čp. 19
V roce 1610 odprodal Martin Machek tuto poustku od rychty za 285 kop grošů Pavlovi Řezáčovi.[1] Na kteroužto sumu závdavku složeno, když Matěj Machek vyzdvihl 50 kop grošů.
V roce 1611 Pavel Řezáč položil 20 kop gruntovních peněz Martinovi Machkovi a také v roce 1612 mu zaplatil 20 kop grošů.
V roce 1615, po smrti Pavla Řezáče, ujal poustku s jedním lánem polí Jan Filip za 300 kop grošů. Jako závdavek vyplatil 50 kop grošů, z čehož byly odepsány pro Martina Machka dva vejrunky po 10 kopách grošů, které nevyplatil předchozí držitel Pavel Řezáč za roky 1613 a 1614. Na gruntě vázly tyto dluhy:
30 grošů – Michalovi Prennerovi po Pavlovi Řezáčovi,
30 grošů – panu Selčanskýmu do Rakovníka,
29 kop grošů – k ruce sirotkům neb jiným ještě věřitelům zase dotčeného Pavla Řezáče do
truhlice sirotčí.
Jak bylo zapsáno dne 14. října 1617, po zaplacení závdavku zůstalo Janu Filipovi k doplacení 250 kop v ročních splátkách po 10 kopách grošů. Z toho mělo připadnout:
195 kop grošů – Martinovi Machkovi,
55 kop grošů – nápadníkům[2] Pavla Řezáče.
Následovaly splátky:
3. 3.1618 / 20 kop grošů – dvojitý vejruněk pro Martina Machka,
17. 2.1622 / 20 kop grošů – dvojitý vejruněk pro Magdalenu, vdovu po Martinu Machkovi,
16. 3.1623 / 10 kop grošů – jsou týž Mandelině propuštěny.
Mezi léty 1623 a 1627 je zápis, že zpráva se dává, že (grunt) pustý stojí, kterýžto držitel v Kněževsi zůstává.
Dne 24. září 1627 koupil tento grunt Bartoň Špidra, a to výslovně bez zápisu do gruntovní knihy. Složil 8 kop závdavku, kterýž vzat do sekvestru[3].
Poněvadž ten grunt byl opuštěný a Jakubovi Machkovi na něm vázne nejvíce peněz gruntovních, tak Jan Filip od hospodaření na chalupě upustil a aby se zase Jakub Machek ujal a sobě opatroval, jemu ji odevzdal. Z tý příčiny Jakub Machek, aby jemu zase zapsaná byla, žádal. Zápis o tom pochází z 9. listopadu 1635.
Jakub Machek měl za povinnost sirotkům zemřelého Pavla Řezáče zaplatit 55 kop, což měl splácet po 10 kopách ročně. Pak by měl celý grunt zaplacený.
Další zápis se týká jak tohoto gruntu, tak i rychty. Jakub Machek totiž rychtu, kterou zdědil po otci, prodal Matějovi Petrovýmu. Bylo na ní ještě k doplacení 70 kop grošů do důchodu, a dále 555 kop grošů k záduší třtickému. A poněvadž pro velkou poustku nemohše týž rychty tak draho prodat, ulevil z ní 100 kop grošů. Tato suma se přijímá na tento grunt k doplacení. Tento zápis byl učiněn rovněž 9. listopadu 1635.
Týž Jakub Machek, odeševši pro nemožnost od toho gruntu, zase sám se dobrovolně navrátil a tento grunt ujal. Zůstalo mu doplacení k záduší třtickému 150 kop a 55 kop grošů sirotkům po Pavlu Řezáčovi, tedy: Adamu Novákovi ve Hvozdě, Václavovi Špidrovi po Dorotě manželce své, a Mandaleně Kašparový na Sýkořici.
1650 – Jakub Machek nic neskládá pro nemožnost,
1651 – také nic neplatil,
1653 / 2 kopy grošů – Václavovi Špidrovi.
Pak zbývalo Jakubu Machkovi k doplacení 203 kop grošů, z čehož náleželo:
150 kop grošů – k záduší třtickému,
27 kop 30 grošů – Adamovi Novákovi do Hvozda,
11 kop 45 grošů – Václavovi Špidrovi, po manželce Dorotě,
13 kop 45 grošů – Mandaleně Kašparové do Sýkořice.
Z těch nápadů náleží k záduší lubenskému po otci jich Pavlovi Novákovi 3 kopy 24 grošů.[4]
Jakub Machek pak splácel takto:
1654 / 2 kopy grošů – položil Novákovi do Hvozda,
1655 / 2 kopy grošů – položil Mandaleně na Sýkořici,
1656 / 2 kopy grošů – k záduší třtickému,
1658 / 2 kopy grošů – Adamovi Novákovi do Hvozda,
1659 / 2 kopy grošů – Václavovi Špidrovi.
Poté pak Jakub Machek zběhl a grunt byl pustý.
Po smrti Jakuba Machka, zůstávajíce tento jeho grunt mnoho let pustý, a toliko prázdné místo, takový jest s 1 lánem dědin orných i neorných, koupil ho Pavel Hekl za 150 kop grošů při ročních splátkách po 3 kopách grošů od roku 1677. Kupní smlouva byla zapsána do gruntovní knihy 20. prosince 1676. Aby mohl stavení vystavět, protože byl tento grunt všechen pustý a toliko prázdné místo, byly mu do roku 1681 odpuštěny kontribuce[5] a robota. Zároveň také grunt o 53 kop grošů laciněji prošacován jest.
Pavel Hekl měl těch 150 kop grošů splatit takto:
125 kop grošů – k záduší třtickému,
7 kop grošů – po Adamovi Novákovi dětem, totiž Kateřině, manželce ovčáka všetatského,
7 kop grošů – a Anně,
5 kop grošů – po Václavovi Špidrovi vdově Dorotě,
6 kop grošů – Mandaleně Kašparové na Sýkořici,
Z těchto podílův má vyjíti k záduší lubenskému 7 kop 54 grošů 3 feniky.
