Petr Šnajberk poskytnout byt v teplé

              světnici při hospodáři do srovnání dobré vůle jednoho neb druhého,

Josefovi – pole o výměře ¾ strychu „od Malinovský cesty“,

Vojtěchovi – pole o výměře ½ strychu „V doubravách“,

Františkovi – pole o výměře ½ strychu „U buršového lesa“,

Václavovi – ten je na vojně, ale kdyby se zase navrátiti měl, pak by dostal 1 strych pole „U buršového lesa“,

     Petr Šnajberk splácel dluhy takto:

1792 / 34 zlatých 30 krejcarů – platil dluh staré kontribuce, zbytek,

1792 / 1 zlatý – záduší lubenskému,

1792 / 5 zlatých – Dorotě, vdově po Jakubovi Zíkovi,

1792 / 5 zlatých – otci Františkovi Šnajberkovi,

1793 / 5 zlatých – Dorotě, vdově po Jakubovi Zíkovi,

     V roce 1794 si Petr Šnajberk vypůjčil ze sirotčí kasy 30 zlatých na stavení.

1794 / 2 zlaté 20 krejcarů – Dorotě, vdově po Jakubovi Zíkovi,

1794 / 5 zlatých – otci Františku Šnajberkovi,

1795 / 10 zlatých – Janovi,

1796 / 10 zlatých – Josefovi,

1797 / 10 zlatých – otci,

     K roku 1798 je v gruntovní knize zápis, v němž se praví, že zemřouce mateř Terezie, po ní pozůstávající podíl ... pozůstalý dceři Marii do sirotčí kasy položiti odkázala 30 zlatých, a na Mše Svaté za ni 10 zlatých 50 krejcarů.

1798 / 10 zlatých 50 krejcarů – položil na Mše Svaté za mateř Terezii,

1799 / 10 zlatých – Vojtěchovi,

1800 / 8 zlatých – zemřouce otec Franz Šneiberg držitel gruntu funus na polovic vybyl; ostatní pozůstávající podíl 24 zlatých 25 krejcarů dle odkazu otce dceři Marii 

                             patřiti bude, což se tuto pojišťuje,

1801 / 10 kop grošů – Antonínovi,

1802 / 10 zlatých – Václavovi na vojně,

1803 / 10 kop grošů – Františkovi po Františku Šnajberkovi,

1803 / 10 kop grošů – Janovi,

1806 / 10 zlatých – Anně,

1807 / 15 zlatých – Marii, po Teresii,

1808 / 15 zlatých – Marii, po Teresii,

1808 / 20 zlatých – Anně, vdané za Dondu v Senci,

1810 / 10 zlatých – Antonínovi,

1810 / 10 zlatých – Martinovi,

1814 / 10 zlatých – složil, dle vysvědčení rychtáře domácího Václava Kejly, Anně vdané za Václava Dondu v Senci, a neb její dceři Marii,

1815 / 10 zlatých – Vojtěchovi,

1816 / 10 zlatých – Vojtěchovi,

1816 / 10 zlatých – Františkovi (přeškrtnuto s poznámkou, že nesložil),

1817 / 10 zlatých – Josefovi (přeškrtnuto s poznámkou, že nesložil),

     Podle obligace z 1. října 1821 si Petr Šnajberk vypůjčil z křivoklátské sirotčí kasy 100 zlatých.

     Podle protokolu ze 3. listopadu 1826 byla Marie Králová provdaná Šnajberková, její zástupce (Vormund) Antonín Král, a Petr Šnajberk z Lubné, dlužna Jakubu Thiebenovi z Rousínova 500 zlatých konvenční měny.

     V letech 1826 – 1840 bylo do gruntovní knihy zapsáno několik složitých zápisů v německém jazyce, které se týkaly různých finančních operací Petra Šnajberka.

     Posledním zápisem je zmínka, že dalším držitelem gruntu se stal Martin Šnajberk.

 

 

---

[1] SOA Praha, fond Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sign. 1519 G, inv. č. 1927. Gruntovní kniha z roku 1600, fol. 43v  – 44v.