Nadační fond kostela sv. Jiří v Lubné u Rakovníka

čp. 10
 

    Kolem roku 1600 pan Heleprant vystavěl sobě chalupu na obci v této vsi Lubný, kterýž s manželkou svou v ní umřel.[1]

     Z poručení pana hejtmana jest táž chalupa šacovaná na sumu 33 kop grošů, závdavku 11 kop, placení roční počnouce při soudu léta 1609 po 3 kopách až do vyplacení sumy trhové. Za těchto podmínek chalupu koupil dne 7. března 1608 Jíra Berl, jenž téhož dne složil 11 kop grošů závdavku, z něhož byly uhrazeny tyto dluhy:

2 kopy grošů – Michalovi Prenerovi

1 kopa 5 grošů – Kadlíkovi Kulhavýmu,

1 kopa – Davidovi,

1 kopa 3 groše – krčmáři seneckýmu,

2 kopy 30 grošů – Vondřejovi do Rakovníka,

1 kopa 30 grošů – Zuzaně Příbramské,

22 grošů – Bolfovi,

1 kopa 30 grošů – Čížkovi

     Jan Heleprant odkázal k záduší lubenskému 5 kop grošů, kterážto částka se má z gruntu vyplatit. Nový držitel Jíra Berl byl zavázán k placení úroku z obecního pole k záduší lubenskému, začnouc roku 1608 o sv. Martinu, a to 1 kopu 15 grošů každoročně. Po třech letech od vystavění chalupy bude Jíra Berl povinen dávat ročně jednu slepici do vrchnostenského důchodu a dva dny roboty dělati. Jíra Berl splácel takto:

23.  3.1609 / 3 kopy grošů – k záduší lubenskému kostelníkům odvedeny,

20.  3.1610 / 3 kopy grošů – z toho propuštěny 2 kopy k záduší lubenskému a 1 kopa sirotku

                                              po panu Heleprantovi,

25.  1.1611 / 3 kopy grošů – byly složeny do sirotčí truhlice k rukám Marie, pozůstalé dceři

                                               po panu Heleprantovi; spolu s jednou starší splátkou byly 4 kopy

                                              grošů odeslány 16. července jejímu poručníku panu Alexandru

                                              z Kolovrat;  

22.  3.1612 / 2 kopy grošů – složil k ruce sirotka, a 16. května panu Alexandrovi z Kolovrat

                                              odeslaný jsou,

18.  3.1613 / 3 kopy grošů – složeny a 31. března odeslány Alexandrovi z Kolovrat.

     Smlouvou ze 17. března 1615 prodal Jíra Bernart[2] tuto chalupu za 70 kop grošů míšeňských Faltýnovi Hudcovi při složení závdavku 42 kop grošů. Nový držitel měl až do vyplacení chalupy splácet ročně 3 kopy grošů. Závdavek složil též roku 1615.

     Faltýn Hudec složil roční splátku za roky 1614, 1615 a 1616 najednou až 2. března 1616, tedy 9 kop grošů. Z toho bylo vydáno 8 kop grošů Marii, pozůstalé dceři po Heleprantovi, resp. manželce po poručníkovi, paní Kolovratové 1 kopa grošů Volpře, pozůstalé vdově po Jírovi Bernhartovi. Zůstalo tedy k doplacení 19 kop grošů, z nichž bude náležet:

  9 kop grošů – Volpře, vdově,

10 kop grošů – Jírovi, sirotku neb. Bernhartha, kterýž při matce nezletilej zůstává.

     Foltýn Hudec splácel takto:

16.  2.1617 / 3 kopy grošů – Volpře, vdově po Jírovi Bernhartovi,

   3. 3.1618 / 3 kopy grošů – Volpře, vdově po Jírovi Bernhartovi,

21.  2.1618 / 3 kopy grošů – položil letošních peněz, kteréž jsou Volpře, vdově, propuštěny,

  6.  2.1620 / 3 kopy grošů – položil gruntovních peněz, kteréž jsou Volpře, vdově,

                                              propuštěny,

17.  2.1622 / 3 kopy grošů – položil za rok 1621, jsou Volpře, propuštěny, a to z podílu

                                              Jiřího, syna jejího,

16.  3.1623 / 4 kopy grošů – položil témuž Bernhartovi, zbytek.  

     A tak Foltýn Hudec má grunt zaplacený.

     Zápisem z 10. září 1631 prodal Faltýn Hudec, pro sešlost věku svého, chalupu za 57 kop grošů Martinovi Kovářovi z Malinové se závdavkem 8 kop grošů. Počínaje rokem 1632 měl ročně splácet 3 kopy grošů. Dne 24. října 1635 však Martin Kovář od koupě chalupy ustoupil, a podle smlouvy z téhož dne ji koupil Jiřík Venouš z Malinové[3]. Tato chalupa, jsouce nanejvýš spuštěná, byla Jiříkovi Venoušovi prodána za 44 kop grošů se závdavkem 4 kopy grošů a s dalšími ročními splátkami k záduší lubenskému ve výši 3 kopy grošů ročně. Zbylých 40 kop grošů měl splatit takto:

26 kop 40 grošů – jelikož Faltýn Hudec zemřel, bude tato částka složena do vrchnostenského

                             důchodu,

13 kop 20 grošů – Kateřině, vdově po Faltýnovi Hudcovi.                 