V letech 1681 – 1683 zaplatil Pavel Hekl ve 4 splátkách k záduší lubenskému 8 kop grošů. K roku 1685 je připsána poznámka, že hospodář umřel, grunt (je) pustý.
Smlouvou z 9. března 1686 ujal Jan Kohout tento grunt na staveních sešlý za 150 kop grošů, a to bez závdavku, při ročních splátkách po 2 kopách grošů počínaje rokem 1687. Kupní cena se měla rozložit takto:
125 kop grošů – k záduší třtickému,
5 kop 1 groš 3 feniky – po Adamovi Novákovi dětem, totiž ovčáku všetatskému po
Kateřině, manželce jeho,
5 kop 1 groš 3 feniky – Anně Novákové,
3 kopy 1 groš 2 feniky – po Dorotě, vdově Václava Špidry, Vávrovi Špidrovi,
3 kopy 55 groš 6 feniků – k záduší lubenskému od Mandaleny Kašparový darovaných,
8 kop grošů – Barboře, vdově po Pavlovi Heklovi, co na tom gruntu vykladl.
V roce 1687 nic se nevypisuje, poněvadž (Jan Kohout) novým hospodářem jest, grunt všechen spuštěný ujal, aby stavení vyzdvihnouti mohl.
Zápisem 15. ledna 1689 Jan Kohout, nemohouce na tom gruntu hospodářství zastati, maje manželku na zdraví nedostatečnou, vzdal a postoupil jej Tomášovi Kouřilovi za 150 kop grošů míšeňských při splátkách 2 kopy ročně. Jako přídavek dostal 1 pluh s potřebami a 3 strychy žita na zimu vysetého.
V letech 1690 a 1691 zaplatil k záduší lubenskému ve dvou splátkách 4 kopy grošů na dluh Pavla Hekle. V roce 1692 nesložil nic.
Tento grunt koupil Tomáš Kouřil v roce 1689 za 150 kop grošů míšeňských.[6] V letech 1690 a 1691 položil vejrunkův 4 kopy grošů, takže mu zůstalo k doplacení 146 kop takto:
125 kop grošů – k záduší třtickému,
5 kop 1 groš 3 feniky – po Adamovi Novákovi dětem, totiž ovčáku všetatskýmu, po
Kateřině manželce jeho,
5 kop 1 groš 3 feniky – Anně Novákové,
3 kopy 1 groš 2 feniky – Dorotě, vdově po Václavovi Špidrovi, a již po ní Vávrovi
Špidrovi,
5 kop 36 grošů 3 feniky – k záduší lubenskému,
2 kopy 19 grošů 3 feniky – Barboře, vdově po Pavlovi Heklovi.
V roce 1693 Tomáš Kouřil položil k záduší lubenskému toliko 1 kopu grošů.
Protože Tomáš Kouřil, ujmouce v týž vsi chalup[7], tak smlouvou z 11. března 1696 prodal tento grunt s množstvím dluhů Jakubovi Hejdovi za sumu trhovou 172 kop grošů míšeňských.
Při gruntu se zanechává na zimu vyseté pšenice a žita, obého 6 strychů 1 věrtel, což si měl prodávající i kupující rozdělit na polovinu. Protože byl grunt nanejvejš spuštěn, měly vejrunky, tedy splátky, činit jen 2 kopy grošů ročně. Ty měl splácet až do vyplacení dlužné částky 172 kop grošů takto:
147 kop grošů – k záduší třtickému,
4 kopy 36 grošů 3 feniky – k záduší lubenskému,
5 kop 1 groš 3 feniky – po Adamovi Novákovi dětem, totiž ovčáku všetatskýmu, po
Kateřině manželce jeho,
5 kop 1 groš 3 feniky – Anně Novákové,
3 kopy 1 groš 2 feniky – Vávrovi Špidrovi
2 kopy 19 grošů 3 feniky – Barboře po Pavlovi Heklovi,
5 kop grošů – Tomášovi Kouřilovi vykladených.
Jednotlivé splátky Jakuba Hejdy byly vypsány takto:
1696 – aby stavení vyzdvihl, tímto rokem nic neklade,
1697 / 2 kopy 19 grošů 3 feniky – Barboře po Pavlovi Heklovi poslední splátka,
1698 / 2 kopy grošů – k záduší lubenskému,
1699 – z příčiny, že vyhořel, nic neklade,
1700 – z téhož důvodu rovněž nic splatil.
Podle zápisu v gruntovní knize z 27. ledna 1702 Jakub Hejd, nemohouce na tomto gruntu hospodářství déleji zastati, prodal grunt Bartoloměji Mikovcovi za sumu hlavní 172 kop grošů míšeňských při ročních splátkách po 2 kopách grošů. Tuto částku měl rozdělit takto:
147 kop grošů – k záduší třtickému,
2 kopy 36 grošů 3 feniky – k záduší lubenskému,
po Adamovi Novákovi dětem:
5 kop 1 groš 3 feniky – ovčákovi všetatskému po Kateřině, manželce,
5 kop 1 groš 3 feniky – Anně Novákové,
3 kopy 1 groš 2 feniky – Vávrovi Špidrovi,
5 kop grošů – Tomášovi Kouřilovi a již vdově Dorotě,
4 kopy 19 grošů 3 feniky – Jakubovi Hejdovi vykladených.
Bartoloměj Mikovec splácel převážnou část splátek k záduší třtickému. V letech 1702 - 1747 složil ve 40 splátkách 79 kop grošů.
Mimo to ještě odepsal tyto splátky:
1701 / 2 kopy 36 grošů 3 feniky – k záduší lubenskému,
1704 / 3 kopy 1 groš 2 feniky – Vávrovi Špidrovi,
1713 – z ohledu že od krupobití škodu trpěl, neklade nic,
1719 - 1721 – Tomáši Kouřilovi ve 3 splátkách vyplatil 5 kop grošů,
1729 / 0 kop grošů – k záduší třtickému nejsouce složeni,
1730 / 4 kopy 19 grošů – Jakubovi Hejdovi do Rakovníka.
