čp. 22
Tento grunt vlastnil Pavel Chytil. Po jeho smrti se vdova Kateřina provdala za Jana Šternpergera, jenž pak na gruntu hospodařil. Podle zápisu ze 4. ledna 1574[1] rychtář z konšely ze vsi Lubný prodali a vzdali grunt sirotkův Chytilovských, na kterýmž jest nyní seděl Jan Šternperger, votčím jejich, s dědinami, loukami, porostlinami, platy, ospy, a co k tomu gruntu od starodávna náleželo a náleží, a to Tůmovi Krausovi[2] za sumu 184 kop grošů míšeňských. Hned při zápisu složil Tůma Kraus jako závdavek 37 kop 30 grošů míšeňských. Každým rokem pak měl platit o Mužským Masopustě 9 kop grošů až do vyplnění sumy svrchu psané.
Ze závdavku 37 kop 30 grošů bylo vyplaceno:
22 kop grošů – Janu Šternpergarovi jako manželčin podíl,
12 kop 30 grošů – dáno k ruce manželce nebožtíka Chytila, aby splatila dluhy (25 kop grošů),
které při přítomnosti poručníků a rychtáře se vyhledaly a našly,
3 kopy grošů – dány Janovi Kurfirstovi[3], bratrovi Pavla Chytila, jako splátka na dluh ve
výši 30 kop grošů.
S gruntem převzal Tůma Kraus také vůz, jeden pluh, brány, 3 slepice, osení cokoliv na zimu zasito, slámy polovici, stoh sena.
Tomáš Kraus pokládal vejrunky takto:
1575 / 9 kop grošů – z toho Jan Kurfirst na podíl svůj vzal 3 kopy, ostatních 6 kop dáno Káči,
mateři a sirotku dáno na splacení vejš psaných dluhů,
1576 / 9 kop grošů – z toho Jan Kurfirst na podíl svůj vzal 3 kopy, ostatních 6 kop dáno Káči,
mateři a sirotku dáno na splacení vejš psaných dluhů,
1577 / 9 kop grošů – z toho Jan Kurfirst na podíl svůj vzal 3 kopy, ostatních 6 kop dáno Káči,
mateři a sirotku dáno na splacení vejš psaných dluhů,
1578 / 9 kop grošů – z toho dáno za osep Jakubovi Vobročníku 7 kop grošů, a Janu
Kurfirstovi dány 2 kopy,
1583 / 45 kop grošů – složil vejrunky za 5 let již minulých; všechny peníze složeny jsou do
truhlice sirotčí k rukám sirotků po neb. Pavlovi Chytilovi,
V letech 1584 – 1589 skládal Tomáš Kraus 9 kop grošů každý rok a vždy byly složeny do sirotčí truhlice pro sirotky po zemřelém Pavlu Chytilovi. Dne 18. března 1590 (v pondělí po neděli Reminiscere) složil poslední splátku ve výši 12 kop grošů míšeňských a tím měl grunt zcela zaplacený
Kolem roku 1600 patřil tento grunt, k němuž náležel 1 lán polí, Tůmovi Krausovi. Grunt jest zaplacený a osvobozený.[4]
Po smrti Tůmy Krause hospodařila na gruntu jeho vdova Apolena se synem Bartolomějem Špidrou, jenž později tento grunt zdědil. Předchozím manželem Apoleny byl tedy Špidra neznámého křestního jména.
Bartoloměj Špidra se smlouvou ze 17. února 1622 se zavázal vyplatit svému bratru Václavovi dědický podíl 40 kop grošů míšeňských, jeho pak dvěma synům Ondřejovi a Janovi 10 kop grošů. Ještě téhož dne Bartoloměj Špidra složil 50 kop grošů, a zůstalo mu k doplacení ještě 20 kop. O soudě roku 1623 nesložil žádné peníze.
V zápise, datovaném v pondělí po památce svatého Vavřince (14. srpna 1623) se píše o tom, že grunt, k němuž přináležel jeden lán polí, byl od lidí vojenských ze všeho totiž jmění svého, obzvláště pak klisen tažných, obloupen jest. Grunt byl tak dost znehodnocen a zřejmě zatížen značnými dluhy. Proto ho Bartoloměj Špidra vyfrejmarčil[5] s Honsem Lautrpochem, sousedem svým, za jeho grunt s půl lánem polí (čp. 15). Hans Lautrpach měl navíc Bartoňovi Špidrovi přidat ještě 140 kop grošů. Každý držitel měl svůj grunt očistit od dluhů. Hans Lautrpach měl k uspokojení Špidrových věřitelů mu vyplatit 90 kop grošů, a za ten půl lán pole měl o sv. Bartoloměji dát dalších 225 kop grošů.
Následovaly tyto splátky, které o soudu položil Jan Lautrpach:
10.11.1625 – nebyly při soudě složeny žádné peníze,
4. 3.1626 / 12 kop grošů – Jan Lautrpach umluvil se o soudu s Bartoněm Špidrou,
24. 3.1627 / 12 kop grošů – položil Václavovi Špidrovi,
7. 3.1629 / 12 kop grošů – položil témuž Špidrovi,
20. 2.1630 / 10 kop grošů – položil Ondřejovi a Janovi, synům Václava Špidry, což oni
přijali,
1631 / 4 kopy grošů – v manuálu neb. Jiřího Kostského našlo se, že Hans Lautrpach
položil vostatní peníze Janovi a Ondřejovi, synům Václava
Špidry.
Tím Jan Lautrpach svůj grunt očistil od dluhů.
Jan Lautrpach, nyní označován jako starý, který jsouce do dvora třtického za šafáře vzat, předal svůj grunt svému synovi Janovi Lautrpachovi mladýmu, a to smlouvou z 13. května 1675. Ten měl svému otci vyplatit 120 kop grošů míšeňských ve splátkách po 2 kopách ročně.
V prosinci 1675 téhož roku se Jan Lautrpach mladší domluvil s Jakubem Brožem na výměně luk. Jan Lautrpach získal k doživotnímu užívání louku „V jámě“, zatímco Jakub Brož louku, jež slove „Suchá louka“.