     Jiřík Venouš složil v roce 1636 do vrchnostenského důchodu jen 2 kopy grošů, v roce 1637 nezaplatil nic.

     Smlouvou ze 7. března 1642 prodal Jiřík Venouš tuto chalupu za 44 kop grošů Vavřincovi Krausovi se závdavkem 4 kopy grošů s tím, že ročně bude splácet ročně 3 kopy. Splácel takto:

1650 - při soudě nesložil nic.

1651 / 2 kopy grošů – k záduší lubenskému, které Matěj Petr, kostelník, přijal,

1654 / 2 kopy grošů – složil Kateřině Faltové,

1655 / 2 kopy grošů – položil Ludmile, dceři po Kateřině Faltový, nyní manželce písaře

                                    městského strašeckého,

1657 / 2 kopy grošů – položil Kateřině Faltový do Strašecí,

1658 / 2 kopy grošů – položil Kateřině Faltový do Strašecí.

     Dne 18. března 1667 koupil Jan Mervart tuto chalupu od Vavřince Krause za 44 kop grošů při ročních splátkách 2 kopy grošů. Kupní cenu 44 kop grošů měl vyplatit takto:

  1 kopa grošů – k záduší lubenskému,

26 kop 40 grošů – do vrchnostenského (Schwarzenberského) důchodu právem odúmrtním

                              po Faltýnovi Hudcovi,

  5 kop 20 grošů – po Kateřině Faltýnový dceři Lidmile do Únhoště,

  5 kop grošů – Vavřincovi Krausovi, který před smrtí svou manželce Zuzaně odkázal,

  6 kop grošů – k záduší lubenskému, které Vavřinec Kraus před svou smrtí také odkázal.

     Při podpisu kupní smlouvy složil Jan Mervart k záduší lubenskému 1 kopu grošů. V  letech 1668 - 1669 nezaplatil nic. V letech 1670 a 1671 Jan Mervart zaplatil jen Zuzaně Krausové ve třech splátkách 5 kop grošů. V roce 1671 zaplatil 1 kopu k záduší lubenskému, k témuž záduší platil pak v letech 1672 a 1673 po 2 kopách grošů, v roce 1674 neplatil nic, a v roce 1675 k záduší lubenskému zaplatil poslední 1 kopu grošů.

     Smlouvou z 2. dubna 1676 Jan Mervart, kterýž pro svou nemožnost hospodářství nyní zastati nemohl, prodal chalupu Jiřímu Kováři za 44 kopy grošů, které měl splácet po 2 kopách ročně. Z této částky náleželo:

12 kop 20 grošů – k záduší lubenskému,

26 kop 40 grošů - do vrchnostenského (Schwarzenberského) důchodu právem odúmrtním

                             po Faltýnovi Hudcovi,

 5 kop grošů – Janu Mervartovi, což do důchodu krušovského na jeho dluh přijíti má.

     Jiří Kovář v letech 1677 – 1681 splatil do vrchnostenského důchodu krušovického ve čtyřech splátkách celkem 6 kop grošů na dluh Jana Mervarta.

     V roce 1681 však chalupa už byla opuštěná.

      Podle zápisu z 9. prosince 1682 chalupu po Jiřím Kovářovi koupil Lorenz (Vavřinec) Špidra opět za 44 kop grošů, při ročních splátkách ve výši 1 kopy grošů počínaje rokem 1686. Kupní cena se měla rozdělit takto:

12 kop 20 grošů – k záduší lubenskému,

25 kop 40 grošů – do vrchnostenského (Schwarzenberského) důchodu právem odúmrtním

                              po Faltýnovi Hudcovi,

  6 kop grošů – Jiřímu Kováři.

     A protože chalupa tato všechna pustá a se z gruntu vystavěti musí, byl nový hospodář Lorenc Špidra osvobozen od placení kontribucí vrchnosti až do roku 1686.

     Smlouvou z 13. února 1685 koupil tuto chalupu po Lorencovi Špidrovi za 44 kop grošů Václav Bretšnajdr. Krušovické vrchnosti měl také zaplatit za zbudování nového stavení. Ročně měl splácet 1 ½ kopy grošů. Do prosince 1686 byl Václav Bretšnajdr osvobozen od roboty a placení kontribuce. Vyplacení kupní ceny bylo rozvrženo takto:

14 kop 34 grošů 4 ½ feniku – do krušovického vrchnostenského důchodu za postavení nové

                                                chalupy,

12 kop 20 grošů – k záduší lubenskému,

25 kop 40 grošů – do vrchnostenského důchodu křivoklátského,

  6 kop grošů – Jiřímu Koláři.

     V letech 1686 – 1688 zaplatil Václav Bretšnajdr krušovické vrchnosti 4 kopy grošů za postavení chalupy. V roce 1690 neplatil nic, neboť byl nemocen.