Když Bartoloměj Mikovec zemřel, pozůstalá vdova nemohouce hospodářství, obzvláště při nynějších neúrodných letech, a naproti tomu na grunty sedlský vztahujících se nesnesitedlných zemských daních, dáleji zastati, alebrž z takové své dobré a líbezné vůle synu svému Janovi propouští za sumu hlavní 200 kop grošů míšeňských, a to smlouvou z 1. prosince 1748
Jménem přídavku k rukám svým přijal: 3 koně tažné, 1 krávu, 2 ovce. Ostatní dobytek mezi druhý dědice k rozdělení přišel. Dále Jan Mikovec převzal 1 vůz, pluh, brány, a všeliký jinší hospodářský nábytek. Také získal obilí v slámě, totiž 10 mandelů pšenice, 60 mandelů žita, 15 mandelů ječmene, 5 mandelů ovsa, 2 malé fůrky hrachu. Z toho obilí si vdova měla ponechat čtvrtý mandel k svému užívání.
Vejminek pozůstalá vdova sobě činí a taky se tuto pojišťuje, tedy byt v teplé světnici, a jednu komoru, též 1 chlívek pro krávu. Až do své smrti mohla užívat pole pod 2 strychy na písku řečené, také jedno za rychtou pod 2 strychy 2 věrtele, dále 2 záhony na zelí, a kousek louky na 1 kopku sena a otavy. Též ovoce cokoli Pán Bůh naděli čtvrtý díl.
Protože syn Vojtěch žádný vejbitek z tohoto gruntu nedostal, bude nastupující hospodář dle odkazu a poslední vůle neb. otce povinen mu během tří let vydat 9 strychů žita. Také Antonínovi a Veruně, kdyby jim Pán Bůh nějaký štěstí dáti ráčil, s nějakým skrovným vejbitkem pomoci povinen bude.
Dluhův na tomto gruntě vzdělaných se vynachází za 29 zlatých 33 krejcarů, což na kopy přepočteno činí 25 kop grošů:
2 zlaté 3 krejcary – do důchodu krušovského,
7 zlatých – k záduší petrovickému,
13 zlatých – Kryštofovi Mikovcovi do Lašovic,
7 zlatých 30 krejcarů – židu rakovnickému Šmaulovi.
Těch 25 kop grošů se odečítá od hlavní sumy, takže k vyplacení Janu Mikovcovi zůstává 175 kop grošů míšeňských takto:
starým nápadníkům:
71 kop grošů – k záduší třtickému,
5 kop 1 groš 3 feniky – ovčákovi všetatskému po Kateřině, manželce,
5 kop 1 groš 3 feniky – Anně Novákové.
nynějším nápadníkům:
7 kop 30 grošů – Alžbětě, pozůstalé vdově po neb. Bartoloměji Mikovcovi,
dětem:
7 kop 30 grošů – Jiříkovi,
7 kop 30 grošů – Matějovi,
7 kop 30 grošů – Josefovi,
7 kop 30 grošů – Vojtěchovi,
7 kop 30 grošů – Mařeně,
7 kop 30 grošů – Lidmile,
7 kop 30 grošů – Anně,
7 kop 30 grošů – Janovi, držiteli gruntu,
7 kop 30 grošů – Polexině,
7 kop 30 grošů – Veruně,
7 kop 30 grošů – Antonínovi,
3 kopy 57 grošů 1 fenik – na mše svaté za Bartoloměje Mikovce.
Jan Mikovec splácel takto:
1749 / 3 kopy 57 grošů 1 fenik – Jan Mikovec při držaných soudech purgkrechtních za rok
1749 dokázal, že mše svaté za neb. otce sloužiti dal, tak se
jemu odpisuje,
1750 / 3 kopy grošů – položil vdově Alžbětě,
1751 – aby zádušní kopy vyplatil, neklade nic,
1752 / 3 kopy grošů – Matějovi,
1753 – aby starý vypsaný kopy k záduší třtickému zaplatiti mohl, tento rok nic neklade,
1754 / 3 kopy grošů – Josefovi,
1755 / 3 kopy grošů – Jiřímu,
1756 / 3 kopy grošů – Apoleně,
1757 / 3 kopy grošů – Veruně,
1758 – splátka se odpouští skrze těžký časy,
1759 / 3 kopy grošů – k záduší třtickému,
1760 / 3 kopy grošů – Ludmile po Bartoloměji Mikovcovi,
1761 – aby zádušní dluhy platil, nic neklade,
1762 / 3 kopy grošů – mateři Alžbětě,
1763 / 3 kopy grošů – Anně do Hudlic,
1764 / 3 kopy grošů – Vojtěchovi Mikovcovi,
1765 – z příčiny budoucího stavení nic neklade,
1766 / 3 kopy grošů – Mařeně,
1767 – zůstává stát,
1768 / 4 kopy 30 grošů – Stojíce před knihama, a dokazuje všema sousedami, že Jan, držitel
gruntu, bratru svému Jiřímu funus náležitě vybil, pročež se jemu
vynaložené tuto odpisujou.
1769 / 3 kopy grošů – Matějovi na mše svatý.