V letech 1676 – 1681 vyplatil Jan Lautrpach mladší k záduší lubenskému na dluh u svého otce celkem 10 kop grošů. Případná splátka za rok 1678 nebyla v gruntovní knize zapsána. V roce 1681 Jan Lautrpach starý věnoval svým dětem zbylých 108 kop grošů – Matějovi a Janovi mladému po 33 kopách, Matějovi přidal ještě jednoho vola v ceně 33 kop. Janu Lautrpachovi mladému tak zbývalo k doplacení 42 kop, z čehož jeho otci mělo připadnout 39
kop a 45 grošů a k záduší lubenskému 2 kopy a 15 grošů. V roce 1681 splatil Jan Lautrpach mladý dluh k záduší lubenskému, tedy 2 kopy 15 grošů, otci vyplatil po 2 kopách grošů v letech 1682 a 1683. Jan Lautrpach mladý pak otci nesplácel nic, jen 2 kopy grošů v roce 1687. V roce 1688 žádal Jan starý, aby peníze státi zůstaly.
Dne 9. června 1691 byl Jan Lautrpach starší již nebožtíkem.[6]
V roce 1691 byl do gruntovní knihy zapsán sumář nedoplatků Jana Lautrpacha mladšího. Svému otci nezaplatil roční splátku 2 kopy v letech 1675 – 1677, 1679, 1682, 1683 a 1687, tedy celkem 14 kop grošů. V roce 1691 vynalezlo se z účtů kostelních, že za léta 1675 – 1679 Jan mladší za otce svého zaplatil dluhů postranních za 5 kop grošů. Zbývajících 42 kop a 45 grošů připadlo dědicům po Janovi Lautrpachovi starším:
10 kop 41 grošů 2 feniky – Matějovi, synu z první manželky,
10 kop 41 grošů 2 feniky – Janovi, držiteli gruntu (tedy Janu mladšímu),
10 kop 41 grošů 1 1/2 feniku – Marii, vdově, druhé(!) ženě,
10 kop 41 grošů 1 1/2 feniku – Jakubovi, synu jejímu.
Téhož roku složil Jan Lautrpach mladší hned složil Marii, vdově po otci 2 kopy grošů. V roce 1692 pak položil 2 kopy Marii, vdově a již manželce Jana Šmíka, matcoše své.
Jan Lautrpach v témž roce dal svůj podíl vypsati, tedy 10 kop 41 grošů.
Jan Lautrpach mladý koupil tento grunt s jednou přítomnou zádušní krávou v roce 1675 za 120 kop grošů.[7] Do roku 1692 splatil 91 kop 56 grošů 2 feniky, takže mu zůstalo k doplacení, po 2 kopách grošů ročně, ještě 28 kop 3 groše 5 feniků. Tuto sumu měl vyplatit dědicům po Janovi Lautrpachovi:
10 kop 41 grošů 2 feniky – synu Matějovi,
6 kop 41 grošů 1 ½ feniku – vdově Marii,
10 kop 41 grošů 1 ½ feniku – Jakubu, synu jejímu.
V letech 1693 - 1703 Jan Lautrpach vyplatil všechny dluhy a měl grunt zaplacený:
Marii, vdově Lautrpachové – zaplatil v letech 1693, 1694 a 1695 celkem 6 kop 41 grošů
1 ½ feniku,
Matějovi Lautrpachovi – zaplatil v letech 1696, 1697, 1698 celkem 10 kop 41 grošů 2 feniky,
Janovi Lautrpachovi, nyní Jakubovi do sirotčí truhlice – zaplatil v letech 1699, 1700, 1701,
1702, 1703 celkem 10 kop grošů.
Jan Lautrpach, jsa již věkem sešlý, z své líbezné dobré vůle postoupil a odevzdal grunt tento v těch všech mezích, právech, povinnostech a poplatcích, jakž od starodávna v držení a užívání byl, vlastnímu synu svému Václavovi Lautrpachovi za 60 kop grošů míšeňských, a to smlouvou z 1. prosince 1707. Tuto částku měl Václav Lautrpach svému otci splácet po 2 kopách grošů ročně.
Ke gruntu patřilo toto příslušenství: 2 koně, 2 tažní voli, 1 vůz, 2 pluhy, 1 hák, 1 brány, 1 živá kráva, patřící k záduší lubenskému.
Vejminek do smrti své a mateře sobě tuto pojistiti dal: kus pole pod 4 strychy žita, a 1 strych pšenice, palouk pod 1 kopku sena, chmelničku pod 1 rypač(?).
Václav Lautrpach při soudech za rok 1707 položil otci svému Janu Lautrpachovi 2 kopy grošů. V roce 1708 nesplatil nic. V letech 1708 - 1717 složil v devíti splátkách celkem 18 kop grošů už jen Anně, vdově po Janovi Lautrpachovi. Svůj podíl na gruntu ve výši 10 kop grošů si Václav Lautrpach nechal odepsat v roce 1718. V roce 1719 si nechal odepsat dalších 10 kop grošů jako dědictví po své zemřelé matce. V letech 1719 - 1727 vyplatil své sestře Kateřině v devíti splátkách celkem 18 kop grošů. Grunt tak měl zcela zaplacený.
Poznavše Václav Lautrpach sešlost věku svého a k dalšímu hospodaření nedostatečnost svou, postoupil smlouvou ze 13. července 1745 grunt svému synovi Jiřímu Lauterpachovi za 100 kop grošů míšeňských. Ke gruntu patřil 1 lán polí a 3 vozejky loučného. Též zde byla přítomna jedna kráva železná k záduší lubenskému patřící.
Otec Václav Lauterpach měl na zimu vysety 2 strychy pšenice, 17 strychů 2 věrtele žita, dále 2 strychy 2 věrtele jarního ječmene, 2 strychy 1 věrtel hrachu, 10 strychů ovsa a asi 1 strych čočky. Při sklizni si z ozimého obilí nechal 3. mandel, z ostatního nechal synovi vše. Jen si vymínil pod 1 strych ječmene, hrachu pod 1 věrtel a ovsa pod 1 strych. Dále starý hospodář odevzdal synovi 3 tažné koně, 1 zádušní krávu, 1 odstavené tele, 1 ovci a 1 prase. Z hospodářského zařízení pak předal 1 vůz, 2 pluhy, 1 hák, 1 brány, 1 závěrku, 1 táhlo a 1 klanečník.