     Dne 24. srpna 1690 Václav Brettšneider, jsa hospodář nedbanlivý, propouští se z této chalupy, a ujímá ji Jan Hájek. Ten měl za chalupu zaplatit 54 kop 3 groše a 4 ½ feniku při ročních splátkách 1 ½ kopy grošů. Kupní cena byla rozvržena takto:

10 kop 2 groše 4 ½ feniku – do důchodu krušovského neb křivoklátského za náklad stavení

                                              vynaložený,

18 kop 20 grošů – k záduší lubenskému dle register kostelních,

25 kop 40 grošů – do důchodu křivoklátského po Foltovi.

     Kontribuce a úroky měl Jan Hájek platit ihned po převzetí chalupy. Od roboty byl na jeden rok osvobozen.

     Tento grunt koupil v roce 1690 Jan Hájek za 54 kopy 3 groše 4 ½ feniku s jednou nepřítomnou zádušní krávou.[4] Ročně měl platit po 1 ½ kopě grošů míšeňských. Splácení trhové ceny bylo rozvrženo takto:

10 kop 3 groše 4 ½ feniku – do vrchnostenského důchodu za postavení chalupy,

18 kop 20 grošů – k záduší lubenskému,

25 kop 40 grošů – do důchodu křivoklátského po Faltýnovi.

     V letech 1693 a 1694 nebylo spláceno nic, maje jinší hospodář dosazen býti.

     Smlouvou ze 14. října 1695, byla chalup tato, aby k spuštění nepřišla, postoupena Tomášovi Kouřilovi za 54 kopy 3 groše 4 ½ feniku, z nichž náleží:

35 kop 43 grošů 4 ½ feniku – do vrchnostenského důchodu za postavení chalupy,

18 kop 20 grošů – k záduší lubenskému.

     Měl splácet po 1 ½ kopě grošů ročně. V letech 1695 a 1702 složil celkem v osmi splátkách do křivoklátského důchodu 9 kop grošů a k záduší lubenskému 3 kopy grošů.

    Tomáš Kouřil nechtěje chalup tuto spravovati, z ní shozen, a na místo jeho Václav Podolka dosazen smlouvou z 20. října 1703. Chalupa byla velmi spuštěna. Cena trhová byla stanovena na 51 kopu grošů míšeňských. Z této sumy si nový držitel odečetl 6 kop grošů za jednu zádušní krávu, která se ale nachází na gruntu Jana Bretšnajdra.[5] Zbývalo tedy k doplacení 45 kop grošů v ročních splátkách po 1 ½ kopě grošů takto:

26 kop 43 grošů 4 ½ feniků – do důchodu křivoklátského,

25 kop 20 grošů – k záduší lubenskému,

  2 kopy 56 grošů 2 ½ feniku – Tomášovi Kouřilovi.

     Václav Podolka pak žádné splátky nezaplatil.

     Na tento zápis, jakž vpředu oznámeno bylo, vstoupil a ujal chalup tuto Jakub Hejda, jenž převzal také závazek uhradit dluh 45 kop grošů. Zápis o tom byl učiněn 27. listopadu 1705. 

     V letech 1705 - 1712 složil Jan Hejda v osmi splátkách do důchodu křivoklátského 10 kop 30 grošů a v jedné splátce k záduší lubenskému 1 kopu 30 krejcarů. V roce 1713 nesložil nic, neboť od krubovití škodu trpěl.

     Jakub Hejda, sejdouce smrtí časnou, po něm pozůstalá vdova nemohouce déle hospodařiti, grunt tento prodala za 45 kop grošů Janou Chytrému. Poněvadž vdova hned po učinění šacunku umřela, musel nový držitel na její pohřeb i na splacení jiných dluhů vynaložit 12 kop grošů, což se mu odepsalo z hlavní sumy trhové. Příslušná smlouva byla zapsána 29. května 1715. Janu Chytrému tak zůstalo k doplacení dědicům 33 kop grošů:

16 kop 13 grošů 4 feniky – do důchodu křivoklátského,

13 kop 50 grošů – k záduší lubenskému,

  2 kopy 56 grošů 2 ½ feniku – někdejšímu hospodáři Tomášovi Kouřilovi.

     Jan Chytrý nechal odepisovat roční vejrunky takto:

k lubenskému záduší – po 1 kopě 30 groších v letech 1715  1717, 1719, 1724, 1728, 1731,

                                                                                      1732,

                                  –  zbytek 1 kopa 50 grošů v roce 1734,

 

do důchodu křivoklátského – po 1 kopě 30 groších v letech 1718, 1720, 1722, 1723, 1725,

                                                                                                1727, 1729, 1730, 1733,

                                             – zbytek 2 kopy 13 grošů 4 ½ feniku,

      Jan Chytrý měl tak grunt zcela zaplacen.

