Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 9  (odděleno od čp. 12)

 

     Smlouvou z 8. prosince 1763 Martin Král ujímá od gruntu po odstupujícím Václavovi Kindlovi jednu polovici.[1] K této části rozděleného gruntu patřilo 46 strychů 2 věrtele orných polí, 9 ½ strychu polí ladem ležících, též luk pod 5/8 vozu sena.  Na gruntu také vázla polovina nepřítomné zádušní krávy patřící k lubenskému záduší.

     Grunt byl prošacován na sumu 54 kop grošů, která skrze vzdělané množství dluhův zvejšená býti musela o 81 kop 27 grošů 1 fenik, takže hlavní trhová suma činila 135 kop 27 grošů 6 feniků.

     Dále se v zápise píše, že svrškové se tuto při té půli žádné nevynachází. To znamená, při této polovině gruntu nebyl žádný dobytek a ani žádné zemědělské nářadí. Držitel druhé poloviny však se měl podílet jednou třetinou na nákladech za vystavení chlívce a opravě stodoly.

     Pro množství vzniklých dluhů nemůže být staré hospodyni Regině na gruntu poskytnut žádný výměnek.

     Martin Král převzal a zavázal se uhradit také řadu dluhů. Obilí do důchodu obročenského krušovického, tedy 14 strychů 3 věrtele 3 čtvrti žita, 9 strychů 1 věrtel ½ čtvrti ječmene, 26 strychů 3 čtvrti ovsa, má odvést in natura.

     Peněžních dluhů převzal Martin Král dosti značnou řadu:

55 zlatých 25 krejcarů 1 ½ feniku – zasedělý Contribuce od roku 1749 až do 1763. roku,

  2 zlaté 31 krejcarů 3 feniky – za  fürspanu,

  1 zlatý 33 krejcarů – obroky na fürspan,

  9 zlatých 28 krejcarů – do důchodu křivoklátského,

11 zlatých 27 krejcarů – do důchodu polesenského,

22 zlatých 22 krejcarů – do důchodu krušovského,

10 zlatých – k záduší domácímu Capitalu,

10 zlatých – k záduší pavlíkovskému,

  1 zlatý 30 krejcarů – též Interesse,

  5 zlatých – Janovi Mikovcovi z Lubné,

  1 zlatý 15 krejcarů – Matějovi Loukovi do Malinové.

     Součet těchto dluhů činí 130 zlatých 3 krejcary 4 ½ feniku, což přepočteno na kopy grošů dělá 111 kop 52 grošů 6 feniků. Když se k této částce připočetly 3 kopy za polovinu zádušní krávy a vše se odečetlo od hlavní sumy, zůstalo k vyplacení po 1 ½ kopě grošů celkem 20 kop 35 grošů. Tato částka měla být rozdělena takto:

  4 kopy 15 grošů – sirotkům po neb. Václavovi Hejdovi,

  1 kopa 34 grošů – k záduší lubenskému,

  1 kopa 25 grošů – Janovi Hornofovi,

13 kop 21 grošů – po Kouřilovi Janovi synu. 

     Vzhledem k množství dluhů se místo potažité roboty stanovila robota pěší.

     Z dluhů bylo odepsáno toto:

1765 / 1 kopa 34 grošů – k záduší lubenskému zbytek,

1767 – dluhy platí,

1769 – dluhy platí.

     Následuje text, jenž byl ale křížem krážem přeškrtán:

N.B.

Tento zápis je přenešený na grunt Václava Kindla fol. 58, ktežto napotom takový Jiří Vostatek přijmouce, nyní ale Janovi Bretšnajdrovi, poněvadž Martin Král sobě jej podržeti netroufal, s celým právem dědičně připadl, tak jakž sice Jana Bretšnajdra v nový knize fol. ? (neuvedeno)  v trhový zápis tím obšírněji dokazuje.