Jan Mikovec koupil tento grunt v roce 1748 za 200 kop grošů míšeňských. Z této částky se odečetlo 25 kop grošů dluhů a 47 kop 27 grošů 1 fenik za vyplacené dědické podíly.[8] Zůstalo tedy po 3 kopách grošů ročně k vyplacení 127 kop 32 grošů 6 feniků takto:
starým nápadníkům:
68 kop grošů – k záduší třtickému,
5 kop 1 groš 3 feniky – ovčákovi všetatskému po Kateřině, manželce,
5 kop 1 groš 3 feniky – Anně Novákový, (u obou je dopsáno na Mše Svatý),
novým nápadníkům po nebohém Bartolomějovi Mikovcovi:
1 kopa 30 grošů – vdově Alžbětě (dopsáno na Mše Svatý),
dětem
1 kopa 30 grošů – Matějovi,
4 kopa 30 grošů – Josefovi (po něm 2 dětem),
4 kopa 30 grošů – Vojtěchovi,
4 kopa 30 grošů – Mařeně (po ní synovi),
4 kopa 30 grošů – Lidmile,
4 kopa 30 grošů – Anně (po ní synovi),
4 kopa 30 grošů – Janovi (držiteli gruntu),
4 kopa 30 grošů – Polexině,
4 kopa 30 grošů – Veruně (po ní 2 dětem),
4 kopa 30 grošů – Antonínovi (na vojně).
Jan Mikovec splácel takto:
1770 / 1 kopa grošů – vdově Alžbětě,
1771 / 3 kopy grošů – Veruně,
1772 / 3 kopy grošů – Ludmile, po Bartoloměji Mikovcovi,
1773 / 3 kopy grošů – k záduší třtickému,
1774 / 1 kopa 30 grošů – Matějovi na Mše Svatý,
1774 / 1 kopa 30 grošů – též Polexině,
1775 / 3 kopy grošů – Polexině, zbytek,
1776 / 2 kopy grošů – Josefovi na Mše Svaté,
1777 / 1 kopa grošů – ovčákovi všetatskému po Kateřině, manželce, na Mše Svaté,
1777 / 1 kopa grošů – Anně Novákové,
1778 / 2 kopy grošů – Antonínovi, na Mše Svaté,
1779 / 3 kopy grošů – držiteli gruntu,
1780 / 2 zlaté 3 krejcary – dluhy do důchodu krušovského,
1780 / 7 zlatých – k záduší do Petrovic,
1780 / 13 zlatých – Mikovcovi do Lašovic,
1780 / 7 zlatých 30 krejcarů – rakovnickému Židu,
1780 / 2 kopy grošů – Antonínovi, na Mše Svaté,
1781 / 1 kopa grošů – ovčákovi všetatskému po Kateřině na Mše Svaté,
1781 / 1 kopa grošů – Anně Novákové, na Mše Svaté,
1782 / 4 kopy 30 grošů – po Mařeně synu Ondřejovi Krabcovi, zbytek,
1783 / 2 kopy grošů – k záduší třtickému,
1783 / 2 kopa grošů – Antonínovi, na Mše Svaté,
1784 / 3 kopy grošů – na Mše Svaté ovčákovi všetatskému; mimo téhož na loňské vypsané
Mše Svatý cedulku proukáže,
1785 – zůstává stát, aby na 3 kopy grošů vypsané na Mše Svatý, cedulku proukázal,
1785 / 1 zlatý 30 krejcarů – položil Ludmile ostatní,
1787 – zůstává stát, aby dluhy platil,
1788 – zůstává stát, aby starý platil dluhy.
Jan Mikovec, sejdouce z tohoto světa smrtí časnou, a po něm pozůstalá vdova, netroufaje sobě tento grunt podržeti a na něm hospodářství vésti, pročež takovej samojedinej dceři svej Anně, ovdovělej po nebožtíkovi Antonínovi Hornofovi, nyní za Antonína Šnajberka, jakožto druhého manžela vdané, popouští, a k dědičnému užívání odevzdává, a to za sumu hlavní 459 kop grošů, aneb 535 zlatých 30 krejcarů. Zápis nese datum 25. srpna 1789.
Ke gruntu patřilo 118 měřic 15 věrtelů orných polí orných a 20 měřic 12 věrtelů ladem ležících polí, dále 9 měřic luk, 1 měřice 4 věrtele zahrad, 6 měřic 4 věrtele pastvišť a 17 měřic 4 mírky porostlin.
Nový držitel (držitelka) gruntu jménem svršků obdržel na dobytku a nářadí:
50 zlatých – 2 koně,
25 zlatých – 1 vola,
15 zlatých – 1 krávu,
3 zlaté – 1 letošní tele,
9 zlatých – 6 kusů ovčího,
15 zlatých – 1 vůz v prostředním stavu,
6 zlatých – 1 pluhy, 1 hák, 1 brány,
4 zlaté 51 krejcarů – 1 sekeru, 1 motyku, 1 železnou lopatu, 2 vidle, 1 podávky, 1 hrabici
s kosou, 4 srpy, 1 dláto, 1 latovník, 1 vosní nůž, 1 řezací stolici s kosou,
1 zlatý 35 krejcarů – 1 závěrku 2 kované váhy, 4 líšně,
54 krejcarů – 1 letní řebřiny, 2 hnojníky.
Také obilí v slámě bylo při gruntu:
75 zlatých / pšenice – 20 měřic neb 17 strychů po 4 zlatých,
135 zlatých / žito – 45 měřic neb 45 strychů po 3 zlatých,
18 zlatých / ječmen – 12 měřic neb 12 strychů po 1 zlatém 30 krejcarech,
9 zlatých / hrách – 6 měřic neb 3 strychů po 3 zlatých,
12 zlatých / čočka – 8 měřic neb 4 strychů po 3 zlatých,
30 zlatých / oves – 15 měřic neb 30 strychů po 1 zlatém.
Součet všech aktiv činil 940 zlatých 2 krejcary.
Následuje přehled peněžitých a obilních dluhů:
119 zlatých 22 krejcarů 2 5/8 feniku – staré kontribuce,
5 zlatých – císařských peněz na 28 let,
28 zlatých 10 krejcarů – na magazín,
12 zlatých 30 krejcarů – k záduší lubenskýmu kapitálu,
1 zlatý 36 krejcarů – do Rakovníka Šuskovi,
7 zlatých – rakovnickému Židu Berlovi,
15 zlatých – Židu mladýmu Šmulovi,
3 zlaté – rakovnickému Kurfestovi,
7 zlatých – kováři domácímu,
7 zlatých – Josefovi Hluchému za 1 strych žita a jeden strych ječmene,
10 zlatých – Martinovi Královi za 2 strychy žita a 1 strych ovsa,
4 zlaté – kněžoveskému Panu faráři za 2 strychy ovsa,
10 zlatých – šenkýřovi seneckýmu Šimonovi,
150 zlatých – po nebožtíkovi Antonínovi Hornofovi Anně, manželce, dětem Františkovi,
Antonínovi a Anně, otcovského podílu.