Nový hospodář se zavázal zaplatit do křivoklátského důchodu za dříví 5 zlatých 36 krejcarů, dále pod Interesse[8] vydlužených 10 zlatých, a do důchodu krušovického 9 zlatých 58 krejcarů 4 ½ feniku.
Jako výminek si starý hospodář pro sebe a manželku vyžádal při synu teplou světnici, 1 komoru přes dvůr, jeden chlív, k přísevku 1 kousek pole k Rakovníku pod 3 věrtele, druhý na dolíkách pod 1 strych 1 věrtel, třetí v boru pod 8 strychů 1 věrtel, též 13 záhonků neb klínků až pod Čapka k sázení zelí, jednu zahrádku u studnice s stromovím, též loučného pod Sencem na 2, a pod horou k Senci na 1 kopku sena. Syn se zavázal pole s svým potahem vzdělati. Pokud by otec zemřel, měla by matka nárok jen na polovinu tohoto výměnku.
V roce 1746 neplatil Jiří Lautrpach nic, až v letech 1747 a 1748 zaplatil otci svému dvakrát po 3 kopách grošů.
Starý hospodář Václav Lautrpach zemřel v roce 1749. Syn Jiří počestný pohřeb učinil, takže si z celkového dluhu na gruntu odepsal 9 kop grošů, jak mateř jeho dokazuje. A tak zůstává otcovského podílu 85 kop grošů míšeňských, z nichž patří:
16 kop grošů – vdově,
16 kop grošů – dceři Anně,
16 kop grošů – Jiřímu, držiteli gruntu,
16 kop grošů – Ludmile,
16 kop grošů – Veronice,
5 kop grošů – na mše svaté za neb. hospodáře.
V gruntovní knize pak následují zápisy o splátkách:
1750 / 2 kopy grošů – k záduší lubenskému,
1751 – aby starý dluhy uplácel, neklade nic,
1752 / 3 kopy grošů – na mše za neb. hospodáře,
1753 – aby starý dluhy zaplatiti mohl, tímto rokem se mu placení prominulo,
1754 / 2 kopy grošů – na mše svaté za předešlého hospodáře,
1755 / 3 kopy grošů – mateři,
1756 / 3 kopy grošů – vdově Anně na mše svatý,
1757 / 3 kopy grošů – Anně, dceři,
1758 / 3 kopy grošů – Veruně,
1759 / 3 kopy grošů – vdově mateři na mše svatý,
1761 / 3 kopy grošů – Ludmile,
1762 / 3 kopy grošů – Veruně,
1763 / 3 kopy grošů – Veruně,
1764 / 3 kopy grošů – Anně,
1765 / 3 kopy grošů – Lidmile,
1766 / 3 kopy grošů – Veruně,
1767 / 3 kopy grošů – Lidmile,
1768 / 3 kopy grošů – Veruně,
1769 / 3 kopy grošů – Lidmile.
Jiří Lauterpach ujal tento grunt v roce 1745 od svého otce Václava Lauterpacha za sumu 100 kop grošů míšeňských.[9] Na gruntu vázla jedna přítomná zádušní kráva, patřící k lubenskému záduší. Do roku 1769 vyplatil Jiří Lauterpach 68 kop grošů, takže mu zůstalo k doplacení dědicům 32 kop. Splácet měl po 3 kopách grošů ročně takto:
4 kopy grošů – po nebohém Václavu Lauterpachovi, vdově Anně,
dětem
10 kop grošů – Anně,
16 kop grošů – Jiřímu, držiteli gruntu,
1 kopa grošů – Ludmile,
1 kopa grošů – Veruně.
Jiří Lauterpach položil tyto splátky:
1770 / 1 kopa grošů – Ludmile,
1770 / 1 kopa grošů – Veruně,
1772 / 3 kopy grošů – Anně,
1773 / 3 kopy grošů – vdově Anně na Mše Svaté,
1774 – placení se odpouští, aby loňské na Mše Svatý vypsané 3 kopy grošů zapravit a
s písemností dokázat hleděl,
1775 / 1 kopa grošů – vdově Anně na Mše Svaté,
Patrně v roce 1776 Jiří Lauterpach zemřel. Jiří Lauterpach, sejdouce smrtí časnou, zanechal po sobě manželku s 7mi sirotkami, totiž z prvního manželstva Annu, Josefa, France a Matěje, z druhého pak manželstva Kateřinu a Veroniku, též Marii (dceru) po nebohém Ondřejovi Ullrichovi, kterou on za vlastní přijmul. Vidíce pak vdova, že by z ohledu těch pozůstalých sirotků na tom gruntě nic zvítěziti nemohla, pročež svým vlastním rozmyslem takovej pozůstalému synu Františkovi, po nebohém Jiřím Lauterpachovi, za sumu 274 kopy grošů míšeňských popouští a odevzdává. Zápis v gruntovní knize nese datum 27. listopadu 1776.
Ke gruntu patřilo 93 strychů 1 věrtel orných a 10 strychů ladem ležících polí, 4 strychy lesů a loučného 1 ¼ párový fůry sena. Na gruntu vázla 1 nepřítomná zádušní kráva. Všechna stavení, až na světnici, byla v prostředním stavu.
Svrškové se při gruntě zanechávají:
obilí v slámě a na zrně
pšenice = 16 zlatých 52 krejcarů 3 feniky
– v slámě 14 mandelů,
– na zrně 7 strychů 2 věrtele po 2 zlatých 12 krejcarech,
žito = 33 zlatých 45 krejcarů – v slámě 30 mandelů,
– na zrně 22 strychů 2 věrtele po 1 zlatém 30 krejcarech,
ječmen = 12 zlatých 15 krejcarů – v slámě 14 mandelů,
– na zrně 10 strychů 2 věrtele po 1 zlatém 10 krejcarech,
oves = 5 zlatých 37 krejcarů 3 feniky – v slámě 6 mandelů,
– na zrně 7 strychů 2 věrtele po 45 krejcarech,
hrách = 1 zlatý 45 krejcarů – ½ forky = 1 strych
čočka = 1 zlatý 45 krejcarů – ½ forky = 1 strych,
seno = 3 zlaté – 1 forka,
otava = 2 zlaté – 1 forka.