      Tento zápis je datován 23. listopadu 1769.[2] Hovoří se v něm o tom, že Martin Král v předchozích létech přijal ke své chalupě, k níž patřilo ¼ lánu pole, ještě dalšího ½ lánu, jež bylo odňato od gruntu Václava Kindla. Martin Král pak s dobrým povážením vidíce, že by skrze zdělaný množství dluhův na témž, pod ¾ lánu užívajícím gruntu, málo neb nic zvítěziti, nóbrž spíšejc do chudoby a větších dluhův přišel, se rozhodl tento svůj grunt opět rozdělit. Pro sebe si ponechal chalupu a ¼ lánu pole. Onen převzatý ½ lán se rozhodl propustit Janu Bretšnajdrovi za 135 kop 27 grošů 6 feniků k jeho dědičnému užívání.

     Ke gruntu tehdy patřilo 46 strychů 2 věrtele orných a 9 ½ strychu ladem ležících polí. Z luk bylo 5/8 vozu sena. Na gruntu vázla ½ nepřítomné zádušní krávy, náležející k domácímu záduší.  

     Dále se připomíná, že Jan Bretšnajdr má jednu chaloupku na obecním místě svým nákladem vystavěnou. K ní také přistavěl stodolu a chlévy, k čemuž také potřebné místo vykázati sobě dal. Tím způsobem takové místo ne k obci, alébrž k jeho gruntu patřící. Z ohledu téhož pak pro společné sousedstvo na truňk piva 4 kopy peněz složil.

     Chalupu pak měl Jan Bertšnajdr prošacovanou na 70 kop grošů míšeňských, což vše dohromady udělalo v hlavní sumě 205 kop 27 grošů 6 krejcarů.

     Svrškové se při této půli žádné nevynacházejí. Martin Král však jistý dříví na vystavení chlívce a spravení stodoly přijal, nyní takové k potřebě své podržel. Za to dřevo slíbil Janu Bretšnajdrovi 30 zlatých, a co dluhův přidělal, takže vše v sumě 31 zlatých 38 krejcarů 3 ½ feniku vynáší, což na ten do důchodu Krušovského Liqvidirující dluh, jakož níže mezi dluhama k dočtení, zapraviti na sebe přijal.

     Pro starou hospodyni Reginu byl zde zachován výměnek, kdy až do své smrti měla dostávat 1 věrtel pšenice, 1 strych žita, 1 věrtel ovsa a 2 čtvrtce hrachu.

     Jan Bretšnajdr měl uhradit řadu dluhů, a to jak obilních, tak i peněžitých. Do obročenského důchodu krušovického měl in Natura odevzdat 22 měřic 2 věrtele žita, 14 měřic ječmene a 46 měřic 3 věrtele ovsa.

     Peněžité dluhy byly toto:

33 zlatých 36 zlatých 5 ½ krejcaru – zasedilé kontribuce,

20 zlatých – do důchodu křivoklátského,

  5 zlatých 30 krejcarů – do důchodu fořtovského,

do důchodu krušovského platí:

31 zlatých 38 krejcarů 3 ½ feniku – Martin Král,

15 zlatých 20 krejcarů 5 feniků – Jan Bretšnajdr,

dále:

10 zlatých – k záduší lubenskému

10 zlatých – k záduší pavlíkovskému, 

  5 zlatých – Janu Mikovcovi,

  1 zlatých 15 krejcarů – Matějovi Lonkovi do Malinové.

     Součet dluhů činil 132 zlatých 21 krejcarů 2 feniky, což přepočteno na kopy grošů míšeňských bylo 113 kop 26 grošů. Když se od této částky odečetla aktiva a 3 kopy grošů za ½ nepřítomné zádušní krávy, patřící k lubenskému záduší, zůstalo k doplacení po 2 kopách grošů ročně celkem 89 zlatých 1 groš. Tato suma měla být rozdělena takto:

  4 kopy 15 grošů – sirotkům po nebohém Václavovi Hejdovi,

  1 kopa 25 grošů – Janovi Hornofovi, po něm dceři Ludmile,

13 kop 21 grošů – po Kouřilovi Janovi synu,

70 kop grošů – nynějšímu hospodáři Janovi Bretšnajdrovi.

     Jan Bretšnajdr platil dluhy takto:

1773 / 2 kopy grošů – sirotkům po Václavovi Hejdovi do sirotčí kasy,

1774 / 2 kopy 15 grošů – sirotkům po Václavovi Hejdovi do sirotčí kasy,

1775 / 3 kopy grošů – držiteli gruntu.