Obilní dluhy:
4 zlaté 56 krejcarů 1 ½ feniku – do obročenského ouřadu 9 měřic 14 věrtelů ovsa po 30
krejcarech,
26 zlatých – do podací kasy za 19 měřic 8 věrtelů žita po 1 zlatém 20 krejcarech,
24 zlaté 17 krejcarů 5 ¼ feniku – do podací kasy za 32 měřic 6 věrtelů ječmene po 45
krejcarech,
26 zlatých – do podací kasy za 57 měřic 15 ½ věrtele ovsa po 30 krejcarech.
Součet dluhů činil 460 zlatých 52 krejcaru 3 2/8 feniku, což po odpočtu od aktiv dělá 479 zlatých 9 krejcarů 2 5/8 feniku. Přepočteno na kopy tak zůstává po 10 kopách grošů ročně k vyplacení dědicům 410 kop 42 grošů míšeňských takto:
starým nápadníkům:
63 kopy – k záduší třtickému,
3 kopy 1 groš 3 feniky – Anně Novákové na Mše Svaté,
po nebohém Bartoloměji Mikovcovi dětem:
2 kopy 30 grošů – Josefovi, po něm 2 dětem,
4 kopy 30 grošů – Vojtěchovi,
4 kopy 30 grošů – Anně, po ní synu,
4 kopy 30 grošů – Janovi, na Mše Svaté,
1 kopy 30 grošů – Veruně, po ní 2 dětem,
2 kopy 30 grošů – Antonínovi, na vojně, na Mše Svaté,
novým nápadníkům:
162 kop 20 grošů 2 ½ feniku – po nebohém Janovi Mikovcovi pozůstalé vdově Anně,
162 kop 20 grošů 2 ½ feniku – dceři Anně, držitelkyni gruntu za Antona Šnajberka vdané.
Odstupující hospodyně Anna Mikovcová si na gruntu pojistila výměnek, spočívající v bytě v teplé světnici při hospodáři, 1 komoře přes dvůr, v užívání chlévu a nad ním hůry. Pro své obživení si vymínila obilí sutého, a to 2 strychy pšenice, 5 strychů žita, 2 strychy ječmene a 2 věrtele hrachu. Dále mohla užívat zahrádku „k Rakovníku“ o výměře 5 čtvrtců na sázení zelí a erteplí. Od ovoce měla dostávat čtvrtý díl dle božího nadělení.
Anna Šnajberková splácela dluhy takto:
1790 / 15 zlatých – rakovnickému mladému Židu Šmaulovi,
1790 / 10 kop grošů – k záduší třtickému,
1790 / 12 zlatých – vdově Anně, odstupující hospodyni, bude povinna za jednoho mimo
šacunk obdrženého vola hotových peněz položiti,
1791 / 37 zlatých – kontribuce,
1791 / 28 zlatých 10 krejcarů – za Magazin, zbytek,
1791 / 3 zlaté – rakovnickému Kurfirtovi, zbytek,
1791 / 7 zlatých – kováři domácímu, zbytek,
1791 / 10 zlatých – Martinovi Královi, zbytek,
1791 / 4 zlaté – kněževeskému Panu faráři, zbytek,
1791 / 10 zlatých – seneckému šenkýři, zbytek,
1791 / 3 zlaté 32 krejcary, neb 3 kopy 1 groš 3 feniky – Anně Novákové na Mše Svaté,
zbytek,
1792 / 4 kopy 30 grošů – Janovi na Mše Svaté, zbytek,
1792 / 2 kopy 30 grošů – Antonínovi, na vojně, na Mše Svaté, zbytek,
1793 / 82 zlatých 22 ¾ krejcaru – královské kontribuce, zbytek,
1794 / 12 zlatých 30 krejcarů – k záduší lubenskému,
1795 / 10 kop grošů – mateři, vdově Anně,
V roce 1793 si Antonín Šnajberk vypůjčil 100 zlatých od rakovnického Žida Nathana Švarce na zaplacení staré kontribuce, a to na 10 let. Místo úroků mu Antonín Šnajberk dal k užívání kus pole o výměře 5 strychů vedle Václava Kejly „Za dlouhou jámou“. Dlužník měl za toto pole řádně platit daně a na pole hnůj vozit.
Dne 8. dubna 1795 měl Antonín Šnajberk v úmyslu vypůjčených 100 zlatých vrátit a zastavené pole spátkem vzíti. Žid Švarc však pole vyhnojil a již dva roky užíval, a nyní druhou sejí použíti měl. Obě strany se vyrovnaly tak, že Žid mohl toto pole užívat od příštího roku ještě dalších 6 let, tedy až do roku 1802. Každý rok měl Antonínu Šnajberkovi platit 5 zlatých nájmu. Antonín Šnajberk Židu Švarcovi tak vrátil jen 70 zlatých.
V roce 1794 si Antonín Šnajberk půjčil z kasy zádušní krupský 40 zlatých na stavení gruntu. Téhož roku si vypůjčil 30 zlatých na zaplacení dluhů z kasy zádušní chýňavské.
Podle obligace z 19. června 1795 si vypůjčil z kasy skrejský 50 zlatých na úrok 5%.
V roce 1796 si Antonín Šnajberk vypůjčil z casy hudlický Chrámu Páně 35 zlatých na zaplacení transportních for.