     Poněvadž Jan Chytrý prostředkem smrti prostředkem časné smrti z tohoto světa se odebral, tak chalup tuto pod ¼ lánu polí s dobrým stavením svému synu Janovi Chytrýmu zanechal. Zápis byl do pozemkové knihy učiněn s datem 3. listopadu 1752.[6]

     Chalupa byla prošacována na 50 kop grošů. Při kteréžto chalupě dle prošlého zemského Catastro polí vorních pod 17 ½ strychu, ladem ležících 1 věrtel, loučného 0 strychů se vynachází. Jako přídavek se novému hospodáři zanechává 1 vůz, 1 pluh, 1 brány, z dobytka 1 vůl a 1 ovce. Na zimu byly vysety 2 věrtele pšenice a 4 strychy 2 věrtele žita.

     Jan Chytrý zdědil také dluhy, které měl splácet po 1 ½ kopy grošů ročně:

2 strychy 3 věrtele 1 čtvrt žita – obilního dluhu do krušovického obročenského důchodu,

25 zlatých 4 krejcary 1 ½ feniku – do důchodu krušovického,

2 zlaté – k záduší lubenskému,

2 zlaté 30 krejcaru – panu Valchovi do Rakovníka,

     Celkem 50 kop grošů měl tedy Jan Chytrý rozdělit mezi sebe a své sourozence. Po 12 kopách grošů měli dostat: Jan – držitel gruntu, Jiří, Václav a Vojtěch. Na mše svaté za otce a jeho manželku měl vynaložit 2 kopy grošů.

     Za mše svaté za otce a jeho manželku 2 kopy grošů zaplatil hned v roce 1753. Dále splácel po 2 kopách grošů takto:

bratru Václavovi platil v letech 1754, 1756, 1758, 1760, 1762, 1764, tedy 12 kop grošů,

bratru Vojtěchovi platil v letech 1755, 1757, 1759, 1761, 1764, tedy 10 kop grošů.

     Když Jan Chytrý v roce 1763 koupil ještě grunt Matěje Janouška[7], a netroufaje sobě oboje hospodářství zastati, z té tehdy příčiny chalup tuto, pod ½ lánu polí, s dobrým stavením, svému zeti Janovi Červenkovi jest zanechal. V trhové smlouvě z 9. prosince 1765 se píše, že grunt byl prošacován na 78 kop grošů míšeňských. K chalupě podle katastru náleželo 17 strychů orné půdy, ladem ležící byl 1 věrtel.

     Přídavku novému hospodáři se dokonce nic nezanechává, pročež on přinucen byl nejenom dobytek, tak také nábytek sobě způsobiti, a to voly 2 za 40 zlatých 15 krejcarů, a jednu krávu za 12 zlatých, vůz, pluh a brány. Též Contribuci před tržením, jenž vynáší 35 zlatých.

     Starý hospodář si vymínil tu vejsadu, že až bude potřebovat, užívat bude u paloučku ležící pole pod 1 strych 1 věrtel, u svatého Jana mezi cestama pod 1 věrtel, a ovoce 4tý díl. Také zabezpečil syna Jana, který byl hluchý, a to tak, že se mu zanechává 1 komora vedle sejpky, malej chlívec.

     Na penězích zde byl dluh ve výši 8 zlatých:

6 zlatých – staré kontribuce do kontribučenského důchodu,

2 zlaté – k záduší lubenskému.

     Těch 8 zlatých, což na míšeňské převedeno, činí 6 kop 57 grošů 3 feniky, se odečetlo od hlavní sumy, takže Janu Červenkovi zůstalo k doplacení 71 kop 8 grošů 4 feniky. Tato částka měla být rozdělena takto:

po neb. Janovi Chytrým dětem:

12 kop grošů – Janovi, držiteli gruntu,

12 kop grošů – Jiřímu,

  2 kopy grošů – Vojtěchovi,

45 kop 8 grošů 4 feniky – též Janovi Chytrýmu, odstupujícímu hospodáři.

     Z těchto dluhů se zaplatilo toto:

1766 / 4 kopy grošů – Janovi (Červenkovi), držiteli gruntu vypsáno,

1767 / 2 kopy grošů – po neb. Jiřímu na mše svatý,

1768 / 2 kopy grošů – po Janovi Chytrým, odstupujícím hospodáři,

1769 / 2 kopy grošů – držitel gruntu sobě.

     V roce 1765 získal tento grunt Jan Červenka jako zeť Jana Chytrého.[8] Protože tehdy Jan Chytrý koupil ještě jiný grunt v Lubné od Matěje Janouška a netroufaje sobě oboje hospodářství zastávati, předal tento grunt se ¼ lánem polí svému zeti Janu Červenkovi za 78 kop grošů míšeňských. Dluhů bylo za 6 kop 51 grošů 3 feniky, když Jan Červenka do roku 1769 vyplatil dalších 10 kop grošů. K ročnímu splácení mu zůstalo 61 kop 8 grošů 4 feniky, z nichž náleží:

dětem po nebohém Janovi Chytrém

  6 kop – Janovi,

10 kop – Jiřímu na vojně,

  2 kop – Vojtěchovi,

43 kop 8 grošů 4 feniky – odstupujícímu hospodáři Janovi Chytrému.