     V roce 1780 se pro paměť uvádí, že na tomto gruntu ještě vázne dluh k záduší pavlíkovskému 4 zlaté 27 krejcarů a k záduší lubenskému 2 zlaté 5 krejcarů 3 feniky, a to bez úroků. Tyto dva dluhy do šacunku k zaplacení k zapomenutí přišly, jenž tuto se knihama pojišťují.

1782 / 13 zlatých 59 krejcarů 2 ½ feniku – do důchodu krušovského,

1785 / 1 kopa 25 grošů – Janu Hornofovi, po něm dceři Ludmile,

1787 / 1 zlatý 25 krejcarů – má platit dluhy Matějovi Lonkovi.

     Podle zápisu z 29. listopadu 1787 Jan Bretšnajdr, s vrchnostenským povolením, tento svůj grunt na stejnou polovic rozdělil:

– jednu polovic (čp. 9) pro sebe až do zrostu mladšího syna Františka zanechává, kterážto

   polovic gruntu napotom jemu dědičně připadnouti má,

– druhou polovic (čp. 40) ale synu svému staršímu Václavovi, k jeho dědičnému užívání

   odstoupil a odevzdal.

     Následně byl do gruntovní knihy zapsán podrobný šacunk této poloviny gruntu, v němž byla uvedena jména všech tratí i s výměrou:

Orných polí – 32 měřic 4 ½ věrtele

                       v druhém položení: „Pod skalkou“, „Pod seneckou horou“, „Za Neruhovic“,                             

                                                       „Na pustině“,

                       v třetím položení: „Za dlouhou jámou“ u Jirásků, „Nad jámou“, „Na

                                                    dolíkách“, „Na půl láncíích“, „Nad jámou“ vedle Jana

                                                    Bechyně,

                       v čtvrtém položení: „Na dlouhých pískách“, „Na rychtářce“, „U luk“ u Josefa

                                                       Jiráska.

Ladem ležících polí – 7 měřic 12 ½ věrtele

                                   v druhém položení: „Pod seneckou horou“, „k Hostokrejům“, „Na

                                                                   doubravách“, „Na doubravách vedle Šnajberka“,

                                                                   „V jamách podle porostlin“.

Zahrada – 2 ½ věrtele,

Loučného – 1 měřice 12 ½ věrtele

                    v druhém položení: „k Hostokrejům“ pod Josefem Šnajberkem, „Na

                                                    doubravách“ podle Jiráska, „V dlouhé jámě“ vedle Jiráska,

                    v pátém položení: „pod Sencem“ podle Zíky,

                    v šestém položení: „V pytlíku“ podle Antonína Sochora,

Pastviště – 1 měřice 2 věrtele

                  v šestém položení: „Za lukama“,

Porostliny – 12 měřic 2 věrtele

                    „u Sence“ podle Šnajberka, „u Sence“, „Na vyhnanej“.

     Stavení gruntu obsahovala 1 světnici, 2 komory, 2 chlévy a 1 stodolu, vše v prostředním stavu. Vázla zde také ¼ nepřítomné zádušní krávy, která patřila k lubenskému záduší. To vše bylo prošacováno na 150 kop grošů míšeňských, neboli 175 zlatých.

     Jan Bretšnajdr Jménem svršků sobě zanechává na dobytku a nářadí:

40 zlatých – 2 tažní voli,

26 zlatých – 2 krávy,

18 zlatých – 9 kusů ovčího,

  2 zlaté – 1 sprasnice,

15 zlatých – 1 vůz,

  2 zlaté 30 krejcarů – 1 pluh,

  2 zlaté – 1 brány,

  3 zlaté 30 krejcarů – 1 závěrka, 1 velký řetěz, 1 táhlo, 1 klanečník a 2 držení,

45 krejcarů – 1 nový váhy okovaný,

20 krejcarů – 4 líšně,

  2 zlaté – 1 letní žebřiny, 1 fasunk a 1 hnojník,

20 krejcarů – 1 vidle a 1 kopáč,

12 krejcarů – 1 kopáč,

40 krejcarů – 1 sekera a 1 motyka.