Podle smlouvy z 24. ledna 1799 Anna Šnajberková, odstupující držitelkyně gruntu, vidíce sebe k hospodářství dalšímu skrze svou velikou nemoc a starost neschopnou býti, pročež před knihy purkrechtní panství křivoklátského předstoupila, a svou důležitou prosbu zanesla, a to sice: že víceji na témž gruntu hospodařit v stavu není, nýbrž že se přinucenou vidí, grunt tento mezi své dva syn rozděliti.[9]
Jednu polovinu (čp. 19) dostal syn František Hornof, druhou (čp. 45) syn Antonín Hornof. Protože Antonín, až dosaváde skrze mladost k hospodaření neschopný jestu stanovila odstupující matka, že místo Antonína bude na jeho polovině gruntu ještě 7 let hospodařit jeho bratr František. Za to bude Antonínovi platit činži do sirotčí kasy ve výši 5 zlatých ročně.
Vůči vrchnosti byly na gruntu zapsány tyto povinnosti:
a/ císařsko-královský kontribuce dle subrepartice,
b/ císařsko-královský magazíny, transporty a lifrunky dle repartice,
c/ knížecí gruntovní vrchnosti jménem roboty skrze celý rok týhodně 1 ½ dne jízdy s konima,
od svatého Jana až do svatého Václava týhodně 1 den pěší,
d/ jménem stálého ouroku do důchodu krušovského ročně 54 krejcarů (platiti),
e/ jménem 16ho dílu obročenství žita 1 ½ čtvrte, ječmene 1 čtvrtec a ovsa 1 ½ čtvrtce.
František Hornof měl ve stavení sednici, vejstupek, marštal, chlív, kůlnu a půl stodoly v jednom pořadí. Veškerý dobytek a nářadí se zanechává na polovici bratra Antonína. Ten měl ve stavení 3 komory, 2 velké a 2 malé chlévy, a ½ stodoly.
Podle rozsáhlého seznamu pozemků (s uvedením parcelních čísel a výměry) měl František Hornof při své polovině gruntu tyto polnosti:
orných polí – 59 měřic 4 věrtele,
ladem ležících – 10 měřic 9 věrtelů,
luk – 4 měřice 7 věrtelů,
pastvišť – 3 měřice 2 věrtele,
zahrádek – 10 věrtelů,
porostlin – 8 měřic 9 věrtelů,
Všechny pozemky i stavení byly prošacovány za sumu hlavní 520 zlatých.
Dále matka Františkovi odevzdala tento dobytek a nářadí:
81 zlatých – 2 tažní koně za 59 zlatých, 1 krávu za 15 zlatých, 8 kusů ovčího za 12 zlatých,
1 svini za 4 zlaté,
30 zlatých – 1 vůz prostřední za 25 zlatých, 1 vůz rozlámaný za 5 zlatých,
4 zlaté – 1 pluh, 1 hák, 1 brány,
4 zlaté – 1 latovník, 4 srpy, 1 hrabice, 1 dláto, 1 vosní nůž, 1 řezací stolice s kosou,
1 zlatý 27 krejcarů – 2 sekery, 1 motyka, 1 železná lopata, 1 vidle, 1 podávky, 2 kopáče,
2 zlaté 35 krejcarů – 4 záblatníky, 1 závěrka, 2 kované váhy, 4 líšně, 2 klanečníky,
2 zlaté 54 krejcaru – 1 letní žebřiny, 2 fasunky, 1 sáně.
Od vysetého obilí bylo
pšenice – 4 strychy po 4 zlaté, tedy 16 zlatých,
žita – 23 strychů po 2 zlaté, tedy 46 zlatých.
František Hornof přijal také obilí na zrně, a to:
pšenice – 1 strych 2 věrtele 2 čtvrtce po 6 zlatých, tedy 9 zlatých 45 krejcarů,
žita – 5 strychů 2 ½ čtvrtce po 4 zlatých, tedy 20 zlatých 47 krejcarů,
ječmene – 3 strychy 2 věrtele 2 ½ čtvrtce po 3 zlatých, tedy 10 zlatých 58 krejcarů,
ovsa – 3 strychy 3 věrtele po 2 zlatých, tedy 7 zlatých 30 krejcarů,
hrachu – 2 strychy po 4 zlatých, tedy 8 zlatých,
čočky – 2 strychy 3 věrtele po 4 zlatých, tedy 11 zlatých.
Součet všech aktiv byl 775 zlatých 46 krejcarů.