     Jan Červenka splácel takto:

1770 / 2 kopy grošů – odstupujícímu hospodáři,

1771 / 2 kopy grošů – Janovi,

1772 / 2 kopy grošů – odstupujícímu hospodáři a po něm vdově,

1773 / 2 kopy grošů – po Janu Chytrým Vojtěchovi na Mše Svatý,

     V roce 1774 byl do gruntovní knihy zapsán nový rozpis dědiců, nyní po Janovi Chytrém. K rozdělení bylo 39 kop 8 grošů 4 feniky takto:

7 kop – vdově Kateřině,

dětem

7 kop – Anně,

7 kop – Mařeně,

7 kop – Veronice,

7 kop – Ludmile, vdané v Senci,

4 kopy 8 grošů 4 feniky – na Mše Svaté, zbytek.

     Jan Červenka dále splácel takto:

1774 / 3 kopy grošů – Mařeně na svatbu,

1774 / 2 kopy grošů – na Mše Svaté za nebohého Jana Chytrého,

1775 / 2 kopy 8 grošů 4 feniky – Janovi Chytrému na Mše Svaté,

1775 / 2 kopy grošů – též za Vojtěcha na Mše Svaté,

1776 – zůstává stát, aby loňské Mše Svaté zaplatil,

1777 / 2 kopy grošů – na Mše Svaté za Jiřího na vojně,

1778 – pro nemožnost zůstává stát,

1779 / 2 kopy grošů – vdově Kateřině,

1780 / 2 kopy grošů – též jí,

1781 / 2 kopy grošů – Kateřině,

1782 / 1 kopa grošů – Kateřině, zbytek,

1782 / 1 kopa grošů – též Mařeně,

1793 / 2 kopy grošů – Mařeně,

1783 / 2 kopy grošů – Veronice,

1784 – zůstává stát,

1785 / 2 kopy grošů – Ludmila vdaná do Sence,

1787 / 2 kopy grošů – Mařeně,

1788 / 2 kopy grošů – Ludmile do Sence,

1789 / 2 kopy grošů – Veronice,

1790 / 2 kopy grošů – Mařeně.

     Podle zápisu ze 16. listopadu 1791 Jan Červenka, sejdouce z tohoto světa smrtí časnou, a po něm pozůstalá vdova Anna netroufaje sobě tento grunt jak sluší a patří spravovati, pročež ho předala svému synu Františkovi Červenkovi k dědičnému užívání za 240 zlatých.

     Ke gruntu patřilo 31 měřic 10 věrtelů orných a 7 věrtelů ladem ležících polí, 1 měřice 8 věrtelů luk, 1 měřice zahrady a 5 věrtelů porostlin.

     Od dobytka a nářadí zde bylo:

25 zlatých – 1 tažný vůl,

16 zlatých – 1 běhoun,

12 zlatých – 1 vůz,

  3 zlaté – 1 pluh, 1 hák, 1 brány,

  1 zlatý – 1 letní řebřiny, 1 fasunk, 1 hnojník,

  1 zlatý 15 krejcarů – 1 sekera, 1 motyka, 1 lopata, 1 vidle,

  1 zlatý – 1 závěrka, 2 malé řetězy,

  1 zlatý – 1 řezací stolice.

     Ze zasetého obilí bylo 8 strychů žita po 3 zlatých, tedy 24 zlatých.

     Součet všech aktiv činil 324 zlatých 15 krejcarů. Od toho se odečetlo za 85 zlatých dluhů:

  6 zlatých – císařské kontribuce,

20 zlatých – Vojtěchovi Bláhovi,

15 zlatých – Šimonovi Plosovi,

  6 zlatých – Anně Chytré,

14 zlatých – vdově Pochmonové,

  7 zlatých – Prokopu Uldrichovi,

  3 zlaté – Janu Ransdorfovi.

     Nový držitel gruntu převzal také něco obilních dluhů do podací kasy:

2 zlaté 55 krejcarů -  žita 2 měřice 3 věrtele po 1 zlatém 20 krejcarech,

5 zlatých 7 krejcarů 3 feniky – ječmene 5 měřic 2 věrtele po 1 zlatém,

5 zlatých 57 krejcarů 3 feniky – ovsa 8 měřic 15 věrtelů po 40 krejcarech.

     Po 10 zlatých ročně tak zůstalo Františku Červenkovi k vyplacení 239 zlatých 15 krejcarů takto:

9 zlatých 20 krejcarů – Jiřímu Chytrému na vojně,

dětem po Janu Chytrému:

    8 zlatých 10 krejcarů – Anně,

    2 zlaté 20 krejcarů – Mařeně,

    3 zlaté 30 krejcarů – Veronice,

    3 zlaté 30 krejcarů – Ludmile v Senci vdané,

212 zlatých 25 krejcarů – odstupující hospodyni Anně.

     Stará hospodyně si na tomto gruntu pojistila výměnek, spočívající v doživotním užívání bytu v teplé setnici při hospodáři, dále komoru a chlívek, Z ovoce měla mít čtvrtý díl, z obilího 3 strychy 2 věrtele žita, 1 strych 2 věrtele ječmene, a pro vyživení kouska dobytka měla dostávat 2 otýpky sena, 1 otýpku otavy, 1 mandele dlouhé a 2 mandele krátké smlouvy.

