Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 24  (odděleno od  čp. 13)
 

     Podle zápisu z 5. ledna 1779 si Jiří Šnajberk nechal postavit chaloupku na pozemku, který koupil od gruntu Ferdinanda Janouška.[1] K chalupě náležela zahrádka a kousek pole, jmenovitě „Na boru“, o výměře asi na 1 strych vejsevku. Chalupa byla prošacována za sumu trhovou 60 kop grošů míšeňských.

     Jiří Šnajberk jménem stálého ouroku povinen bude tamějšímu hospodáři (patrně Ferdinandu Janouškovi) hotových peněz 20 krejcarů skládati. Dále byl povinen v sena seči a ve žních vysazené dny Milostivé Vrchnosti náležitě vykonávati.  

     Chalupu měl zaplacenou.

     Jiří Šnajberk zemřel patrně v roce 1796. Protože však, bez kšaftu[2]zemřel, následovně tato chalup, dle práva zemského, nejstaršímu synu by patřiti byla měla. Avšak pro nemožnost mateře a pro sešlost chalupy, a též pro množství dluhů, rozhodla se vdova Anna s dětmi prodat chalupu Jakubu Ondráčkovi za 175 zlatých. K chalupě patřilo pole pod 1 strych české míry a zahrádka o výměře pod půl čtverce.

     Na chalupě vázly také základní povinnosti:

a/  Urbariální patentní ruční práce: stejně zároveň s druhejma.

b/ Obecní poselství a břemena všeobecně též.

c/ Ke gruntu Josefa Šnajberkovskému 10 krejcarů, a ke gruntu Ferdinanda Janouškovskému 

    10 krejcarů, ročního stálého platu.

     Jakub Ondráček, nový držitel chalupy převzal rovněž řadu dluhů:

5 zlatých 28 krejcarů – Entlovi do Rakovníka,

8 zlatých – Kolomazníkovi,

třem kalounkářům

3 zlaté 4 krejcary – prvnímu,

1 zlatý 30 krejcarů – druhému

1 zlatý 15 krejcarů – třetímu,

4 zlaté – Židu Samkovi,

1 zlatý – Vaníčkovi,

1 zlatý – Behmovi,

1 zlatý – za mouku,

1 zlatý – řešetáři,

7 zlatých – vdově Anně Šnajberkové za pohřeb manžela.

     Součet těchto dluhů činí 35 zlatých 17 krejcarů, takže pro dědice zůstalo k vyplacení 139 zlatých rovným dílem:

33 zlatých 45 krejcarů – mateři Anně Šnajberkový,

dětem

33 zlatých 45 krejcarů – Josefovi, plnoletnímu,

33 zlatých 45 krejcarů – Antonínovi, plnoletnímu,

33 zlatých 45 krejcarů – Vojtěchovi, neplnoletnímu,

  4 zlaté 43 krejcaru – na Mše Svaté za nebohého otce Jiřího Šnajberka.

     Smlouva o prodeji této chaloupky Jakubovi Ondráčkovi nese datum 17. února 1797. Uvádí se v ní také, že Jakub Ondráček hned zaplatil všechny dluhy a vyplatil rovněž všechny dědické podíly, a to jak vdově Anně Šnajberkové, tak i plnoletým synům. Neplnoletému synu Vojtěchovi složil z jeho podílu 30 zlatých do sirotčí kasy a 3 zlaté 45 krejcarů k ruce matce na šaty. Jakub Ondráček seděl tedy na zaplacené chalupě.

     Jakub Ondráček však nevlastnil tuto chaloupku zrovna dlouho. Smlouvou z 10. října 1797 ji prodal za 193 zlatých 30 krejcarů Vojtěchu Bláhovi. Chalupa pozůstávala z 1 světnice, 1 domovní komory, 1 chléva a 1 mlátku. Patřila k ní zahrádka o výměře ½ čtvrtce a pole o výměře 1 strych „Na borách“.  Kupní cenu měl Vojtěch Bláha zaplatit v těchto splátkách:

60 zlatých – o svatém Jiří roku 1798,

50 zlatých – o svatém Václavu roku 1798,

50 zlatých – o svatém Jiří roku 1799,

33 zlatých 30 krejcarů – o svatém Václavu roku 1799.

     Vojtěch Bláha prodal tuto chaloupku 9. července 1805 Janovi Filipovi z Kněževsi za 450 zlatých.[3] Ten při podpisu smlouvy složil 40 zlatých a zbytek se zavázal splatit do 14 dnů.

     Stavení se nacházelo v prostředním stavu. Byla zde 1 světnice, 1 domová komora, 1 chlív, 1 mlátek, dále 1 zahrádka o 1 čtvrtci a 1 strych pole „Na boru“. Kterážto chalup místama jest na skoupeném místě od gruntu Josefa Janouška a Josefa Šnajberka na věčný budoucí časy k dědičnému užívání.

    Na chalupě vázla povinnost jménem roboty Milostivý Vrchnosti každoročně 3 dny ručních odpracovat a poselství zároveň s ostatníma vykonávat. Jako kontribuci z toho 1 strychu pole měl nový držitel chalupy povinnost každoročně odvádět Josefu Janouškovi a Josefu Šnajberkovi 20 krejcarů.

     Ve smlouvě bylo ujednáno, že kupec nebo prodávající v těch 14 dnech pro doplacení kupní ceny chtěl od kontraktu odstoupit, pak by musel druhému zaplatit 50 zlatých pokuty.

     Vojtěch Bláha měl v užívání 2 strychy pole od gruntu Antonína Liperta jako výměnek. Vojtěch Bláha mu toto právo výměnku také prodal. Na dalším jednom strychu pole měl Vojtěch Bláha vyseto žito, kteréžto žito onen kupující Jan Filip kliditi bude.

     Jan Filip uzavřel dne 4. listopadu 1815 frejmareční kontrakt s Jakubem Knorem z Malinové. Podle této smlouvy Jan Filip přenechal tuto chalupu v Lubné čp. 24 Jakubu Knorovi, jenž mu výměnou přenechal zase svou chalupu v Malinové čp. 19. Nezůstalo však jen při prosté výměně chalup, protože Jakub Knor musel přidat Janu Filipovi ještě 300 zlatých vídeňského čísla.

     Jakub Knor předal tuto chalupu v ceně 108 zlatých svému synovi Václavovi odstupní smlouvou 8. července 1833. Tento Václav Knor zemřel 10. září 1844.

     Do gruntovní knihy byl v roce 1863 vložen zápis o převodu vlastnického práva na tuto chalupu na Václava Knora, jenž se Václavu Knorovi (staršímu) narodil 24. ledna 1837.

     Václav Knor (mladší) hned po převzetí chalupy vyplatil své sestře Marii Knorové dědický podíl 80 zlatých. Pro Václavovu matku Vincencii byl na chalupě pojištěný výměnek, spočívající v doživotním bydlení v teplé světnici při hospodáři a v užívání komůrky a hůrky nad tou komůrkou.

     Podle kupní smlouvy ze 17. listopadu 1866 prodal Václav Knor tuto chalupu manželům Vojtěchu a Anně Machovým za 585 zlatých.[4]

 

 

 

---