Úvod

 

Předložený text je přepisem první knihy obecní kroniky pro Lubnou u Rakovníka. Původní text je psán krásným rukopisem učitele Karla Taranta. Pro dnešního čtenáře však toto písmo může být velmi obtížně čitelné.

Nejdná se zde o transliteraci, tedy přepis písmeno po písmenu, ale spíše opřepis doslovný, kdy jsem si ale dovolil udělat jen nevelké úpravy například interpunkčních znamének, které byly původně ve větách umístěny na jiných místěch než bychom dnes čekali. Kolem roku 1835, kdy byla tato kronika založena, platila také jiná pravidla pravopisu, používala se jiná větná skladba, takže výsledný text by byl mohl být nakonec také ne příliš srozumitelný.

Také jsem upravil psaní „au na ou“, např. místo tvaru „sausedé“ jsem použil slovo čitelnější slovo „sousedé“; nakonec se to kdysi četlo stejně jako dnes. Jinde jsem  mírně zkorigovat psaní některých velkých písmen ve slovech, jimiž byla zdůrazňována velikost a důležitost osoby nebo jeho úřadu.

Vladimír Kejla, Ostrava 2016.

 

-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-x-

 

   Kniha Pamětní

    pro obec Lubenskou

 

      v kteréžto se nacházejí všecky věci

        paměti hodné poznamenané.

 

          Počátek tato kniha svůj bere od Léta Páně 1835.

 

                  At všem přítomným i budoucím, jakož i tomu, kdo z ní čísti bude,

                 k potěšení slouží, a k spasení duší prospívá, když počínám

         ve Jménu Nejsvětější Trojice.

        +                +                +

        O.        K.        M.       D.        P.

 

 

Záslužné jest, by se do paměti uvedlo: předně jméno našeho Nejosvícenějšího Knížete Pána a Pána, jakožto naší Milostivé Vrchnosti, pak jeho tajnou radu Pána a Pána Hofratha. Jeho Vrchního Řiditele Panství Křivoklátského. Pak Nejvyššího Řiditele Panství Krušovského. Jeho právo Vrchnost na Krušovském Panství. Pak na naší osadě Velko Oujezdské Dvojí Cti Hodného Pána a Pána faráře, jakož i jeho spolu Pána Kaplana.

Pak v témž času jednoho každého na živě ostávajícího Hospodáře na každém Numeru v Obci Lubný, jak následuje.

Cárl Egon – Nejosvícenější Kníže Pán a Pán z Fürstenbergu

Franz Nittinger, P. Hofrath, Tajna Radda.

Felix Rofzmeißl,  P. Vrchní Řiditel Panství Křivoklátského.

Joseph  Hasenöhrl, Vrchní Ředitel  a P. Director Panství Krušovského.

Carl Hetzendorf, Pan Justiziar na Panství Krušovském.

Václav Kanský, dvojí Cti hodný P. P. farář v Velko Oujezdský.

Rudolph Homme, dvojí Cti hodný P. P. kaplan v Velko Oujezdský.

 

 Jména a domů  N(umera) sousedské:

 