Na gruntu vázla také řada dluhů:
1 zlatý 30 krejcarů – císařského Interessu, který v 8 letech zaplacen býti má,
40 zlatých – k záduší krupskému,
35 zlatých – k záduší hudlickému,
13 zlatých 30 krejcarů – do obročenského důchodu za 8 měřic ovsa po 1 zlatém 40
krejcarech,
109 zlatých 53 krejcarů – obilní dlulh do podací kasy:
39 zlatých 29 krejcarů – za 13 měřic 2 ½ věrtele žita po 3 zlatých,
22 zlatých 30 krejcarů – za 11 měřic 1 věrtel ječmene po 2 zlatých,
47 zlatých 55 krejcarů – za 35 měřic 3 věrtele 3 čtvrtce ovsa
po 1 zlatém 20 krejcarech,
Dluhův lidských:
1 zlatý 36 krejcarů – do Rakovníka Suskovi,
3 zlaté 30 krejcarů – Židu Berlovi do Rakovníka polovic na témž gruntu,
3 zlaté 30 krejcarů – Josefovi Hluchému za 1 strych žita a 1 strych ječmene polovic,
Starým nápadníkům dle knihy gruntovní:
25 zlatých 5 krejcarů – k záduší třtickému po vyplacených 20 kopách, ještě 43 kop a polovic
toho 21 kop 20 grošů,
177 zlatých 43 krejcarů – po zemřelém Janu Mikovcovi pozůstalý vdově Anně 152 kop 20
grošů 1 ½ feniku,
35 zlatých – Židu Nathanovi do Rakovníka, dluhu polovic,
Dluhy lidský dle přiznání otčíma Šnajberka:
11 zlatých – Františku Engelthalerovi do Rakovníka, dluhu polovic,
4 zlaté 39 krejcarů – Františku Endlovi do Rakovníka,
18 zlatých 15 krejcarů – panu Petrovi Konešovi do Rakovníka za 4 ¼ strychu pšenice po 4
zlatých 17 krejcarech, a 6 ½ strych žita po 3 zlatých 19 krejcarech,
32 zlatých – Janu Fraňkovi do Rakovníka dluhu v celosti,
2 zlaté 30 krejcarů – Židu Heršlovi do Rakovníka na polovic,
3 zlaté 36 krejcarů – Židu Filipovi,
2 zlaté – Marii Císařský do Rakovníka, v celosti její dluh,
12 zlatých – Františku Zemanovi do Hvozda, dluhu 15 zlatých, a za 3 ¼ strychu žita po 9
zlatých 45 krejcarů, polovic,
2 zlaté 42 krejcarů – Kurfürštovi do Rakovníka, v celosti jeho dluh,
7 zlatých 30 krejcaru – Barboře Mikovcové do Sence, na polovici,
3 zlaté 30 krejcarů – Matějovi Králi do Lubné,
4 zlaté – Angeličkovi do Rakovníka,
6 zlatých – Josefovi Šnajberkovi do Sence,
10 zlatých – Josefovi Janouškovi do Lubné,
4 zlaté 30 krejcarů – Václavovi Bretšnajdrovi za 3 strychy žita po 3 zlatých, polovic,
4 zlaté 30 krejcarů – Františku Šnajberkovi za 3 strychy žita po 3 zlatých, na polovic,
2 zlaté 4 krejcary – Janu Kejlovi do Pavlíkova, v celosti,
2 zlaté 30 krejcarů – Františku Štíbrovi do Příčiny, na polovic,
15 zlatých – Františku Šnajberkovi do Senomat.
Součet všech dluhů činil 595 zlatých 23 krejcarů, takže zůstává mezi nový nápadníky na rozdíl 180 zlatých 23 krejcarů, a to takto:
36 zlatých 23 krejcary – odstupující vdově Anně, neb mateři Šnajberkový,
dětem po Antonínovi Hornofovi:
36 zlatých – Antonínovi,
36 zlatých – Anně,
36 zlatých – Františkovi, držiteli této polovice,
36 zlatých – po Antonínovi Šnajberkovi Veronice provdané Rabasové.
František Hornof byl povinen poskytovat na tomto gruntu výměnek staré hospodyni Anně Mikovcové v plné výši, jen do doby, kdy bude sám hospodařit na celém gruntu. Až se jeho bratr Antonín ujme své poloviny, pak bude jejich babička Anna Mikovcová dostávat jen polovinu výměnku. Měla právo užívat byt v teplé světnici, komoru přes dvůr, chlév a nad ním hůru. Pro své obživení měla dostávat jako obilí na zrně 2 strychy pšenice, 2 ½ strychu žita, 2 strychy ječmene a 2 věrtele hrachu. Na sázení zelí a na erteple mohla užívat zahrádku „k Rakovníku“ o výměře pod 5 čtvrtců. Z ovoce měla mít čtvrtý díl.
Mimo to byl František Hornof povinen poskytnout výměnek také své matce Anně Šnajberkové, tedy byt teplý v hospodářově světnici. Své sestře Anně bude František povinen vydat jednu krávu neb 15 zlatých na penězích složiti. Též jí měl za vejbitek svadební aneb oběd 10 zlatých složiti.
František Hornof svému bratru Antonínu se stavbou nového obydlí na jeho polovině rozděleného gruntu, jak ručně, tak s potahem, až do vystavení toho stavení, nápomocen býti chce, a se zavazuje. Bratru Antonínovi také přenechá polovinu zahrady, která se před gruntem vynachází, a kus pole „k Rakovníku“ o výměře asi 6 čtvrtců.
Nadpravený nový držitel této polovice gruntu František Hornof do stavu svatého manželstva s Marií, vlastní dcerou Dominika Hejdy ze vsi Malinové, vstoupiti míní a taky skutečně vstoupil. Rodiče nevěsty do gruntu ženicha jménem věna dávají, a to sice dílem na hotovosti, dílem na hospodářském nářadí a šactvu, 450 zlatých. Ve svatební smlouvě bylo také domluveno, že kdyby jeden z manželů zemřel, pak že jeden po druhém všechno dědit má.
František Hornof se dále se svými závazky vypořádával takto:
1800 / 13 zlatých 20 krejcarů – do důchodu za obilí, zbytek,
1800 / 109 zlatých 53 krejcarů – do podací kasy za obilí, zbytek,
1800 / 15 zlatých – zemřouce mateř Anna, jí funus vystrojil; částku 15 zlatých odepsal z jejího
podílu, který činil 36 zlatých 23 krejcarů,
1800 / 31 zlatých – před rozdělením gruntu byly zasety 4 strychy pšenice a 23 strychů žita,
celkem za 62 zlatých, takže se Antonínovi vyplácí polovička,
1801 / 1 zlatý 30 krejcarů – císařské Interesse,
1801 / 7 zlatých 30 krejcarů – Barboře Mikovcové do Sence, zbytek,
1801 / 15 zlatých – Františku Šnajberkovi do Senomat,
1802 / 35 zlatých – Židu Nathanovi, zbytek,
1802 / 3 zlaté 30 krejcarů – Židu Berlovi, zbytek,
1802 / 32 zlatých – Janu Frankovi do Rakovníka, zbytek,
1802 / 2 zlaté 42 krejcarů – Kurfürstovi do Rakovníka, zbytek.
1804 / 116 zlatých 40 krejcarů – Vynachází se, že starý nápad po nebožtíkovi Janu Mikovcovi
pozůstalý vdově Anně, z kteréhož, dle dosvědčení rychtáře a
konšelů, držiteli téhož kruntu z jejího nápadu darovala, nyní
se odpisuje 100 kop grošů.