     Mimo hospodáře nacházejí se tady ještě 4 děti. Byla to Marie, která je vdaná a se vším odbytá. Barboře byl nový hospodář povinen vydat 1 krávu a 3 zlaté za vejbytek. Václavovi a Janovi hospodář jednomu každému po 1 ročním telátku a po 3 zlatých peněz za vejbytek složí, což vše hospodář František Červenka vydati se zavazuje.

     Do gruntovní knihy byla dále zapsána svadební úmluva, nesoucí datum 24. října 1791, mezi budoucím ženichem Františkem Červenkou a Václavem Bretšnajdrem starším, jako otcem nevěsty Barbory. Václav Bretšnajdr se zavázal dát své dceři v celkové hodnotě 163 zlatých, které bylo složeno takto:

60 zlatých – na hotových penězích,

26 zlatých – 1 vůl,

17 zlatých – 1 kráva,

20 zlatých – 8 ovcí,

16 zlatých – ½ vozu nového,

na obilí:

žita – 4 měřice žita za 2 zlaté,

ječmene – 4 měřice ječmene za 8 zlatých,

ovsa – 4 měřice za 4 zlaté.

     Pokud by Barbora do roka zemřela, pak by její otec Václav Bretšnajdr celé věno dostal zpět. Naproti tomu ale, kdyby František Červenka do dne, do roka umřel a nic mladého po něm nepozůstalo, tak ona zase ten grunt ostatním dětem po něm postoupiti povinna bude.

     Protože se ukázalo, že na gruntě vázne více dluhů, než se dostalo do zápisu, bylo v roce 1792 staré hospodyni z jejího nároku odepsáno 70 zlatých.

     Dne 24. září 1792 Václav Bretšnajdr starší, jakožto otec nevěsty, a František Červenka, zeť, před knihy předstoupili, a žádali, aby od svatební smlouvy z 24. října 1791 bylo ustoupeno, poněvadž manželstvo dohromady nepřišlo.

     Téhož dne však byla do gruntovní knihy vložena nová svatební smlouva, kterou uzavřela pozůstalá vdova po Janovi Červenkovi jménem svého syna Františka Červenky z Lubné, s Josefem Lauterpachem a jeho pastorní dcerou Apolenou z Kněževsi. V případě sňatku se otec nevěsty zavazuje složit věno v celkové hodnotě 115 zlatých:

50 zlatých – na hotových penězích,

18 zlatých – 1 kráva,

20 zlatých – 1 dvouletý volík,

4 zlaté – 1 strych pšenice,

5 zlatých – 5 strychů žita,

8 zlatých – 1 strych ječmene a 5 strychů ovsa.

     Pokud by jeden z manželů zemřel a manželství by bylo bez dědiců, pak by ten druhý na gruntu dědičně zůstal hospodařit. 

     V roce 1793 zaplatil František Červenka 6 zlatých kontribuce. V roce 1794 si vypůjčil z kasy skrejské kostelní 40 zlatých na dobytek tažný.

     Zápis z 19. dubna 1795 obsahuje informaci, že mateř Anna Červenková dosvědčila a kvitancemi doložila, že držitel gruntu vypsané dluhy náležitě zaplatil:

20 zlatých – Vojtěchovi Bláhovi, zbytek,

15 zlatých – Šimonovi Plosovi, zbytek,

  6 zlatých – Anně Chytré, zbytek,

14 zlatých – vdově Pochmanové, zbytek,

  7 zlatých – Prokopu Uldrichovi, zbytek,

  3 zlaté – Janu Ransdorfovi, zbytek,

     Vdova Anna Červenková jakožto odstupující dědička gruntu uvádí, že mezi dědice vyplatit se má ještě 142 zlatých 25 krejcarů takto:

23 zlatých 40 krejcarů – vdově Anně, mateři,

dětem:

23 zlatých 40 krejcarů – Marii, za Václava Bláhu vdané,

23 zlatých 40 krejcarů – Barboře,

23 zlatých 40 krejcarů – Václavovi,

23 zlatých 40 krejcarů – Františkovi, držiteli gruntu,

  2 zlaté 25 krejcarů – na Mše Svaté za otce Jana Červenku.

     K témuž datu nechává František Červenka svůj podíl 28 zlatých z dluhů vymazat. Jeho matka mu věnovala polovinu svého dílu, tedy 14 zlatých.

     V roce 1795 byla zapsána zmínka o tom, že si František Červenka vypůjčil z křivoklátské sirotčí kasy 40 zlatých.

     Dále splácel dědicům takto:

1795 / 3 zlaté 30 krejcarů – Veronice,

1797 / 2 zlaté 25 krejcarů – na Mše Svaté za zemřelého otce, zbytek,

1798 / 3 kop 30 grošů – Ludmile po Janu Chytrém,

1798 / 2 kop 20 grošů – Mařeně,

1799 / 5 zlatých – Marii za Bláhu vdané,

1800 / 5 zlatých – Marii za Bláhu vdané,

1802 / 5 zlatých – Barboře,

1803 / 5 zlatých – Barboře.