  2.  Josef Matějka, šenkýř                               40. Václav Bretšnajdr

  3.  Petr Šnajberk                                            41. Vojtěch Bretšnajdr

  4.  Václav Bretšnajdr                                     42. Václav Bretšnajdr

  5.  Anna Vostatková, vdova                          43. Josef Pochman

  6.  Jan Hejda                                                 44.  Václav Kejla

  7.  Jan Nachtigal                                           45.  Antonín Beneš

  8.  Václav Štibr                                              47.  Josef Kraus

  9.  Josef Nachtigal                                         50.  Václav Tichý

10.  Antonín Beneš                                          52.  Josef Jougl

11.  Josef Koubek                             

12.  Antoním Jirásek                                        

13.  Jan Janoušek                                           Jména domkářů

14.  Antoní Hornof                           

15.  Václav Svoboda                                         1.  Václav Bretšnajdr

16.  Jiří Král, kovář                                          23.  Anton Dlouhý, slouha

17.  Václav Bretšnajdr                                     24.  Václav Knor, švec

18.  Antonín Král                                             25.  Matěj Hornof, zedník

19.  František Hornof                                      26.  František Bretšnajdr

20.  Václav Knor                                             32.  Josef Kraus

21.  Václav Bechině                                        33.  Jan Truksa, zedník

22.  Jan Koutecký                                           34.  Josef Mladý, zedník

27.  František Matějka                                    35.  František Šnajberk

28.  František Šíma                                        38.  Matěj Štibr

29.  Matěj Bláha                                             46.  Petr Štampach

30.  František Bretšnajdr                                48.  Karel Tarant, učitel

31.  Jiří Bretšnajdr                                          49.  Jan Klouček, švec

36.  Václav Bretšnajdr                                    51.  Josef Aksamit, krejčí

37.  František Knor                                         53.  Josef Janoušek

39.  Antonín Ledvinka                                    54.  František Kejla

 

Nro 55. jest cechovna; při kteréžto jest vystavená huť na Olium, což oboje slabecké vrchnosti z Hildebrantu patří. V tom čase byl pan Johann Mládek jakožto Steiger ustanovený.

 

Toho času byl v obci Lubný Mates Bláha, rychtář

                                            Václav Knor, končel

                                            Johan Koutecký, končel

                                            Anton Beneš, obecní

 

Za těchto vládnoucích osob v obci, vzlášť za velmi starostlivého a vší cti a chvály hodného Muže, Matěje Bláhy, jakožto prvního Řiditele a Rychtáře v obci, okrášlil se zdejší chrám Páně Svatého Jiří, uvnitř všechen zlatem štafírovaný. Když každý zbožný křesťan, jistě při vkročení do toho chrámu Páně, jemu, jakožto původci okrasy té, povinen jest se za starost a vynasnažení jeho modlitbou se zavděčiti, ačkoliv k témuž nákladu každý soused, každý obyvatel dle své možnosti, k pomoci přispěl, tak že oukolem se z obce shledalo 88 zlatých konvenční mince.  

Na docílení ale toho, ten k Bohu nakloněný Muž viděl, že za tu shledanou částku z obce tuto okrasu tomu Chrámu se státi nemůže, protož neunaveně dnem nocí se stávaje, tak že skrze Vikariátní Úřad, a jiné Úřady v tom vládnoucí, povoleno jemu bylo ze Zádušní Kasy jemu vydati 42 zlatých 24 krejcarů konvenční měny, neboli 132 zlatých 24 krejcarů stříbra. A tak docílila tato okrasa skrze váženého a cti zasloužilého muže pana Václava Freiburga z Rakovníka, který Chrám Páně sv. Jiří štafíroval své ozdoby, což se stalo roku 1834.

Připomenouti zde také sluší, že Matěj Bláha pro rozmnožení cti a slávy Boží, před krátkým časem, nežli se stala Chrámová okrasa, vymohl 3 kmeny dubové na kříže, které obec zhotovili a posvětiti dala, které stojí

1. před kostelem sv. Jiří v obci,

2. na cestě k Rakovníku

3. pod Seneckou horou, kde někdy statue sv. Jána Nepomuckého stála, a skrze sešlost té sochy, stojí na tom místě kříž Svatý.

     Aby ale uctění sv. Jana Nepomuckého docela z paměti nepošlo, vyžádal Martin Bláha jinou sochu sv. Jana z Rakovníku, která tam při štatui Panny Marie stávala. A tu obec nechala zvelebiti a štafírovati, pak vprostřed obce Kapličku stojící, též obnoviti i s malbou. A pak sochu sv. Antonína Paduánského též i obnoviti a na hořejší cestu k Rakovníku postaviti, svatého ale Jana při dolejším rozcestí k Rakovníku a k Hostokrejum postaviti a posvětiti, které posvěcení se stalo toho dne, když vejš jmenované 3 kříže svaté svěcené byly. Které posvěcení držel pan farář Oujezdský Vencl Kanský, zplnomocněný pana vikáře křického Jana Svobody.