Z obilí na zimu vysetého bylo:

  3 zlaté 45 krejcarů – pšenice 3 věrtele,

22 zlatých – žita 5 strychů 2 věrtele po 4 zlatých.

Obilí k jarní setbě:

  4 zlaté 30 krejcarů – ječmene 1 strych 2 věrtele po 3 zlatých,

  2 zlaté 30 krejcarů – hrachu 2 věrtele,

  8 zlatých 45 krejcarů – ovsa 5 strychů po 1 zlatých 45 krejcarů.

     Součet všech aktiv činil 329 zlatých 47 krejcarů.

     Přehled dluhů začíná dluhy peněžitými:

18 zlatých 9 krejcarů – královské kontribuce,

  2 zlaté – Císařské Interesse,

17 zlatých 30 krejcarů – do důchodu krušovského,

  2 zlaté – do důchodu křivoklátského,

  7 zlatých – k záduší domácímu,

     Obilní dluhy do podací kasy:

16 zlatých – žita 12 měřic po 1 zlatém 20 krejcarech,

  5 zlatých 15 krejcarů – ječmene 7 měřic po 45 krejcarech,

  7 zlatých 30 krejcarů – ovsa 15 krejcarů po 30 krejcarech.

     Za ¼ nepřítomné zádušní krávy se odráží 1 zlatý 45 krejcarů.

     Součet dluhů činil 77 zlatých 9 krejcarů. Po odečtení od aktiv, zůstává k vyplacení 252 zlatých 38 krejcarů, což v přepočtu dělalo 216 kop 32 grošů 4 feniky. Jan Bretšnajdr měl vyplácet po 7 kopách grošů míšeňských ročně těmto starým nápadníkům:

    6 kop 41 grošů – po Kouřilovi Janovi, synu zemřelému, na Mše Svatý,

209 zlatých 51 grošů 4 feniky – držiteli gruntu Janovi Bretšnajdrovi, tedy sám sobě.

     Jan Bretšnajdr začal splácet takto:

1789 / 6 kop 41 grošů – Janovi Kouřilovi na Mše Svaté,

1790 – zůstává stát, aby na loňských vypsaných 13 mší svatých cedulku proukázal.

1791 / 18 zlatých 9 krejcarů – platí dluh Kontribuce, zbytek.

     Podle obligace z 25. října 1802 si Jan Bretšnajdr vypůjčil od Jakuba Kromholce 35 zlatých, což bylo pojištěno zápisem do gruntovní knihy.

     Na základě vrchnostenského povolení z 9. února 1792 byla do gruntovní knihy zapsána smlouva, datovaná při Vrchním Ouřadu Hradu Křivoklátu dne 30. listopadu 1792. Podle této smlouvy Jan Bretšnajdr, vidíce se pro neduživost zdraví a sešlost věku svého nedostatečným býti svůj v užívání mající grunt jak sluší a patří spravovati, před knihy gruntovní předstoupil a svůj grunt synu svému Františkovi ... ze své dobré otcovské líbezné vůle k jeho stálému a dědičnému užívaní odstoupil a za sumu 237 zlatých 30 krejcarů připsati nechal.

     Ke gruntu tehdy patřilo 32 měřic 4 ½ věrtele orných a 7 měřic 12 ½ věrtele ladem ležících polí, 2 ½ věrtele zahrad, 1 měřice 12 ½ věrtele loučného a 1 měřice 2 ½ věrtele pastvišť. Stavení byla v prostředním stavu. Na gruntu vázla ¼ nepřítomné zádušní krávy, která patřila k záduší lubenskému.

     Nastupující hospodář na dobytku a nářadí také obdržel:

25 zlatých – 1 vola,

16 zlatých – 1 krávu,

10 zlatých – 5 kusů ovčího dobytka,

  2 zlaté – 1 sprasnici,

15 zlatých – 1 vůz sešlý,

  4 zlaté 30 krejcarů – 1 pluh, 1 brány,

40 krejcarů – 1 nové okované váhy,

  3 zlaté 30 krejcarů – 1 závěrku, 1 táhlo, 1 velký řetěz, 1 klanečník, 2 držení, 4 líšně,

40 krejcarů – 1 sekeru, 1 motyku,

32 krejcarů – 1 vidle, 1 kopáč, 1 železnou lopatu,

  2 zlaté – 1 letní žebřiny, 1 fasunk, 1 hnojník.