     Podle obligace z 18. listopadu 1802 si František Červenka vypůjčil 112 zlatých od Jana Koutníka z Pavlíkova.

     Smlouvou z 18. června 1804 prodali manželé František a Apolena Červenkovi tento svůj grunt v Lubné čp. 10 Janu Plosovi, resp. jeho nedospělému synovi Jiřímu za 1 725 zlatých.

     Nový držitel převzal z hospodářského nářadí a zařízení 1 vůz s novým příslušenstvím, 1 pluh a 1 brány.

     Jan Plos složil manželům Červenkovým hned při podepsání kontraktu 100 zlatých na hotovosti. Zbytek sumy vyplatí nový držitel gruntu takto:

starým nápadníkům:

    9 zlatých 20 krejcarů – Jiřímu Chytrému,

    8 zlatých 10 krejcarů – po Janu Chytrým Anně,

  33 zlatých – Barboře 1 krávu za 30 zlatých a vejbit 3 zlaté,

  11 zlatých – Václavovi 1 roční tele za 8 zlatých a 3 zlaté vejbit,

  11 zlatých – Janovi 1 roční tele za 8 zlatých a 3 zlaté vejbit,

  40 zlatých – do kasy zádušní skrejské s 5% úrokem,

  40 zlatých – do kasy sirotčí křivoklátské též s 5% úrokem,

novým nápadníkům:

  23 zlatých 40 krejcarů – Anně, mateři předešlého hospodáře,

    7 zlatých 55 krejcarů – dceři její, Marii Bláhové,

  13 zlatých 40 krejcarů – dceři její, Barboře Janouškové,

  23 zlatých 40 krejcarů – synu Václavu do sirotčí kasy,

  23 zlatých 40 krejcarů – synu Janovi do sirotčí kasy,

112 zlatých – Janu Koutníkovi do Pavlíkova, s úrokem opět 5%.

     Peněžitých dluhů bylo v součtu 357 zlatých 5 krejcarů.

     Z obilních dluhů se Jan Plos zavázal zaplatit do podací kasy jen část. Původně byly v této výši:

žita – 15 měřic 1 ½ věrtele,

ječmene – 15 měřic 15 věrtelů,

ovsa – 38 měřic 13 věrtelů.

     Z toho na sebe držitel vzal jen 15 měřic 1 ½ věrtele žita a 10 měřic ječmene. Zbytek do podací kasy odvede bývalý držitel gruntu, a pokud by tak neučinil, nový držitel si příslušnou hodnotu odečte z kupecký ceny. Jan Plos také na sebe vzal splacení 1 měřice 8 věrtelů do obročenství knížecího.

     K doplacení tak z trhové ceny Janu Plosovi zůstalo 1 267 zlatých 55 krejcarů. Kupující pod uvarování eksekuce hned při svatém Havle téhož roku 700 zlatých zaplatiti, a pozůstávající sumu proti pololetní vejpovědi a kladení 5% Interessu prodávajícím manželům zaplatiti se zavazuje a k jistotě tento krunt zakládá.

     Nový držitel gruntu měl řadu základních povinností:

a/ Platit císařsko-královské daně, Makaziny, Transporty a jiný břemena dle Repartice.

b/ Milostivé vrchnosti roboty ve žních 5 dní, v senách 5 dní a v zimě 3 dny ruční práce, pak od

    svatého Jana až do svatého Václava 13 dní konati.

c/ Popel každoročně za padlé dříví odváděti.

d/ Do důchodu každoročně ouroku 56 zlatých.

e/ Domácímu kantoru dle přiznání ročně 1 čtvrtec pšenice a 1 čtvrtec ječmene.

     Na gruntu měla až do smrti výměnek pojištěna vdova Anna Červenková. Mohla užívat byt teplý a pokojný v světnici, dolejší komoru, chlívek, čtvrtý díl ovoce, Ročně měla dostávat od sutého obilí 3 strychy 2 věrtele žita, 1 strych 2 věrtele ječmene, pro dobytek 3 porce sena, 2 mandele dlouhé a 2 mandele drobné slámy.

     Prodávající manželé Červenkovi si pro sebe také na gruntu pojistili doživotní výměnek, tedy 1 světničku domovní, a pod ní sklípek, 1 komoru krajní a při ní chlívek, nad tím hůru. Pole pod půl strychu vejsevku jménem „U paloučku k seneckým hlavám“.

     V gruntovní knize jsou pak stručně popsány některé finanční operace s odkazem na jiné úřední knihy:

1815 / 150 zlatých – manželé Jan a Anna Plosovi si vypůjčili se sirotčí časy,

1815 – na 112 zlatých, které si v roce 1802 vypůjčil František Červenka, složili manželé

            Plosovi dle kvitance 87 zlatých 30 krejcarů,

  1.  1.1817 / 400 zlatých – manželé Jan a Anna Plosovi vypůjčili si od Ludvíka Pražáka ze

                                           Všetat,

  1.  1.1819 / 185 zlatých 24 krejcarů vídeňského čísla – z rakovnického městského důchodu,

18.  4.1820 / 400 zlatých vídeňského čísla  – manželé Jan a Anna Plosovi byli dlužni Ludvíku

                                                                        Pražákovi,

10.10.1822 – Josef Beneš zaplatil manželům Janu a Anně Plosovým z Lubné 75 zlatých

                      vídeňského čísla,

10.11.1822 – Josef Beneš zaplatil manželům Janu a Anně Plosovým 25 zlatých vídeňské

                      měny.