                                  

Připomenutí na Rok Páně 1835

Až do tohoto roku do dne 1. března 1835 panoval v zemi náš Nejosvícenější František I., císař Rakouský, král Uherský a Český atd., který byl narozený ve Florencii dne 12. Února 1768. Nastoupil panování Rakouského Mocnářství dne 1. března 1792, prohlásil se dne 11. srpna 1804 za dědičného Císaře Rakouského, a složil dne 6. srpna 1806 Římsko-císařské Říšské řízení. Kdo by chtěl rodopis Rakouského Císařského domu věděti, nahlídni do Kalendáře, tam to nalezneš, který se ti každého roku do ruky podává.

Toliko věděti sluší, že za panování tohoto Císaře Pána přes 30 let vojna s Francouzi trvala, v kterém času skrze velkou potřebu peněz, nastaly papírové peníze, tak nazvané Bancozetle, poněvadž stříbrné peníze všecky za vojskem do cizích zemí se vyvézti musili. Jich ale v zemi ustavujicích bylo takové množství, že žádný člověk té nejmenší nouzi na penězích nepocítil, každý jich dost měl, a skrze to také velká drahota nastala.

V roku 1808 byla Boží ouroda na všem obilí, neb byl rok vlažný a teplý.

V roku 1809 tuze špatné se obilí urodilo, neb hned od začátku jara málo deště bylo, obzvláštně ale v měsíci máji, nic nepršelo, eště po sv. Jánu Křtiteli noční mrazové byli. Toho roku byla nejkrvavější vojna mezi dvorem Rakouským a Francouzským. Francouzové po první pataliji v Bavořích v města Renšpurku zvítězili a hned k Vídni v táhli, a na Boží Hod Svatodušní zase u Vídně u Znojma krvavě se bili, když na obouch stranách přes 10 000 mužů pobitých a poraněných se počítalo. Uchovej nás Bože takových truchlivých a smutných časů a uděl nám vždy pokoj svatý, v kterým by sme tě vždy chválili a bezpečně živi byli. Na to 20. říjnu toho roku byl pokoj mezi dvorem Rakouským a Francouzským uzavřen. A roku 1810 byla prostřední ouroda na obilí, ovoce bylo dosti, byl rok suchý a teplý.

V roku 1811 byla hrozná neouroda jak na obilí, tak i na ovoce, neb byl rok tuze suchý a horký, v některém ale větší, kde několik dešťů ourodných spadlo, předce se urodilo.

Toho roku od 15. března přišly ty Bancozetle v čtvrtém díli zlehčený od Země Pána, a to sice: kdo měl 1 zlatý, tak mu ostaly 4 kroše, zlatovka platila 4 kroše, 5 zlatých Bancozetle platila 1 zlatý, desítka 2 zlaté, stovku kdo měl, ostalo mu 20zlatých. Měděné neb drobné peníze také byly půl zlatníku a pětikrošáky, na těch též každý ztratil 4 díly a pátý díl mu ostal v ruce.  Mnohý lidé s tím schodkem byli zkažený a mnohý sobě pomohl. Kdo půjčil mnoho, potom dostal málo. Kdo za moc koupil, měl to potom tuze laciné.

Aby se ale nikdo nemejlil, že snad za ty papírové lehké peníze dostal 5tý díl stříbra neb zlata. Zase nastaly nové papírové peníze, a ty se jmenovaly Einlösungs-scheiny.

Toho roku, a roku 1812 byla ukrutná drahota v obilí, a na všech věcí, tak sice: že 1 strych žita platil 60 zlatých, 1 strych pšenice 100 zlatých. 1 strych chmele na Bankocetlich platil 100 zlatých, na těch nových šajnách 20 zlatých, anebo na stříbra 6 zlatých 30 krejcarů.