     Na zimu bylo vyseto obilí:

  3 zlaté – pšenice 3 věrtele,

15 zlatých 7 krejcarů 3 feniky – žita 5 strychů 2 věrtele po 2 zlatých 45 krejcarech.

     Na jaro pak bylo vyseto obilí:

  3 zlaté – ječmene 1 strych 1 věrtele po 2 zlatých,

  2 věrtele 30 krejcarů – hrachu 2 věrtele po 5 zlatých,

  5 zlatých – ovsa 5 strychů.

     Součet aktiv činil 345 zlatých 59 krejcarů 3 věrtele.

     Nový hospodář František Bretšnajdr převzal tyto peněžité dluhy:

  2 zlaté – císařských kontribučenských interessů,

12 zlatých 30 krejcarů – do důchodu křivoklátského,

10 zlatých 30 krejcarů – do důchodu krušovského,

  4 zlaté 30 krejcarů – k záduší lubenskému,

  2 zlaté 30 krejcarů – k záduší pavlíkovskému,

     Obilní dluhy do podací kasy:

16 zlatých – žita 12 měřic po 1 zlatém 20 krejcarech,

  5 zlatých 15 krejcarů – ječmene 7 měřic po 45 krejcarech,

  7 zlatých 30 krejcarů – ovsa 15 měřic po 30 krejcarech,

     Za ¼ nepřítomné krávy se odrazí 1 zlatý 45 krejcarů.

     Součet pasiv činil 62 zlatých 30 krejcarů. Když se tato částka odečetla od aktiv, zůstává ke splácení po 10 zlatých ročně celkem 283 zlatých 29 krejcarů 3 feniky takto:

70 zlatých 52 krejcarů – odstupujícímu otci Janu Bretšnajdrovi,

70 zlatých 52 krejcarů – mateři Kateřině,

dětem

70 zlatých 52 krejcarů – Apoleně,

70 zlatých 53 ½  krejcaru – Františkovi, držiteli gruntu.

     Odstupující hospodář si pro sebe a svou manželku vymínil byt v teplé světnici při hospodáři, dále obilí na zrně, a to 2 měřice pšenice, 4 měřice žita, 2 měřice ječmene a 8 věrtel hrachu. Pro vychování kousku dobytka měli dostávat 1 mandel dlouhé a 1 mandel krátké slámy. Na zelí a erteple měli mít k disposici 1 záhon tam, kde hospodář sázeti bude, a od ovoce čtvrtý díl. Pokud by jeden z manželů zemřel, pak by druhý užíval jen polovinu tohoto výměnku.

     Pro případ, že by sestra nového hospodáře Apolena, kdyby jí Bůh svým časem nějaké štěstí souditi měl a ona se provdati měla, pak by jí měl bratr František vystrojit svatební oběd nebo za něj vyplatit 6 zlatých v hotovosti. Kdyby ale nadpravená Apolena po otcový smrti žádné štěstí neměla, tehdy jí držitel gruntu jednu komoru až do její smrti popřeje.

     Na základě vrchnostenského povolení ze 17. dubna 1793 byla do gruntovní knihy zapsána smlouva, datovaná 25. listopadu 1793. Podle ní František Bretšnajdr, sejdouce z tohoto světa smrtí časnou, zanechaje po sobě vdovu Kateřinu s 1 dcerou Marií na 1 ruce, přitom ještě 1 dítě v mateřským životě, pokudž chlapec bude, kteráž netroufaje sobě tento grunt sama držeti a na něm hospodařiti, oblíbila sobě za manžela Josefa Nachtigala, kterémuž tento grunt na 24 let až do zrostu pravený dědičky Marie, odevzdala a postoupila.