12.12.1826 / 350 zlatých konvenční měny – Jan Plos z Lubné byl dlužen Wolfu Kaiserovi ze

                                                                       Sence,

     V roce 1828 byl do gruntovní knihy vložen zápis s dlouhým názvem: Doručující list pro Antonína Beneše na koupenej kontribučenskej grunt pod N. Cons. 10 v obci Lubný, k rukoum syna Jana Beneše. Podle licitačního protokolu ze 6. září 1827 byl ve veřejné exekuční dražbě prodán tento grunt, patřící Janu Plosovi, kvůli jeho dluhu ve výši 350 zlatých vůči Wolfovi Kaizrovi ze Sence. Za 1 101 zlatých vídeňského čísla koupil grunt Josef Beneš z Lubné.

     Kupec Josef Beneš uznává, že v stavu není s jeho jměním ten vejnos zapraviti, by skrze novou prodej toho gruntu o všecko nepřišel. Josef Beneš proto odstoupil své právo kupecký na tento grunt Antonínu Benešovi z Lubné čp. 45 pro jeho vlastního syna Jana.

     Antonín Beneš se zavázal následovní vejnosy zapraviti:

  40 zlatých – do zádušní kasy, kapitál,

    6 zlatých – do zádušní kasy, 3letý Interess,

  40 zlatých – do sirotčí kasy, kapitál,

    6 zlatých – do sirotčí kasy, 3letý Interess,

  23 zlatých 40 krejcarů – Václavu Červenkovi,

    3 zlaté 57 krejcarů – 3leté Interes,

  23 zlatých 40 krejcarů – Janu Červenkovi,

    3 zlaté 57 krejcarů – 3leté Interes,

     Z obilí měl do kontribučenské sýpky složit:

žita – 49 měřic 5 13/16 věrtelů,

ječmene – 47 měřic 13 14/16 věrtele,

ovsa – 108 měřic 14 5/16 věrtele.

     Zapsány byly ještě tyto dluhy:

619 zlatých 38 krejcarů – Františkovi a Apoleně Červenkový, resp. dle odstoupení a smíru,

                                         Wolfovi Kaizerovi ze Sence,

132 zlatých 8 krejcaru – též tomu exekuční outraty,

150 zlatých – do sirotčí kasy,

  52 zlatých – Interes.

     Celkem měl Antonín Beneš takto uhradit 1 101 zlatých vídeňského čísla.

     Dále se Antonín Beneš zavázal zaplatit Josefu Benešovi 50 zlatých vídeňského čísla, a to jménem nadlepšení. Dále měl Josefu Benešovi poskytnout skrze 3 léta, a to sice až do 30ho prosince 1830 byt ve velký sednici a k tomu chlév. Také mu měl v roce 1828 nechat sklidit pole žita o výměře asi 1 strych, které se nacházelo u svatého Jana „Pod seneckou horou“.

     Stavení sestávalo v prvním pořadí z 1 světnice, 1 domu, 1 klenuté kuchyně, 1 komory, 1 klenutého sklepa. Vše bylo ze dřeva, a doškama přikryto. V druhém pořadí byl 1 chlév a 1 ovčín, dřevěné úly doškama kryté.

    Ke gruntu náležela tato pole:

orná pole – 30 měřic 2 věrtele,

pole ladem ležící – 6 měřic 2 věrtele,

luka – 3 měřice,

zahrada – 5 věrtelů,

pastviště – 2 věrtele,

porostliny – 7 ½ věrtelů.

     Bylo zde též několik dalších povinností:

a/ Císařsko královské zemské daně a poplatky, magacín, lifrunky a přípřahy dle repartice.

b/ Milostivý knížecí gruntovní vrchnosti, dle robotního poznamenání od roku 1777, každý rok

    místo roboty 6 zlatých platit a od svatého Jana až do svatého Václava 13 dní pěší roboty

    s dospělou a statnou osobou odbejvati.

c/ Jménem ouroku do vrchnostenského důchodu každoročně 56 krejcarů platit.

d/ Domácímu učiteli každoročně 1 čtvrtec pšenice a 1 čtvrtec ječmene dávati.

     Apolena Červenková měla mít na gruntu pojištěný výměnek, spočívající v užívání 1 světničky, pod ní sklípek, dále 1 krajní komoru, při ní chlívek a nad tím hůru. Také mohla užívat pole o výměře asi půl strychu a louku „K seneckým hlavám“. Od tohoto výměnku Apolena Červenková sama odstoupila dne 27. února 1828.

     Posledním zápisem k tomuto gruntu je zmínka, že novým držitelem gruntu se mezi léty 1829 – 1850 stal Antonín Beneš.    

 

 

 

---