Nahlédni, příteli! Kdo měl 100 zlatých. Co měl? Měl 6 zlatých 30 krejcarů. A ono žilo předc tisíce lidu, že k posledu toho roku, když se ty Bankocetle do Kas zpátky odváděli, žádné neměli. Nebo kdo byl na zlatej bohatý, ostali mu 4 kroše, a ty vše dobré nebyly. Dobře zvážit musíš, že bída a chudoba velká nastala. Máz piva platil 45 krejcarů, 1 libra masa hovězího též 45 krejcarů, a jiné všecky věci dost drahé byly. Já sám v tom času sem dal za 1 pár nových bot na Bankocetle 55 zlatých.

Karl Tarrant, učitel  (připsáno puději jinou rukou: bezpochyby, že toto vše zapsal)

 

Však náš Nejosvícenější Země Pán jináč sobě pomocti nemohl v té tak kruté a dlouho trvající vojně. Každý pravý a dobře smejšlející vlastenec zváží, že v cizích zemích papírové peníze jiného Monarchy žádnou platnost nemají a míti nemůžou, pro vlastence jest ale jedno. Ať to jen papír jest, když platí a jest berný, tak vážený musí býti jako zlato a stříbro.

Po oddechnutí ale nastalo milovaného Mocnáře Františka prvního, vzal na to takový vzhled, že v jeho zemích, dost stříbrných peněz se nachází. Mezi které zase jiné a již 3tí papírové ustanovil, ty ale se nazývají Bankonoty, a ty mají svou vážnost, jako zlato a stříbro, a ty za naších časů v roku 1837 jdou a platějí.

Konečně Léta Páně 1835 dne prvního na druhýho března měsíce usnul v Pánu ten Nejosvícenější Pán a Pan Císař František, Bůh mu dny jakožto nábožnému a hájiteli prvního Křesťanského Katolického Náboženství lehké odpočinutí a veselé z mrtvých vstání. Za jeho panování byla nejdelší vojna s Franky a pak také pokoj. On byl rozmnožitel a velký zvelebovatel Chrámu Páně, obzvláště škol. Za jeho panování stkví se nesčísitedlné množství škol v krásné výstavnosti, tak že musím vyznati, že za jeho časů jak školy, tak učení, a všechen dobrý pořádek na největší stupeň vystoupily, a se rozmnožily. Žádá a přeje mu každý, aby mu to Bůh na věčnosti odplatil. Stár byl 67 let. Panoval 43léta. Po jeho smrti bylo po všech dědičných Zemí, po 3 dny, a to sice 26., 27., 28. března  Requiae za něho držané. Po čemž nyní nastoupil na trůn Císařský prvorozený princ Ferdinand I.

 

Co více zasluhuje pamětnost v roce 1835?

Obec Lubenská toho roku vidíce, že škola jejich v špatném stavu a velmi v malém prostranství pro množství svých dítek se nachází, po přednesení rozšafného práva, mezi společnost sousedskou, zvážili a za velmi dobré uznali vši(chni) toho času na živě bydlící sousedé, tak jak z předu poznamenané jsou, to místo školní zvelebiti a zvětšiti. Protož vši(chni) s horlivosti nastoupíce k tomu, a vše(chny) potřebnosti a matriály sobě zaopatřivšem k vykonávání svého v místu, s Boží pomocí, přistoupili. Což s největší ctí a pochvalou dokonali. Aby ale pozdější naši potomkové snad někoho se tázati měli, co a jaká čest se mohla naším otcům, dědům, pradědům při té postavené nové školy státi, předevzal sem u sebe, jakožto toho času, v té škole a v obci Lubné učitel, všechen ten pořádek, zástoje učby, tak jak se to skutečně vykonávalo, tobě, milý čtenáři, zde ponavrhnouti a postaviti. Budeš-li rozumně čísti, jistě budeš rozuměti, že tvým předkům jistě velká čest a pochvala státi se musela. Když počínám ve jménu Páně.