     Grunt byl prošacován za sumu hlavní 237 zlatých 30 krejcarů. Patřilo k němu 32 měřic 4 ½ čtvrtce orných a 7 měřic 12 ½ čtvrtců ladem ležících polí, 2 ½ čtvrtce zahrad, 1 měřice 12 ½ čtvrtce loučného, 1 měřice 2 ½ čtvrtce pastvišť a 12 měřic 2 věrtele porostlin.

     Jménem svršků nový hospodář obdržel:

- na dobytku a nářadí

60 zlatých – 2 voly,

20 zlatých – 1 krávu,

22 zlatých – 11 kusů ovcí,

  2 zlaté – 2 prasata,

15 zlatých – 1 vůz,

  2 zlaté 30 krejcarů – 1 pluh, 1 brány,

40 krejcarů – 1 okované váhy,

  2 zlaté 40 krejcarů – 1 závěrku, 2 klanečníky, 2 držení, 2 líšně, 1 sekeru, 1 motyku,

32 krejcarů – 1 vidle, 1 kopáč, 1 železnou lopatu,

  2 zlaté – 1 letní žebřiny, 1 fasunk, 1 hnojník.

- obilí na zimu vysetého

  3 zlaté – pšenice 3 strychy,

11 zlatých – žita 5 strychů 1 věrtel po 2 zlatých.

- obilí na jaro vysetého

  2 zlaté 37 ½  krejcaru – ječmene 1 strych 2 věrtele po 1 zlatém 45 krejcarech,

  2 zlaté – hrachu 2 strychy,

  5 zlatých – ovsa 5 strychů po 1 zlatém.

     Součet aktiv činil 387 zlatých 29 ½ krejcaru.

     Přehled dluhů nebyl příliš rozsáhlý:

- dluhy peněžité

  2 zlaté – Interesse císařské,

  6 zlatých – do důchodu křivoklátského,

  8 zlatých – do důchodu krušovského.

- dluhy obilní do podací kasy

16 zlatých – žita 12 měřic po 1 zlatém 20 krejcarech,

  5 zlatých 15 krejcarů – ječmene 7 měřic po 45 krejcarech,

  7 zlatých 30 krejcarů – ovsa 15 měřic po 30 krejcarech,

  1 zlatý 45 krejcarů – za ¼ nepřítomné zádušní krávy.

     Součet dluhů činí 46 zlatých 30 krejcarů, takže k vyplacení po 10 zlatých ročně zbývá 341 zlatých 59 ½ krejcaru, které budou patřit těmto dědicům:

- starým nápadníkům

70 zlatých 52 krejcarů – Janu Bretšnajdrovi, bejvalýmu hospodáři,

70 zlatých 52 krejcarů – ženě Kateřině,

70 zlatých 52 krejcarů – dceři Apoleně,

- novým nápadníkům

41 zlatých 7 ½ krejcaru – Kateřině, manželce po Františkovi Bretšnajdrovi,

dětem

41 zlatých 8 krejcarů – Marii.

41 zlatých 8 krejcarů – ještě v životě nosí – (Kateřině zemřelé),

  6 zlatých – na Mše Svaté za nebohého Františka Bretšnajdra.

     Výměnek pro bývalého hospodáře Jana Bretšnajdra spočíval v poskytování bytu v teplé světnici pro něho i s jeho manželkou. Dále měli dostávat obilí na zrně, tedy 2 měřice pšenice, 4 měřice žita, 2 měřice ječmene a 8 věrtelů hrachu. Pro vychování kouska dobytka měli dostávat 1 mandel dlouhé a 1 mandel krátké slámy. Při hospodáři měli užívat 1 záhon na zelí a erteple, a od ovoce měli dostávat čtvrtý díl. Pokud by jeden z manželů zemřel, pak by druhý měl užívat jen polovinu výměnku.