Od dobytka byly na gruntu:
60 zlatých – 3 koně tažní po 20 zlatých,
15 zlatých – 1 vůl tažní,
20 zlatých – 2 krávy po 10 zlatých,
1 zlatý 45 krejcarů – 1 prvnička,
45 krejcarů – 5 slepic po 9 krejcarech.
Z hospodářského nářadí nový držitel převzal toto:
10 zlatých – 1 vůz sešlý,
5 zlatých – 1 vůz nový, nekovaný,
3 zlaté – 2 pluhy špatný, 1 hák a 1 brány,
2 zlaté 30 krejcarů – 1 táhlo, 1 klanečník, 2 sekery, 2 vidle, 1 podávky, 1 motyka, 2 sešlé
váhy,
6 zlatých – 1 truhla na obilí a 1 na mouku,
1 zlatý 30 krejcarů – 2 špatné chomouty.
Mimo to se zde 1 soušek s 3 příhrady a 1 truhla stará vynachází, která se Marii po
nebohém Ondřejovi Ullrichovi zanechává.
František Lauterbach, jako nový hospodář, měl za povinnost těm zde třem vlastním pozůstalým dcerám (po Jiřím Lauterpachovi) i tou za vlastní přijatou, v čas potřeby jim svatbu vystrojit nebo 4 kopy grošů vydat. S ohledem na množství dobytka měla každá dostat jedno telátko.
Výměnek si postupitelkyně gruntu vymínila, a to byt s hospodářem a 1 komoru přes dvůr. Pro své pak obživení každoročně sutého obilí měla dostávat, a to 2 věrtele pšenice, 2 strychy 2 věrtele žita, 1 strych ječmene, 1 věrtel hrachu a 2 věrtele ovsa. Pro jednu svou krávu mohla mít místo v hospodářovým chlívě. Dále měla dostávat 1 kupku sena a 1 kupku otavy, dále 2 mandele dlouhé a 2 mandele krátké slámy. Pro tuto píci mohla užívat hůru nad komorou. Z ovoce měla dostávat pátý díl a také zde mohla mít 2 záhony na zelí.
A jsouce tu bratr Josef, který s nebohým otcem na témž gruntě velkou a věrnou práci jest konal, pročež jemu, u přítomnosti rychtáře, až do jeho smrti odkazem bylo, a to jmenovitě: byt s hospodářem, 1 komora přes dvůr. „Za obecním lesem“ mohl užívat kousek špatného pole o výměře asi 1 strych, a „U suchých luk pod cestou“ pole o výměře asi 2 ½ věrtele. Také měl k disposici 1 palouček „Pod obecním polem“. Naproti čemuž, on Josef, povinen bude s držitelem gruntu se bratrsky srovnávati a s prací nápomocen býti, by tudy právo ztratiti nesměl.
Nový hospodář převzal dluh na obilí do důchodu krušovického, a to 39 měřic 1 věrtel žita, 28 měřic 15 ½ věrtele ječmene a 46 měřic ovsa.
Peněžitých dluhů zde byla celá řada:
214 zlatých 27 krejcarů 1 1/8 feniku – kontribuce,
25 zlatých 43 krejcary 4 ½ feniku – císařských peněz,
6 zlatých 37 krejcarů 3 feniky – za magazínský obilí,
10 zlatých – k záduší lubenskému kapitálu,
3 zlaté – do důchodu fořtovského,
6 zlatých – do důchodu krušovského,
15 zlatých 30 krejcarů – do Rakovníka panu Varhaníkovi,
1 zlatý – Matějovi Královi,
5 zlatých – Židu Cumlovi,
24 krejcaru – Židu svinařovskému,
Tento peněžitý dluh činil v součtu 287 zlatých 42 krejcarů 2 5/8 feniku, což přepočteno na kopy bylo 245 kop 36 grošů 2 5/8 feniku. Po odečtení od hlavní sumy zůstalo k doplacení 27 kop 23 grošů 4 3/8 feniku po 3 kopách grošů ročně takto:
7 kop grošů – po nebohém Václavu Lauterpachovi dětem Anně, ještě po stržených 3 kopách
grošů,
20 kop 23 grošů 4 3/8 feniku – pozůstalý vdově po nebohém Jiříkovi Lauterpachovi s dětma
k rovnému rozdělení.
František Lauterpach udržel grunt pohromadě jen 4 roky. Smlouvou z 20. dubna 1780 ho rozdělil na dvě části, přičemž jednu polovinu si nechal (čp. 22), druhou odprodal Martinovi Bretšnajdrovi (čp. 31). Na dvě poloviny se tak rozdělilo jak placení kontribuce a císařsko královské vrchnostenské platy, tak i dluhy.
V polovině gruntu, jíž si ponechal František Lauterpach, byla ve stavení světnice s domovní komorou, na zápraží byla sýpka, maštal a dva chlévy, a to vše sešlý jest. Od dobytka zde byli 2 koně, 2 voli, 1 kráva. Též zde byla 1 perna od stodoly i s mlatem a zahrada při dolejší straně. Při této polovině gruntu zůstalo také 46 strychů 2 věrtele 2 čtvrti orného pole, ladem ležících pod 5 strychů, lesův pod 2 strychy, loučného pod ¾ párové fůry, a také polovina zádušní krávy, která patří k lubenskému záduší. Tato polovina gruntu byla prošacována za sumu hlavní 130 kop grošů.
Stará hospodyně neb bejvalá držitelkyně téhož gruntu měla zde pojištěný výměnek, kdy měla až do smrti dostávat 1 věrtel pšenice, 1 strych 1 věrtel žita, 2 věrtele ječmene, 2 čtvrti hrachu, 1 věrtel ovsa, 1 mandel dlouhé a 1 mandel drobné slámy, a taky 1 kopku otavy.
Na této polovině gruntu zůstal pojištěný výměnek také pro hospodářova bratra Josefa, jenž měl až do své smrti užívat kousek pole „U suchých luk“ s výměrou asi 1 strych. František Lauterpach byl povinen své sestře Marii, vdané za Františka Vlčka do Lužné, a ještě druhé sestře Marii, která byla svobodná, jedný každý za jejich vejbitek po 4 kopách grošů a jednom kusu telat vydati.
