Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 30  (odděleno od čp. 6)

   

     Podle zápisu v gruntovní knize z 10. prosince 1774 Jakub Bretšnajdr, majíce grunt tento (čp. 6) již od 1763. roku v celosti v držení, při kterémž podle Zemského Catastro vorních polí pod 93 strychů, ladou ležících pod 7 strychů, porostlin pod 14 strychů a loučného pod 1 ½ (fůry) sena, též 2 k záduší domácímu patřící nepřítomné krávy se vynachází, jsouce ale skrze ty nedávno minulé zlý a neúrodný léta, do velké chudoby a dluhův přivedený, nemohouce sobě jináče pomoci, bratrovi svému Václavovi Bretšnajdrovi (mladšímu) z dobré vůle polovic téhož gruntu následovním způsobem jest postoupil.[1]

     Orných polí bylo celkem 46 strychů 2 věrtele v těchto místech:

6 strychů – „Za humny“,

7 strychů 2 věrtele – „Za chmelnicí“,

1 strych 2 věrtele – „Na dolíkách“,

7 strychů – „k Rakovníku“,

3 strychy 2 věrtele – „k Rakovníku“,

2 strychy 2 věrtele – „Na Boru“,

1 strych 2 věrtele – „U Průhonu“,

5 strychů – „Na Rychtářce“,

2 strychy 1 věrtel – „U Kříže na silnici“,

1 strych – „U Zlámanýho kříže“,

1 strych 1 věrtel – „k Senci“,

1 strych 2 věrtele – „Pod seneckou horou“,

1 strych 2 věrtele – „k Příčině“,

2 věrtele – zahrádky „Pod vysokou mez“,

2 věrtele – „Jáma, chmelnice bejvalá“,

2 věrtele – „za stodolou“,

3 strychy – „k Hostokrejům“.

     Ladem ležících polí byly 3 strychy 2 věrtele a 7 strychů porostlin. Určení loučného, tedy množství sena, bylo vyjádřeno poněkud složitě: Na hořejí louce polovic, při hořejší straně na dolejší louce též polovic, při dolejší straně, nad rybníky nápodobně polovic při hořejší straně, a pod Skalou palouk hořejší.[2]

     Nový držitel této poloviny gruntu mohl užívat 3 hrušky v zahradě. Ve stavení měl k disposici dobrou světnici, 3 komory, sešlou marštal, též polovici stodoly.

      Pokud by Václav Bretšnajdr nebo jeho dědicové nemohli tuto polovinu gruntu udržet a chtěli by ji prodat, pak by dědicové Jakuba Bretšnajdra nejpřednější kupecké právo míti měli

     Byla zde však ještě sirotek po někdejším hospodáři Martinovi Neruhovi jménem Anna, která toho času, ne bez příčiny, odmrštěna byla. Tehdy slitujíce se oba nynější hospodáři nad ní, aby přece nějakou památku měla, uvolili se jeden každý po 2 věrtelích žita ročně až do smrti dávati.

     K polovině gruntu, která zůstala Jakubu Bretšnajdrovi, tak k této polovině gruntu zůstalo po jedné nepřítomné zádušní krávě. Na polovinu bylo rozděleno veškeré příslušenství a také dluhy. Každá polovina gruntu byla prošacována na 102 kopy grošů míšeňských.

     Polovina obilních dluhů do krušovského obročenského důchodu byla složena z 18 měřic 3 věrtelů žita, 16 měřic 3 věrtelů ječmene a 28 měřic ovsa. Dorotě Štíbrové dlužil nový hospodář Václav Bretšnajdr 1 měřici 2 věrtele žita.

     Polovina peněžních dluhů byla též zde vyčíslena:

54 zlatých 20 krejcarů – do kontribuce,

  7 zlatých 30 krejcarů – za císařské obilí,

10 zlatých – do důchodu křivoklátského,

14 zlatých 11 krejcarů – do důchodu krušovského,

  2 zlaté 54 krejcarů – za železo do Krušovic.

     Nový držitel také na sebe vzal polovinu partikulárních dluhů, tedy:

  5 zlatých – Dorotě Štíbrové a po ní 4 dětem,

  2 zlaté 30 krejcarů – zedníku hvozdskému,

  2 zlaté – seneckému Židu Marečkovi.

     Součet dluhů činil 88 zlatých 55 krejcarů[3], což přepočteno dělalo 76 kop 12 grošů 6 feniků. Když toto se odečetlo, spolu se 6 kopami grošů za 1 nepřítomnou zádušní krávu, od sumy hlavní, zůstalo, po 2 kopách grošů ročně, k vyplacení 19 kop 47 grošů 1 fenik. Starým nápadníkům, tedy dětem po Jiřím Neruhovi, náleží:

  3 kopy 30 grošů – Janovi, po něm Tomášovi a Anně, na Mše Svaté,

  2 kopy 45 grošů – Martinovi, po něm 2 dětem,

  3 kopy 45 krejcarů – Kateřině,

  5 kop 15 grošů – Dorotě,

  3 kopy 45 grošů – Anně,

47 grošů 1 fenik – na Mše Svaté za rod Neruhovský.