     Josef Nachtigal splácel dluhy takto:

1793 / 6 zlatých – má položit na Mše Svaté za Františka Bretšnajdra,

1793 / 70 zlatých 52 krejcarů – položil Apoleně do sirotčí kasy, zbytek,

1793 / 10 zlatých – položil otci,

1794 / 8 zlatých – platil dluh do důchodu krušovského,

1795 / 10 zlatých – položí otci Janu Bretšnajdrovi,

1796 / 10 zlatých – položí Kateřině,

1797 / 10 zlatých – položí Marii, po Františkovi Bretšnajdrovi, do sirotčí kasy,

1798 / 10 zlatých – položí Jakubu Bretšnajdrovi,

1799 / 10 zlatých – mateři Kateřině,

1800 / 10 zlatých – mateři Kateřině,

1801 / 10 zlatých – mateři Kateřině,

1802 / 10 zlatých – mateři Kateřině,

1803 / 10 zlatých – mateři Kateřině,

1804 / 10 zlatých – mateři Kateřině,

1806 / 2 zlaté – císařské interesse,

1806 / 6 zlatých – dluh do důchodu křivoklátského,

1806 / 52 krejcarů – mateři Kateřině na Mše Svaté,

1806 / 50 zlatých 52 krejcarů – Janu Bretšnajdrovi, bejvalýmu hospodáři,

     Podle obligace z roku 1807 si zatímní hospodář Josef Nachtigal vypůjčil 100 zlatých ze sirotčí kasy.

     Podle obligace z 22. března 1813 si vypůjčil 78 zlatých od Jana Koutníka.

1814 / 41 zlatých 7 ½ krejcaru – složil po zemřelém Františku Bretšnajdrovi vdově Kateřině,

     V roce 1816 byl zapsán obilní dluh do podací kasy, a to:

žita – 30 měřic 11 ½ věrtele,

ječmene – 3 měřice 12 věrtelů,

ovsa – 24 měřic 7 věrtelů.

     V témž roce naproti tomu zaplatil do poddací kasy za obilí 28 zlatých 45 krejcarů.

     Podle smlouvy z 15. ledna 1818 převzal tento grunt nový držitel. Franz Brettschneider, umřel s ponecháním vdovy a dcery Marie. Poněvadž ale ta vdova sama hospodařiti na tom gruntu sama si netroufala, tak sobě za manžela a hospodáře vyvolila Josefa Nachtigala, kterému (s) povolením slavného vrchnostenského ouřadu, se ten grunt až do plnoletosti dědičky Marie odevzdal. Když ale ta Marie Brettschneidrová po dosáhnutí zletilosti viděla, že (jsa) pořáde nemocná, v stavu nebude hospodářství na tom dědičném gruntu védsti, tak ona ze své dobré a svobodné vůle ten grunt odstoupila bratru svému nevlastnímu Josefovi Nachtigalovi.

     Na gruntu vázly tyto základní povinnosti:

1. Císařsko královské kontribuce, magazín a transporty dle repartice.

2. Knížecí vrchnosti jako roboty pěší skrze celý rok 1 ½ dne.

3. Jménem 16. dílu ročně 1 čtvrtec žita, ½ čtvrtce ječmena a 1 čtvrtec ovsa.

4: Z jedné ¼ nepřítomný železný krávy ročně 4 ½ krejcaru.

5. Panu faráři velko-oujezdskému ročně z 1 krávy jménem letníku 3 krejcary.

6. Domácímu učitelovi ročně 2 čtvrtce žita, 1 čtvrtec pšenice, 1 čtvrtec ječmena při svaté   

    Ludmile sypati a dle fase odváděti.

     Stavení obsahovalo 1 sednici, 1 zděnou kuchyni, 1 malou sedničku, 1 chlév přes dvůr, 2 chlévy, 1 komoru, 1 zděnou stodolu s 1 mlatem a 2 pírnami, vše doškami pošito, v tuze špatným stavu. To vše bylo prošacováno za 145 zlatých vídeňského čísla.