Vázly zde tyto obilní dluhy:
do důchodu krušovského – 1 měřice ječmene, 4 měřice 8 věrtelů ovsa,
do podací kasy – 19 měřic 8 ½ věrtele žita, 13 měřic 7 ¾ věrtele ječmene, 18 měřic 8 věrtelů
ovsa,
Jakubovi Červenkovi – 3 věrtele žita, 2 věrtele ječmene,
Martinovi Královi – 2 věrtele žita.
Také peněžité dluhy zde zůstaly:
119 zlatých 33 krejcarů 2 3/8 feniku – královské kontribuce,
5 zlatých – do sirotčí kasy,
1 zlatých 30 krejcarů – do důchodu křivoklátského,
2 zlaté 58 krejcarů – do důchodu krušovského,
5 zlatých 15 krejcarů – rakovnickému varhaníkovi,
2 zlaté – Židu Herzlovi,
1 zlatý – Václavovi Kejlovi.
Těchto peněžitých dluhů bylo celkem za 137 zlatých 16 krejcarů 2 3/8 feniku, což přepočteno na kopy grošů dělalo 117 kop 40 grošů. Spolu se 3 kopami grošů za ½ nepřítomné zádušní krávy se toto odečetlo od hlavní sumy, takže zůstalo k vyplacení dědicům 10 kop 20 grošů. Jednalo se o tyto částky a dědice:
dětem po nebohém Václavovi Lauterpachovi
3 zlaté 20 grošů – Anně, na Mše Svaté,
1 zlatý – po nebohém Jiřím Lauterbachovi vdově Lidmile,
dětem
1 zlatý – Anně, za Václava Krále vdané,
1 zlatý – Josefovi,
1 zlatý – Marii
1 zlatý – též Marii, po nebohém Kapounovi v Lužné vdané,
1 zlatý – Veronice,
1 zlatý – Kateřině,
0 zlatých – Františkovi, držiteli gruntu, poněvadž dluhu přidělal, naprázdno vychází.
Jiří Lauterbach platil dluhy takto:
1782 / 1 zlatý 30 krejcarů – platil dluh do důchodu křivoklátského,
1782 / 1 zlatý – Václavovi Kejlovi,
1783 / 3 kopy 30 grošů – položil na Mše Svaté po nebohém Václavovi Lauterpachovi dětem
Anně, zbytek,
1784 – zůstává stát, aby dluhy platil,
1785 / 2 zlaté 58 krejcaru – platil dluh do důchodu krušovského,
1785 / 5 zlatých 15 krejcarů – platil dluh rakovnickému varhaníku,
1787 – zůstává stát, aby dluhy platil,
1788 – platí dluhy,
1789 – platí dluhy,
1790 / 1 kopa grošů – Anně za Václava Krále vdané,
1791 / 2 zlaté – platí dluh Židu Heidlovi, zbytek,
1791 / 39 zlatých – kontribuce,
1791 / 1 zlatý 10 krejcarů, neb 1 kopa grošů – vdově Lidmile na Mše Svaté, zbytek,
1791 / 1 zlatý 10 krejcarů, neb 1 kopa grošů – Josefovi, zbytek,
Smlouvou z 26. října 1793 František Lauterbach zastavil pole o výměře asi 1 strych „Za skalkou k Hostokrejům“, resp. ho pronajal Janovi Maršálkovi na Příčině, za 30 zlatých na 24 let. Jan Maršálek si vymínil, že kdyby měl toto pole vrátit, mělo by se tak stát v každém případě až po sklizni. František Lauterbach měl z toho pole každoročně vracet 1 zlatý 15 krejcarů.
1793 / 80 zlatých 33 krejcarů 2 3/8 feniku – platí královské kontribuce, zbytek.
V roce 1793 si František Lauterbach půjčil na dobytek tažný z kasy kostela hvozdského 30 zlatých.
1794 / 1 kopa grošů – Marii, po Jiřím Lauterbachovi, zbytek,
1794 / 1 kopa grošů – Kateřině, po Jiřím Lauterbachovi, zbytek.
V roce 1795 si František Kejla půjčil 20 zlatých na semena od třtického záduší. V roce 1805 si vypůjčil 40 zlatých z kasy kostelní s úrokem 5 procent.
František Lauterbach zemřel v roce 1807. Zanechal kšaft neboli poslední vůli, v níž stanovil, aby se dědicem gruntu stal jeho syn František, který v té době byl teprve 12 roků stár..
Zemřelý František Lauterbach ve svém kšaftu stanovil, že se dědičkou stává jeho manželka, ale až do zrostu syna Františka, který vzešel z jeho prvního manželství. Kdyby to možné bylo při jejich dospělém věku, aby ten grunt na polovic rozdělený byl mezi ty dva syny, to jest Františkovi z první manželky, a Josefovi z druhé manželky. Poněvadž místo na kruntě k stavení nemají, tudy zemřelý žádal, by Slavný Vrchní Ouřad tak dobrotivý byl, aby nějaký místečko na obci popřáno bylo. Pokud by nebylo možno grunt rozdělit, pak měl být dědicem gruntu ustanoven jenom syn František, a Josef by jako výměnek dostal k užívání 2 strychy 2 věrtele pole jmenovitě „Za Královic jámou“, to jest 1 strych nahoře, 1 strych „k Rakovníku“ a „Mezi cestama“ 2 věrtele.
Dcera Anna mohla také jako výměnek až do své smrti užívat chalupu na gruntě, a 2 strychy pole – jeden strych „U palouku“, a druhý strych „U suchých luk“.
Podle kšaftu Františka Luterbacha měla po jeho smrti na statku hospodařit jeho manželka Marie. Když ale nahlédla, že by lépe bylo takovej (grunt) do muskejch rukouch pustiti, tak žádala o svolení na 11 let Michalu Královi pronajmouti, píše se v pachtovní smlouvě z 30. října 1807, čemuž svoleno bylo podle následujících podmínek:
1. Nájemce byl povinen pole řádně obdělávat a je měnit. Každou menší opravu stavení měl
hradit ze svého.