     V případě, že by Jakub Bretšnajdr zemřel dříve než jeho bratr Václav, zavázal se tento na své polovici gruntu poskytnout Jakubově manželce výměnek, spočívající ve vydání 2 věrtelů pšenice, 2 strychů žita, 1 strychu ječmene a 1 věrtele hrachu.

     Václav Bretšnajdr platil dluhy takto:

1775 / 2 kopy grošů – Janu, po něm Tomášovi a Anně, na Mše Svatý,

1776 – zůstává stát, aby loňské Mše Svaté zaplatil,

1777 – platí do důchodu křivoklátského dluhy,

1778 / 1 kopa 30 grošů – Janu, po něm Tomášovi a Anně, na Mše Svatý,

1779 / 47 grošů – na Mše Svatý za rod Neruhovský, zbytek,

1780 / 7 zlatých 30 krejcarů – platil dluhy za Magaz. obilí,

1780 / 6 zlatých – do důchodu křivoklátského,

1780 / 2 zlaté 30 krejcarů – zedníku hvozdskému,

1780 / 2 zlaté – Židu seneckému,

1782 / 14 zlatých 11 krejcarů – platil dluh do důchodu krušovského,

1783 / 2 kopy – Dorotě,

1785 / 2 kopy 46 grošů – Martinovi, po něm synu Matějovi,

1787 / 4 zlaté – platil dluh do důchodu křivoklátského,

1788 / 3 kopy 15 krejcarů – Dorotě, zbytek,

1790 / 3 kopy 45 krejcarů – Kateřině, na Mše Svaté,

1791 / 54 zlatých 20 krejcarů – platí kontribuce, zbytek,

1791 / 2 zlaté 54 krejcary – do Krušovic za železo,

1791 / 4 zlaté 22 krejcarů 3 feniky, neb 3 kopy 45 krejcarů – Anně, zbytek,

1792 / 5 zlatých – platil dluh Dorotě Štíbrové, a po ní 4 dětem, k ruce Krabcový Barboře,

                             zbytek.

     V roce 1794 si Václav Bretšnajdr vydlužil ze sirotčí kasy 60 zlatých na stavení. Tento dluh vyrovnal v roce 1798.

     V roce 1816 byl zapsán jeho obilní dluh do poddací kasy, a to 8 měřic 12 ½ věrtele žita, 1 měřice 1 věrtel ječmene a 1 měřice ovsa.

     Podle zápisu z 25. října 1820 Václav Bretšnajdr, skrze neduživost v stavu více nejni na témž ... gruntu hospodařiti. Proto odstoupil a odevzdal grunt svému vlastnímu synu Františkovi za umluvenou sumu 800 zlatých, kterou sumu sobě otec k svej disposici a vládnutí zanechává.

     Nový držitel gruntu byl povinen dodržovat tyto povinnosti:

a/ Císařsko královský zemský daně, povinnosti a břemena veřejný dle repartice vybejvati.

b/ Milostivý vrchnosti skrze celý rok týhodně pěší roboty 3 dny vykonávati.

c/ Stálého ouroku ročně 54 krejcarů do důchodu platiti.

d/ Do obročenského vrchnostenského ouřadu ročně 1 ½ čtvrtce žita, 1 čtvrtec ječmene a 1 ½

    čtvrtce ovsa (odváděti).

e/ Panu faráři jménem letníků při velkonoci 2 vejce (dáti).

f/ Domácímu učiteli 1 čtvrtec pšenice, 1 čtvrtec ječmene při svaté Lidmile odváděti.

     Odstupující hospodář zanechal na gruntu svému synu Františku Bretšnajdrovi tento dobytek a obilí: 1 pár tažních volů, 1 běhouna, 1 krávu, 6 ovcí, dále 1 vůz, 1 pluh s kolečkama, 1 brány, letní žebřiny, 4 líšně, 2 fasunky, 2 hnojníky, 2 závěrky, 1 táhlo, 1 klanečník, 1 řezací stolici s kosincem, 2 vidle, 1 podávky, 1 kopáč, 2 sekery, 1 motyku, 1 lopatu železnou, 1 pocávačku(?) na obilí, 1 řešato drátěný, 1 travní kosu, 1 obilní kosu, 1 velký a 1 malý nebozez, 1 dláto, 1 velkou a 1 malou truhlu, sud na sypání, 1 věrtel, 1 čtvrcí, 1 poličku, obrazy v sednici, 1 stůl, 2 židličky a 1 postel. Z obilí na zimu zasetého bylo 5 strychů pšenice, 12 strychů žita, na jaro pak 4 strychy ječmene, 10 strychů ovsa, hrachu a čočky 1 ½ strychu.