     Nový hospodář převzal statek s těmito ležícími grunty:

dobrá orná pole – 8 měřic 4 ½ věrtele po 20 zlatých, tedy za 165 zlatých 37 ½ krejcaru,

prostřední orná pole – 14 měřic po 15 zlatých, tedy za 210 zlatých,

špatná orná pole – 10 měřic po 10 zlatých, tedy 100 zlatých,

pole ladem ležící – 7 měřic 12 ½ věrtele po 5 zlatých, tedy 38 zlatých 43 3/8 krejcaru,

zahrady – 2 ½ věrtele po 20 zlatých, tedy 3 zlaté 7 ½ krejcaru,

luka – 1 měřice 12 ½ věrtele po 20 zlatých, tedy 35 zlatých 37 ½ krejcaru,

pastvišť – 1 měřice 2 ½ věrtele po 4 zlatých, tedy 4 zlaté 37 ½ krejcaru,

porostlin – 12 měřic 2 ½ věrtele po 5 zlatých, tedy 60 zlatých 46 7/8 krejcaru.

     Z dobytka převzal:

100 zlatých – 1 hnědého valacha, 1 černého volíka, ve špatném stavu,

  20 zlatých – 5 ovcí.

     Nářadí:

  50 zlatých – 1 vůz, 1 pluh, 1 brány, 1 hák, 1 kované váhy, ve špatném stavu,

  10 zlatých – 1 řezací stolice s kosou, 1 sekera, 1 lopata železná, 1 vidle, 1 kopáč, 1 mouční  

                       truhla, 1 travní kosa, 2 srpy.

     Obilí na zimu vyseté:

  45 zlatých – pšenice 2 strychy 1 věrtel po 20 zlatých,

112 zlatých – žita 7 strychů po 16 zlatých.

     Součet příjmů činil 1 100 zlatých 41 ½ krejcaru.

     Následoval přehled dluhů:

  36 zlatých 13 ¾ krejcaru – dluh do sirotčí kasy,

- obilí do podací kasy za

307 zlatých 11 ¼ krejcaru – žita 30 měřic 11 ½ věrtele po 10 zlatých,

  33 zlatých 45 krejcarů – ječmene 3 měřice 12 věrtelů po 9 zlatých,

  97 zlatých 45 krejcarů – ovsa 24 měřic 7 věrtelů po 4 zlaté.

- další peněžité dluhy

  20 zlatých 34 krejcarů – podíl pro Marii po Františku Bretšnajdrovi,

  20 zlatých 34 krejcarů – Marii Brettschneidrový, odstupující.

  78 zlatých – dluh Janovi Koutníkovi do Pavlíkova od roku 1813,

300 zlatých – tomu samému od roku 1816,

  60 zlatých – Janu Kalašovi do Rakovníka od roku 1816.

     Součet dluhů činil 995 zlatých 11 krejcarů, takže čistého jmění zůstává za 105 zlatých 30 ½ krejcaru, z čehož náleží

52 zlatých 45 ¼ krejcaru – odstupující Marii Brettschneidrové,

52 zlatých 45 ¼ krejcaru – Kateřině Nachtigallový, mateři nastupujícího hospodáře,

     Vejminek pro Mariji Brettschneidrovou a Kateřinu Nachtigallovou až do obouch smrti se činí následující: domová sednička přes dvůr, 1 komora, 1 chlív, a nad ním hůru. Na zrně měly dostávat 1 ½ strychu pšenice, 1 ½ strychu ječmene, 3 ½ strychu žita a ½ strychu hrachu. Dále pak 2 mandele dlouhé a 2 mandele drobné slámy, 1 centnýř sena a 1 centnýř otavy. Na erteple a kolník měly mít 8 věrtelů pole „Pod skalkou“ a z ovoce měly dostávat čtvrtý díl. Pokud by jedna z nich zemřela, pak by druhá měla dostávat jen polovinu tohoto výměnku.

     Mimo to měla Marie Bretšnajdrová za odstoupení dědičného práva dostat od Josefa Nachtigala 200 zlatých.

     V gruntovní knize následuje zmínka o svatební smlouvě Josefa Nachtigala a jeho manželky Kateřiny Černé z Krupé sepsané  15. ledna 1818.

     K 10. červenci 1828 byl zápisem do gruntovní knihy pojištěn obilní dluh do podací kasy, a to: žita – 9 měřic 11 věrtelů,

     ječmene – 14 měřic 8 7/16 věrtele,

     ovsa – 1 měřice 1 14/16 věrtele.

     K roku 1839 je v gruntovní knize zmínka o Veronice, sestře Josefa Nachtigala.

 

 

 

---