2. Kontribuci, makazin, vrchnostenský daně, slavné všechny břemena ze svého vybejvati.
3. Každoročně jménem činže do sirotčí kasy k rukám dědice platiti 20 zlatých.
4. Vdově Marii ponechá s ostatníma dětma byt ve světnici, komoru domovou, chlív, a hůru pro
píci. Pak každoročně k vyživení pšenice 1 strych, 2 věrtele, žita 2 strychy 2 věrtele, ječmene
1 strych 2 věrtele, hrachu 1 věrtel, sena 2 centy, otavy 1 cent, za humny pole pod 1 věrtel 2
čtvrti na erteple, slámy dlouhý 4 mandele, drobný 2 mandele, které vejměníku bez ohledu,
třeba vdova neb některý dítě zemřelo, v celosti skrze celý čas pachtovní, dávati se zavazuje.
5. Pachtýř Král se zavazuje všechno nářadí, dobytek dle inventáře přijmouti a v času svém
dědicovi odevzdati.
6. Tento pacht má trvat 11 let, tedy od 1. listopadu 1807 do 31. října 1818.
Pachtýř Michal Král dle Inventáře na sebe bere a časem svým odvede:
pole – 57 měřic 2 věrtele po 20 zlatých, tedy za 1 142 zlatých 30 krejcarů,
lada – 19 měřic 14 věrtelů po 5 zlatých, tedy za 99 zlatých 22 ½ krejcarů,
luka a zahrady – 7 měřic 6 věrtelů po 30 zlatých, tedy za 217 zlatých 30 krejcarů,
pastvišťata – 9 věrtelů, a
porostliny – 13 měr 2 věrtele, vše po 3 zlatých, tedy za 41 zlatých 3 ¾ krejcary.
Od stavení na gruntu byla 1 světnice, 1 domová komora, 1 maštal, 1 chaloupka, 1 malý chlívec, 1 komora přes dvůr, 1 stodola. To vše dohromady bylo prošacováno za 200 zlatých.
Z obilí na zimu vysetého bylo 8 strychů žita po 10 zlatých, tedy za 80 zlatých, a 2 ½ strychu pšenice po 13 zlatých, tedy 32 zlatých 30 krejcarů.
Z dobytka byli zapsáni 2 koně, 1 klisna, dohromady za 60 zlatých, 1 dvouletý valach za 100 zlatých, 1 kráva za 25 zlatých, 2 kozy za 14 zlatých, 4 husy starý za 2 zlaté, 5 slepic starých za 2 zlaté 30 krejcarů.
Od nářadí byl na gruntu 1 sešlý vůz za 20 zlatých, 1 sešlý pluh s válečkama za 1 zlatý, 1 brány za 1 zlatý, 1 letní řebřiny po 1 zlatém, 1 fasunk sešlý, 1 hnojník za 30 krejcarů, 2 váhy okovaný od vozu, 1 závěrka za 2 zlaté 15 krejcarů, 3 klanečníky, 4 líšně s vokama za 3 zlaté 15 krejcarů, 4 záplatníky za 1 zlatý 15 krejcarů, 1 motyka za 1 zlatý 30 krejcarů, 1 sekera za 45 krejcarů, 1 kracle za 24 krejcarů, 1 podávky za 30 krejcarů, 1 vidle za 30 krejcarů, 1 kopáč za 24 krejcarů. To vše bylo za 34 zlatých 18 krejcarů.
Dále se na gruntu nacházel 1 kotel za 3 zlaté 15 krejcarů, 1 drátěný řešato za 20 krejcarů, 1 katovník, 1 hrabovník, 1 vosní nůž, 1 kladivo, 1 babka za 1 zlatý, 1 moždíř na koření za 15 krejcarů, 2 chomouty s kšírama za 9 zlatých, 1 řezací stolice s kosou za 5 zlatých, 1 travní kosa za 18 krejcarů, 3 srpy za 18 krejcarů, 1 sekáček za 10 krejcarů, 1 kotvice za 15 krejcarů, 1 visutej zámek za 15 krejcarů, 1 pila za 1 zlatý, 1 malá pilka za 6 krejcarů, 1 hřebilec, 1 kartáč, 1 řeben na koně za 1 zlatý 21 krejcarů, 2 truhly na obilí za 16 zlatých, 1 almara za 4 zlaté, 1 malá truhlice za 30 krejcarů, 1 díže za 30 krejcarů, 1 malá almárka za 15 krejcarů, 1 bečka za 30 krejcarů, 1 muskej kabát za 5 zlatých, 2 kusy podušek bez povlak za 20 zlatých, 1 brus točící, 4 cepy za 48 krejcarů, 1 lopata za 6 krejcarů, 1 věrtel na měření za 30 krejcarů, 1 stůl za 1 zlatý, 1 stolice za 30 krejcarů, 1 malá polička za 30 krejcarů, 4 obrazy za sklem za 1 ½ zlatého, 1 postel za 2 zlaté, 1 židlice za 24 krejcarů, 2 konvice za 24 krejcarů, 1 škopek za 30 krejcarů. Z obilí zde dále byl 1 strych 1 věrtel pšenice po 12 zlatých, celkem za 15 zlatých, 1 věrtel hrachu a 2 věrtele čočky za 9 zlatých, 3 centy sena za 6 zlatých, 1 kopa dlouhý slámy za 10 zlatých, 1 mandel drobný slámy za 5 zlatých, 10 strychů erteplů za 20 zlatých. To vše dohromady bylo za 146 zlatých 15 krejcarů.
V celkovém součtu bylo aktiv za 2 196 zlatých 9 krejcarů.
Následuje výčet dluhů, váznoucích na tomto gruntu. Nejdříve byly vypsány obilní dluhy:
do důchodu krušovského
ječmene – 1 měřice za 4 zlaté,
ovsa – 4 ½ měřice, po 3 zlatých, tedy za 13 zlatých 30 krejcarů,
do podací kasy
žita – 42 měřic 3 ¾ věrtele po 5 zlatých, tedy za 211 zlatých 10 1/4 krejcaru,
ječmene – 28 měřic 2 věrtele po 4 zlatých, tedy za 112 zlatých 30 krejcarů,
ovsa – 35 měřic 15 ½ věrtele po 3 zlatých, tedy za 107 zlatých 54 ¼ krejcaru.