     Naproti tomu zavázán jest nastupující (držitel) následovní dluhy zaplatiti:

3 měřice 8/16 věrtele žita do kontribučenské sýpky,

100 zlatých vídeňského čísla – Václavovi Bretšnajdrovi do Lubné pod N. 36,

100 zlatých vídeňského čísla – ostatní vejnos po sražení podílu nastupujícího,

600 zlatých vídeňského čísla – (neuvedeno),

800 zlatých vídeňského čísla – sobě odstupující otec k svej disposici zanechává.

     Václav Bretšnajdr si pro sebe a manželku pojistil výměnek, spočívající, mimo teplého svobodného bytu a sednice při hospodáři, také v užívání od vrat druhé komory, nad obouma hůry a jednoho chléva u ovčína. Dále měl každoročně dostávat 3 měřice pšenice, 6 měřic žita, 3 měřice ječmene, 1 věrtel hrachu, 1 strych čočky a ½ strychu ovsa. Z ovoce měl dostávat čtvrtý díl.

     Rovněž mohl užívat 1 strych pole „Pod skalkou“ na erteple. Po jeho smrti přešlo právo doživotního užívání tohoto pole na Marii Fojtíkovou a jejího manžela, poněvadž ona nejmenší věno obdržela. Marie Fojtíková byla sestrou nastupujícího hospodáře Františka Bretšnajdra.

     Pro vyživení kouska dobytka měl odstupující hospodář Václav Bretšnajdr dostávat 1 kopu dlouhé a 3 mandele krátké slámy, 2 centnýře sena, 1 centnýř otavy pod Skalkou z paloučku. Kdyby jeden z manželů zemřel, pak by druhý mohl užívat jen polovinu tohoto výměnku. Nastupující hospodář byl povinen svému otci řádný funus vystrojiti a Mše Svatý čísti nechat.

     Pokud by nový držitel gruntu nebo jeho potomci chtěli tento grunt prodat, pak by dědicové Jakuba Bretšnajdra přednější práva kupecký zajištěný měli, poněvadž ten postoupil polovinu gruntu svému bratrovi Václavovi. Václav Bretšnajdr byl otcem nyní nastupujícího držitele gruntu.

     V gruntovní knize pak následuje řada zmínek o různých půjčkách Františka Bretšnajdra s odvoláním na obligace, zapsané do jiných úředních knih.

     Podle kvitance ze 17. února 1825 patrně zaplatil František Kejla svému bratru Václavu 40 zlatých konvenční měny a svému otci Václabu Bretšnajdrovi 200 zlatých.

23.  2.1825 / 200 zlatých vídeňského čísla – půjčil si z depositní kasy křivoklátské,

  5.  1.1836 / 80 zlatých konvenční měny – dlužil do krušovické sirotčí kasy,

     K roku 1847 je zapsána rozsáhlejší zmínka z knihy obligací o ujednání mezi Františkou a jejím otcem Františkem Bretšnajdrem, v souvislosti s pozůstalostí po její matce Marii Bretšnajdrové. Zároveň se vymazává dědičné právo Františky Bretšnajdrové v nastoupení gruntu N. C. 30 v Lubné neb podílu z toho samého. Naproti tomu však se zde k rukoum tý samý (Františky Bretšnajdrové) vynáší 750 zlatých, který její otec František Bretšnajdr při (svatém) Havlu 1848 z toho gruntu vyplatit musí.

     K roku 1853 je v gruntovní knize zmínka o odstoupení některých polností od živnosti Františka Bretšnajdra NC 30 v Lubné Antonínovi Benešovi a jeho nevěstě Cecílii rozené Bretšnajdrové k jejich živnosti č. 10.

     V roce 1856 byla do gruntovní knihy vtělena smlouva odstupní, datovaná 24. listopadu 1856. Byla uzavřena mezi Františkem Bretšnajdrem a nastupujícími manželi Václavem a Annou Bretšnajdrovými na živnost č. pop. 30 v Lubné v ceně 3 560 zlatých stříbra. Zároveň byla vložena závora práva zástavního za následovní podíly:

280 zlatých – pro sestru Marii provdanou Ledvinkovou,

800 zlatých – pro bratra Jana Bretšnajdra, na 5% úrok od 14. listopadu 1856; dále za dva

                      volíky 1 ½ roku staré a pět ovčích matek,

800 zlatých – pro bratra Petra Bretšnajdra, na 5% úrok od 14. listopadu 1856; dále za

                      šestiletou dojnou krávu, jedno roční tele jalovičku a pět ovčích matek,

800 zlatých – pro bratra Vincence Bretšnajdra, na 5% úrok od 14. listopadu 1856; dále za

                      pětiletou krávu dojnou, za roční tele jalovičku a pět ovčích matek.

     Řada následujících zápisů v jak v českém, tak i v německém jazyce, se týká finančních půjček, směnek, prodeje části pozemků, soudních upomínek a dalších operací v podobném stylu. Poslední takový nese datum 31. prosince 1863.[4]

     Řada následujících zápisů jak v českém, tak i v německém jazyce, se týká finančních půjček, směnek, prodeje části pozemků, soudních upomínek a dalších operací v podobném stylu.[5]