Když to místo školní dohotoveno bylo, ustanovili u sebe rozmilý sousedé a starostliví rodiče svých dítek, dle církevního způsobu to krásně zvelebené místo za druhý Chrám jejich dítkům posvětiti, které svěcení na den 30. listopadu 1835, na den sv. Ondřeje Apoštola, se ustanovilo. Poslyš a čti dále.

Toho dne tato počestná obec zasvětila velkou pobožností na věčnou památku tento den pondělní. K té slavnosti byl Vysoce Slavný Directoriální, jakož i Vysoce Slavný Právo Mocný Úřad Krušovský Jejich Vysokou Přítomností v nejhlubší Uctivosti od počestného sousedstva pozván. Jich jména máš napřed státi:

Vysoce Důstojný a Dvojí Cti Hodný Milost Pán a Pán Vikář z Křice Pan Jan Svoboda, který pro nemožnost svého zaneprázdnění přijecti nemohl, nýbrž zplnomocnil Dvojí Cti Hodného P. P. Faráře Velko Oujezského, ktémuž  Posvěcení.

Toho dne radoval se každý starý, mladý, chudý i bohatý, a ani žebrák nemocný nebyl, by v srdci svém nebyl radosti nepocítil. Okolo 8mi hodin ráno již před školním domem na place byl udělán špalír, a to sice muži s múzami, ženy s ženami, mládenci s mládenci, a panny s pannami. Školní mládež též v nejpěknějším pořádku postavená, očekávajíce s největším plesem, vejš jmenované slavné Ouřady – Duchovenstvo z Fary Oujezského bylo první v obci, které tento špalír v duchovním oděvu okrášlovalo, a z několika ránami z pelenu do obce přivítáno bylo.  

Přitom byli z Rakovníku dva Páni Kaplani Pan Irrmann a pak Pan Zaroba, též k té slavnosti uctivě pozvaný, který také tento Špalír v Dalmatikach přiokrášlili. Když ale 9tá hodina se blížila, tu přejížděl Vysoce Slavný Právo Mocný Úřad Krušovský, Dvojí Cti Hodný Pán Pan Cárl Hetzendorf i s Krušovským Velebným Pánem Karlem Aksamitem, hranice Rakovnický. Jak ale brzo oko jej spatřilo, již v Největším plesu z mordýřú se počalo páliti, a tak hlučně se ozejvali, až s kočárem na place ve špalíru se octnul. Tu jej zase harmonie od 12 muzicí s pěknou hudbou předešla. Pak nato při vykročení z vozu na zem Matěj Bláha, jakožto Rychtář, sobě uvítání vlastnomyslně vypracoval, a jej na místě celého sousedstva a zbožného sboru v tato slova přednesl, jak zde následuje:

Vysoce Vznešený Milost Pane, Pane a spolu náš otcovský Direktoriální, též Právo Mocný, Veleslavný Ouřade.

Já, v jméně všech obyvatelů zdejší obce, osměluji se před Jejich Vysoce Vznešené osoby předstoupiti a Jejich tak Milostný a laskavý příchod k nám do naší obce v hlasu celého zde shromáždění, a v jméně všech přítomných sousedů, v nejhlubší poníženosti vítám. Jejich tak Milostný a laskavý příchod k nám do naší obce po vždy našim sprostým srdcím velkou radost způsobuje. Obzvláštně ale dnešního dne naše ústa vysloviti nemohou tu radost, kterou naše srdce cítí. My se nestatečnými vidíme za všecko nám od Jejich Vysoké Mocnosti a Jejich Milosti nám uděleného dobrodiní Jim se zavděčiti. Jedině při dnešní slavné oběti mše Svaté za Jejich vše dobré stálé zdraví a dlouhé panování, i s našima nevinnýma dítkami, Nejvyššího a Všemohoucího prositi. Napotom pak ve všech našich důležitostech a potřebách my se do Jejich Vysoké Moci a Milosti jakožto vždy věrní a poslušní poddaní navždy v nejhlubší poníženosti poroučíme.