Dále pak dlužil
3 zlaté 45 krejcarů za 2 věrtele žita – Jakubu Červenkovi,
2 zlaté za 2 věrtele ječmene – Jakubu Červenkovi,
2 zlaté 30 krejcarů žita – Martinu Královi,
Starý nápady:
1 zlatý 10 krejcarů – Marii po nebožtíkovi Kapounovi,
1 zlatý 10 krejcarů – Veronice,
12 zlatých 30 krejcarů – Janu Mansfeldovi v Příčině,
30 zlatých – k záduší hvozdskému,
20 zlatých – k záduší třtickému,
40 zlatých – též do zádušní křivoklátský kasy na úrok 5 procent půjčených,
31 zlatých – malíři rakovnickému,
11 zlatých 30 krejcarů – starýmu Berlovi Prokopovi,
9 zlatých – Janovi Přibíkovi,
9 zlatých – Procházkovi knihaři,
24 zlatých – do Hvozdu Truksovi,
11 zlatých – Poznerovi,
6 zlatých – kalounáři Pavlovi,
3 zlaté – kotláři za kotel,
19 zlatých – Janu Bechyňovi,
10 zlatých – Veronice Lautrbachové,
14 zlatých – Josefu Vackovi,
28 zlatých – do Rakovníka panu purkrabímu za obilí.
Michal Král měl tak na dluzích splatit celkem 737 zlatých 39 ½ krejcaru.
Po odečtu dluhů od aktiv tak zůstává čistého jmění 1459 zlatých 19 ¾ krejcaru, jenž patří nápadníkům po Lautrbachovi:
161 zlatých 55 ½ krejcaru – vdově Marii,
dětem:
161 zlatých 55 ½ krejcaru – Marii,
161 zlatých 55 ½ krejcaru – Anně,
161 zlatých 55 ½ krejcaru – Antonínovi,
161 zlatých 55 ½ krejcaru – Kateřině,
161 zlatých 55 ½ krejcaru – Františce,
161 zlatých 55 ½ krejcaru – Josefovi,
161 zlatých 55 ½ krejcaru – Tekle,
161 zlatých 55 ½ krejcaru – Franci dědicovi,
2 zlaté – na Mše Svaté za otce.
Konečně ustanoveno bylo, že Michal Král k jistotě, že vše v dobrém a vejminky pachtu, jak sluší zachová, svůj krunt N. C. 18 do podpuštění zakládá.
Nedlouho poté, co František Lauterbach dosáhl zletilosti, ujal se jako řádný dědic tohoto kontribučenského gruntu, a to smlouvou z 1: května 1820. Zároveň byl ukončen pacht gruntu Michalem Králem, resp. jeho synem Antonínem Králem.
František Lauterbach žádal o vydání:
pozemků – orná pole 57 měřic 2 věrtele, lad 19 měřic 14 věrtelů, luka a zahrady 7 měřic
6 věrtelů, pastviska 9 věrtelů, porostliny 13 měřic 2 věrtele,
stavení – 1 sednice, 1 domovní komora, 1 marštal, 1 chaloupka, 1 malej chlívec, 1 komora
přes dvůr, 1 stodola,
dobytek – 1 klisna a dvouletý valach, 1 kráva, 2 kozy, 4 staré husy, 5 slepic,
na zimu vyseté obilí – 8 strychů žita, 2 ½ strych pšenice,
hospodářské nářadí – 1 sešlý vůz a pluh s kolečkami, 1 brány, 1 letní hřebřiny, 1 sešlý fasunk,
1 hnojník, 1 váhy kovaný, 1 závěrka, 2 klanečníky, 4 líšně s vokama,
a ostatní drobný a hospodářský nářadí.
Vše bylo svého času prošacováno na 2 196 zlatých 59 ¼ krejcaru B. Z., což dle kursu 203 zlatých činí nyní 1 081 zlatých 30 krejcarů W. W.[10] Poněvadž ale gruntůch a stavení zde cenu tý kontribučenský živnosti ustanovuje, a ta jemu 1700 zlatých 26 ¼ krejcaru B. Z., dle kursu předně uvedeného 203 zlatých činí 837 zlatých 25 krejcarů W. W. vynáší, tak se jemu ta samá taky v tej ceně od pachtýře odstupuje a odevzdává.
Povinnosti, který držitel tohož gruntu k vybejvání má, jsou následovní:
a/ Císař královské daně, povinnosti a poplatky dle repartice.
b/ Gruntovní knižní vrchnosti jménem roboty, skrze celý rok týhodně 1 ½ potažitý roboty
s párem koní, a od sv. Jana až k sv. Václavu týhodně 1 den ruční práce vykonávati.
c/ Jménem ouroku do důchodu panství Krušovic ročně 45 krejcarů platiti.
d/ Do obročenského ouřadu 16. dílu, 1 ¼ čtvrtcí žita, 1 čtvrtcí ječmena, 1 ½ čtvrtce ovsa
odváděti.
V pachtovní smlouvě bylo uvedeno, že pachtýř Michal Král má zaplatit všechny vykázaný lidský dluhy. V případě, že by někdo z dlužníků nyní dokázal, že nedostal zaplaceno, pak by nový držitel gruntu byl povinen tento dluh proti pachtýři Michala Krále neb jeho dědice zapraviti.
Michal Král zanechal na gruntu obilní dluh, který ještě zapravit má, a to 43 1/16 míry žita, 27 měr 15/16 ječmene a 38 10/16 měr ovsa.
Následovní dluhy a starý nápadníky na tomž gruntu pojištěný zůstanou, totiž:
30 zlatých 46 krejcarů – k záduší hvozdskému,
20 zlatých – k záduší třtickému,
1 zlatý 10 krejcarů – Marii, po nebožtíku Kapounu,
1 zlatý 10 krejcarů – Veronice,
12 zlatých 30 krejcarů – Janovi Maršfeldovi do Příčiny,
40 zlatých – Tomášovi Kratochvílovi do Rakovníka dle obligace z 19. března 1799,
Podíly, který nastupující Franz Lauterbach k vybavení má, jsou:
79 zlatých 16 krejcarů – vdově Marii, a 161 zlatých 55 krejcarů B. Z., dle kursu 203 zlatých,
79 zlatých 16 krejcarů – sestře Marii,
79 zlatých 16 krejcarů – sestře Anně, a 1 chalupa a 2 strychy pole od gruntu,
79 zlatých 16 krejcarů – bratru Antonínovi,
79 zlatých 16 krejcarů – sestře Kateřině,
79 zlatých 16 krejcarů – sestře Františce,
79 zlatých 16 krejcarů – sestře Tekle,
79 zlatých 16 krejcarů – bratru Josefovi, a 2 strychy 2 věrtele pole,
79 zlatých 16 krejcarů – k tomu podíl nastupujícího.