1804 / 19 zlatých – František Hornof dokázal, že na její funus vynaložil;
Z podílu o Anně, vdově po nebohém Janu Mikovcovi tak nyní zůstává 42 zlatých 3 krejcary, které budou patřit jejím vnukům:
13 zlatých – Františku Hornofovi,
13 zlatých – Anně, za Antonína Beneše vdané,
13 zlatých – Veruně, svobodné,
3 zlaté 3 krejcary – na Mše Svaté za nebožku vdovu Annu.
Patrně v roce 1804 přitom dokázal, že funus odstupující vdově Anně, neb mateři Šnajberkový vystrojil a vynaložil 19 zlatých. Zůstalo po ní 17 zlatých k vyplacení dětem po Antonínovi Hornofovi:
5 zlatých – Anně,
5 zlatých – Františkovi, držiteli gruntu,
5 zlatých – Veruně, dceři po Antonínu Šnajberkovi,
2 zlaté – na Mše Svaté za vdovu Šnajberkovou.
Dále František Hornof platil dluhy takto:
1806 / 3 zlaté 3 krejcary – vdově Anně na Mše Svaté, zbytek,
1807 / 11 zlatých – Františku Engelthalerovi, zbytek,
1807 / 4 zlaté 39 krejcarů – Endlovi do Rakovníka,
1807 / 18 zlatých 15 krejcarů – Petrovi Konešovi za obilí, zbytek,
1807 / 32 zlatých – Janu Frankovi do Rakovníka,
1807 / 2 zlaté 30 krejcarů – Židu Heržlovi, zbytek,
1807 / 3 zlaté 36 krejcarů – Židu Phillippovi,
1807 / 3 zlaté 30 krejcarů – Martinu Krobovi,
1807 / 4 zlaté – Angeličkovi, zbytek,
1807 / 6 zlatých – Josefovi Šnajberkovi, zbytek,
1807 / 10 zlatých – Josefovi Janouškovi, zbytek,
1807 / 2 zlaté 4 krejcary – Janu Kejlovi,
1807 / 2 zlaté 30 krejcarů – Františku Štíbrovi.
Manželé František a Marie Hornofovi si podle obligace z 1: března 1909 vypůjčili ze třtického záduší 150 zlatých.
1810 / 1 zlatý 36 krejcarů – Suskovi, ostatní,
1810 / 3 zlaté 30 krejcarů – Josefu Hluchému za obilí, zbytek,
1810 / 2 zlaté – Marii Císařské do Rakovníka,
1810 / 2 zlaté 42 krejcarů – Kurfürstovi,
1810 / 2 zlaté – na Mše Svaté za vdovu Šnajberkovu,
Zemřel Antonín Hornof a zanechal na tom kruntě Franzovým 36 zlatých, z toho patří:
27 zlatých 30 krejcarů – Františkovi, držiteli gruntu,
4 zlaté 15 krejcarů – Františkovi, držiteli gruntu,
4 zlaté 15 krejcarů – Veronice po Antonínovi,
V roce 1804 byl mezi dědice rozvržen podíl Anny, vdovy Mikovcové, ve výši 42 zlatých 3 krejcary. Byla to však chyba, nebť dle dosvědčení přítomných sousedů, vdova Anna po Mikovcovi, Franzi, držiteli toho kruntu, darovala. Aby se tato chyba napravila (v roce 1810), bude se s těmi podíly zacházet tak, jako by byly vyplaceny:
13 zlatých – Františkovi Hornofovi, držiteli gruntu,
13 zlatých – Anně, za Antonína Beneše vdané,
Dalších 13 zlatých, které měly připadnout Veruně, jí ale hospodář z dobrý vůle připisuje a znovu pojišťuje.
František Hornof dále splácel:
1814 / 12 zlatých – složil dle vysvědčení souseda lubenského Josefa Janouška Františku
Zemanovi,
1814 / 36 zlatých – též složil sobě samému,
Také měl František Hornof složit 36 zlatých Anně. Ale protože ona zemřela, vyplatil 18 zlatých sestře Veronice a 18 zlatých sobě.
Dle obligace z 8. prosince 1816 si půjčili manželé Franz a Marie Hornofovský 100 zlatých z křivoklátské fořtovské vdovské kasy. Téhož roku byl zápisem v gruntovní knize pojištěn obilní dluh Františka Hornofa do podací kasy, a to 38 měřic 6 ½ věrtele žita, 10 měřic ječmene a 22 měřic 4 ½ věrtele ovsa.
Dne 26. srpna 1827 byla uzavřena svatební smlouva mezi Antonínem Tittlbachem z Petrovic a Veronikou Hornofovou z Lubné.
Podle protokolu ze 14. října 1828 byl zápisem v gruntovní knize pojištěn obilní dluh Františka Hornofa do podací kasy, a to 30 měřic 11 7/16 věrtele žita, 33 měřic 13/16 věrtele ječmene a 16 měřic 7 1/16 věrtele ovsa.
Dle obligace z 11. listopadu 1836 byl pojištěn dluh Františka Hornofa do vrchnostenské krušovické obroční kasy 60 zlatých konvenční měny.
K roku 1850 je v gruntovní knize poznámka, že grunt vlastnil Václav Hornof.
[1] SOA Praha, fond Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sign. 1519 G, inv. č. 1927. Gruntovní kniha z roku 1600, fol. 13v – 14v.
[2] Nápad, nápadník = dědictví, dědic.
[3] Sekvestr = úřední nucená správa majetku.
[4] Je pravděpodobné, že Pavlu Řezáčovi bylo přezdíváno „Novák“ nebo „Nováček“.
[5] Gruntovní daň.
[6] SOA Praha, fond Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sg. Kř. 9, sign. 9. Kniha gruntovní rychty Lubenský, založena Léta Páně 1693, fol. 26v – 29r.
[7] Viz zde chalupa č. 10,