 

Na to byl od toho Cti Hodného Duchovenstva do školy uveden, a nato hned do Chrámu Páně s pěknou muzikou i s mládeží školní veden, když hned následovalo pěkné kázání, které se vztahovalo na Země Pána Neboštíka, jakož i na příspěvěk Milostivé Vrchnosti na vynasnažení a poděkování Celé početné obce, že novou školu na svůj náklad postavila, kterou řeč držel Dvojí Cti Hodný Pán Kaplan a spolu této školy Pan Katechet Páter Rudolf Hammel.

Nyní po dokonání Kazatelské řeči, následovalo slavné figurální (představení) Veni Sancte Spiritus, neb Přijď svatý duše. Po skončení toho nyní následovala slavná zpívaná mše Svatá, při které Páni Kaplani Rakovnický, jakož Pan Kazatel, Asentýrovali.

Po mši Svaté následovalo slavné Te Deum Laudamus, neb Tě Bože chválíme. Nato v nejkrásnějším pořádku šlo se do školy a počalo se svěcení školy.

Dříve ale

Když se do školního pokoje přišlo, pilíř byl vprostřed cele krásným věncem a s pentlemi okrášlen. V tom ale věnci se spatřoval krásný a velký obraz nynějšího panujícího Země Pána Ferdinanda Prvního. Nato se vykonala promluva neb přivítání od jednoho žáka duchovních osob, které sem počal, jakož učitel, na tom pracovati od 17. října 1835. Jak zde stojí:

Drahocenný a Vysoce Důstojný Dvojí Cti Hodný Velebný Pane a Pane, a Pastýři náš!

Budiž požehnán váš dnešní příchod k nám. Spasitedlný úmysl řídil kroky vaše. Zde stojí ve své krása zhotovené, a opravené stavení, které s pomocí a příspěvku naší Vysoko Knížecí Vrchnosti, Výhledem Dvojí Cti Hodných Pánů a Pánu Představených, a našich otců dobročinností k našemu vzdělání rozšířila a postavila. Tady jest stánek moudrosti k životu potřebné, nevědomost a blud má zde nuzeti, a zlé vášně mají ctnosti ustoupiti. Svatý ohled, který na nás svého vyplnění dojíti má. Bude-li to ale možné, jestli paprsek milosti od Otce světel nevstoupí do svatyně této k posile přicházejících? My jsme nestační sami ze sebe něco dobrého mysliti, naše dostatečnost jest z Boha. Proto prosíme, abyste jménem svaté církve volal k Bohu, Otci světel. S hlasem vaším spojí se i hlasy všech nábožných, aby tady bydlel duch Moudrosti - Rozumu - Rady - Síly - Umění - Pobožnosti - a Kázně Boží. Račte vykonati tento skutek čisté nábožnosti, jak se odevzdáme pilnosti, doufajíce důvěrně vyšší pomoc, abychom svým prospěchem v umění a ctnosti se zavděčili všem, jímž to tak, jako Vaší Důstojnosti blaženost naše, na srdci leží.

Nyní se vykonalo Církevní Posvěcení. Po dokonání toho konala se národní Píseň, tak jak zde i s melodií postavená stojí.

Zdlouha.

1.

Bože pochovej nám krále, Milého všem Císaře,

mocnou rukou ochraň stále Vítězného Mocnáře.

Ať mu kvete štěstí stále, jako kvítí na jaře,

Bože zachovej nám krále, Milého všem Císaře.

 2.

Při zdraví rač zachovati Ferdinanda nám milého,

nechej dlouho panovati Otce vlasti dobrého.

Země státně spravovati, Panovníka moudrého,

při zdraví rač zachovati Ferdinanda nám milého.

3. 

V Jeho rodě spravedlnost ať vždy první místo má, 

s moudrostí též opatrnost ať v ní vždycky přebývá,

pochlebenství ošemetnost vyvržená z ní být má,

nepravost, klam, podvod, nectnost, ať tam sídla nemívá.

4.  