Tyto podíly v součtu dělají 713 zlatých 24 krejcarů.
František Lauterbach se zavázal poskytnout svej nevlastní mateři, pozůstalý vdově, výměnek, spočívající v právu užívat byt v sednici, komoru domovou, chlív a hůru pro píci. Každoročně pak měla dostávat 1 strych 2 věrtele pšenice, 2 strychy 2 věrtele žita, 1 strych 2 věrtele ječmene, 2 centnýře sena, 1 centnýř otavy, 4 mandele dlouhé a 2 mandele drobné slámy; u hrachu nebylo doplněno množství ve věrtelech. Za humny mohla užívat pole na erteple ve výměře 1 věrtel 2 čtvrtce.
Dne 10. února 1821 bylo ještě připsáno, že nový držitel gruntu, dle dědičné pořádnosti zavázán jest, svému bratru Josefovi nechat k užívání 2 strychy 2 věrtele, jmenovitě „Za Královic jamou“, to jest 1 strych „Na boru“, 1 strych „k Rakovníku“, a „Mezi cestma“ 2 věrtele. Rovněž sestře Anně měl až do jejich obouch smrti užívati nechat 1 chalupu při gruntě a 2 strychy pole, totiž 1 strych „U palouku“ a 1 strych „U suchých luk“.
František Lauterbach si grunt dlouho nenechal. Již 1. února 1821 byla sepsána Úmluva trhová, podle níž František Lauterbach prodal grunt v Lubné čp. 22 Josefu Kouteckému z Malinové, jenž jednal v jménu a v zastoupení svého vlastního (nezletilého) syna Jana, a to za 1 850 zlatých vídeňského čísla.
Všechny povinnosti, dluhy, daně a práva zůstaly stejné, jako při předchozím převodu gruntu. Stejně tak výměra polí a obilní dluh na kontribučenskou sejpku apod. Cena trhová, tedy 1 850 zlatých, byla rozložena do těchto částí:
284 zlatých - Koutecký při zavření přítomný smlouvy složil Františku Lauterbachovi
v hotovosti,
80 zlatých 46 krejcarů – dluhy k záduší hvozdskému a třtickému,
14 zlatých 50 krejcarů – dluhy vůči starým dědicům, tedy
1 zlatý 10 krejcarů – Marii po nebohém Kapounovi,
1 zlatý 10 krejcarů – Veronice,
12 zlatých 30 krejcarů – Janu Maršfeldovi do Příčiny,
634 zlatých 8 krejcarů – dluhy vůči novým dědicům, po 79 zlatých 16 krejcarech: vdově
Marii Lauterbachové, sestře prodávajícího Marii, Anně, Antonínovi,
Kateřeině, Františce, Tekle, bratru Josefovi,
757 zlatých 36 krejcarů – složil v hotovosti při podpisu přítomný smlouvy,
78 zlatých 40 krejcarů – na rozličné dluhy vykázaný, se těm věřitelům taky proti kvittanci
hotově vyplatili.
Také zde zůstal obilní dluh na kontribučenskou sýpku, jež kupující bez vší náhrady k zapravení na sebe bere:
žita – 43 měřic 12/16 větele,
ječmene – 27 měřic 15 věrtelů,
ovsa – 38 měřic 9 8/16 věrtele.
Na tomto gruntu zůstaly tři výměnky a jeden nový přibyl:
1. Josefovi Lauterpachovi, bratru předchozího držitele gruntu, byl nový držitel gruntu, až do
jeho smrti poskytnout k užívání 2 strychy 2 věrtele pole jménem „Za královic jámou“, to
jest 1 strych „V boru“, 1 strych „k Rakovníku“ a 2 věrtele „Mezi cestou“,
2. Anně Lauterbachové, provdané Auředníkové, sestře předchozího držitele gruntu, byl nový
držitel gruntu poskytnout k užívání 1 chalupu ve dvoře, pak 2 strychy pole, a to 1 strych „U
palouku“ a 1 strych „U suchých luk“. Po podpisu této smlouvy nechala Anna připsat
poznámku v tom smyslu, že se vyjadřuje, že ona vícej na tu chalup právo nemá, jedině
jenom na ty 2 strychy pole.
3. Marii Lauterbachové, měl nový držitel gruntu poskytnout byt v sednici, 1 komoru domovou,
chlív, hůru pro píci, každoročně až do její smrti 1 strych 2 věrtele pšenice, 2 strychy 2
věrtele žita, 1 strych 2 věrtele ječmene, 1 věrtel hrachu, 2 centy sena, 1 cent otavy, za
humny mohla užívat pole na erteple o výměře pod 1 věrtel 2 čtvrtce, slámy dlouhé měla
dostávat 4 mandele a drobné 2 mandele.
4. Josef Koutecký si pro budoucnost následovní vejminek od svého syna Jana vymínil, totiž
každoročně až do své smrti 2 strychy pšenice, 4 strychy žita, 2 strychy ječmene, dlouhé
slámy 1 kopu, drobný 2 mandele, dále 3 centy sena, 1 cent otavy. Tento výminek má však
Josef Koutecký užívat až po smrti vdovy Marie Lauterbachové, matky předchozího
uživatele gruntu.
Protože na některých staveních tohoto gruntu bylo třeba udělat mnoho oprav, zavázal se Antonín Král, předchozí pachtýř gruntu, tyto opravy udělat na své náklady.
Podle obligace z 9. června 1840 dlužil Jan Koutecký Václavu Hendrichovi z Pavlíkova 320 zlatých konvenční měny.
Posledním zápisem o tomto gruntu v knize je odkaz na novou gruntovní knihu, v níž je na straně 355 zapsán jako držitel František Koutecký.
[1] SOA Praha, Velkostatek Křivoklát, Pozemková kniha obcí 1530 – 1593, sign. Kř 1, fol. 122a.
[2] Psáno jako Graus.
[3] Psáno jako Korforst.
[4] SOA Praha, fond Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sign. 1519 G, inv. č. 1927. Gruntovní kniha z roku1600, fol. 5v – 6r.
[5] Vyfrejmarčit = vyměnit.