Vylej na něj i rod Jeho Hojnost darů Nebeských,

sešli pomoc s trůnu svého, Jemu z rukou otrovskýchl       

Hrůzou nepřátely jeho odstraš z krajin Rakouských,

vylej na Něj i rod Jeho Hojnost darů Nebeských.

   

Po té písni následovalo přivítání Vysoce Vznešené Právo Mocnosti od žákyně Johany Bláhový:

Vysoce Vznešení a Důstojný Milostiví Páni a Páni, Naše draho Vážní Páni Představení!   

Srdcem opojeným se osměluji, před vaší drahou a Vysokou Důstojnost předstoupiti a Vás jménem všech mých spolu Bratrů a Sester, našich milých rodičů, a celého zde nábožného shromáždění, do naší nové školy v nejhlubší uctivosti přivítati. Ó, již dávno, dávno žádali jsme s největším potěšením tento stánek k našemu vzdělání pohodlnější a příležitější míti! A hle! Již ta dávno toužebné očekáváná žádost dnešního dne slavnosti církevní spojená nás blaží. Naše outlé srdce vroucí žádostí hoří, abychom vzácné zde vysoce shromážděné společnosti, zvláště Vám, Vysoce vznešení Milostiví Páni a Páni, zavděčiti se mohli. Jaká to radost pro nás, milí bratři a sestry, že my tu příležitost máme to poznati a se naučiti co svatý Pavel všem křesťanom za povinnost klade, když praví: Za to se modlím, aby vaše láska vždy více a více se rozhojňovala v umělosti, a ve všelikém smyslu. A to za našich časů tak bedlivě se obstarává. Ta též nám všem tak velmi žádaná věc nás právě opět při dnešní slavnosti shromáždila, při kterýmžto církevní svěcení této nové vzdělané školy naší vykonávati se bude. Zde tehdy opět stojí nový dům školní! Dům okrášlující zdejší počestnou obec, a vzdělán k tomu, aby zdejší mládež rozhojňovala se v umělosti, a v poznání všech věcí, kteréž ji k časnému i věčnému dobrému slouží. Tato škola opět jest skutek pokladu duchovního, kterýž rez a mol zkaziti nemůže. Tato škola dává najevo patrně, jak dnešního dne i vysocí stavové v školním vyučování smějšlejí, jak jej za tu nejdůležitější věc pokládají, i jsouce v tom přesvědčení, že každý člověk buď i sebe sprostější byl, skrz dobré vycvičení šťastným člověkem býti může. Tato škola dává najevo, co křesťanské obce světle poznávají, že člověk nevycvičený, málo od pitomého zvířete se dělí, že následovně škola, mimo chrámu Páně, pro každou obec ten nejpotřebnější dům jest. Zde patrně vidíme na přítomnosti Vysoce Důstojných Vznešených Osobách našeho Slavného Direktoriálního i Právo Mocného Úřadu Krušovského, jak je to těší, že dítkám obce této tak krásný jest vystaven dům, v němž moudrosti křesťanské, a jiného jim potřebného učení, dojíti má. Za tu Milost a čest nám prokázanou, budiž od nás, našich milých rodičů, a celé počestné obce vděk. Srdečný vděk. Že dobrotivé srdce vaše, celému Panství předobře známé, uvedlo nás do tohoto místa, kde se láska vaše milých poddaných tak krásně projevuje. Tak mnohý poddaný nalezl již u vaší Milosti svou ochranu a pomoc, a tutéž pomoc a ochranu nalezli i naše rozmilí rodiče, již v mnohých svých potřebách, zvláště na okrase zdejšího Chrámu Páně, tak i na tuto školu. Budiž Bůh za všecko dobré, co poddaným, rodičům našim, starým i mladým, ráčíte prokazovat, předně naší Nejosvícenější Knížecí celé Rodině, jakož i vám hojným odplatitelem, jak zde časně, tak i někdy věčně býti. Pod kteroužto ochranu a pomoc i my dítky do Vaší milosti a lásky hluboce se zavíráme.

 

Po témž přivítání Slavné Právo Mocnosti následovala Píseň tak, jak následuje:

Vážně.